Delirium léčí Psychiatrie a patří mezi Psychiatrická onemocnění

DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Prevence, Příznaky, Diagnostika, Léčba, Komplikace

Popis deliria  

Delirium je duševní onemocnění řadící se mezi kvalitativní poruchy vědomí. Mezi jeho základní projevy patří poruchy vnímání (iluze a halucinace), poruchy myšlení (bludy a nesouvislost), poruchy emotivity (zvýšené nebo snížené projevy emocí, až apatie) a poruchy chování (neklid, strnulost).

Rizikové faktory deliria  

Příčinou vzniku deliria je velmi často kombinace více nepříznivých faktorů. Málokdy je vyvolávajícím jeden jediný výkyv ve vnitřním prostředí organismu. Ke vzniku delirantního stavu dochází především u jedinců s nedostatečným zásobením mozku kyslíkem (hypoxie mozku). Ta může být zapříčiněna různými zraněními (traumaty), záněty (meningitidy, encefalitidy, meningoencefa­litidy) a nádory či otokem mozku. Častěji se s deliriem setkáváme u starších osob s vážnými nebo kombinovanými chorobami vnitřních orgánů. Jedná se o onemocnění srdce (selhávání, endokarditida), krve, cév (chudokrevnost, ateroskleróza) a chorobami plicními (zápal plic - pneumonie). Mezi další stavy spojované s deliriem se řadí nerovnováha minerálů v krevní plazmě, choroby jater, ledvin, nádorová onemocnění, horečnaté stavy a otravy (intoxikace). U vnímavých jedinců mohou delirantní stavy dokonce vyvolat i některá léčiva (centrální anticholinergika, chemoterapeutika, opiáty, atd.). Největší význam má ovšem pokročilý věk pacientů, jejich výživa a pitný režim (→ dehydratace nejen sama vyvolá delirium, ale zhorší i vliv jiných faktorů) a celkový psychosociální stav. Významným stresorem může být tíživá finanční situace, změna prostředí (stěhování do domova důchodců), ztráta životní perspektivy, osamělost.

Prevence deliria  

Samostatné odstranění příčin vzniku je velmi obtížné a často vzhledem k přítomné demenci téměř nemožné. Velmi důležité je dodržovat všechna pravidla nastavená lékaři pro terapii přítomných onemocnění, to znamená pravidelně a správně užívat předepsané léky, dbát na správnou výživu a pitný režim. Je zejména nutné již na úrovni praktického lékaře, ale i lékaře předepisujícího případnou léčbu, zhodnotit schopnost spolupráce pacienta (tzv. compliance). Pokud předpokládáme sníženou schopnost spolupráce, musíme zajistit dodržování režimu pomocí rodiny nebo agentury zajišťující domácí péči.

Dalším preventivním opatřením může být bohatý kulturní život, setkávání se s přáteli a rodinou. U osob vázaných na domov může být obohacením citového života i nenáročné domácí zvíře (papoušek, morče). Případné sociální a finační obtíže se snažit vyřešit včas, dnes lze kontaktovat bezplatně agentury sociální a právní pomoci. K rozvaze a řešení problémů se neobávat využít psychologické pomoci, vzhledem k častým generačním sporům v rodině.

Příznaky deliria  

Deliria většinou nastupují a odeznívají velmi rychle, existují však i dlouho trvající typy delirií. Základním příznakem je kvalitativní porucha vědomí. Ta se projevuje ztrátou paměti (amnézií), která bývá úplná nebo částečná podle závažnosti stavu. Lidé v deliriu jsou dezorientovaní osobou (neví, kdo jsou, kdo je okolo nich), místem, časem a prostorem; čili nepoznávají kde a proč se nacházejí, nedokážou určit rok, datum. Mohou mít i poruchy řeči i ve smyslu její ztráty (afázie). Mírná deliria jsou spojena s úzkostí a bezradností, kdy se osoba snaží v nově vzniklé situaci znovu přizpůsobit a vyznat (dříve tzv. amence) S prohlubováním stavu se přidávají poruchy vnímání – halucinace (falešné vjemy), celkový neklid v myšlení i v pohybu (psychomotorický) vedoucí i k agresivnímu chování. Poruchy myšlení mohou být vyjádřeny pouze zpomalením myšlení, nebo i ve formě bludu – nevyvratitelného a úporného přesvědčení. Někteří pacienti mohou navíc trpět dlouhodobou poruchou intelektu (demencí). Pro pacienty bez předchozích poruch intelektu bývají dezorientace velmi živé a aktivní. Tito se pak velmi konstruktivně snaží vyznat v situaci. Mohou dokonce vystupovat jako jiné osoby, vymýšlet si různá logická vysvětlení pro svoji situaci. U některých pacientů se tyto stavy častěji opakují, pozitivní však je, že tyto stavy se po odstranění příčiny vzniku navracejí k předchozí úrovni myšlení (jsou reverzibilní).

Zvláštní formy deliria

Mezi vybrané formy deliria se řadí známé delirium tremens (= třesoucí se) vyznačující se těžkou zmateností, halucinacemi, bludy, motorickým neklidem, nespavostí, širokými zornicemi, silným pocením, třesem. Vyskytuje se zejména během odvykacích kúr při tzv. abstinenčním syndromu (alkohol, drogy)

Odděleně se popisuje také tzv. Sundown syndrome (syndrom soumraku). Zejména na geriatrických odděleních (odd. pro velmi staré pacienty) u osob s vážným poškozením mozku a mnohočetnými chorobami (polymorbidní) se po setmění plně vyvine delirantní stav, který po východu slunce opět ustává.

Delirantní stavy se mohou objevit i u zhruba 85% pacientů v konečných stádiích zejména nádorových onemocnění, tzv. terminal delirium (terminální = konečný)

Diagnostika deliria  

Vyšetření delirantních stavů provádí všichni lékaři rozhovorem s pacientem, případně s osobami z okolí nemocného. Při nejistotě je možno využít konzultace s lékařem specialistou z oboru psychiatrie. Stav paměti a psychických funkcí lze testovat i řadou standardních testů. Jendním z nich je např. MMStest (Mini-mental state), který odhaduje míru kognitivních funkcí (zpracování informací, myšlení). Lepší pro delirium je tzv. Delirium Rating Scale, která odliší delirium od demencí a jiných psychických poruch. Pro odhad schopností pacienta existuje celá serie testů z oblasti psychologie a geriatrie (test mobillity, všedních činností, test stavu výživy…).

Všechny tyto metody vyžadují značnou trpělivost, empatii a klinickou zkušenost.

Léčba deliria  

Terapie deliria je zejména závislá na co nejlepším léčení či odstranění vyvolávající příčiny. Je nutno pečovat o dostatečný krevní oběh, odstranění všech infekcí, snížení teploty, na vyváženou a dostatečnou výživu a příjem tekutin.

Dalším nezbytným krokem je tlumení psychomotorického neklidu a úzkosti, včetně halucinací a bludů. K tomu se využívají tzv. neuroleptika (Tiaprid, Tiapridal, Risperidon, Olanzapin, Melperon, Haloperidol).

Kromě neuroleptik lze použít i jiné látky jako klometiazol a klorazepat.

Jinou formou léčby je zlepšení obratu živin v mozku pomocí léčiv zvaných nootropika, mezi něž patří piracetam a meklofenoxat.

V neposlední řadě lze vznik delirií omezit úpravou podmínek na oddělení, například rozsvícené světlo přes noc, nekonfliktní personál, omezovat přesuny pacientů, umožnit co nejčastější kontakty s rodinou a přáteli.

Komplikace deliria  

Komplikace delirantního stavu jsou spojeny zejména s dezorientací, pacienti se mohou ztratit, odjet mimo město, mohou být agresivní a ohrožovat osoby ve svém okolí i sami sebe. Během pobytu na klinice mohou znemožňovat léčbu vytrháváním kanyl, močových katetrů, jsou náchylní k pádům a zraněním. Svým chováním mohou způsobit psychické strádání jak pacientům, tak personálu a blízkým.

Další komplikace jsou spojené s léčbou neuroleptiky. Patří mezi ně silný útlum, poruchy hybnosti (může připomínat Parkinsonský syndrom), nízký tlak krve, sucho v ústech, nárůst hmotnosti, a další.

Diskuse o deliriu  

Další názvy: Zmatenost, Stav zmatenosti, obluzené vědomí

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s Deliriem?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.