Endokrinologická onemocnění

Endokrinologická onemocnění jsou onemocnění způsobená abnormálními hladinami hormonů. Hormony jsou látky, které ovlivňují různé orgány a tkáně dle své povahy. Jejich účinek je především regulační. Jsou tvořeny z největší části ve žlázách s vnitřní sekrecí, ovšem některé vznikají přímo v krevním oběhu nebo v orgánech, které mají i jiné funkce než jen produkci a sekreci hormonů (ledviny, trávicí trakt, srdce, cévy aj.).

Endokrinologická onemocnění se projevují zvýšenou nebo sníženou tvorbou hormonů. Každý hormon v těle má specifickou funkci a jeho hladina je nastavena a udržována tak, jak je v dané chvíli potřeba pro optimální fungování organismu.

Centrem pro řízení žláz s vnitřní sekrecí je hypothalamus, což je struktura uložená v mozku. Hypothalamus produkuje látky, které ovlivňují uvolňování hormonů z hypofýzy (podvěsku mozkového).

Podvěsek mozkový na příkaz hypothalamu uvolňuje hormony, které mají přímý vliv na endokrinní žlázy.

Některé žlázy ale tomuto vedení nepodléhají a mají vlastní regulační mechanismy.
Mezi žlázy, produkující hormony patří hypofýza, štítná žláza, příštítná tělíska, kůra a dřeň nadledvin, slinivka břišní, vaječníky a varlata.

Endokrinologická onemocnění se obecně dělí na hyperfunkční a hypofunkční (kdy je zvýšená nebo snížená produkce daného hormonu) a dále na primární a sekundární (někdy též terciální), podle toho, zda je primárně postižena daná žláza, nebo je její patologická aktivita ovlivněna z vyšších řídících center nebo jinými regulačními mechanismy.

Choroby hypothalamu, podvěsku mozkového

Hypothalamus bývá postižen v rámci různých geneticky podmíněných syndromů a má za následek velice komplexní postižení se změnami uvolňování více různých hormonů, ke kterému se přidávají též poruchy příjmu potravy, poruchy termoregulace a pohlavního zrání.

Kromě regulačních látek produkuje 2 samostatně působící hormony, oxytocin a antidiuretický hormon (při jeho nedostatku vzniká centrální diabetes insipidus).

Nemoci hypofýzy

Hypofýza má na starosti řízení funkce štítné žlázy (thyreotropní hormon - TSH), oblast kůry nadledvin, produkující glukokortikoidy (adrenokortiko­tropní hormon - ACTH), řízení pohlavních žláz (gonadotropní hormony LH a FSH), produkuje somatotropní hormon (STH) a prolaktin.

Hypofýza bývá poměrně často postižena nezhoubným nádorovým procesem, při kterém dochází ke zvýšení tvorby jednoho z hormonů hypofýzy a omezení produkce ostatních. Nejčastěji bývá zvýšená produkce prolaktinu z nádoru buňěk prolaktin produkujících, tzv. prolaktinomu. Při nadprodukci somatotropního hormonu vzniká gigantismus (pokud k onemocnění dojde v dětství) nebo akromegalie (v dospělosti). Dále může benigní nádor produkovat adrenokortikotropní hormon a vzniká pak Cushingova nemoc.

Nemoci štítné žlázy

Štítná žláza je nejčastěji postižená endokrinní žláza. Při jejím onemocnění vzniká buď hyperthyreóza (zvýšená produkce hormonů) nebo hypothyreóza (snížená produkce). Tyto stavy mají na svědomí záněty (často autoimunitní) nebo maligní onemocnění. Nejznámější chorobou s hyperfunkcí štítné žlázy je Graves - Basedova choroba.

Hormony štítné žlázy jsou thyreoglobulin, trijodtyronin (T3) a tetrajodtyronin (T4). Tyto hormony ovlivňují mnohé funkce organismu, metabolismus a růst, zrání nervového systému, tělesnou teplotu, trávicí systém, metabolismus tuků a mnohé další.

Ve štítné žláze jsou uloženy ještě tzv. parafolikulární buňky, které produkují kalcitonin, hormon, který se podílí na metabolismu vápníku.

Příštítná tělíska bývají nejčastěji postižena benigním nádorem se zvýšenou produkcí jejich hormonů. Tyto hormony ovlivňují metabolismus vápníku a fosforu v těle. Při jejich onemocnění vzniká hyper- nebo hypoparathyreoza.

Hyperparathyreoza se dělí na primární (při postižení příštítných tělísek), sekundární (kdy je prvotní problém mimo příštítná tělíska, příčinou je snížení hladiny vápníku v krvi) a terciální.

Nemoci nadledvin

Nadledviny mají dvě části. Kůra produkuje glukokortikoidy, mineralkortikoidy a androgeny.

Při nadbytku glukokortikoidů vzniká Cushingův syndrom, při nadbytku mineralkortikoidů (jejich nadbytek může být způsoben též zvýšenou produkcí reninu) Conův syndrom a při nadbytku androgenů adrenogenitální syndrom. Při snížené funkci kůry vzniká Addisonova choroba.

Zvýšená produkce kůry nadledvin bývá způsobena nejčastěji benigními nádory.
Dřeň nadledvin produkuje adrenalin a noradrenalin. Příčinou jejich nadbytku, v případě, že souvisí s postižením nadledvin, bývá nejčastěji benigní nádor, tzv. feochromocytomem.

Vzácně dochází ke snížené produkci nadledvin, nejčastěji jako součást geneticky podmíněných syndromů.

Nemoci pohlavních žlaz

Pohlavní žlázy mohou být postiženy hypofunkcí i hyperfunkcí, při zvýšené produkci v dětství vzniká předčasná puberta, při snížené funkci nedostatečné pohlavní dozrávání. Tato onemocnění bývají součástí různých geneticky podmíněných syndromů, příčinou může být porucha sestupu varlat, cysty na vaječnících, nádorová onemocnění a mnohá další.

Nemoci slinivky břišní

Slinivka břišní produkuje inzulin a glukagon, zasahující do metabolismu cukrů. Nedostatkem inzulinu vzniká cukrovka (diabetes mellitus, především typ I).

Endokrinologické nemoci ledvin

Ledviny produkují některé velice významné hormony, podílející se na krvetvorbě, ovlivňování krevního tlaku a metabolismu vápníku. Jedná se o erytropoetin, renin a vitamín D. Při jejich onemocnění dochází tedy ke vzniku vysokého krevního tlaku, anemii a osteoporóze.

Endokrinologické nemoci srdce

Srdce produkuje síňový natriuretický peptid a komorový natriuretický peptid, ovlivňující hospodaření s vodou a sodíkem.

Nádory produkující hormony

Hormony mohou být taktéž produkovány některými nádory, které nevycházejí z endokrinních žláz. Projevy jsou pak stejné, jako v případě hyperfunkce žlázy, jejíž hormony nádor produkuje, ale problém tkví jinde. Takovýmto stavům se říká paraneoplastické syndromy. Časté jsou u nádorů plic.

Některé syndromy z nadbytku hormonů mohou být způsobeny i lékařským zásahem. Nečastěji k tomu dochází při léčbě kortikoidy. kdy vzniká tzv. iatrogenní Cushinguva nemoc. K jeho vzniku dochází buď při nutnosti dlouhodobé výrazné imunosuprese, nebo z nedbalosti lékaře při zacházení s kortikoidy.