Fenylketonurie

Přidat zkušenost

Fenylketonurii léčí Pediatrie a patří mezi Dědičná onemocnění

DISKUSE, Popis, Prevence, Klasická forma fenylketonurie, Jiné hyperfenylalaninémie

Popis fenylketonurie

Fenylketonurie je dědičná porucha metabolismu aromatických kyselin s úplným deficitem fenylalaninhy­droxylázy, enzymu přeměňujícího aminokyselinu fenylalanin na tyrozin, a nebo jejího kofaktoru (kofaktor je v podstatě takový „pomocník“ enzymu) tetrahydrobiop­terinu ( BH 4 ) , který je nezbytný k přeměně těchto aminokyselin a správnému působení fenylalaninhy­droxylázy.

Enzymy obecně pomáhají urychlovat většinu metabolických dějů (nebo chemických reakcí) v organismu a jejich chybění může znamenat i zastavení těchto dějů a hromadění některé látky, která nemůže být metabolizována a působí potom problémy ve smyslu jejího nadbytku a například i toxického působení.

V našem případě tedy fenylalanin není přeměňován na tyrozin a hromadí se v tělesných tekutinách. Tento stav se nazývá hyperfenylala­ninémie.

Hyperfenylala­ninémie způsobuje těžká tělesná i psychická poškození dítěte s fenylketonurií již několik měsíců po narození. Dnes je známo několik biochemicky a klinicky odlišných forem hyperfenylala­ninémie.

Prevence fenylketonurie - screening

Jedinou možnou prevencí je screening. V České republice se novorozenecký screening fenylketonurie provádí od roku 1969. Na screeningové vyšetření fenylketonurie se u novorozence odebírá kapilární krev z patičky 4.- 5. den po narození.

Doporučuje se, aby v den oděru byl již novorozenec alespoň tři dny na mléčné výživě. Pokud je dítě propuštěno z porodnice už druhý nebo třetí den po narození, novorozenecký screening se na porodnici provede, ale po propuštění dítěte zajišťuje praktický lékař pro děti a dorost odběr i transport kapilární krve na kontrolní vyšetření do příslušné regionální laboratoře.

Vyhlídky na zdraví dětí, u kterých bylo včas zjištěno toto onemocnění, jsou dobré. Nezbytným předpokladem jsou však kvalitní potravinové přípravky a dostatečná spolupráce zpočátku ze strany rodičů, později i ze strany samotných jedinců s fenylketonurií.

Klasická fenylketonurie

Průběh a příznaky fenylketonurie

Klasická fenylketonurie se dědí autozomálně recesivním způsobem s lokalizací genu na 12q chromozomu. Tento gen se v populaci vyskytuje asi ve 2%. Onemocnění postihne 1 z 10 000 narozených dětí. Fenylketonurie je z dědičných poruch nejčastější příčinou mentální retardace.

Příznaky se začínají rozvíjet asi od 2. měsíce života. Mezi první příznaky patří časté říhání a zvracení, což vzbuzuje podezření na pylorostenózu (zúžení části žaludku ). Moč má typický myší ( někteří autoři udávají vlčí ) zápach.

Kůže je suchá, drsná, exematózní. Vlasy dětí s fenylketonurií bývají v 90% plavé. Světlá barva doprovází celkový vzhled jedince, duhovky jsou světle modré a pleť bledá. Děti jsou celkově bledší než jejich sourozenci. Část dětí má vystouplou horní čelist, široké hryzáky s mezerami, ztenčenou zubní sklovinu, ploché nohy a růstovou retardaci.

Dítě s fenylketonurií již od 9. měsíce výrazně psychomotoricky zaostává a obraz končívá imbecilitou (IQ 30-35) nebo idiocií (IQ 60-65). Udává se, že fenylketonurie snižuje inteligenní kvocient asi o polovinu.

Dále jsou časté křeče, změny na EEG (elektroencefa­lografii, přístroj zaznamenávající elektrickou aktivitu mozku), noční děsy, zvýšené napětí svalstva, zvýšené šlachové reflexy, bezúčelné pohyby. Pouze včasná léčba v prvních dnech života může zabránit mentální retardaci.

Léčba fenylketonurie a její komplikace

Cílem je snížit koncentraci fenylalaninu a jeho metabolitů v krvi a tkáních a tak zabránit nebo alespoň na minimum snížit poškození mozku a poruchu psychického vývoje.

Léčba spočívá v trvalém podávání diety s nízkým obsahem fenylalaninu. Denní potřeba bílkovin ve výživě musí být nahrazována umělou směsí nezbytných aminokyselin bez fenylalaninu, která je obohacována o stopové prvky, ionty, minerály a vitaminy a to vždy v závislosti na věku léčeného dítěte. Používají se tedy bílkovinné přípravky zbavené fenylalaninu. Potřeba dietní léčby u jedinců s fenylketonurií je celoživotní.

Při léčbě fenylketonurie je nutné pravidelně sledovat koncentraci fenylalaninu v krvi. Za optimální se považují 120 – 500 mmol/l.

Nadměrné snížení koncentrací fenylalaninu může vést k jeho deficitu s obrazem nechutenství, únavyletargie, výskytem kožních exémů a anémie (chudokrevnosti). Není jednoznačně sjednocený názor na to, kdy léčbu ukončit a některá omezení v dietě jsou nutná po celý život. O změnách v dietě může rozhodovat pouze odborník.

Onemocnění fenylketonurií a těhotenství

Těhotné matky s fenylketonurií mají naději porodit nepoškozené dítě jen tehdy, jestliže už v době početí a i v průběhu celého těhotenství přísně dodržují nízkofenylala­ninovou dietu. I mírně zvýšená hladina fenylalaninu v krvi těhotné ženy s fenylketonurií nebo jinou formou hyperfenylala­ninémie zvyšuje riziko postižení plodu růstovou retardací, mentálním postižením a vývojovými vadami srdce.

Jiné hyperfenylala­ninémie

Jiné hyperfenylala­ninémie tvoří skupinu dědičně podmíněných metabolických chorob, při kterých je hyperfenylala­ninémie vyvolána deficitem jiných enzymů a vyžadují odlišný léčebný postup.

Fenylketnurie z deficitu tetrahydrobiop­terinu (BH4) se objevuje u 2% dětí s hyperfenyla­laninémií. Tetrahydrobiopterin je nejen kofaktorem fenylalaninhy­droxylázy ale i hydroxyláz dalších aminokyselin tyrozinu a tryptofanu. Tyto enzymy jsou důležité pro syntézu látek nezbytných pro správné fungování nervového systému – serotoninu a dopaminu.

V prvních měsících života jsou příznaky stejné jako u klasické fenylketonurie, dominují problémy zažívacího traktu a neurologické obtíže, z nichž se jedná hlavně o křeče.

Nejdůležitějším rozdílem je fakt, že i při zahájení nízkofenylalaninové diety se neurologické příznaky silně zhoršují. Nestačí tedy jen samotná nízkofenylalaninová dieta, ale je nutná i včasná léčba spočívající v podávání L-dopa (látky, ze které se tvoří dopamin) a serotoninu. Jen to zachrání nemocné před trvalým neurologickým poškozením. Proto mají být všichni novorozenci, u kterých screening zachytil hyperfenylala­ninémii, vyšetřeni včas i na deficit tetrahydrobiop­terinu.

Trvalé hyperfenylala­ninémie. Některé děti mají pouze středně zvýšené koncentrace fenylalaninu v krvi, a proto nevylučují jeho splodiny, např.kyselinu fenylpyrohroznovou, močí. Tito pacienti mají pouze sníženou aktivitu fenylalaninhy­droxylázy. Děti jsou bez klinických příznaků a jejich psychický vývoj je přiměřený i bez speciální diety. Doporučuje se u nich snížit příjem bílkovin.

Přechodné hyperfenylala­ninémie se vyskytjí při opožděném dozrávání enzymu fenylalantran­sferázy. V této skupině nemocných stačí přechodně snížit přívod bílkovin.

Diskuse

Další názvy: PKU, Follingova choroba, oligophrenia fenylpyruvica

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s fenylketonurií

Máte zkušenost s fenylketonurií?

Pku a dieta Ha-nče (26.10.10)

Je mi 33 let a jsem fenylketonurička. Jsem z generace, které dietu používanou u tohoto onemocnění ještě sundavali kolem patnáctého roku. V dětství jsem neměla nějak zvlášť problém s tím, že nesmím jídla, co ostatní děti, ale určitě jsem na to nebyla hrdá jako např. pisatelka přede mnou. Problém s tím totiž měly ostatní děti kolem mě. Neměla jsem skoro žádné kamarády, protože jsem byla divná a jedla a hlavně pila divné věci.

I z tohoto důvodu jsem se těšila na své 15té narozeniny. Pak jsem až do svých 22ti let jedla úplně normálně. Do doby než jsem otěhotněla. V těhotenství jsem začala držet dietu, sice pozdě, ale přece, nebylo to plánované těhotenství. Kdybych tehdy znala všechna rizika, asi bych do toho nešla. Dcera už má 11 let a je zdravá.

Po porodu jsem se vrátila k normální stravě. Časem jsem chtěla druhé dítě a z toho důvodu jsem začala držet znovu dietu. A najednou jsem cítila, že je mi podstatně lépe. Nebyla jsem tolik unavená, nebyla jsem tolik vzteklá a nebolela mě tak často hlava. To byly důvody, které mě přiměly již na dietě zůstat, i když z miminka sešlo.

Takže teď jsem již několik let na dietě, sice ne tak striktní, ale jsem, a je mi lépe. To ostatně pociťuji pokaždé, když slevím a chvíli o něco více hřeším. Hned to na sobě poznám - jsem hodně unavená a pořád bych spala.

M L. (10.03.10)

Zápach moči postřehl v dětství už můj otec. Když mě konečně svěřili rodičům, bylo mi asi 8 měsíců. Neuměla jsem ani zdaleka to, co zdravé děti v mém věku. Matka měla štěstí, že jedna dětská lékařka se věnovala reflexní terapii a naučila matku stimulovat reflexní body tak, abych se co nejrychleji naučila lézt.

Jako malá jsem neuměla pořádně chodit, špičky mi směřovaly stále dovnitř, často jsem i padala a byla jsem celkově nešikovná. Neuměla jsem ještě v 6 letech pořádně „r“. Chodila jsem s těmito problémy po doktorech. Důsledkem této nemoci je také vada mého zraku, mám nějakou variantu astigmatismu. Od 1. třídy jsem nosila brýle.

Když jsem dospěla, dioptrie byly už 4 a čočky jsem nosit nemohla, mohly by mi uškodit. Protože jsem šla na VŠ, zaplatili mi rodiče oční operaci. Dnes již brýle nepotřebuji a vidím mnohem lépe než s brýlemi (v důsledku astigmatismu jsem viděla špatně i s brýlemi).

Nyní je mi 23 let. Umím si představit, jak byli rodiče zděšeni, když jim volali z porodnice, že něco není v pořádku. Řekli, že se máme dostavit někam do Prahy a že mě nemá matka kojit. Nikdo nic nevěděl, a když pak po tom všem bylo jasné, že mám pku, provázely rodiče celým mým dětstvím jen obavy.

Pamatuju si, jak neoblomná jsem byla na základní škole. Ani kůrku chleba by do mě násilím nedostali. Byla jsem jiná a byla jsem na to pyšná, uměla jsem se k tomu postavit zodpovědně už v dětství. Myslím, že takové jsou všechny děti s tímto údělem (alespoň co jsem slyšela od lidí s pku). Od 10 let si připravuji dietu sama. Puberta byla trochu kritická. S kamarádkou, která má taky pku, jsme čas od času podváděly. Doktorka mě přesvědčila, že hladiny nejsou v pořádku a donutila mě se dietě znovu na plno věnovat. Studuji teď VŠ a mám přítele. Nikdy jsem si neuměla představit, že bych zvládala těhotenskou dietu, ale teď jsem přesvědčená, že se to zvládnout dá a už se těším, až po škole budeme jednou zakládat rodinu.

Co mi pomohlo

PAM3, doplňky stravy (befeoli, lecithin)

Eva77 (08.02.10)

Zjištění této nemoci u prvorozeného syna byl šok. V roce 80 nebyla tato nemoc mezi veřejností známa, internet nebyl. Synovi byla zjištěna ve třech týdnech, pak byl během týdne převeden v nemocnici-Hagiboru na Lofenalac.

První měsíce a roky nebyly vůbec jednoduché. Stálé sledování vývoje, porovnávání se zdravými vrstevníky, problémy se stravováním ve školce atd. Naštěstí byl syn ukázněný, možná i tím že byl „jednináček“ bylo vše jednodušší.

Přes nepříliš nadějnou prognózu této poruchy syn vystudoval střední školu, po té VOŠ, nyní si chce dodělat VŠ. Má krátkodobou paměť, což je trochu problém, ale vše zvládá. Má plno koníčků, dnes i 4-letou dceru (zdravou).

Moje rada - věřit, být velmi důslední, nepovolit žádné dietní lákadla. Dnes, kdy je synovi 30 let, je stále ve sledování kliniky. Dietu dodržuje i nyní, protože sám zjistil že se pak cítí lépe. Samozřejmě již ne tak striktně. Pokud spolupracuje celá rodina, dá se vše zvládnout.

Eva

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.