Hyperparathreóza

Přidat zkušenost

Hyperparathreózu léčí Interna - Endokrinologie a metabolismus a patří mezi Endokrinologická onemocnění

Popis, Rizikové faktory, Příznaky, Léčba, Jak napomoci léčbě, Komplikace

Popis hyperparathreózy  

Předpona hyper- v medicíně značí ať už se jedná o nějaký orgán nebo funkci dané struktury, že je vždy zvětšená oproti normálnímu stavu. Hyperparatyreóza je tedy zvýšená funkce příštítných tělísek.

Příštítná tělíska jsou 4 drobné žlázky, které se normálně nacházejí na zadní straně štítné žlázy. Ač jsou malé, jejich funkce je velmi významná, protože spočívá v řízení hladiny pro naše tělo veledůležitého prvku - vápníku. Zároveň s řízením koncentrace vápníku ovlivňuje i hladinu fosfátů. Za tímto účelem tvoří hormon, který se nazývá parathormon.

Parathormon zvyšuje hladinu vápníku v krvi několika mechanismy. Jednak je to jeho uvolňování z kostí, dále pak zvyšuje jeho vstřebávání ve střevech a nakonec zvyšuje v ledvinách zpětné vstřebávání vápníku zpět do krevního oběhu.

Jestliže tedy v těle dojde k snížení hladiny vápníku, příštítná tělíska vypustí do oběhu parathormon a ten pak výše zmíněným způsobem vyrovná jeho hladinu zase k normálu.

Mohou ale nastat situace, kdy tělíska tvoří parathormonu nadbytek. To vede k nadměrnému zvýšení hladiny vápníku v krvi, kterému se říká hyperkalcémie. Také je snížená hladina fosfátů – hypofosfatémie.

Podle příčiny, která toto zvýšené uvolňování parathormonu vyvolává, se dělí hyperparatyreóza do několika skupin.

Primární hyperparatyreóza

První je tzv. primární hyperparatyreóza, což v tomto případě znamená, že zvýšená tvorba parathormonu je dána poruchou samotných příštítných tělísek.

Primární hyperparatyreóza se může vyskytovat v každém věku, ale častěji postihuje ženy kolem 40 – 60 let. Četnost onemocnění je 1:1000 a po cukrovce a poruchách štítné žlázy je třetím nejčastějším endokrinním onemocněním.

Nejčastějším důvodem je nezhoubný nádor žlázky – adenom (asi v 80% případů), další možnou příčinou je tzv. hyperplazie (zvětšení) jednoho nebo více příštítných tělísek, velmi zřídka může být důvodem primární hyperparatyreózy zhoubný nádor – karcinom.

Sekundární hyperparatyreóza

Druhou skupinou je tzv. sekundární hyperparatyreóza. Její příčina je mimo příštítná tělíska, tedy je vlastně důsledkem nějaké jiné nemoci, která snižuje hladinu vápníku v krvi, na což příštítná tělíska reagují zvýšeným uvolňováním parathormonu, aby se tak nízká koncentrace vápníku upravila. Tento stav vyvolávají onemocnění jako chronické selhání ledvin a snížený příjem vitamínu D (hypovitaminóza D).

Rizikové faktory hyperparathreózy  

Proč dochází k vzniku stavů. které vedou k primární hyperparatyreóze, lze říci jen velmi těžko, a proto ani konkrétní rizikové faktory, kterým by bylo potřeba se vyhnout, nejsou známy.

Sekundární hyperparatyreóza může být vyvolána nízkým příjmem vitaminu D.
Dalším rizikovým faktorem sekundární hyperparatreózy jsou všechna onemocnění, která vedou k chronickému selhání ledvin. Mezi nejčastější z nich patří cukrovka (diabetes).

Příznaky hyperparathreózy  

Hyperparatyreóza často probíhá po dlouhou dobu bez příznaků nebo jsou obtíže jen velmi mírné. Na onemocnění se pomyslí až v momentě, kdy se zjistí vysoká hladina vápníku v krvi.

Primární hyperparatyreóza klasicky postihuje hlavně dva systémy, a to kosti a ledviny.

V ledvinách vznikají kameny (nefrolitiáza), nadbytečný vápník se také ukládá do tkáně ledviny (nefrokalcinóza). Z důvodu postižení koncentračních funkcí ledviny dochází k zvýšené tvorbě moči, dále se dostavuje pocit žízně. Přítomnost kamenů vede k častějšímu výskytu močových infekcí.

Postižení kostí je velmi proměnlivé, souhrnně se nazývá jako tzv. hyperparatyreózní osteodystrofie. Zvýšené množství parathormonu působí na kost tak, že ji rozpouští. Dále se v kosti tvoří cysty, kost je nahlodávána, tvoří se v ní tzv. eroze. Všechny tyto procesy vedou k bolestem kostí, zejména v zádech, v kyčlích a v dolních končetinách. Pokud onemocnění dále pokračuje, může dojít až k zlomeninám kostí a deformitám jako je např. zkrácení trupu, prohnutí hrudní páteře a vyklenutí hrudní kosti. Postavení dolních končetin se mění do „Ó“.

U nemocných s primární hyperparatyreózou se častěji vyskytuje vředová choroba žaludku a dvanáctníku, zánětu slinivky, žlučníkových kamenů.

Nemocní mají zvýšený krevní tlak, poruchy srdečního rytmu, z důvodu vyšší hladiny vápníku se jim na rohovce tvoří proužkovité kalcifikace. Ze stejného důvodu se pak vápník ukládá i do kloubů.

Vysoká hladina vápníku má vliv i na nervový systém a svaly. Objevuje se svalová slabost horních končetin, zvýšená únava. Postižení nervového systému se souborně nazývá jako tzv. endokrinní psychosyndrom – nemocný je letargický, apatický, dezorientovaný, má halucinace, objevují se u něj stavy paranoii.

Sekundární hyperparatyreóza při chronickém selhání ledvin často vyvolává tzv. renální osteodystrofii, která se může projevovat stejně jako výše zmíněná hyperparatyreózní osteodystrofie nebo osteomalacie („měkké kosti“ při nedostatku vitamínu D a vápníku).

Při sekundární hyperparatyreóza z nedostatku vitaminu D se objevuje svalová slabost, osteomalacie, kostní bolesti a poruchy chůze – tzv. kachní chůze.

Léčba hyperparathreózy  

Léčba primární hyperparatyreózy spočívá v chirurgickém odstranění postižených tělísek – paratyreoidektomii. Ta musí být provedena zkušeným chirurgem. Často je nezbytné odstranit také lalok štítné žlázy, jestliže je do něj příštítné tělísko vrostlé.

Pokud nemocný nemůže operaci podstoupit, je celkově sledován endokrinologem. Léčba zde spočívá v režimových opatřeních. Je nutný dostatek tekutin, nesmí docházet k dehydrataci ani k nedostatku pohybu. Z léků se podávají bisfosfonáty, které blokují odbourávání kosti.

Léčba sekundární hyperparatyreózy při chronickém selhání ledvin spočívá v úpravě hladiny vápníku a fosfátů v krvi. Je nezbytně nutné dodržovat přísnou dietu, která spočívá v kontrolovaném příjmu fosforu potravou (max. 800 mg/den) Jsou podávány léky, které brání vstřebávání fosforu, dále vitamín D.

Při terapii sekundární hyperparatyreóze z nedostatku vitaminu D se tento podává ve formě nitrosvalové injekce.

Jak napomoci léčbě hyperparathreózy  

Při primární a vlastně i při sekundární hyperparathyreóze váš největší přínos k léčbě spočívá v dodržování lékařských doporučení a naordinované terapie. Hyperparatyreóza je nemoc plíživá a nenápadná, nicméně o to zákeřnější, proto ji nepodceňujte.

Komplikace hyperparathreózy  

I po úspěšné operaci se někdy může objevit chrapot. Ten je způsoben poškozením vratného nervu. Vratný nerv zajišťuje inervaci hlasivek a pokud dojde k jeho poškození během operace (což se může stát i zdatnému chirurgovi), projeví se ochrnutím hlasivek, a to na jedné nebo i obou stranách. Tato obrna může být pouze dočasná, někdy ale bohužel i trvalá.

Po operaci také dochází k prudkému poklesu parathormonu, což vede k poklesu hladiny vápníku v krvi, tento stav je vlastně opakem hyperparatyreózy. Jedná se tedy o hypoparatyreózu, která se projevuje zvýšenou nervosvalovou dráždivostí tzv. tetanií, což nemocný pociťuje jako mravenčení až křeče svalů obličeje, jazyka, rukou a nohou.

Další názvy: Zvýšená funkce příštítných tělísek, Hyperfunkce příštítných tělísek, hyperparatyroidismus, zvýšená produkce hormonů příštítných tělísek, zvýšená činnost příštítných tělísek

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s Hyperparathreózou?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.