Hypochondrie

Přidat zkušenost

Hypochondrii léčí Psychiatrie a patří mezi Psychiatrická onemocnění

DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Příznaky, Léčba, Jak si mohu pomoci sám, Komplikace

Popis hypochondrie  

Hypochondrie je charakterizována úzkostným sebepozorováním a strachem z nemoci. A to i navzdory, že je pacient opakováně ujišťován ošetřujícím lékařem o výborném fyzickém zdravotním stavu.

Název hypochondrie pochází již z dob starověkého Řecka, kdy tehdejší lékaři popisovali jako zdroj potíží pacientů trpících hypochondrií nebo depresí hypochondrium, tedy podžebří. Je to totiž místo, které uvádí témeř každý pacient s hypochondrií jako původní místo vzniku jejich obtíží. Tato nemoc postihuje asi 1% populace vyspělých zemí a postiženi jsou stejně často muži i ženy. V ordinacích praktických lékařů je však záznam o tom, že až 20% pacientů trpí touto poruchou. Základní charakteristikou je strach z toho, že je jedinec vážně nemocen. Pacient klade příliš velký důraz na své nejrůznější tělesné projevy, zveličuje malé pocity bolesti a tráví mnoho času sebepozorováním. A i přes opakované ujištění lékařů, je přesvědčen o tom, že je težce nemocen. Nepřipouští si psychickou podstatu tohoto problému a vyžaduje další a náročnější vyšetření, která mají vést k odhalení jeho choroby.

Rizikové faktory hypochondrie  

Tak jako u ostatních psychiatrických onemocnění, nejsou rizikové faktory jednoznačné. Existují názory, že způsob výchovy dítěte může vést ke vzniku hypochondrické poruchy. Obzvláště pak, pokud jsou děti naučeny, že při nemoci jsou jim dovoleny věci, které normálně nesmí a nebo dokonce jsou v období nemoci odměňovány (nemoc by neměla být příjemnější než období zdraví). Další teorií je, že hypochondrií nejčastěji trpí prvorozené děti, kdy ještě nezkušené matky věnovaly jejich zdravotnímu stavu mnohem větší pozornost než je tomu u druhého dítěte.

Příznaky hypochondrie  

Typické pro hypochondrii je, že se poprvé projeví po prodělané nemoci, kdy nemocný místo toho, aby se cítil lépe, začne pociťovat zhoršení stavu a zvýšeně sleduje případné příznaky nemoci. Tento zvrat v úzdravě je připisován faktu, že se nemocný cítí dobře po dobu své nemoci, neboť je mu věnována větší pozornost a je často osvobozen od každodenních povinností. Pouze u malého procenta pacientů dojde z dlouhodobého hlediska k samovolnému uzdravení. Mnohem častěji se hypochondrie rozvine do mnohem složitějších a hůře léčitelných rozměrů. První příznaky hypochondrie se objevují nejčastěji v pozdní adolescenci či mladší dospělosti. Propuknout však může v kterémkoli věku. Zřídkakdy však po 50.roce života. Projevy hypochondrie se zhoršují při zátěžových situacích a stresu. Typické pro hypochondry je, že berou velké množství nejrůznějších vitamínů a jiných podpůrných preparátů. Podstupují mnohá vyšetření a tyto jejich problémy se táhnou léta. Jsou častými návštěvníky nejrůznějších ordinací a žádné ujištění lékaře o jejich výborném zdravotním stavu je neuklidní.

Důležité je, aby lékař včas vyloučil opravdové onemocnění některého z tělesných systémů a nabídl pacientovi léčbu pod dohledem psychiatra. Hodně často jsou pacienti se systémovými chorobami (lupus erythematodes, myasthenia gravis apod.), které se ze začátku neprojevují žádnými specifickými příznaky, špatně diagnostikováni jako hypochondři. Naproti tomu jsou často hypochondričtí pacienti po dlouhé roky podrobování nejůznějším a zatěžujícím vyšetřením, aniž by někdo pomyslel na tuto specifickou psychiatrickou poruchu.

Léčba hypochondrie  

Léčba hypochondrie může být zahájena až poté, co je s jistotou vyloučena možnost skutečného onemocnění. V dnešní době se dává přednost psychoterapeu­tickému přístupu. Je aplikován jedním lékařem, který si pravidelně zve pacienta na prohlídky a místo, aby předepisoval nejrůznější léky a doporučoval složitá laboratorní vyšetření, vede s pacientem rozhovor týkající se příznaků jeho nemoci. Tento rozhovor je postupně přesměrován na téma, které se dotýká pacientova osobního života a jeho mezilidských vztahů. Pravidelnými kontrolami je taktéž zmírňován pocit úzkosti pacientů. Takovýto postup terapie bývá velmi časově náročný, ale omezuje riziko postižení nemocného způsobené částými a zatěžujícími vyšetřeními a zabraňuje postupu onemocnění do chronicity. Cílem této terapie je naučit pacienta, aby sám zvládal překonávat své obavy a nevyžadoval opakovaná ujištění o svém zdraví od lékařů. Dále pak, aby byl sám schopen rozpoznat, kdy jde opravdu o nějakou nemoc a kdy se jedná pouze o úzkost způsobenou obavami, že je nemocen.

Pokud je hypochondrie doprovázena i depresivním či úzostným sndromem, je vhodné doplnit psychoterapeutickou léčbu antidepresivy. Anxiolytickým preparátům (léky proti úzkosti) je vhodné se vyhnout. A to z důvodu možného vzniku závislosti.

Jak si mohu pomoci sám  

Kromě lékařů mohou hypochondrickým pacientům pomoci i lidé z jejich blízkého okolí. Jejich úloha je především ve vyslechnutí stesků nemocného, nicméně však nevěnují jejich potižím tolik pozornosti, aby je utvrdili v jejich doměnce. Dalším krokem může být pořízení domácího mazlíčka, na kterého se nemocný fixuje a místo řešení svých úzkostí se koncentruje na jeho zabezpěčení. Důležité je taktéž oceňovat chování nemocného, pokud se netýká jeho hypochondrických stesků. Jinými slovy, pokud si nemocný nestěžuje, slovně ocenit toto chování ba popřípadě ho dokonce odměnit.

Komplikace hypochondrie  

Mezi rizika tohoto onemocnění možno považovat fakt, že nemoc není po dlouhá léta rozpoznána a vlastně psychicky nemocný jedinec je opakovaně vyšetřován nejrůznějšími specialisty. Tato vyšetření, nejen že jsou ekonomicky náročná, ale zatěžují taktéž pacienta a podporují vývoj hypochondrie až do chronicity. Dalším možným rizikem může být skutečnost, že pacient navštěvující často ordinaci nějakého lékaře aniž by byla uzavřena konkrétní diagnóza může být časem zcela nezáměrně opomíjen a případné skutečné onemocnění může být přehlédnuto.

Zajímavosti  

Hypochondrie je často znázorňována v mnohých uměleckých dílech. Nejčastěji pak v literatuře a filmu. Pro zajímavost jmenujme alespoň některá:

Například v komedii Zdravý nemocný ztvárnil Moliére osobu hypochondra velmi věrohodně. Ve filmovém světě se pak hypochondrie dotýká hned několik děl. Jako například film Woodyho Allena - Hana a její sestry; film Bandité, natočený režisérem Barry Levinsonem; a známý dánský režisér Lars von Trier se touto chorobou zaobíral, a to ve filmu Dogville.

Nutno také poznamenat, že hypochondrií trpělo mnoho známých osobností. A to zejména mnoho novověkých filozofů, mezi kterými byli třeba René Descartes, Voltaire, Immanuel Kant, Arthur Schopenhauer ale i třeba Karl Marx.

Diskuse  

Další názvy: Hypochondrická porucha

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s Hypochondrií

Máte zkušenost s Hypochondrií?

Moje zážitky s hypochondrií Pan E (26.02.16)

Začalo to v devíti letech, když jsem spadnul z houpačky na hlavu. Jelikož jsem byl znalý, tak jsem si říkal, co když mi krvácí do mozku. Hned jsem běžel domů a řekl jsem to tátovi, ale ten mě uklidnil. Později to přerostlo tak, že když mi vypadnul zub, bál jsem se, že vykrvácím, naštěstí ne. Minulý rok jsem se spálil o výfuk, bál jsem se, že budu mít otravu krve. Šel jsem k doktorovi, ale ten to vyloučil. Tedy, vyloučili mi to 2 doktoři. Jednoho odpoledne to na mě ještě více padlo, a tak jsem zavolal rodičům (byli na nákupech), řekl jsem jim, že jim půjdu naproti. Běžel jsem, bylo mi zle a na ulici jsem řval: „Pomoc!“ Nakonec jsem doběhl na náměstí a tam jsem zahlédl sanitku. Vtom jsem se k ní rozběhl. Byl jsem v šoku, takže mě nemohli ani vyslechnout. Nakonec mě uklidnili a řekli, že žádnou otravu nemám. Teď jsem jim již věřil. Podobný incident jsem již neměl a léčba probíhala tak, že jsem si z těchto příběhů dělal legraci.

Hypochondrie tora5 (08.02.14)

Jsem žena a mám to podobné jako předchozí dva komentáře, i když ten druhý je zřejmě horší. Zbělá mi jazyk, už koukám na internet, co to je a jestli to náhodou není rakovina, ztuhne za krkem a hledám příznaky borelii. Ujišťuji se, že to nemůže být ono, ale někdy, když se příznaky shodují, zasáhne mě panika a třeba dva dny se toho bojím. Tyto stavy mě potkají tak jednou za 4 měsíce. Začalo mi to tak v 8 letech. Čím jsem starší, malinko to odeznívá, možná, nebo spíš určitě to bude tím, že mám víc starostí a nemám čas se tolik kontrolovat. Zpozorovala jsem, že tyhle problémy mám většinou, jakmile mám delší volno. Myslím si, že tu mou hypochondrii mám tak nějak pod kontrolou. Každému, kdo se tím trápí tak, že ho to obtěžuje v normálním fungování a myslí na své nemoci tak často, bych poradila, aby zašel k psychiatrovi. Nestojí to za to mít zkaženej život. Přestože to mám už pod kontrolou, když jsem byla dítě a pak v pubertě, zažila jsem dva takové panické stavy a nebylo to nic pěkného.

Co mi pomohlo

Mně třeba pomáhá moje sestřenice. Zasvětila jsem ji do toho, že jsem hypochondr a trápí mě to. Vždycky, když si vymyslím nějakou nemoc, svěřím se jí a ona si se mnou sedne a povídá. Začne mi povídat o tom, že je to hloupost, abych zrovna tuhle nemoc měla, protože např. příznaky by byly mnohem horší, už by se to objevilo dříve apod. Nebo mi třeba řekne, že tohle je normální, že se jí to už taky stalo. Ona neříká lži, jen aby mě uklidnila, ale prostě si povídáme. Někdy se i zasmějeme tomu, jaký jsem hypochondr. Takže jestli jste ten případ jako já, uzavřený do sebe, někomu se svěřit by mohlo pomoci.
Potom najít si koníčky, čím více tím lépe. Třeba nějaký sport.
Domácí zvíře, nejlepší asi pes, chodit s ním třeba na cvičák, procházky.
Zdravý jídelníček, budete se cítit lépe.

Má zkušenost 151kbar151 (25.08.13)

Začalo to v dubnu nebo květnu 2012 a to vcelku z malicherné příčiny. Seděl jsem u PC a najednou mě začalo bolet břicho, šel na záchod a měl řídkou stolici. Přeměřil jsem si teplotu, kterou jsem neměl a ulevilo se mi. Poté jsem se ještě další den přeměřoval teploměrem a už jsem neměl průjem ani bolesti. Jenže od té doby mám strach z každého píchnutí, zabolení v těle a hned hledám, jestli to není rakovina, krvácení nebo něco podobného. K doktorovi nechodím s těmito pseudoproblémy právě z důvodů, aby mě neodbýval, když to bude závažné. Vždycky to nějak přetrpím a pak na to zapomenu a tak dokola. Ovšem většinou se mi toto stává, když nemám co dělat, když pracuji nebo jsem něčím zabaven, ve společnosti přátel tak na hypochondrii zapomenu.

Léčba

Pomáhám si tak, že si něco o nemoci přečtu, řeknu si kolik z příznaků mám nebo nemám a prakticky vždy mi to vyjde tak, že skoro žádný nemám. Pak se třeba natáhnu na postel, chvíli tam poležím, popřemýšlím o tom, co bych dělal, kdybych nemoc měl a přemýšlím o tom, co bude po smrti. Pak se většinou vrátím do běžného procesu.
Pokud se to bude ovšem zhoršovat, navštívím psychologa.

Co mi pomohlo

Paradoxně můj vlastní mozek, co produkuje i hypochondrii (někdy mám pocit, že proti sobě bojují pravá a levá hemisféra mozku).

Fáze hypochondrie vocier (24.05.11)

Dobrý den,

jsem už asi rok hypochondr. Hypochondrickou poruchu mám možná kvůli Aspergerovu syndromu, se kterým jsem zde na Vitalionu také uložil zkušenost. Podělím se s Vámi o moji zkušenost s hypochondrií.

Jak se správně píše v textu, téměř všichni hypochondři pociťují své první ‚potíže‘ v podžebří, od toho také název hypochondrie. Můj průběh hypochondrie se skládal z jednotlivých částí. Bylo to v roce 2009 v prosinci, bolelo mě zhruba v oblasti tam, kde se nacházejí játra. Tam jsem si myslel, že tam mám rakovinu, tak jsem začal hypochondřit a každé dvě hodiny jsem si přeměřoval tělesnou teplotu. Chtěl jsem s tím jít k doktorovi, ale ten byl zrovna na dovolené. Velice jsem byl ve stresu, ale za několik týdnů bolest ustala, a tak následoval přechod do druhé fáze.

V únoru 2010 jsem na internetu našel článek o vzteklině, psali tam, že je nebezpečná, a když když není včas podáno antisérum a propukne je 100% smrtelná atd., tak jsem se chtěl nechat nejdřív naočkovat, ale vakcína je drahá a navíc se musím jednou za rok přeočkovávat atd., tak jsem přestal úplně chodit do lesa a to trvá dodnes, aby jsem tam nedostal vzteklinu od nějakého zvířete.

Pak jsem dostal chřipku. Zveličoval jsem jejich průběh a jako hypochondr jsem raději šel k lékaři, a i přesto, že mi dělal i bakteriální test, jsem byl přesvědčený, že nemám chřipku, ale mor. Dělal jsem z toho paniku a kvůli tomu jsem se možná vyléčil až za dva týdny. Asi tři týdny jsem považoval za obrovský zázrak, že jsem ten mor přežil. Dostal jsem opět jako na začátku strach z rakoviny, tak se objevila fáze: Přírodní prevence rakoviny, která vlastně trochu trvá i dodnes.

Měl jsem velice silné podezření na HIV pozitivitu, i když jsem se nevystavoval riziku (sex, přenos krví…). HIV test jsem měl sice negativní, ale stále jsem pociťoval příznaky.

Dnes mám podezření na paranoidní schizofrenii. Moje babička, která je psycholožka, mě ale přesvědčuje, že schizofrenii nemám, ale já tomu moc nechci věřit.

Léčba

Zatím jsem se neléčil. Snad to jednou přestane samo.

Co mi pomohlo

Zatím jsem se neléčil a ani nechci.

Vážnost nemoci: 2
Délka léčení: 5
Cena léčení: 1
Složitost léčení: 1

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.