Maniodepresivní psychóza

Přidat zkušenost

Maniodepresivní psychózu léčí Psychiatrie a patří mezi Psychiatrická onemocnění

DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Prevence, Příznaky, Léčba, Pomoc, Komplikace

Popis maniodepresivní psychózy

Maniodepresivní psychóza je charakterizována jako závažné duševní onemocnění, při kterém dochází k periodickým změnám nálady, vitality, psychických funkcí a celkového normálního fungování organismu.

Tyto změny se střídají po tzv. cyklech. Při bipolární afektivní poruše se objevují čtyři různé druhy období, které jsou rozděleny dle typů a intenzity příznaků. Jedná se o období hypomanické (mírná forma, „hypo“ pochází z řečtiny a vyjadřuje předponu „pod“), manické, depresivní a smíšené.

Touto duševní chorobou trpí přibližně 1% dospělých lidí. Tomuto onemocnění mohou předcházet varovné signály, ale není to vždy pravidlem. První známky onemocnění se mohou objevit už v období puberty nebo v období rané dospělosti.

Rizikové faktory maniodepresivní psychózy

Maniodepresivní psychóza patří mezi psychické poruchy, u kterých je obecně známo, že jejich výskyt v rodině může být dědičný, a tudíž, že je vázaný na geny. Avšak je nutné si uvědomit, že člověk dědí pouze vlohy (predispozice) k určitému onemocnění a nedědí onemocnění samotné. Riziko se zvyšuje s bližším příbuzenským vztahem. Riziko také roste s vyšším počtem příbuzných, kteří trpí bipolární afektivní poruchou nebo depresemi.

Dalšími faktory, které mohou podnítit vznik maniodepresivní psychózy, jsou například silné emoce (úlek, děs, smutek, duševní útrapy, strach atd.), fyzické a psychické vyčerpání nebo dokonce roční období.

Prevence maniodepresivní psychózy

Toto onemocnění spadá pod psychické poruchy, kterým bohužel nelze nikterak zabránit, protože jsou většinou vázány na dědičný přenos (rozumějte přenos vloh k této chorobě).

Ku prospěchu vám může být zdravý životní styl, dostatek fyzické aktivity, vyhýbání se stresovým a psychicky náročným situacím a faktorům, pravidelný a dostatečný spánkový režim a zamezení konzumace alkoholu a jiných psychoaktivních látek (např. marihuana, LSD, kokain, pervitin apod.).

Příznaky a projevy maniodepresivní psychózy

Nyní je na místě popsat jednotlivá období bipolární afektivní poruchy a jejich příznaky.

Vyskytuje-li se člověk v hypomanickém období, má chronicky nadnesenou a dobrou náladu, nadměrné množství energie, zvýšenou psychickou i fyzickou aktivitu a obecně se cítí být v dobré kondici. Postižený je velice hovorný a snadno navazuje kontakty s ostatními, komunikuje bez jakýchkoliv zábran, je bezprostřední a nenucený.

Toto období zvýšené aktivity se může odrážet i v pacientově sexuálním životě, kdy může docházet k povrchnímu a lehkomyslnému navazování známostí a častému střídání partnerů.

Tyto známky se projevují i u pacientů, kteří jsou jinak ostýchaví, stydliví a zdrženliví. Osoba postižená tímto duševním onemocněním nepociťuje v tomto období potřebu spánku a stav ospalosti. K odpočinku této osobě stačí pouhá chvíle, po které se cítí naprosto odpočatá a plná energie, další polehávání a pospávání v posteli bere jako naprosto ztrátovou záležitost.

Začátek tohoto období přichází celkem náhle bez jakýchkoliv varovných signálů a je pacientem většinou dobře snášen. Protože v této době pacient nepociťuje žádné známky onemocnění, necítí se mizerně a není nikterak chorobou omezen, často přestane užívat léky a navštěvovat svého lékaře.

Manickou fázi lze charakterizovat jako období nepřiměřeně dobré nálady a markantně zvýšené aktivity. Nemocný se cítí být naprosto nejsilnější ve všech směrech, neporazitelný a nedostižitelný. Všechno kolem se mu zdá nesmírně jednoduché a snadné a neexistuje nic, co by se nedalo vyřešit.

Na mysl mu vytanou všemožné nápady, které okolí není schopno ani sledovat, natož je pochopit. S narůstajícími nápady, tempem a aktivitou člověk nechce ztrácet čas s názory ostatních a do svého projevu si nenechá vůbec zasahovat. Pakliže je někým přerušen, stoupne jeho podráždění a sebemenší podnět roznítí jeho agresivitu a člověk může jednat nepřiměřeně, zuřivě a nebezpečně.

Jindy zas pacient může překypovat žoviálností, kdy vypráví různé vtipy, často s vulgárním nebo sexuálním podtextem i ve společensky nepřijatelných situacích. Díky těmto příznakům pacient často není schopen souvisle mluvit, jeho vyjadřování nemá ani hlavu a ani patu, jeho projev je nesrozumitelný a překotný.

Postižený člověk není schopen jakéhokoliv soustředění, což se může navenek projevovat značnou roztržitostí. Člověk trpící tímto onemocněním často postrádá racionální myšlení i uvažování a má nadměrné sebevědomí, které se navenek projevuje přehnaným zveličováním svých schopností, znalostí nebo majetku a megalomanskými myšlenkami.

Pacient postrádá jakékoliv sociální zábrany, což dává najevo nezodpovědným, neadekvátním, nedbalým až riskantním chováním, kterými ohrožuje nejenom sebe, ale také své okolí. Své nápady a myšlenky okamžitě realizuje, aniž by si uvědomil jejich dopad a následky v osobní, společenské i finanční sféře. Pro příklad můžeme uvést časté nadměrné utrácení, kdy pacient skupuje všechny možné nepotřebné a zbytečné předměty, nebo kdy uzavírá naprosto nevýhodné ba dokonce podvodné smlouvy.

Vážné následky s sebou přináší i tzv. mánie s psychotickými příznaky, kdy se u pacienta objevují bludy a halucinace. U těchto osob se často vyskytují velikášské bludy, při kterých je pacient chorobně přesvědčen o své důležitosti a dokonalosti.

Megalomanické bludy mohou zasáhnout psychickou stránku, což se projevuje např. pacientovým tvrzením, že vystudoval všechny vysoké školy světa a že ovládá všechny světové jazyky, i fyzickou stránku osobnosti. Pacient si například myslí, že je nejsilnější na světě, že je nesmrtelný a že nikdy nemůže podlehnout žádné chorobě.

Mezi další psychotické příznaky řadíme i tzv. paranoiditu, která je typická neúnosnou vztahovačností, podezíravostí a kontrolovatelnými chorobnými myšlenkami.

Deprese jsou dalším obdobím, které je opakem manických stavů. Tento stav je charakteristický poklesem nálady, snížením energie a životní a psychické aktivity. Pacient v tomto období vypadá smutně, unaveně, ztrápeně a ustrašeně, což se projevuje v jejich mimice, gestikulaci či držení těla.

Tito lidé se často vyhýbají společnosti, jsou málomluvní a své pocity a myšlenky raději před světem skrývají. Často dochází k úplné rezignaci, kdy člověk ztratí jakýkoliv zájem, aktivitu a iniciativu. Jakékoliv úkoly a překážky, které dříve pacient hravě zvládal, jsou teď pro něj nedosažitelné a nepřekonatelné.

Lidé v této fázi onemocnění nejsou schopni pociťovat radost, svět kolem vidí pouze v negativních barvách, nedokážou se plně koncentrovat, ztrácí veškerý zájem o své koníčky, rodinu a přátele. Nemocný se cítí neustále ospale a dokáže ho unavit i sebemenší činnost nebo námaha. U těchto osob dochází i k poklesu vlastního sebevědomí a sebedůvěry a jakýkoliv neúspěch nebo selhání přičítají vlastní neschopnosti a nemožnosti.

S nízkým sebevědomím se dále dostavují i pocity bezcennosti, viny a výčitky svědomí. Nezřídka si pacient pohrává i s myšlenkou na sebevraždu.

Depresivní stavy jsou také doprovázeny tzv. tělesnými příznaky, např. úbytek hmotnosti, poruchy spánku, ztráta sexuálního apetitu atd.

Stav, který je charakteristický výše uvedenými příznaky a nelze jej jednoznačně zařadit do určité kategorie, je stav smíšený.

Osoby trpící maniodepresivní psychózou se od sebe liší druhem období, kterým v dané době trpí i frekvenci, se kterou se jednotlivá období objevují. U některých lidí se manické a depresivní období projevuje se stejnou frekvencí, u jiných se častěji projevují depresivní stavy a naopak.

Pacienti trpící bipolární afektivní poruchou během prvních deseti let prožijí zhruba čtyři výše uvedená období. Ženy častěji zažívají depresivní stavy, zatímco muži trpí manickými epizodami.

Jednotlivá období mohou trvat dny, dokonce až roky. V některých případech může dojít mezi jednotlivými obdobími i k úplnému zotavení, po kterém se nemusí po několik let objevit jakékoliv příznaky maniodepresivní psychózy. Jiní pacienti však mohou i nadále trpět depresemi nebo výkyvy nálady.

Bipolární afektivní porucha se převážně objevuje v pubertálním období nebo v období rané dospělosti. Může se však začít projevovat již v dětském věku nebo naopak až kolem padesátého roku života. Jestliže osoba starší padesáti let trpí manickou fází poprvé nemusí se jednat vždy o maniodepresivní psychózu, ale na vině může být i konzumace nadměrného množství alkoholu nebo užívání různých léků.

Léčba maniodepresivní psychózy

Aby se pacientův stav zlepšil je nutné, aby byla léčba zahájena včas a aby byla správně nasměrována. Jestliže dojde k zanedbání léčby, neužívání léků, úplné ignoraci atd. může to mít negativní vliv na pacientův duševní stav. Jednak se tento vliv může promítnout na pacientově zdravotním stavu a jednak se může zvýšit riziko pokusu o sebevraždu, které je ke všemu v prvních letech tohoto onemocnění velice vysoké. Toto tvrzení lze doložit faktem, že jeden z pěti jedinců postižených maniodepresivní psychózou během této nemoci spáchá sebevraždu.

Může dokonce dojít i k tomu, že se onemocnění stane chronickým, to znamená, že se pacient příznaků bipolární afektivní poruchy již nikdy nezbaví.

Někteří lidé mohou trpět častějším střídáním jednotlivých fází, což značně ztěžuje léčbu, protože každá proběhlá fáze může s sebou přinést další komplikace. Tomuto stavu se říká rozněcování. Léčba si klade za cíl počet těchto fází co nejvíce snížit.

Při léčbě maniodepresivní psychózy se doporučují hlavní tři medikamenty. Jedná se o tzv. antidepresiva, antipsychotika a stabilizátory nálady. Pacientovi mohou být předepsány i léky, které mají pomocné účinky např. při nespavosti, úzkosti, neklidu atd.

Antidepresivy se léčí příznaky deprese. U maniodepresivní psychózy se musí antidepresiva užívat v kombinaci se stabilizátory nálady. Pokud jsou antidepresiva užívaná bez zmíněných stabilizátorů, může tento problém u nemocných postižených bipolární afektivní poruchou vyústit ve vyvolání manických fází. Farmakologický trh nabízí různé druhy antidepresiv s rozdílnými chemickými mechanismy i vedlejšími účinky.

Další léky, které jsou při léčbě užívány jsou antipsychotika, jež mají stabilizační účinky na pacientův duševní stav.

Stabilizátory nálady, tzv. tymoprofylaktika, jsou užívána k udržení nálady v mezích normy. Jsou podávány při tzv. tymoprofylaxi, stabilizaci nálady, při které dochází k preventivnímu užívání těchto léků, aby se zabránilo patologickým výkyvům nálady. Nálada může být plně stabilizována až po několika týdnech.

Účinnou metodou při léčbě maniodepresivní psychózy je také psychoterapie a tzv. fototerapie (aplikace světla).

Dále se při léčbě tohoto duševního onemocnění užívá, veřejností často neprávem negativně označovaná, elektrokonvulsivní terapie. Jedná se o nejrychleji a nejefektivněji účinkující metodu, která zachránila již mnoho životů pacientům, kteří trpěli těžkými depresemi nebo manickými stavy.

Dosud nebyla vynalezena žádná jiná léčebná metoda, která by účinky elektrokonvulsivní terapie překonala. Používá se jen v těch nejtěžších případech maniodepresivní psychózy, např. při velmi těžkých depresích, u pacientů se sebevražednými sklony nebo u pacientů, u kterých se duševní stav navzdory léčbě nezlepšuje a již dlouho trpí neúnosnými symptomy této choroby.

Pacient si samotnou terapii nepamatuje a nepociťuje žádnou bolest, poněvadž je před výkonem uspán. V některých případech s sebou přináší i negativní vedlejší účinky, např. v podobě přechodnému narušení paměti, která se však během několika měsíců zase zotaví.

Jak si mohu pomoci sám

Při onemocnění maniodepresivní psychózou byste se měli vy a vaše rodina snažit dozvědět se co nejvíce o tomto onemocnění a jeho léčbě. Čtěte knihu zabývající se touto problematikou, navštěvujte a bavte se se svým lékařem nebo terapeutem.

Dodržujte pravidelný spánkový režim. Zvykněte si chodit večer spát zhruba ve stejný čas i ráno ve stejnou dobu vstávat. Různé studie prokázaly, že nepravidelný a narušený spánkový režim může způsobit poruchy nálady. Jestliže se chystáte vycestovat do ciziny, ve které platí rozdílné časové pásmo, domluvte se již předem se svým lékařem.

Kromě spánkového režimu udržujte v pravidelném chodu i svůj denní režim. Činnosti si plánujte, neleňte, ale zároveň se také nepřepínejte.

V průběhu onemocnění nekonzumujte alkohol a jiné psychoaktivní látky, např. marihuanu, pervitin, kokain, LSD atd. Alkohol a drogy mohou negativně ovlivnit dosavadní účinnost psychofarmako­logické léčby, narušit spánkový režim a mohou zvýšit výkyvy nálady.

Taktéž si dejte pozor na konzumaci kofeinu a některých volně dostupných léků proti alergiím, nachlazení a bolesti, poněvadž i malé množství látek vyskytujících se v těchto lécích mohou negativně ovlivnit spánek a náladu nebo mohou reagovat s vašimi předepsanými léky.

Přijměte podporu a pomoc od vaší rodiny nebo přátel. Ku prospěchu vám může být i společná rodinná terapie nebo návštěva podpůrné psychoterapeutické skupiny.

Pokuste se co nejvíce vyhýbat stresu a psychickému náporu, a to nejvíce v zaměstnání. Zkuste si přizpůsobit pracovní dobu tak, abyste se vždy dostali včas do postele a řádně si odpočinuli. V každém případě se vyhněte směnnému provozu. Pokud nejste kvůli bipolární afektivní poruše vůbec schopni pracovat, poraďte se se svým lékařem, zda se zaměstnáním zcela skoncovat nebo si jen vzít pár dní volna.

Naučte se rozpoznávat tzv. časné varovné signály, které přichází s dalšími fázemi maniodepresivní psychózy. Každý jedinec má takovéto varovné signály rozdílné a čím dříve je rozpozná, tím dříve mu může být poskytnuta pomoc. Tyto signály mohou být zastoupeny např. změnou nálady, spánku, sebedůvěry, aktivity, koncentrace, sexuálního zájmu, náhlým optimismem nebo naopak myšlenkami na sebevraždu, ztrátou vlastního úsudku a dokonce i změnou účesu nebo stylem oblékání.

Pokud máte pochybnosti a myslíte si, že léčba správně nezabírá a že trpíte spíše různými vedlejšími účinky, neostýchejte se a poraďte se se svým ošetřujícím lékařem. V žádném případě sami léky nevysazujte ani si neupravujte jejich dávkování.

Jestliže na sobě pozorujete známky agresivity, máte sebevražedné sklony, trpíte poruchami nálady, spánku a energie, máte puzení užívat volně dostupné léky proti nachlazení nebo bolesti okamžitě a bez ohledu na naplánované prohlídky, kontaktujte svého lékaře.

Komplikace maniodepresivní psychózy

Až v polovině případů dochází ke zvýšené konzumaci alkoholu nebo léků, které mohou předcházet závislosti a jejím zdravotním komplikacím (např. onemocnění jater, periferních nervů atd.)

Bipolární afektivní porucha s sebou nese také různá společenská rizika. Pacient si může způsobit nepříjemnosti např. nevhodným vtipkováním, arogantním a sebevědomým vystupováním. Veřejnost většinou není o duševním stavu jedince dostatečně informována a takovéto chování připisuje k charakterovým vlastnostem pacienta, což pacientovi značně stěžuje osobní i společenský ži­vot.

Značné finanční ztráty, které doprovází lehkovážné chování v manické fázi, často způsobují následné sociální problémy, které jsou logicky spjaty i s partnerským nebo s manželským vztahem, který může být tímto duševním onemocněním taktéž negativně ovlivněn.

Diskuse

Další názvy: bipolární afektivní porucha, cyklofrenie, maniomelancholie, maniomelancholická psychóza

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s maniodepresivní psychózou

Máte zkušenost s maniodepresivní psychózou?

Maniodepresivní psychóza v rodině Šákra T (01.12.16)

Celý svůj život si připadám jako outsider. Vše mě unavuje, neumím si nic zorganizovat a když už si to naplánuju, nedodržím to, protože i to plánování mě stojí hodně energie. Moje sestra je hyperaktivní a já vedle ní vypadám jako ten nejlínější člověk na světě.

Od 10 let trpím úzkostí a ve svých 25 letech jsem vybírala způsob své sebevraždy. Naštěstí jsem se rozhodla dát si ještě jednu šanci. Navštívila jsem psychiatra a začala se léčit na úzkosti. O svých myšlenkách na sebevraždu jsem nikomu neřekla.

Začala jsem na sobě pracovat a po několika měsících jsem prášky vysadila. Vše se zdálo být vpořádku. O několik let později se moje úzkosti opět zhoršily a já začala chodit na psychoterapii. V průběhu psychoterapie jsem otěhotněla a před porodem jsem psychoterapii ukončila. Narodila se mi dcera a po 3 letech ještě syn. Práce kolem domácnosti, dětí, manžela, invalidní tchýně a baráku bylo hodně.

Postupně jsem přestávala zvládat jednu věc za druhou a nakonec jsem jela jen na ,,nouzový chod". V této době mi skončila rodičovská dovolená a já si hledala práci. Vhodnou práci při které bych mohla všechno zvládat, jsem nenašla. Tlak, který jsem cítila, stále rostl. Připadala jsem si k ničemu. Dokonce i manžel mi dával za vinu, že naše finanční situace nebyla růžová.

Rozhodla jsem se tedy začít podnikat. Udělala jsem si kurz na manikúru a pedikúru a nakoupila jsem všechny možné prostředky a přípravky. Utratila jsem hodně peněz. Bohužel jsem nebyla schopna svou práci prodat. Poté jsem se rozhodla podnikat v jiném oboru v domění, že to zvládnu. Znovu jsem utratila hodně peněz. Opět to nevyšlo. Nechápala jsem, jak moje skvělé nápady nikdo nechápe. Tlak ze strany manžela stoupal, až jsem se dostala do stavu, kdy jsem měla pocit, že jsem k ničemu a že si nezasloužím ani dýchat, a znovu jsem začala uvažovat o sebevraždě. I tentokrát jsem se včas vzpamatovala a podala jsem žádost o rozvod.
Ještě před rozvodem jsem se přestěhovala zpět ke své rodině. Znovu jsem si chtěla začít hledat práci, ale cítila jsem se unavená a bez zájmu. Rozvod mi ke klidu také nepřidal a najednou jsem nemohla ani vstát z postele. Moji blízcí nechápali, co se děje. Podle nich se mi doma vlastně líbilo a do práce se mi nechtělo. Dokonce mě sestra nazvala příživnicí.

Znovu jsem navštívila psychiatra a začala brát léky na deprese. Můj stav se však zlepšil jen o trochu. Teprve po 2 letech, až když jsem toho měla dost a chtěla léčbu ukončit, mi psychiatr léky změnil. Začala jsem se cítit mnohem lépe a teprve tehdy jsem se dozvěděla, že trpím maniodepresivní psychózou. Až po tomto zjištění se ukázalo, že touto nemocí trpí i má teta. V rodině se však o jejím onemocnění nemluví.

Rodinu jsem se svou nemocí seznámila a oni to přijali, jako mou součást. Vím, že se na ně v případě potřeby mohu obrátit.

Mít vše a sám se o to připravit Marek123456789 (21.09.16)

Ten nahoře má smysl pro humor, protože mi nadělil inteligenci a nadání, ale nedal mi žádnou ctižádost. Nikdy jsem v životě nikam nemířil a všechno jsem nechával osudu, ale protože mám standardně pozitivní přístup a sebereflexi, díky které hledám problém vždy nejprve u sebe, dokážu se z chyb poučit a neopakovat je a tak věci vycházely. Nejsem rozhodně slaboch a díky tvrdší výchově jsem byl vždy schopen čelit stresu, tlaku nebo negativním záležitostem lépe, než ostatní. Celý život aktivně sportuji (minimálně 4× týdně), takže se mi mánie úspěšně vyhýbaly a čas od času přišla deprese, která měla pokaždé logický důvod.

Minulý rok jsem se osamostatnil, získal jsem zaměstnání, které mě baví, ale bylo formou homeoffice. Protože jsem extrovert a flegmatik, nejsem příliš zodpovědný a neměl jsem patřičné know-how, nedařilo se mi, i když jsem mu dával zprvu hodně energie, přišla tedy další z logických depresí. Měl jsem v té době zraněné rameno, takže jsem nemohl sportovat. Naučil jsem se dodržovat systém, který práce na homeoffice vyžaduje a nastala první drobnější mánie. Přišlo mi, že vím všechno o sportu, že ostatní dělají mou práci hůře, protože jsou pozéři, co si na něco hrají a chtěl jsem přestoupit ze svého týmu, kde mi nic nechybí, protože se mi ztratila soudnost. Naštěstí se mi rameno zahojilo a já začal zase na plno sportovat, okamžitě jsem se srovnal a byl klid. Poté jsem splnil opravné státnice a přišla deprese, která už smysl moc nedávala. Začal jsem přemýšlet tak, že nejlepší období života skončilo a teď už bude jenom otročina. Spadl jsem do těžké deprese, rezignoval na vše a byl, jak chodící mrtvola.

Všechno se změnilo, když naše firma zavedla kancelář, začal jsem chodit mezi lidi a okamžitě jsem se postavil na nohy, ale jen na chvilku, protože jsem měl úspěch v práci, potkal skvělou holku, začalo léto a měl jsem naplánováno spoustu akcí. Začala mánie, jak blázen, dost dlouho to byla legrace, měl jsem jenom pozitivní náladu, nedokázal jsem přemýšlet negativně, všechno jsem řešil okamžitě, neměl jsem z ničeho strach, dokázal jsem dělat spoustu věcí najednou, nebyl jsem schopný se zastavit. Zkoušel jsem to na úplně každou holku, která se mi líbila a dost to vycházelo. Utrácel jsem za nesmysly, každá moje myšlenka byla skvělá, takže jsem byl dost aktivní na sociálních sítích, byl jsem schopen vypít litr rumu a stát na nohou nebo spát týden jen 6 hodin denně. Bohužel jsem si zlomil žebra a ruku, takže tu energii nebylo, kde vybít, přesto věřím, že v tomto stavu se dá všechno zastavit, ale já s tím neměl zkušenost, takže jsem pokračoval v jízdě dál.

Měl jsem v té době všechno, co jsem chtěl, ale pak se to zvrtlo, celou dobu jsem nebral drogy, ale dost hodně jsem pil a občas hulil. Alkohol i marihuanu jsem díky nekonečné energii dokázal v pohodě ustát. Najednou jsem si začal hrozně vymýšlet, vyčítal jsem té fajn holce věci, za které nemohla a aby to mozek pochopil, tak jsem to odůvodnil druhý den drogami (což je mimochodem úplně super omluva: „promiň, že jsem byl hnusnej, ale byl jsem sjetej.“ určitě vždycky zabere). Omluvil se, něco slíbil, ale nedodržel to. Do práce jsem chodil, jak se mi chtělo. Začal jsem vytvářet konflikty, i když jsem úplně nekonfliktní typ. Vyhodil jsem spoustu peněz oknem. Na svou oslavu jsem zval různé známé osobnosti. Často jsem o sobě mluvil ve 3. osobě a měl jsem pocit nesmrtelnosti. Bavil se s náhodnými lidmi na ulici. Té slečně jsem psal zprávy, bylo jich šíleně moc a střídalo se v nich všechny emoce. Tak po 5 minutách, měla oprávněný pocit, že jí stíhám, takže se mnou přerušila veškerý kontakt, v té chvíli mi mozek secvakl, ale bylo už pozdě.

Asi měsíc jsem poté žil naprosto v klidu, jako úplně normální člověk a pak přišla úplně největší deprese, která stále trvá. Přečetl jsem si totiž konverzaci s tou slečnou a nestačil se divit, protože jsem si všechno samozřejmě pamatoval jinak. Lezu z postele minimálně 40 minut, někdy i 7 hodin. Ať spím, jak dlouho chci, jsem unavený. Totální nezájem o cokoliv, co mě normálně baví. Bojím se, že nejsem schopen dále pokračovat v zaměstnání. Všechno šedivé, na nic. Nikdy mi v životě nešlo o osobní úspěch, peníze nebo věci. Ctil jsem přátelství, řešil vše s klidnou hlavou a respektoval ostatní. Myslím si, že v životě jsou nejdůležitější lidské vztahy, protože radost někoho jiného, vytváří radost i mně. Selhal jsem v těchto hodnotách, ztratil kontakt na slečnu, se kterou jsme si hodně rozuměli, protože jsme měli podobné zájmy i pohled na svět a snažil se spálit mnohem víc. Naštěstí mám kliku a obdivuji každého, kdo dokáže padat z vrcholu častěji. Mě tohle jednou stačilo a doufám, že až se vykopu z toho pekla, kterým teď procházím, dokážu mánii ztlumit včas, kosti srostly.

Ale je opravdu hrozné, dělat věci, které dělat nechcete. Absolutně s vámi nesouvisí a pak za ně ještě nesete odpovědnost, to opravdu není možné zvládnout.

Léčba

Jsem na začátku, pořádnou mánii jsem zažil poprvé. Deprese přicházely, ale měly vždycky logický důvod (alkohol, zanedbání povinnosti, rozchod). Snažit se neptat se: „Proč? Kdyby?“ a vzít všechno tak, jak je to teď a pracovat od dnešního dne.

Co mi pomohlo

Sport, sport, sport. Vylézt ráno z postele. Plánovat si věci. Snažit se pomáhat ostatním. Chodit mezi lidi a obecně nebýt sám. Fyzická práce. Mluvit o nemoci otevřeně. Cestování. Nadsázka. Dříve při studiu počítačové hry.

Maniodepresivní psychóza začala ve 24 letech cetelem (03.04.16)

Bylo mi 24 let a skončila jsem školu, strašně jsem se těšila, že se osamostatním, budu si všechno platit a budu chodit do práce. Brečela jsem, protože mi nefunguje CNS. Druhý den mě odvezli na psychiatrii. Mám maniodepresivní psychózu. Léčím se 7 let. Z toho 2 roky se správnými léky. Užívám lithium, léky na spaní, na náladu.

Co mi pomohlo? Rozchod, psychiatrická léčebna, lékař, léky.

Co jsem dělala já – zahrada, kytky, hudba, domácí mazlíček, sport, filmy, antistresové vymalovánky.

Zrovna trpím - BAP suilka (02.03.16)

Lěčím se již několik let, ale BAP mi byla diagnostikována až loni. Za sebe mohu říct, že hodně často bych si přála být „normální“, ale na druhou stranu vlastně moc netuším, jaká bych byla, kdybych byla normální.

U mě to začalo dost plíživě zhruba okolo puberty, začala jsem mít šílené změny nálad, což se ovšem v tu dobu považovalo spíš za to, že jsem náladová puberťačka. Poté nastal na pár let klid, ale nemoc se opět vrátila, když mi bylo 24 let. Lékařka mi oznámila,že trpím panickou poruchou a silnými depresemi, započala léčba, která nebyla nijak moc účinná.

A pak přišly TY dva dny, na které nikdy nezapomenu. Mlhavě si pamatuji, jak jsem jela z práce domů, už po výstupu z tramvaje jsem začala bezdůvodně brečet a tak to pokračovalo dalších několik hodin, v tu chvíli se mi honily hlavou samé nehezké myšlenky, včetně toho, jaký kuchyňský nůž si vyberu, abych si podřízla žíly. Měla jsem ale štěstí ve chvilce prozření jsem se odhodlala zavolat své lékařce, která mě po telefonu „oblékla“ a doprovodila až k sobě do kanceláře, zde jsem si rozkousala Rivotril a povídala o tom, co se mi honí hlavou. Pak jsem se za příslibu, že na mě doma opravdu čeká přítel, mohla vrátit.

Ráno se tento stav vrátil v ještě větší síle než v předchozí den, přítel neváhal a odvezl mě rovnou do Bohnic, kde mě chtěli hospitalizovat, tak trochu k mému štěstí měli pouze jedno volné místo na „neklidu“, kam mě rozhodně dát nechtěli, zavolala jsem tedy před lékařkou své sestře, která si pro mě přijela a do té doby, než dorazil přítel, tak mě hlídala, večer jsem opět vyrazila ke své lékařce, která mi sdělila, že mám BAP. Nevím, jak to říct, ale v tu chvíli vše, co se se mnou v těch pár letech dělo, dávalo smysl, mé mánie na večírcích, nevěra v předchozích vztazích a na druhé straně myšlenky na sebevraždu a sebepoškozování, hlavně v místě paží.

Nyní jsem ve fázi, kdy se snažím už předem trochu ropoznat, zda se o mě nepokouší mánie či depka. Je to ale boj…

Léčba

V současné době beru:

Ráno - Elontril 300 mg, Argofan 150 mg
Odpoledne - Argofan 50 mg
Večer - Quetiapin 100 mg
V případě potřeby mám ještě Rivotril

Vyzkoušela jsem již spoustu jiných léků, ale nepomohly a na Lamotrigin, který by byl prý nejlepší, mám bohužel alergii, paradoxně jako jedna z mála pacientek. Pokud se můj stav nezlepší, tak mě čeká Lithium.

Co mi pomohlo

Těžko říct, ale určitě bych nechtěla vynechat rodinu a partnera, občas mám samozřejmě pocit, že mě nechápou, ale to ze své podstaty ani nemohou, stoprocentní pochopení získám pouze u dalšího člověka trpícího BAP.

Také jsem se musela smířit s tím, že to není mou neschopností, když nemohu vylézt z postele nebo když se jeden den těším na výlet a v ten den, co se má konat, už z něj žádnou radost nemám, ba naopak. Důležité je naučit se odpočívat, což mi nikdy nešlo, ale myslím, že dělám pokroky. :-)

Bipolární porucha Maca2255 (06.08.15)

Četla jsem zprávu od Ladys Her z 15. 7. 2014. I já mám bipolární poruchu, lékaři to nejprve nepoznali, léčím se na psychiatrii od 18 let. Bipolárku mi diagnostikovali až po dvaceti letech. Ale chci se vyjádřit k té psané medikaci. Rivotril - špatně a ještě v těchto dávkách? Je jakožto všechny benzodiazepiny silně návykový. Takže se může stát, že se budeš navíc potýkat i se závislostí, což není žádná sranda. Chlorprothixen a Thiapridal - naprosto k ničemu. To je jako kdybys nebral/a nic! Zkus změnu lékové terapie. Např. stabilizátor nálady Valproad, antidepresiva Sertralin a večer Kventiax, výborně se po něm spí.

Maniodepresivní psychóza nám zničila vztah xram (25.04.15)

Jste-li na začátku vztahu a váš partner má tuhle nemoc, utečte, dokud můžete, jinak vás stáhne sebou. Bohužel jsem s takovým člověkem vydržel přes rok, vždy jsem si říkal, že to bude dobrý, nebylo… Dne 2.1. mě probudila se slovy: „Snědla jsem 60 prášků, je mi blbě.“ Při prvním naznačení o ukončení vztahu na mě začala řvát, že jsem ji zabil, že mám ruce od její krve. Nakonec jsme se dohodli, že ten vztah ukončíme v dobrém. Ale zas to psychicky neunesla a vytáhla na mě nůž…

Léčba

Psychiatrická léčebna.

Co mi pomohlo

Rozchod.

Doufám... Tenkterýsistěžuje (14.02.15)

Zdravím,
vždy jsem věděl, že se chovám jinak než ostatní, ale jen jsem si myslel, že je to třeba kvůli výchově. Nemohl jsem pochopit, proč prožívám některé dny těžké deprese a některé právě přesně jako v popisu maniakální fáze. Později se mi to začalo měnit, že jsem nyní schopný, aby se mi fáze vyměnily až pětkrát za den. To právě probíhá tak, že najednou začnu člověku, který se mnou zrovna mluví, vyčítat nějakou malou chybu, co udělal, když mi něco oznamoval. Začínám se hádat… Nebo když si píšu na sociálních sítích, tak je to ještě horší, protože při depresivní fázi mám silnou touhu si zhoršovat jakkoliv náladu a čím horší náladu mám a čím více myslím na sebevraždu, tím jsem tak nějak spokojenější.

Je mi 16 a osobně si myslím, že nemoc nejvíce nastartovala fyzická šikana na základní škole, kdy jsem třeba už ani nechodil po schodech, protože kopání ze schodů tlustého člověka byla veliká zábava. Fyzickou formu už jsem dal dohromady díky té šikaně, ale od doby, co to s tou šikanou začínalo, se mi změny nálad a deprese ze stresu zvětšovaly. Jenže to, že mám tuto nemoc, jsem se dozvěděl před týdnem a nějak jsem se s tím smířil, jaký jsem…

Vždy je to lepší, když si momentálně dokážu říct, že je to jen kvůli té nemoci a bez ní bych se zrovna cítil jinak. Také jak se uvádí časté střídání partnerek, tak s tím mám největší problém. Rok jsem nemohl nikoho najít, a to jsem hledal pořád a nikdo nevyhovoval nejmenším požadavkům. Vždy jsem našel potencionální partnerku, ale v době, kdy by krásně mohl začít vztah, tak prostě najednou ze mě najednou vyletěl nějak zájem. Podotýkám, že jsem nikdy nespal s holkou, se kterou jsem neměl trvalý vztah. Až teď, kdy jsem po ublížení tolika holkám, jsem si našel holku, která je snad dokonalá. Jenže právě kvůli maniakální fázi uvažuju o jiných partnerkách a z toho bývám po konci té fázi úplně zničený, kvůli tomu, co jsem sakra psal a na co jsem sakra myslel… Ale také si uvědomuju, že holku, která takto vyhovuje, bych už nikdy nenašel a to mě drží, abych nedělal blbosti a ani ji nepodvedl. :) Jen se cítím pořád vinný, že na to vůbec někdy myslím a přitom ji mám neskutečně rád a cítím se, že ji tím i vždycky zradím. A celkově někdo jako já si nezaslouží to všechno, co má.

Léčba

Žádná. Smířil jsem se s tím, jaký jsem, a skoro nikdo o mě neví, že mám tuto nemoc. Nechtěl bych, aby ze mě prášky a psychologové dělali to, co nejsem…

Co mi pomohlo

Předmět psychologie na škole a zájem o studování lidské psychiky.

Maniodeprese a schizofrenie Ladys Her (15.07.14)

Tak u mě se projevila psychóza už od roku 2008. Měl jsem lékaře, který to nepoznal. až jsem změnil psychiatra, tak mi doktorka poznala a napsala ty spravné léky. Do té doby jsem byl vybušný, vznětlivý, podražděný a měl jsem často mánie. Taky jsem v roce 2012 neunesl blbou tátovu srandu a to, jak říkali, že bude 21.12.2012 konec světa. Já jsem se chtěl kvůli tomu zabít. Doktorka mi to rozmluvila. Nebyl žádný konec světa, ale já měl kvůli tomu veliký stres už d roku 2010, co táta viděl ten film 2012 (poprvé v roce 2009 na Vánoce). Dělal si z toho takovou srandu, že mě to dohnalo málem k sebevraždě. Na vánoce 2011 táta říkal, že to jsou poslední Vánoce na planetě. V dubnu 2012 říkal, že konec světza není apríl. No to mělo za následek můj velmi zhoršený stav. Ještě teď se z toho vzpamatovávám.

Léčba

rivotril 0,5 mg 2-2-2-
rispera 3mg 1-1-1-
tiserci 0,0,0,2

přidané léky
chlorpothixen 1-1-1
buronil 1-0-1
thiapridal 1-1-1
marazapim ¨0-0-0-1

Co mi pomohlo

Osamostatnil jsem se od rodičů a už nebydlím s tátou. Mám svůj vlastní byt, vlastní domov. Pomohá mi taky podpora doktorky a psychoterapie.

maniodepresivní psychóza Jiří G. (04.03.14)

Je mi 16 let a vidím na sobě zřetelně příznaky bipolární afektivní psychózy. Že stavu mánie a optimismu přecházím do depresi někdy týden, ale někdy je to i 3× za den. Už jsem se díky těmto stavům dostal až do stadia, kdy se hádám s každým, a ve stadiu mánie s každou slečnou flirtují, až to není hezké.

maniodepresivní psychóza Mia a Viki (11.02.14)

Je mi 25let. U mě se na tuto nemoc přišlo již v 15 letech, kdy jsem skončila na JIPu po předávkování analgetiky, která jsem měla předepsaná na bolesti zad. Měla jsem pocity méněcennosti, neviděla jsem jediný smysl života. Nic mě nebavilo, nechtěla jsem s nikým mluvit. Před hospitalizací si moje rodina myslela, že jsem pouze v pubertě. Nikomu jsem tenkrát neřekla, jak mi vlastně je. Pak to nějak odeznělo samo, dodělala jsem školu, chovala se normálně jako ostatní. Až do do mých 19 let, kdy jsem se objevila v nemocnici znova, kdy mě matka našla s jednou rukou pořezanou. Na psychiatrii mi nasadili Mirtazapin, po kterém jsem stále jen spala. Třeba i 18 hodin v kuse. Ale dělala jsem pokroky. Pak jsem otěhotněla a po porodu jsem dostala Neurol. Teď beru Citalec. Kvůli manželovi a dceři se snažím vše zvládat a troufám si tvrdit, že i celkem dobře. Občas sice mám nějaký ten „záchvat“, ale dá se to.

Život je boj Isis72 (23.09.13)

Zhruba od svých 24 let se u mě projevuje tahle šílená nemoc. Ze začátku jsem vůbec nevěděla co mi je. Přepadl mě strach ze smrti, bušilo mi srdce, zmatek, závratě apod. Několikrát jsem při záchvatu navštívila pohotovost, kde mi udělali klasické vyšetření EKG a naměřili zvýšený krevní tlak. Trpěla jsem pocity strachu ze samoty, že když omdlím, nikdo mě nezachrání atd. Nebyla jsem schopná jít ani sama nakoupit a když už jsem šla s doprovodem, hledala jsem v marketu úniková místa kdyby náhodou. Prostě psycho. Kdo tohle nezažije na vlastní kůži, nikdy to nepochopí.

Léčba

Psychiatr mi napsal 3× denně neurol, k tomu oxazepam dle potřeby. Byla jsem totálně odvařená, unavená a ospalá.

Co mi pomohlo

Dnes je mi 41 a zhruba 11 let beru denně ráno jednu tabletu citalopramu 20 mg. Sice zabírají až za 4 až 6 týdnů, ale můj život se obrátil o ale 180 stupňů. Občas mám jen malý záchvěv úzkosti, ale nic podobného tomu, co bylo na začátku. Jisté obavy jsou pořád, ale jen spíš z dalekých cest atd. V dnešní době stresu, kdy není čas na relax a člověk jen maká aby přežil, se není čemu divit. Stejně jako když má člověk nějaké smutné zkušenosti se smrtí svých blízkých atd. je to prostě psychika. držím všem palce, dá se to zvládnout i když to tak třeba nevypadá. Bára

olpranto (27.08.13)

Zdravím Vás všechny,

Chtěla bych jen varovat před touto nemocí, vždy běžte včas k lékaři a celý život se snažte pracovat se sebou, se svou psychikou. Díky této nemoci nám odešel člen rodiny, kterého jsme z toho bohužel přes veškeré snahy nedokázali vytáhnout. Měl indikované troje antidepresiva, v léčebně vydržel jen 3 týdny. Doma přestal jíst, šlo to velmi rychle :( Nechtěl s tím nic dělat, to bylo to nejhorší :( Vím, jak je to zákeřná nemoc, proto je potřeba pracovat na sobě, i když jsme zdraví a předejít jí. A hlavně - MĚJTE SE RÁDI

Deprese u dospívající dívky t000 (01.06.13)

Dobrý den,

je mi 18 let a poslední rok se u mě začaly objevovat silné deprese. Nejdřív jsem myslela, že je to způsobeno zvýšenou funkcí štítné žlázy, kterou mi doktoři našli v únoru a která pak následně byla zavrhnuta díky dalším testům, které ji nakonec nepotvrdili, ale nejspíš není. Běhala jsem tak celé měsíce různě po doktorech co mi to vlastně je. Dospěla jsem tím ale tak akorát k názoru, že doktoři (aspoň ti, na které jsem narazila) mě mají za 18-ti letou holku, která si asi jen tak chodí po doktorech a všechno si vymýšlí. Všude na mě koukali a nevěřícně kroutili hlavou, že mi přece nic není a že je to nejspíš puberta.

Už opravdu nevím, co dělat. Poslední týdny na mě tak akorát padají stavy úzkosti, sebeobviňování, sebelítosti a zkráceně, že jsem prostě k ničemu a proč tady dál být. Věřím ale, že nakonec najdu někoho, kdo mi mé stavy uvěří a nějak pomůže.

Bipolární afektivní maniodeprese tomas tomik hadovnik (15.05.13)

Dobrý den,

všem lidem, kteří trpí touto chorobou. Poprvé jsem se o tom dozvěděl, když jsem si udělal problémy s policií a měl jsem v té době takovou mánii, kterou bych nikomu nepřál. Asi po roce a půl když jsem se dostal z léčebny začal kolotoč, nikdy mě nenapadlo, že má hyperaktivita má něco společného s touto nemocí. Když na to doktoři přišli, nechtěl jsem to přijmout a stále bojuji. Snažím se být optimistický i když jsem beran, tak mi to v zimním období zrovna dvakrát nejde. Nikdy mě nenapadlo, že to je tak zákeřné. Vzpomínám si na Petra Muka - on tím také trpěl, bral litium (tento lék bych ale raději nedoporučoval, jelikož je přísně dávkován). Já beru Depakin chrono sandos 2 denně a červený po ránu na náladu a trvá to 5 let.

Stále mám dny, kdy brečím, když vidím něco v televizi a zároveň mě i vytočí zprávy. Jsem rád za svou psycholožku a jsem rád, když si mohu s někým o tom vyměnit názory. Moje moto je bojuj vždy a všude. Nikdy jsem nepřestal věřit, že se z toho dostanu, ale už nejspíš vím, že to není ani možné. Mě to vypuklo už v dětství a to je právě to. Zažil jsem něco, co bych nikomu nepřál.

Závěrem bych chtěl vám všem chtěl říct, že ať se děje, co se děje, musíme držet spolu a navzájem si pomáhat a jsem rád, že jsou stále lidé, kteří to chápou.

Schizofrenická psychóza romana75 (30.03.13)

Vyhýbání společnosti, změna nálady, nespavost atd…

Léčba

Chtěla bych se trošku vypovídat možná tady mě lidé pochopí. Trpí ji můj manžel. Jsme spolu už 4 roky a poprvé jsem to viděla na vlastní oči, co se děje s člověkem, který tou nemoci trpí. Já jsem sama prožila před několika lety psychické problémy, ale sama jsem se z nich vyléčila. I když se mi to někdy vrací ale už vím jak na tom zvítězit.

Ale můj manžel si myslí, že je normální. Samozřejmě že si myslí, že je nějaký prorok, že ho někdo pronásleduje, nespavost, ztráta k jídlu, k sexu, ztráta důvěry k jiným osobám a vlastně i ke mě atd. Dávám mu léky, ale on o tom neví. A ani se nechce léčit. Vše se mu vrací vždy na podzim, trvá to 2 až 3 měsíce. Nesnáší společnost, neumí se rozhodovat, prostě mě to moc trápí. K doktorovi nechce jít ani se léčit. Ráda bych mu pomohla, ale už nevím jak. Mě to dělá problémy hlavně v práci. Skoro pořád musím být doma pokud je nemocný a pokud pracuji, tak mám stres v práci. Pořád věřím že se z toho vyléčí, ale nevím už ztrácím naději.

BAP Lukyn (18.09.12)

Já se léčím 2 roky, nyní beru léky, dvakrát jsem byl v léčebně na dva měsíce. Jako každý chlap jsem měl véc mánií, deprese zřídkakdy. Důležité je nebýt sám. Já si frčel v manickém stavu, pak rána v koupelně s žiletkou v ruce.

Děkuji přítelkyni, že mě odvezla do Bohnic, i když jsem si připadal jak největší lůza, sebeobviňování, lítost, myslel sem si, že nerozeznávám realitu. Ale stav se prášky upravil, musím mít jen pravidelný režim, i když mi občas musí přítelkyně pomoct. Když je mánie, musim relaxovat, když je depka, musí mě i přes protesty odtáhnout někam ven na vzduch. Ale lepším se.

Dobré je i chodit na terapie, nekouřit, žádný kofein, žádný drogy, sport a fyzická námaha a nebýt sám.

Maniodepresivní psychóza a sebevražedné myšlenky Josef Kriz (04.09.12)

Léčím se s maniodepresivní psychózou. A docela husté je, že mám myšlenky jako sebevraždy, únava, agresivita, ospalost, v noci se probouzím pravidelně ve tři hodiny ráno a jsem celý zpocený.

Léčba

Antidepresiva - Lamotrigin, Tritiko

Co mi pomohlo

Mám to furt stejné, zatím nic mi nepomohlo, jen mi zvýšila doktorka lamotrigin na 100. A tritiko na 50. Jinak mi pomáhá moje přítelkyně.

Průběh maniodepresivní psychózy Davson (14.10.11)

Na mě maniodepresivní psychóza zaútočila v roce 1998 na podzim. Bylo mně tehdy 27 let. Zjistit přesně proč se mně stejně jako patrně všem nemocným nikdy nepodařilo a nejspíš ani nepodaří. A to jsem řadu let jako už stabilizovaný až dodnes nad možnými příčinami hloubal, přemítal, dumal, zjišťoval, studoval, ptal se stejně nemocných, odborníků, rodiny, přítelkyně. Snažil jsem se použít všech dostupných zdrojů - literatura, diskuse, net, film, no prostě proklepnout vše včetně mých vzpomínek z dětství. A to snad ze všech stran a úhlů. Podezříval jsem i jinak milované a ctnostné rodiče, jestli mně nezatajili nějakou trauma událost z raného dětství, která mohla tuto nemoc po letech spustit. Nic. Nic jednoznačného, jasného, odůvodnitelného, přímého a přesného jsem nenašel.

A tady je dle mého názoru ten „zakopaný pes“ - neznalost příčiny. To je jedna z nejhorších zbraní této nemoci, pokud nemocný nezná alespoň trochu pravděpodobnou možnost příčiny (autonehoda, ztráta někoho blízkého, alkoholismus, drogy). Pominu teď fázi mánie, kde je člověk nakopnutý, euforický, energický a vymýšlí perpeta mobile snad ze všech oborů a odvětví lidské činnosti. Tam si nemoc neuvědomuje nebo lehce ano, ale nepřipouští (lépe řečeno blokuje sebenáhled). Začal jsem přemýšlet až v určitém momentu postupu té plíživé, vtíravé deprese, tehdy ještě nevědíc o tom, že jsem nemocný. Čím víc jsem se snažil pochopit, co se se mnou děje, proč mi je tak divně špatně v hlavě, i celkovým pocitem, tím víc mi nejenom že bylo zle, ale doslova mě ubíjelo zjištění, jak prudce mně ubývá energie na ono přemýšlení a vymyšlení, jak z toho už děsivého stavu ven. A jaksi pomoct.

A pak už jsem neměl ani gram síly a energie vzpomenout si na to, co jsem před pár dny, z posledních sil sám v sobě probíral. Hlava třeští, hučí na explozi, chaos a neidentifikova­telná, strašná bolest, dosud nepoznaná. Horší, že přesně neurčitelná, nepopsatelná (to MY víme) a k tomu už i fyzická bolest. Fyzická? U mě - aktivního sportovce s velmi dobrou fyzičkou? Být úplně vyřízený, bez síly? To není možné. Za tak krátké období zvadnout na úroveň 105letého válečného veterána. Může za to hlava! Jsem hypochondr,hlava mně to podsunuje. Proč? Bolest jsem vždy skrýval a nechtěl dávat najevo. Proč teď. Zešílel jsem!

Tak tohle bylo to poslední než jsem se pokusil svými silami odejít na druhý břeh.
Nepodařilo se. Dnes říkám zaplať bůh, ale tehdy, stálo mě to tolik sil, které už téměř nebyly, příprav a to jsem ani ten dopis, aspoň ze slušnosti rodině, nebyl s to dát. Byl jsem všechno - vyčerpaný, vzteklý. Mohlo být po tom očistci, pekle.
Dnes to kamarádi a kamarádky, ale i když mozek zlé vytěsňuje, dnes si ten pokus nevyčítám, vzpomínky na bolest jsou natolik ostré, že sám sebe tehdy chápu.

Nevím jak, ale snad mě ten pokus o sebevraždu nějak přeplavil serotonin a dopaminy v palici, které teď už dlouho „znormálňuje“ denní přísun léků, hodně mně, tehdy už jen ležící, úplně propocené nehybné mrtvole, bojící se dne, denního svitu, rána a útrapy v podobě čtyřmetrové cesty na wc, hodně mě pomohla má dlouhodobá přítelkyně. Starala se o mě jako o malé děcko, držíc mě opravdu často za ruku.

Zkrátím to, přehoupl jsem se do mánie, absolutně se vším, co k ní patří. Whiskey tekla proudem, divoký sex, utrácení, zvládnu vše. Jen drogy jsem nezkusil. Bratr byl od 16 let závislý narkoman. Potom kromě komplexů snad na vše, co bych si dříve ani neuměl představit, taky výčitky svědomí za kde co.

Jako taxikář jsem se pohyboval v tehdy posametovém dost divokém prostředí, které se jen hemžilo delikventy všeho druhu, takže pocit pronásledovaného až do extrému. Sebraný řidičák, pád finančního příjmu z výšin strmě dolů (na lepší průměrnou mzdu), neznalost cizí řeči a nástup „mladých“ všeználků, ovládajících jazyky. Nedařilo se najít dobrý job. Asi velmi živné prostředí pro depku. Zhroucení, léčebna, po delší době určení diagnózy, snad všechny existující medikace včetně koňských dávek haloperidolu a horší, troska.

Potom přišly elektrické šoky, ze začátku jsem zlepšení necítil, ale po čase po nasazení léku Efectin(Velafaxin), Lithia a Orfirilu(stabi­lizátory) došlo zlepšení. Z uzavřeného oddělení přesun na otevřené a začaly se pomalu objevovat střípky pozitivních vjemů ze života, po kousíčcích, vteřinách záblesku aspoň normálnější nálady, začal jsem vnímat přírodu, po krátkých úsecích vnímat druhé v léčebně, jejich trable, bolest, příběhy. Začala makat empatie a soudnost. To přineslo pocit radosti. Po tolika měsících (asi 8-9) úleva, oddych, po lžičkách nabírání sil. Pomohl tým lékařů, psychologů, sester.

Ataka přišla ještě několikrát, ale to už jsem s pomocí rodiny jak tak odhadl a včas putoval do léčebny, celkem čtyřikrát. Dnes je mně 40 let, skoro devět let stabilizovaný, ženatý, pohodová dcerka, která snad v genech predispozici k MD mít nebude. Pochopil jsem, že důležité je zpomalit životní tempo, dříve extra divoké, zamyslet se nad sebou, ale vnímat i jiné, také krásy života, netrápit se kvůli malicherným hloupostem, užívat si přírody, neztrácet čas s těmi, co za to nestojí, naopak naslouchat slušným, férovým a moudrým lidem, pravidelný spánek, téměř vůbec nepiji alkohol, snažím se sportovat.

Nechci to zakřiknout, ale jsem zase šťastný a Vám přeji dosažení stejného stavu. Vím, že v určité fázi to prostě nejde, ale jakmile jen trochu půjde, BOJUJTE.

David.

Léčba

Čtyřikrát psychiatrická léčebna (vždy několik měsíců).

Co mi pomohlo

Elektrické šoky, Efectin(Velafaxin) - antidepresivum, stabilizátory:(Lit­hium,Orfiril).

Maniodepresivní psychóza a její fáze špímka (19.06.11)

Dobrý den,

já se s maniodepresivní psychózou setkávám u mé maminky. Je mi dvacet a z toho šestnáct let zápasíme s tímto nepříjemným onemocněním. Mamka má jak depresivní fáze, tak fáze mánií.

V depresivních fázích stále leží, není schopna plnit zadané úkoly, které jí píšu, nechce mezi společnost, je stále smutná, bez nálady. Upadla už do stavu naprostého nevnímání, jen koukání do stropu. Byla bezvládná a museli jsme jí odvézt do léčebny - tento stav už je velice kritický a doporučuji se mu vyhýbat a vnímat signály, které jim předcházejí.

Při mániích je to u nás horší. Začne dělat nesmyslné věci, jako stěhovat nábytek, realizovat nerealizovatelné plány. Přestala už kolikrát brát prášky, mění lékaře, na všechny je určitým způsobem rázná, hrubá, až agresivní a sprostá. Je schopna si nabrat spousty půjček a nemůže mít větší částku peněz u sebe, vše utratí.

Také má paranoidní stavy. Vše zamyká, stále si myslí, že je někdo v domě, nábytek stěhuje ke dveřím, aby se nedaly otevřít. Jednou se zamkla v koupelně a po neustálém přemlouvání, jsme museli zámek vysekat. Vyházela si veškeré doklady do popelnice a tvrdila nám, že je tam musel dát někdo jiný.

Většinou tyto fáze přichází v období jara a podzimu, ale dá se říci, že už to bylo kolikrát na konci tohoto období a prolínalo se to i jak se zimou, tak létem.

Léčba

Mamka se léčí antidepresivy a spousty dalšími léky, které jí předepsal její lékař.
Bohužel vždy nemoc dojde do fáze, kdy mamka je v takovém stavu, že se musí jít zotavit do léčebny. Ať už se snažíme jít k doktorovi dříve, nejde to.

Nemůžu však pochopit, proč se mamce stále léky přidávají, ubírají nebo nahrazují jinými, nikdy jí tento způsob ještě nepomohl.

Co mi pomohlo

Jak jsem již psala, s nemocí zápasíme velice dlouho (16 let) a bohužel ještě jsme nepřišli na to, co by mamce dlouhodobě pomohlo při jejím stavu. Vždy to skončí stejně a to pobyt v léčebně. Strašně ráda bych toto změnila, a proto prosím i o rady, protože každá je dobrá.

Náhlé propuknutí maniodepresivní psychózy plater (03.06.11)

Dobrý den, vám všem,

maniodeprese náhle potkala mého snoubence, se kterým jsme kvůli tomu museli odložit svatbu na neurčito. Není z Čech, za ty dva a půl roku, co jsme spolu, se neprojevily nejmenší příznaky nějaké poruchy. Byl vždy neskutečně citlivý a hodný, to ano - až maminka říkala, že skoro až hloupý, jak je hodný a bezelstný. Věděla jsem, že měl kdysi autonehodu, po které byl velmi smutný a sklíčený - byla mu naordinována nějaká psychofarmaka - prý zbytečně silná. Sám si je po několika letech vysadil, já jsem na něm nikdy příznaky nepozorovala.

Nedávno se mu opět bohužel přihodila nehoda, lékaři mu opět nasadili léky a ještě nějaká sedativa. Ta mu po několika dnech vysadili, protože mu nedělala dobře a jakmile se tak stalo, úplně se změnil. Celou noc nespal, měl spoustu nápadů, byl podrážděný a hádali jsme se. Druhý den to bylo ještě horší, v autě dostal skutečný záchvat, kdy křičel, potil se, a byl strašně sprostý. Říkal věci, které jsem od něho nikdy neslyšela a kdybych nevěděla, že není v pořádku, na místě bych se asi s ním rozešla. Několik následujících dní byl velmi podrážděný, říkal věci, které naprosto odporovaly jeho beránčímu charakteru, dokonce zavolal do realitní kanceláře, že kupuje dům a auto, byť nemá ani vindru.

Lékař mu naordinoval nějaké další léky, prý se to časem zlepší a bude prý při řádném užívání léků naprosto normální a tyto manické stavy se nebudou opakovat. Komunikujeme už normálně, omlouvá se mi za to, co říká a moc se těší, že ho zase přijedu navštívit. Jsem v šoku, měla jsem již vybrané svatební šaty, ještě jsme spolu vybírali vhodné doplňky, když byl v pořádku. Také má prý už velmi světlé okamžiky, kdy hovoří o tom, jaké to bude až budeme spolu a až začneme spolu konečně žít jako pár. Teď nevím, jestli dokážu přijmout tento krutý fakt, že má maniodepresivní psychózu a jestli mu dokážu být vhodnou oporou, když navíc mám odjet do jeho země, kde budu já sama potřebovat duchovní oporu. Hrozně se teď všeho bojím, ale cítím, že mu musím být po boku. Dala jsem mu své slovo a pojedu to zkusit.

bipolarna afektivna porucha Jano (15.02.10)

Ja som prvu depresivnu fazu zacal liecit v zime na prelome rokov 1999/2000, vtedy som si vobec neuvedomoval manicku fazu, ale prisla hned v najblizsie leto…nadalej som tuto chorobu ignoroval…az zaciatkom roka som si nasiel priznaky bipolarnej afektivnej poruchy a zasiel som za psychiatrom…ten mi predpisal lieky, vypocul si ma, ked som prisiel k nemu a to bolo vsetko…spytoval som sa ho na uzivanie alkoholu a marihuany a jeho odpoved znela, ze marihuana ma lepsi vplyv na psychiku ako alkohol…pil som alkohol a v roku 2007 som prestal, ale o to intenzivnejsie som uzival marihuanu…pomahala mi prezit depresie, ale v manickej fazi som z jedneho dna ukoncil zamestnanie, nasiel si ine a vo fajceni travy pokracoval dalej…hladal som vychodisko…medzitym som zmenil psychiatra, ktory mi odporucil travu nefajcit, ale aj napriek tomu som ju fajcil dalej, prisla kriza zacal som mat paranoidne stavy a krach…

v dalsej praci som bol nadmieru sebavedomy, nesvedomity, povysenecky…z jed­neho dna na druhy som ukoncil zamestnanie nerozmyslajuc, ze mam kopec dlhov, ktore som si narobil v manickej faze v roku 2005…

…nasledovala dobrovolna hospitalizacia, jedno trestne obvinenie a depresia nasledna ambulantna liecba…minuly rok(2009) som prvy polrok iba prelezal v posteli, nebyt toho, ze som pri rodine, ktora rekonstruuje rodinny dom, tak by som nemal ziadnu cinnost…momentalne prezivam striedanie depresii a manii v rychlejsich cykloch ako obvykle…

…kym som neublizil dievcatu, ktore mam skutocne rad, tak som nepristupoval k liecbe zodpovedne…ked sa to stalo, tak som si povedal, ze uz dost…zial asi uz nikdy nebudem moct byt s tou, ktoru milujem…

Léčba

vatsinou v zimnom obdobi mam pocity bezcennosti, vatsinou dna prespim, nic ma nebavi…este som neprezil leto pri „plnom“ vedomi, takze momentalne ocakavam manicku fazu v plnom rozsahu, ale kontrolujem ju…som v kontakte so psychiatrickouom a psychoterapeu­tickou…

Zeldox 40mg 1-0-0
Depakine 1-0-1
Zeldox 0-0-1
Hypnogen podla potreby pred spanim

Co mi pomohlo

Zatial neviem, co by mi tak najviac poméohlo…som dost pasivny a tak mi chyba sport, lenze som financne indisponovany, takze sa iba prechadzam so psom…a pisem basne…vzdy ma potesi, ze mam uz dalsiu hotovu…

Zkusenost s nemoci maniodepres (15.11.09)

Ahoj zdravim vsechny kteri si z jakehokoliv duvodu otevreli tento clanek, hned ze zacatku bych rad podotknul na to ze se jedna o jednu z nejvice komplikovanych a slozitem onemocneni… Ja sam jsem ho na sobe zacal pocitovat po nekolika letech uzivani pervitinu a marihuany, byl jsem mlady a hloupy a vubec netusil ze se mi neco takoveho muze stat a dnes jakozto celkem normalni clovek s praci, bytem a manzelkou horce lituji zkusenosti s temito drogami…Trpim vsemi priznaky maniodeprese a uprimne, neni to zadny med..Kdyz mam manicke stavy vse co delam se mi zda snadne, mozna az prilis a neni nic co by ohrozilo moji viru v lasku a duveru moji nadherdne zeny, vse se zda krasne a vecne, mam tolik energie a elanu ze me obcas pratele nechapu ale pak u me vetsinou po 2 dnech prichazi stav utlumu a deprese..je to sileny najednou nejsem schopnej pomalu ani vynest kos, bojuju s tim jit do prace a nedokazu se s nikym bavit a co je nejhorsi jsem vztahovacny a podezrivavy, bez chuti zit bez duvery ve sve blizni…marne hledam neco co by mi pomohlo a asi mi nakonec nezbyde nic jineho nez zacit uzivat nejake leky i kdyz to se me zene vubec nelibi…hledam nejake alternativni metody, napr. banany super uklidnuji nervy i kdyz na moje stavy to moc nezabira, ani poradne nevim proc to sem vsechno pisu ale asi proto aby ten kdo si to cte vedel ze neni sam a ze vse se da prekonat, to co me pomaha nejvic je laska a predevsim duvera, budu rad za jakoukoliv reakci na muj prispevek a jeste radsi zodpovim jakekoliv dotazy, preji vsem jen stesti a pohodu…s pozdravem clovek ktery vse ztratil aby to mohl po zbytek zivota zase hledat 8)

Léčba

hyperaktivni stavy stridajici se s naprostou apatii a nezajmem

Co mi pomohlo

laska a vira v uzdraveni

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Diskuse o maniodepresivní psychóze