Mor léčí Infekční lékařství a patří mezi Infekční onemocnění

Popis moru, Rizikové faktory, Příznaky moru, Léčba moru, Jak si mohu pomoci sám, Komplikace moru

 

Popis moru

I když se název mor v minulosti přeneseně používal obecně pro různé infekční nemoci, které způsobovaly epidemie s vážnými důsledky pro obyvatelstvo, mor ve skutečnosti je závažné infekční onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis. Tato bakterie přežívá v trávicím traktu krysí blechy- Xenopsylla cheopis, proto dochází k přenosu nákazy při pomnožení zablešených hlodavců v okolí lidských obydlí.

V minulosti proběhlo v Evropě několik morových epidemií, v Česku to byli tři velké epidemie, které si vyžádaly mnoho lidských obětí. Nejničivější z nich byla epidemie v polovině 14. století, která vyhubila až polovinu tehdejšího obyvatelstva. Další morové epidemie se pak tady vyskytly v 17. a v 18. století, a v každé z nich padly za oběť řádově statisíce lidí. Z tohoto období pocházejí také morové sloupy, které dali obyvatelé postavit jako díkuvzdání Bohu za konec epidemie onemocnění.

 

Rizikové faktory moru

V současnosti se mor vyskytuje pouze v několika endemických oblastech, kde se zdržují jeho přírodní přenašeči- potkany a krysy. Jsou to hlavně oblasti stepí a lesů, přičemž se vyskytuje se jak v tropickém, tak i ve studeném pásmu. Lidská onemocnění jsou již dnes sporadická, nahlášeny byli případy ze severní Afriky, Indie, Mongolska, Jižní Sibiře, ale i Spojených států.

Bakterie se do organismu dostává většinou při bodnutí člověka blechou. Blechy totiž při sání krve z krysy přenesou nemoc na ně, načež krysy umírají a blechy se přesunou za potravou na člověka. Tímto přenosem pak vzniká nejčastější forma onemocnění- žlázový, nebo bubonický mor (bubo= hlíza).

Přenos onemocnění se ale může uskutečnit také kapénkovou infekcí (vdechnutím milionů miniaturních kapének obsahujících bakterie a vykašlaných nemocným). K vyvolání onemocnění u příjemce v tomto případě stačí přijat pouze několik stovek bakterií. Vzniká tak plicní forma moru (černá smrt), která byla pravděpodobně příčinou úmrtí většiny obyvatelstva při epidemiích. Plicní forma se ovšem může vyvinout při nedostatečné léčbě i z hlízové formy onemocnění.

 

Prevence moru

Vybudování kanalizace v 18. století významnou mírou přispělo k ukončení poslední velké epidemie v naších zemích a k zamezení jejímu opětovnému návratu. Došlo totiž ke snížení výskytu krys v okolí lidských obydlí. I dnes je základem preventivních opatření důkladná deratizace a dezinfekce míst bydliště.

Vůči moru existují dvě očkovací vakcíny, které se doporučují užít osobám se zvýšeným rizikem nákazy (zdravotnický personál v oblastech s endemickým výskytem moru, pracovníci mikrobiologických laboratoří). Jeden typ vakcíny je složen z mrtvých bakterií Y. pestis, má však pouze krátkodobý a nepříliš vysoký účinek. Druhá vakcína obsahuje živé bakterie zbavené schopnosti vyvolat onemocnění, ale s ponechanou schopností způsobit vznik protilátek i posílení buněčné imunity vůči onemocnění.

Pacient již nakažený morem musí být izolován od okolí, aby nedocházelo k dalšímu šíření nemoci, a je nezbytné také jeho odhmyzení. Personál jej ošetřující musí v rámci prevence používat speciální ochranné pomůcky a také užívá antibiotika (tetracyklín).

 

Příznaky moru

Po bodnutí blechou dochází k rozvoji onemocnění během 2-6 dnů. Náhle se objeví vysoká horečka, bolesti hlavy, končetin, břicha. Bakterie, které se dostanou do rány, jsou pohlceny buňkami imunitního systému, které je zanesou do nejbližších spádových mízních uzlin (většinou ve tříslech nebo v podpaží). V nich se bakterie množí a uzliny na to reagují těžkým zánětem, při kterém se enormně zvětší, až do velikosti pomeranče. Takto zvětšené lymfatické uzliny mohou prasknout a vytvořit otevřené rány, ze kterých vytéká krvavá tmavá tekutina.

Pokud uzliny prasknou, nebo jsou uměle otevřeny, dochází k jejich pozvolnému zahojení, a pacient má naději na přežití.

U většiny nemocných však dochází k průniku bakterií z lymfatické tkáně do krve, kudy se mohou dostat do plic a dochází tak ke vzniku druhotní plicní formy moru, která je vždy smrtelná.

Přítomnost bakterií v krvi vyvolá vznik septické formy moru. Septický mor se ale také může vyvinout i bez předchozího zvětšení uzlin. K takovému průběhu dochází zejména u jedinců se špatným stavem imunity. Projevy jsou velmi dramatické- dochází k rychlému poklesu krevního tlaku, kolapsu. Objeví se také krvácení do kůže a sliznic v důsledku vzniku takzvané diseminované intravaskulární koagulace (DIC), při které nejdříve dochází ke srážení krve uvnitř cév, což vede k vyčerpání zásob krevních deštiček a následnému nezastavitelnému krvácení. Krvácení do kůže se projeví splývajícími skvrnami hnědofialové barvy po celém těle.

Septická forma moru vede vždy ke smrti pacienta.

Plicní forma moru se projeví náhlým vzestupem teploty, dušností, z důvodu nedostatečného okysličení krve má pacient modře zbarvené rty a kůži (cyanózu). Nemocný s velkými bolestmi vykašlává vysoce infekční krvavý nebo černě zbarvený hlen.

Celkové chování nemocného se také změní- nemůže usnout, nebo naopak, je apatický, spavý, může být v deliriu. Někdy se také objevuje krvácení do zažívacího traktu, co se projeví zvracením krve- čerstvé červené, nebo natrávené, která vypadá jako kávová sedlina. Také se ale může objevit jako výtok čerstvé krve z konečníku nebo odchodem kašovité, dehtovitě černé a odporně zapáchající stolice.

V důsledku poruchy cévního zásobení (srážení krve uvnitř cév vede k jejich ucpávání) dochází k odumření konečků prstů a ušních lalůčků (akrální nekróza), což se projeví jejich zčernáním a ztrátou citlivosti.

 

Léčba moru

Mor měl v minulosti, před objevením antibiotik, stoprocentní úmrtnost. Dnes, při včasně zahájené léčbě, je procento úmrtí výrazně nižší, ale přesto zůstává jednou z nejsmrtelnějších nákaz vůbec.

Diagnóza onemocnění se opírá o kultivaci bakterie z krve, nebo z hnisu rozpadlých lymfatických uzlin. Jelikož ale výsledek kultivačního vyšetření bývá znám nejdříve za 2-3 dny, léčba se zahajuje ihned při podezření na morovou infekci.

Dva dny bez léčby totiž u této nemoci s velkou pravděpodobností znamenají smrt pacienta.

K vyléčení moru se podávají vysoké dávky antibiotik, zejména streptomycin. Při jeho nesnášenlivosti lze užít doxycyklin ze skupiny tetracyklinů, při proniknutí bakterií do mozku také chloramfenikol.

Po prodělaném onemocnění vzniká dobrá imunita, která pacienta chrání před opětovným nakažením.

 

Jak si mohu pomoci sám

Mor se nedá léčit jinak než antibiotiky, pacientovi proto musí být co nejdříve přivolána lékařská pomoc.

 

Komplikace moru

Při nakažení se morem jde hlavně o rychlost zahájení terapie, jinak má nemoc stoprocentní úmrtnost.

Dá se říct, že komplikacemi nemoci je vznik sekundárního plicního a septického moru. Smrt u plicní formy nasává v důsledku rozvíjení se plicního otoku a následným udušením se pacienta.

U septické formy vzniká septický šok se selháním krevního oběhu a tím i životně důležitých orgánů.

Další názvy: černá smrt, černý mor, velký mor, žlázový mor, bubonický mor, dýmějový mor, septický mor, abortivní mor, plicní mor

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s morem?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.