Zpět na seznam všech nemocí

Mozkové krvácení

Mozkové krvácení léčí Neurologie a patří mezi Onemocnění nervového systému

Další názvy: Nitrolební krvácení, Intrakraniální krvácení, cévní mozková příhoda, subarachnoidální krvácení, mozková mrtvice, subdurální krvácení, tříštivé krvácení

V textu najdete: Popis, Rizikové faktory, Prevence, Příznaky, Léčba, Jak si mohu pomoci sám, Komplikace

Popis mozkového krvácení  

Do mozku vede bohaté cévní zásobení. Dvě hlavní tepny – krkavice – odstupují přímo z aorty, z cévy jdoucí rovnou ze srdce. Podél krční páteře jdou rovněž dvě cévy, které v úrovni prvního obratle vstupují do lebeční dutiny. Tím je zajištěn přísun té nejvíc okysličené krve, na kterou je mozek velmi citlivý. Jako řídící centrum celého těla má i zvýšené nároky na výživu a zásobení kyslíkem, proto jakýkoliv deficit se okamžitě projeví snížením nebo až zástavou některých funkcí.

Mozek je obalen třemi různými vrstvami tkáně tvořícími mozkové obaly. Ty obklopují jak mozek tak míchu a mají za úkol oba orgány chránit. Na mozek pevně přiléhá omozečnice a přesně kopíruje všechny závity a prohlubně. Nad ní je pavoučnice, tenká blanka která vytváří prostory pro cirkulaci a vstřebávání mozkomíšního moku. Zevní vrstva je pevná tvrdá plena mozková, jejíž vnitřní vrstva odděluje mozkové polokoule a odděluje týlní lalok od mozečku. Tyto tři obaly vytváří anatomické prostory, mezi nimiž se může hromadit krev. Krvácení se může objevit i přímo v mozkové tkáni, pak se mluví o tzv. tříštivém krvácení.

Zdrojem krvácení mohou být mozkové tepny nebo mozkové žíly. Žilní nebo tepenný typ krvácení je charakteristický pro dané druhy a někdy i lokalizace mozkových krvácení.Krvácení může být primární, kdy praskne céva v mozku pod vlivem např. vysokého krevního tlaku, nebo sekundární, kdy je krvácení důsledkem různých úrazů hlavy.

Rizikové faktory mozkového krvácení  

S mozkovým krvácením se setkáváme u úrazů, u úmyslných trestných činů, při nešťastných náhodách, u různých onemocnění a riziko krvácení zvyšují i kouření, pití alkoholu, vysoký krevní tlak a některé léky.

Prevence mozkového krvácení  

U mozkových výdutí žádná není, ty jsou vrozené. Obecně ale platí udržovat krevní tlak v normě, nekouřit, nepít a nevystavovat se stresům. Je důležité také chránit si lebku u některých povolání a při určitých sportech.

Příznaky mozkového krvácení  

Příznaky jsou různé a rozmanité podle lokalizace v mozku, množství vylité krve a době působení. Pro diagnózu mozkového krvácení je důležité ověřit si domněnku na CT popřípadě na magnetické rezonanci, protože stejné příznaky jako krvácení může mít i „mozková mrtvice“, tedy stav, kdy se nějaká cévka ucpe a vytvoří se ložisko nezásobené kyslíkem a dojde k ischemické cévní mozkové příhodě. Je proto nutné odlišit příčinu příznaků, protože podle toho se volí léčba. Ještě je nutno zmínit, že takzvaná cévní mozková příhoda je z 80% ischemické povahy, tedy že se ucpe přívodná céva, a z 20% se jedná o krvácení. Je to název, který neodlišuje vyvolávající příčinu, ale zastřešuje klinické příznaky, které bývají podobné až totožné.

Nitrolební krvácení se dělí podle míst, kam se krev vylila.

Epidurální krvácení probíhá do prostoru mezi lebečními kostmi a tvrdou plenou mozkovou. Většinou je spojeno s úrazem a prasknutím jedné z větví krkavic. Z vylité krve se po několik dnů formuje krevní sraženina, neboli hematom, který utlačuje mozek. Bývá lokalizován v místě nárazu nebo v místě zlomeniny lebeční kosti. Hematom tlačí na mozkovou tkáň, dostavuje se porucha vědomí a poruchy hybnosti končetin, někdy i poruchy řeči. Hematom je rovněž ložisko dráždění, které může vyprovokovat i epileptický záchvat.

Subdurální krvácení směřuje mezi tvrdou plenu a pavoučnici, je opět následkem nějakého traumatu a zdrojem krvácení jsou žíly na horní části mozkových polokoulí. Následkem je opět hematom, který pokud se klinicky projeví mezi 24–48 hodinami je označován jako akutní, může se zhojit, nebo přejde v chronický subdurální hematom, který se manifestuje příznaky po třech týdnech od úrazu, a je to pomalu rostoucí a zvětšující se útvar, který se vyskytuje především u starších lidí nebou jedinců se zvýšenou dispozicí ke krvácení. Typickou skupinou jsou chroničtí alkoholici. Úraz nebývá tak těžký, pacient si kolikrát ani nevzpomene, že by se mu něco stalo.

Akutní hematom je spojen se zhmožděním mozku, především u těžkých úrazů hlavy. Nebezpečné jsou hematomy, které se axpanzivně zvětšují za útlaku mozku a zhoršování jeho funkcí. Dostavují se poruchy vědomí, obrna končetin a zorničky jsou nestejně veliké.

Chronický hematom se opouzdří a pomalu narůstá měsíce, v popředí stojí především psychické změny od lehkého útlumu až po stavy zmatenosti, pacienti většinou udávají bolesti hlavy a závratě.

Jako subarachnoideální krvácení se označuje přítomnost krve mezi pavoučnicí a omozečnicí, zdrojem je nejčastěji prasknutí tepenné výdutě u neléčeného vysokého krevního tlaku. Tento typ bývá spojen s nejbohatší symptomatikou, jejímž podkladem je zvyšený nitrolební tlak, krvácení dráždící mozkové cévy, které zmenšují svůj průsvit a dodávají menší množství kyslíku do tkáně. Pacienta bolí hlava, je zmatený, zvrací, ztrácí vědomí a dostavují se poruchy srdečního rytmu.

Intracerebrální krvácení, neboli krvácení do mozkové tkáně, bývá masivní a rozsáhlé, většinou zapříčiněné rupturou cévy při vysokém krevním tlaku nebo po težkých zlomeninách lebečních kostí spojených s natržením mozkové tkáně. Pokud je krvácení masivní, tříštivé, je spojeno poškozením tkáně, s poruchami vědomí, zvracením a bolestmi hlavy, otokem mozku a nitrolebním vysokým tlakem. Menší krvácení většinou nemají na tkáň destruktivní charakter, vědomí nebývá porušeno a dominují příznaky podle ložiska, tedy obrny končetin, obličejových svalů nebo obrny okohybných svalů, poruchy řeči. Ložisko má nepravidelný tvar, okolní tkáň je stlačována a prokrvácená, doprovodnými nálezy jsou zvýšený nitrolební tlak a otok mozku. Úmrtnost se pohybuje mezi 30% – 40%, dříve 80 – 90% pacientů umíralo. K poklesu došlo především díky zobrazovacím metodám, které ložisko lokalizují a umožní tak rychlejší a přesnější zásah. Přežití ovšem i tak závisí na mnoha faktorech jako je velikost ložiska, na rozsahu krvácení, na věku pacienta a na stavu jeho vědomí. Pokud je krvácení opravdu velké, může se provalit i do mozkových komor, poté je mozkomíšní mok zbarven krví. S krvácením do komor se setkáváme u nezralých novorozenců, jako komplikace rozsáhlých subarachnoideálních krvácení přichází asi ve 25%.

Léčba krvácení mozku  

Diagnóze epidurálního hematomu napomůže již RTG snímek, upřesnění přinese CT. Je nutnost okamžitého operačního zásahu, bez včasného vypuštění hematomu dojde k takovému nárůstu nitrolebního tlaku a útlaku mozku a končí smrtí. Léčba expanzivně rostoucího subdurálního akutního hematomu je rovněž chirurgická a rovněž okamžitá.

Chronický hematom se opět odstraňuje chirurgicky a má výborné operační výsledky, dochází k nápravě pacientova stavu.

Léčba intracerebrálního krvácení je zaměřená na podporu dýchání a srdeční činnosti, na snížení mozkového otoku a nitrolebního vysokého tlaku. Nesmí se podávat léky na ředění krve, ty by krvácení jen prohlubovaly. Čeká se, až krvácení samo ustane, vytvoří se hematom a ten se postupem času vstřebává. To je otázka měsíců, mezitím pacient co nejdříve začíná s rehabilitací a to podle přesně stanoveného rehabilatačního plánu. K operačnímu řešení krvácení se přistupuje pouze u velmi specifických případů.

subarachnoi­dálního krvácení v akutním stadiu je léčbou absolutní klid na lůžku, upravení vysokého krevního tlaku, tlumení bolestí hlavy a zvracení. Domněnku aneurysmatu lékaři potvrdí zobrazením mozkového cévního řečiště pomocí kontrastní látky. Až se stav pacienta stabilizuje, přistupuje se k chirurgickému řešení, optimálně do 48 hodin od začátku problémů. Pro léčbu mozkových aneuryzmat jsou používány dvě techniky: operační a tzv. endovaskulární. Základní rozdíl spočívá v tom, že operační léčba řeší výduť z vnějšku tepny, endovaskulární léčba zevnitř. Operační léčba vyžaduje otevření lebky chirurgicky, endovaskulární léčba vyžaduje zákrok pod rentgenovým zářením.

Je dobré připomenout, že ne všechna aneuryzmata mohou být léčena ihned po stanovení diagnózy, a že ne všechna aneuryzmata jsou léčitelná oběma metodami. Vždy je nutné konzultovat léčebný postup se specialisty (neurochirurga nebo neuroradiologa), kteří rozhodnou o vhodné léčbě a to individuálně u každého pacienta. Hematom nebo zdroj krvácení musí byt odstraněny co nejdříve, protože ohrožují pacienta jak na životě, tak i devastují mechanickým útlakem dosud zdravou tkáň, takže by se mohlo stát, že po pozdním vyléčení by byl výsledný rozsah postižení větší, než kdyby se k léčbě přistoupilo ihned.

Jak si pomoci sám  

Nejdůležitější je na možnost krvácení vůbec pomyslet. Proto každý úraz nebo stav spojený s pádem nebo úderem do hlavy, stejně tak jako náhlou ztrátu vědomí, ze které se pacient dlouho neprobírá, je nutné neponechat bez povšimnutí a raději přivolat RZP, která pacienta převeze na chirurgickou nebo na neurologickou ambulanici. Každé přehlédnutí nebo podceňování příznaků je velmi nebezpečné, protože všechna mozková krvácení ohrožují pacienta na životě a většina z nich i smrtí končí.

Komplikace mozkového krvácení  

Komplikacemi jsou rozmanité neurologické projevy odpovídající lokalizaci krvácení v mozku. V popředí stojí změna vědomí od zmatenosti až po koma, dále částečná (paréza) nebo úplná (plegie) obrna svalů obličeje, trupu a končetin, čili ztráta hybnosti z důvodu přerušení vedení informací z centra do těla, bolesti hlavy, zvracení, zvýšený nitrolební tlak a otok mozku. U subarachnoidální krvácení se kromě neurologických obtíží objevuje komplikace opakovaného krvácení, zvláště byla-li výduť většího rozsahu.

Další názvy: Nitrolební krvácení, Intrakraniální krvácení, cévní mozková příhoda, subarachnoidální krvácení, mozková mrtvice, subdurální krvácení, tříštivé krvácení

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s Mozkovým krvácením?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.