Onemocnění krve a kostní dřeně

Onemocnění krve a kostní dřeně zahrnují častá i vzácná onemocnění, vesměs se ale jedná o onemocnění vážná, vyžadující specifickou léčbu. Mezi nejčastější onemocnění patří anemie.

Základní krvetvorné tkáně, které vytvářejí krevní elementy a mají na starost imunitní reakce jsou kostní dřeň, brzlík (thymus), lymfatické uzliny a slezina a do jisté míry játra (dále pak ještě některé specifické tkáně na určitých místech těla).

Kostní dřeň je zodpovědná za produkci velké části složek krve. V kostní dřeni jsou uloženy kmenové buňky, které mají potenciál k tvorbě veškerých typů buněk krevní tkáně.

Krvetvorba je velice složitý proces, na kterém se účastní velký počet buněk, které si mezi sebou předávají informace tak, aby vznikala vždy právě ta buňka, která je potřeba a která v danou chvíli vzniknout má.

Z kmenové buňky vznikají dále 2 hlavní třídy buňek.

První z nich je myeloidní kmenová buňka, ze které v konečné fázi (přes několik dalších specializovanějších buněk) vznikají červené krvinky (erytrocyty), krevní destičky (trombocyty) a několik druhů bílých krvinek (tzv. granulocyty).

Do druhé třídy patří lymfoidní kmenová buňka, ze které v konečné fázi vznikají lymfocyty (T a B).

Při onemocnění kostní dřeně může docházet k porušení tvorby pouze určité linie, nebo může dojít k postižení všech řad.

Leukemie

Toto dělení je důležité pro klasifikaci leukemií, onkologických onemocnění, vycházejících z kostní dřeně. Leukemie se dělí na myeloidní a lymfoidní. Většinou při dochází ke vzniku jednoho nádorového klonu buněk, který utlačuje ostatní, zde se tvořící řady. Ani nádorový klon ovšem není funkční, dochází tak k selhání všech funkcí krevních elementů. To se pak projevuje vznikem anemie (nedostatkem erytrocytů), zvýšené krvácivosti (z nedostatku krevních destiček) a sklonem k infekcím (snížená nebo chybějící produkce bílých krvinek).

Další skupinou jsou anemie, při kterých je omezená nebo defektní tvorba červených krvinek, jejichž úkolem je transport kyslíku k tkáním a následně odvod oxidu uhličitého.

Anemie mohou mít mnoho příčin, některé typy patří mezi dědičná onemocnění.

Příčiny anemie

Nejčastější příčinou vzniku anemií jsou nedostatek železa, nedostatek vitamínu B12, chronické krvácení (žaludeční vřed, onemocnění tlustého střeva), chronická ledvinná nedostatečnost (při ní je snížena tvorba erytropoetinu), hemolytické anemie (při nich vznikají defektní červené krvinky, které jsou jednak nedostatečné pro transport kyslíku a jednak jsou díky své defektní struktuře předčasně odbourávány slezinou), anemie podmíněné enzymatickými defekty (špatně fungujícím metabolismem červených krvinek). Anemie mohou být způsobeny také některými léky.

Červených krvinek může být ale také více. Tyto stavy mohou vznikat jednak (nejčastěji) při dlouhodobém zvýšení hladiny erytropoetinu (hormon, který vzniká v ledvinách a ovlivňuje produkci erytrocytů).

Poslední velkou skupinou jsou krvácivé a trombofilní stavy.

Krvácivé stavy vznikají buď defektem nebo nedostatečnou tvorbou krevních destiček (trombocytopatie a trombocytopenie) z nejrůznějších příčin, nebo poruchami při tvorbě srážlivých (koagulačních) faktorů, tzv. koagulopatie. K nim se řadí např. dědičné onemocnění hemofilie. Koagulopatie mohou vznikat také při chronickém onemocnění jater a při podvýživě, neboť játra jsou zodpovědná za produkci některých srážlivých faktorů a látky potřebné pro jejich tvorbu jsou dodávány potravou.

Trombofilní stavy (stavy, při kterých dochází k nadměrnému srážení krve) mohou být dědičné (Leidenská mutace) nebo získané (po úrazech, u nádorových onemocnění, chronických zánětech, dlouhodobé imobilizaci).

Všechna tato onemocnění jsou díky funkci krve a jejích jednotlivých součástí velmi závažná, vyžadující zvýšenou pozornost a včasnou terapii, neboť leckdy se může jednat o onemocnění ohrožující život postiženého.