Onemocnění močového ústrojí

Onemocnění močového ústrojí patří mezi velice častá onemocnění, dominuje urolitiáza a záněty močových cest, u mužů pak onemocnění prostaty.

Močové ústrojí se skládá z ledvin, ledvinné pánvičky, močovodů, močového měchýře a močové trubice. U mužů je součástí močových cest prostata, do které vedou chámovody a tvoří tak pojítko mezi ústrojím pohlavním a močovým.

Onemocnění ledvin se dělí na vrozené vývojové vady, dědičná onemocnění a zánětlivá a nezánětlivá onemocnění. Dále se onemocnění dělí podle toho, kterou část ledvin postihují.

Vrozené vývojové vady se týkají vzniku, tvaru a uložení ledvin (ageneze/aplazie ledvin, podkovovitá ledvina, ren migrans atd.), z dědičných onemocnění je to nejčastěji polycystická choroba ledvin.

Dle lokalizace patologického procesu v ledvině se onemocnění dělí na nemoci glomerulů (glomerulonefri­tidy), nemoci tubulů a intersticia (tubulointersti­ciální nefritidy) a nemoci vývodných cest (ledvinných papil a pánvičky).

Tato onemocnění mohou být způsobena záněty autoimunitními, chemickými (některé léky a toxické látky) a infekčními (akutní/chronická pyelonefritida).

Specifickým onemocněním ledvin je urolitiáza, která kromě ledvin může postihovat také vývodné cesty močové.

Na ledvinách se projevují mnohá systémová onemocnění, autoimunitní (systémový lupus erytematodes, vaskulitidy), metabolická (cukrovka, amyloidóza), onkologická (palzmocytom), hypertenze, srdeční selhání, obstrukce vývodných močových cest a mnohá další.

Při všech těchto onemocněních bývá poškozena funkce ledvin.

Poškození funkce ledvin

Obecně se poškození ledvin může projevovat několika způsoby. Jedná se o 6 základních jednotek. Patří sem akutní ledvinné selhání (náhlé snížení až vymizení funkce ledvin, život ohrožující stav, který má mnoho příčin), chronické ledvinné selhání (v důsledku onemocnění dochází k postupnému úbytku ledvinných funkcí až k jejich úplné ztrátě), nefrotický syndrom (při kterém dochází k vysokým ztrátám bíkovin močí), nefritický syndrom (kdy dochází k ucpání glomerulů a snížené filtraci), hematurie (přítomnost krve v moči) a proteinurie (přítomnost bílkovin v moči).

Ledviny mohou být postiženy také nádorovými onemocněními. V dospělém věku jsou vzácná, v dětském patří mezi jedno z nejčastějších nádorových onemocnění (Wilmsův tumor).

Problém onemocnění ledvin tkví v tom, že se často projeví až v pozdní fázi, kdy už došlo k nevratným změnám a takto nemocné osoby nakonec nevyhnutelně končí v dialyzačním programu.

Močovody bývají nejčastěji postiženy urolitiázou, méně často záněty a vzácně nádory. Při průchodu konkrementu močovodem vzniká ledvinné kolika.

Specifickým onemocněním, především dětského věku je tzv. vezikoureterální reflux.

Močový měchýř bývá nejčastěji postižen záněty, zvláště u žen. Dále se zde mohou vyskytovat konkrementy a poměrně častá jsou nádorová onemocnění.

Prostata bývá postižena velice často, existuje přímá souvislost s věkem pacienta. Nejčastější onemocnění je benigní hyperplazie prostaty a časté jsou též maligní nádory. Vzácné jsou záněty.

Močová trubice nejčastěji trpí zánětlivými afekcemi.

Problematika močového systému zahrnuje i onemocnění funkční. Nejčastější z nich je inkontinence.

Onemocnění močového systému nejsou vzácností a zvláště onemocnění ledvin jsou velice závažná, jelikož ledviny plní velice různorodé a životně důležité funkce (krevní filtrace, produkce některých hormonů, ovlivňování krevního tlaku, krvetvorby, vnitřního prostředí atd.). Při jejich selhání je potom nutno dotyčného doživotně dialyzovat, což s sebou nese spoustu omezení a zdravotních problémů. Jediným řešením takového stavu je potom transplantace ledvin.