Onemocnění srdce

Onemocnění srdce patří mezi častá onemocnění a jsou nejčastější příčinou smrti ve vyspělých zemích.

Vzhledem k nezastupitelné funkci srdce v organismu je většina jeho onemocnění vážná, kdy neléčena mohou mít vážné zdravotní následky s výrazně sníženou kvalitou života, případně mohou končit úmrtím.

Stavba srdce

Anatomicky je srdce tvořeno 3-mi vrstvami. Vnitřní vrstva je endokard, což je blána, tvořená stejnými buňkami jako výstelka cév. Tato blána vystýlá celé srdce a tvoří srdeční chlopně.

Střední vrstva, myokard, je srdeční svalovina, jejíž hlavní funkcí je přečerpávání krve mezi malým a velkým oběhem.

Třetí vrstva je epikard, což je vazivo, pokrývající povrch srdce.

Celé srdce je potom uloženo ve vaku mezi plícemi. Tento vak se nazývá perikard.

Srdce se skládá ze čtyř dutin, dvou síní a dvou komor. Do pravé síně přitéká odkyslyčená krev z velkého oběhu (tělesného), jde do pravé komory a odsud plicnicí do plic, kde dochází k jejímu okysličení. Z plic krev přitéká do levé síně, odsud do levé komory a z ní aortou (srdečnicí) do celého těla.

Celé srdce je vyživováno věnčitými tepnami (koronárními arteriemi). Jeho funkce (pumpování krve) je automatická, srdce v sobě obsahuje buňky, které jsou schopny samostatné tvorby vzruchu a opakovaně po celý život toto provozují. Vzruch je převáděn ze síní na komory a za fyziologických podmínek existuje pouze jedna cesta šíření vzruchu.

Srdeční choroby

Srdeční onemocnění mohou postihovat kteroukoli jeho část.

Nejčastěji jsou postiženy věnčité tepny. Při jejich ateroskleróze dochází ke zužování jejich průsvitu, což vede k nedostatečnému zásobení srdce krví a dochází tak ke vzniku ischemické choroby srdeční (ICHS). Toto onemocnění bývá téměř vždy spojeno s vysokým krevním tlakem.

Ischemická choroba srdeční v sobě obsahuje několik jednotek, které v sebe mohou přecházet. Nejzávažnější formou ICHS je infarkt myokardu. Hlavní varovný příznak ICHS je angina pectoris.

Vysoký krevní tlak sám o sobě poškozuje srdce tím, že svalovina srdeční musí pracovat proti zvýšenému odporu v cévním řečišti, případně i pracovat s vyšším krevním objemem, což nakonec vede k hypertrofii (zbytnění) myokardu. Hypertrofie má za následek jednak omezenou přečerpávací funkci a dále má srdce zvýšené nároky na přísun živin, kterého se mu ale díky omezené kapacitě věnčitých tepen nedostává. Tento stav může v konečné fázi vést k srdečnímu selhání.

Srdce může selhat buď akutně, nebo může selhávat chronicky. Srdeční selhání se dělí na levostranné a pravostranné, každé z nich má své specifické příčiny. Někdy ovšem dochází ke kombinacím příčin a stav se pak stává velice závažným.

Dále mohou být postiženy srdeční chlopně. Jednak mohou být postiženy v rámci vrozených srdečních vad, jednak jako získaná onemocnění. Jedná se o jejich zúžení (stenózu), nebo nedostatečnost (insuficienci). Takto mohou být postiženy všechny srdeční chlopně (trikuspidální, pulmonální, mitrální, aortální). Nejčastěji bývá postižena chlopeň mitrální a aortální.

Chlopně jsou postiženy také při infekční endokarditidě.

Častým onemocněním srdce jsou poruchy srdečního rytmu, arytmie. Obecně se dělí na poruchy tvorby vzruchu a poruchy šíření vzruchu. Dále se dělí podle místa vzniku na síňové a komorové a podle rychlosti srdečního rytmu na bradyarytmie (pomalé) a tachyarytmie (rychlé). Tato onemocnění mívají vážnou prognózu a je potřeba je včas začít léčit. Nejčastější srdeční arytmií je fibrilace síní.

Speciálním srdečním onemocněním jsou kardiomyopatie. Tato onemocnění mají vážnou prognózu a bohužel většina kardiomypatií je neléčitelná, řešitelná pouze transplantací srdce.

Postižen může být také perikard (osrdečník). Jeho zánětlivé onemocnění se nazývá perikarditida a má mnoho různých příčin.

Vrozené vady srdce

Vrozené vývojové vady srdce patří k nejčastějším vrozeným vadám vůbec. Mohou se vyskytovat buď samostatně, nebo v rámci geneticky podmíněných syndromů. Nejčastější vrozenou srdeční vadou je defekt septa komor, při kterém dochází ke komunikaci mezi oběma komorami, což je stav, který se fyziologicky nevyskytuje. Dále mohou vznikat defekty septa síní, mohou být zúžené cévy odstupující ze srdce (koarktace aorty, stenóza plicnice) nebo mohou vznikat kombinované vady, případně chybné napojení srdečních cév.