Parodontopatie

Přidat zkušenost

Parodontopatii léčí Stomatologie a patří mezi Onemocnění zubů a dutiny ústní

Popis, Příznaky, Prevence, Léčba, Periodontitida

Popis parodontopatie

Termínem parodontopatie označujeme nemoci parodontu. Parodont je komplex tkání, které jsou v těsném anatomickém a funkčním vztahu k zubu. Hlavní funkce parodontu je upevnit zub v jeho kostním lůžku.

Řadíme sem dáseň – gingivu, okostice ( periost) alveolárního výběžku čelistní kosti, samotné kostěné lůžko, závěsný aparát zubu a cement, což je materiál, který pokrývá zub v oblasti krčku a kořene – je to alternativa skloviny, která však kryje zub pouze v jeho viditelné části – v korunce zubu. Zub je umístěn v kostní lůžku, okolo něj je úzký prostor- tzv. periodontální štěrbina, která je okolo kořene hrotu zubu rozšířena v tzv. apikální prostor.

K parodontopatiím řadíme v zásadě tři hlavní patologické situace :

  1. gingivitida – zánět dásně
  1. parodontitida či parodontóza
  1. atrofie parodontu

Příznaky a projevy parodontopatie

Gingivitida je onemocnění dásně charakteru jejího zánětlivého postižení. Může být způsobena celou řadou příčin, ovšem hlavním důvodem je přítomnost zubního plaku – vzniká tzv. plakem podmíněná gingivitida. Zubní plak je úzce spojen také se vznikem zubního kazu (caries).

Zubní plak můžeme považovat za velice unikátní ekologickou jednotku, která je tvořena bakteriemi a matrix, mezibuněčnou hmotu, která je slinného a částečně i bakteriálního původu. Zubní plak je tvořen charakteristickými bakteriemi. Jsou to především Lactobacillus acidophilus , Steptococcus mitis, Steptococcus sanguis atd.).

Bakterie používají cukry, které zkvašují na organické kyseliny, které působí na sklovinu zubu, kterou demineralizují ( ze skloviny vytahují vápník), sklovina měkne, tvoří se v ní dutinky, které se vyplní zbytky potravy, a bakterie se zde dále pomnožují. Produkují i proteolytické enzymy, které štěpí organické složky zubu. Vzniká zubní kaz, který se může šířit do hlubších částí zubu- do zubního dentinu a také do zubní dřeně.

Zubní dřen je vitální složka zubu, kde jsou obsaženy cévy a nervy v tenkém vazivovém stromatu. Infekce bakteriemi vyvolá nekrózu a gangrénu zubní dřeně – zub odumírá. Pro shrnutí můžeme říci, že ke vzniku zubního kazu jsou důležité faktory jako jsou bakterie, přítomnost cukrů z potravy, a také čas, který jim člověk špatnou ústní hygienou dopřává pracovat. Celý tento koncept vzniku zubního kazu popisuje Millerova acidogenní parazitární teorie z roku 1889.

Mikroorganismy mají i neblahý vliv na dáseň, kde zubní plak, zubní kámen, vadný skus či špatné zubní náhrady dráždí gingivu a vyvolávají její zánět.

Záněty gingivy však mohou být vyvolány i jinými faktory. Příkladem může být onemocnění zvané gingivostomatits herpetica. To je onemocnění, které vyvolá zánět dásně – gingivy, tak i zánět sliznice dutiny ústní- stomatitida. Původcem je virus – herpes simplex labialis ( T1 forma).

Onemocnění je výrazem primoinfekce – tedy infekce, kdy se člověk s virem setkává poprvé, proto probíhá u malých dětí. Postižené děti jsou 1-3 roky staré. Inkubační doba onemocnění je asi 5 dní. První se u pacienta vyskytuje prodromální stadium, kdy má dítě horečku, je celkově alterované, bolí ho svaly, klouby). Později horečka ustoupí, a dostaví se puchýře v dutině ústní, které snadno ztrácejí svou krytbu – onemocnění výrazně bolí, dítě odmítá jíst a hrozí dehydratace, takže v závažnějších případech je nutné dítě hospitalizovat na jednotce infekčního oddělení.

Virus se však nepodaří zcela vyléčit, neboť se vir ukrývá (perzistuje) před imunitním systémem v gangliu trojklanného nervu – ganglion trigeminale Gasseri ( tento nerv mimo jiné umožňuje citlivost na kůži obličeje). Tam vir přežívá prakticky celý život člověka. Pokud se sníží imunita člověka, např. při nadměrné fyzické zátěži spojené s dehydratací, při horečce apod. dochází ke vzniku charakteristic­kého oparu.


Jiným příkladem zánětu gingivy může být nekrotizující gingivostomati­tida, která je způsobena přemnožením anaerobním bakterií rodu Fusobacterium a spirochét – Treponema vincenti , ale i mnoha dalších. Onemocnění postihuje lidi především ve věku od 17-24 let, a projeví se prudkým zánětem gingivy, která nekrotizuje. Velice častým příznakem je hnilobný zápach z úst- phoetor ex ore. Léčba spočívá v striktní hygieně dutiny ústní, výplachy okysličovadel, především peroxidem vodíku. V těžších případech antibiotika.

Postižení gingivy je velice časté také u AIDS, leukémií, poškození po užívání léků apod.

Parodontitida je velice časté onemocnění, které postihuje asi třetinu obyvatel České republiky. Muži a ženy jsou postiženi přibližně stejně. Nejčastěji se nemoc manifestuje v období 35- 40. roku života. Se stoupajícím věkem se četnost choroby zvyšuje.
Pokud do parodontitidy počítáme i chronický zánět dásní, který je předstupněm choroby, tak je zasaženo asi 85% populace, tedy číslo enormní. Tato nemoc plus zubní kaz jsou v podstatě nejčastějšími nemocemi vůbec.

Největší nepříjemnost pro pacienta s parodontitidou ( pokročilou) je viklavost a postupné vypadávání zubů. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o poměrně nezávažnou chorobu, ovšem existují studie z USA, které tvrdí, že těhotná žena s parodontitidou má asi 7× větší pravděpodobnost potratu či narození dítěte, které má nízkou porodní hmotnost. Studie dále uvádějí, že stomatologická léčba u těchto žen by zabránila asi každému pátému předčasnému porodu.

Parodontitida však zvyšuje rizika komplikací u lidí s cukrovkou, srdečními či plicními nemocemi. Velké množství bakterií se totiž může při konzumaci potravy či žvýkání dostat do krve ( děje se tak i normálně u zdravého člověka). Člověk s vadnou srdeční chlopní či po její náhradě je ohrožen vznikem endokarditidy, která je v řadě případů smrtelná. Takových to příkladů je celá řada. Uvádí se také vyšší riziko vzniku cévní mozkové příhody – mrtvice.

Příznaků a projevů nemoci je celá řada. V zásadě dochází k snižování množství cementu zubního, likvidaci závěsného aparátu zubu, a rozvolnění tzv. gingivodentálního uzávěru ( struktury, která pevně drží zub ve výchozí poloze). Gingivální kanálek, prostor okolo zubu mezi ním a dásní, který je vždy přítomen a je zcela fyziologický, se začíná rozšiřovat do patologického parodontálního chobotu. Epitel zde prorůstá a nadzvihuje dáseň, proto se parodontální chobot s progresí nemoci dále zvětšuje. Do těchto prostor se nevyhnutelně dostávají zbytky potravy, ve kterých se pomnožují škodlivé bakterie, to vše udržuje zánět periodontia – prostory okolo zubu – ozubice, zánět gingivy, což akcentuje všechny zmíněné procesy, vzniká tak bludný kruh.

Závěsný aparát zubu je destruován, ubývá cementu a dále je resorbována přilehlá kost, což vše vede k obnažení zubního krčku ( který normálně nelze vidět) a k viklavosti až k vypadávání zubů.

Gingivitida a celkově parodontitida se projevuje zarudnutím a edémem struktur, dáseň má tendenci krvácet ( tíže krvácení od nejmenšího stupně, kdy dáseň krvácí po čištění zubů, až po stádium, kdy krvácí spontánně). Při zánětu periodontia a hlavně apikálního prostoru může dojít k tzv. retrográdní pulpitidě, tedy zánětu dřeně zubu, kdy se bakterie šíří kořenovým systémem zubu. Záněty dřeně jsou navíc velice bolestivé a vystřelující. Objevují se hlavně v noci, kdy je v hlavové části těla více krve. Dalším příznakem, který může obtěžovat pacienta a také jeho okolí, je rovněž nepříjemný zápach z úst.

Prevence parodontopatie

Prevence je u těchto onemocnění velice důležitá, a proto jí je věnován celý odstavec. Zcela esenciální preventivní metoda je pravidelná a důsledná orální hygiena.

Na prvním místě čištění zubů vhodným zubním kartáčkem, nesmírně je důležitá správná technika čištění ( edukaci by měl podávat stomatolog na modelu). Čištění zubů odstraňuje zubní plak. Bez zubního plaku není zubního kazu, není zánětů a parodontitidy.

Člověk by si měl čistit zuby alespoň dvakrát denně, v ideálním případě však po každém jídle. Ke klasickému kartáčku by měl mít k dispozici zubní nit či mezizubní kartáček, který odstraňuje zbytky potravy z mezizubních prostor, kam se normální kartáček nedostává. Velkou chybu dělají lidé, kterým při čištění zubů krvácejí dásně, a proto si inkriminované oblasti čistí méně či vůbec, a myslí si, že tím dáseň šetří. Opak je pravdou, neboť v těchto místech se pomnožují bakterie, které celý problém ještě zhorší.

Obecná rada také spočívá v tom, že člověk se zdravým chrupem se vyvaruje celé řadě problémů, neboť zkažené zuby mohou být místem fokální infekce: v zásadě se jedná o to, že ve zkažených zubech se udržuje chronické onemocnění, odkud se mohu šířit bakterie, či jejich toxiny a produkty do organismu a vyvolávat záněty ledvin, srdce, plic, mozku atd. Je vyšší riziko imunopatologických odpovědí organismu. U lidí se sníženou imunitou ( imunodeficitem z jakékoliv příčiny) je riziko těchto závažných komplikací ještě vyšší , riziko je i u lidí po infarktech, onkologické léčbě atd.

Léčba parodontopatie

Léčba parodontopaií náleží do rukou stomatologa. Ten vyšetří chrup, využívá parodontální sondy, kterou vkládá do parodontálního chobotu, zjišťuje jeho hloubku a podobně. Dále pořídí rentgenový snímek chrupu. Léčba spočívá k odstranění kazů, zubního plaku, kamene, použití speciálních přípravků hubících bakterie apod. Někdy je nutná chirurgie k odstranění cyst, zničené zuby se odstraňují.

Periodontitida

Je zánět v okolí kořenového apexu zubu- periodontitis apicalis. Příčin vzniku nemoci je řada, ovšem velice často je to prostup infekce z dřeně zubu kanálkovým systémem zubního kořene. Dále se může jednat o poškození při traumatu nebo terapeuticky užívanými látkami.

Existují dvě formy nemoci: akutní a chronická.

a) akutní forma periodontitidy se projevuje vznikem zánětu, kdy se tvoří zánětlivá tekutina, která později zhnisá. Zánět přechází i na kost zubního lůžka, která díky zvýšené aktivitě osteoklastů ( buněk v kosti, které odstraňují kostní tkáň) se zmenšuje. Vzniká zde obraz hnisavé osteomyelitidy.

Pokud není umožněno hnisu odtékat ( trepanace zubu či jeho extrakce), dojde k jeho hromadění mezi kostí a okosticí (periostem), periost je velmi dobře nervově zásoben ( na rozdíl od kosti samotné), a proto jeho napínání hnisem, který nemá kam jinam odtéct, je velmi bolestivé. Pod periostem se hromadí hnis až do vzniku subperiostálního abscesu. Okolní měkké tkáně jsou prosáklé otokem. Subperiostální absces po dovršení svých objemových možností praská, periost není drážděn a bolest mizí. Hnis se provalí do dutiny ústní – vzniká vnitřní píštěl nebo na kůži- zevní píštěl, která je méně častá. V nepříznivých situacích se může zánět šířit měkkými tkáněmi dále- vzniká tzv. flegmóna a dále může být postiženy další části kosti.

Jindy forma akutní přechází do formy chronické
b) chronická forma je mnohem častějším nálezem než forma akutní, ze které může vzniknout ( při dobrých anatomických poměrech, kdy je umožněn odtok hnisu) nebo může vzniknout de novo. Chronický absces se ohraničuje granulační tkání a vznikají tzv. zubní granulomy. Tento granulom může být sterilní ( neobsahuje bakterie) či v něm mohou bakterie perzistovat a vyvolávat akutní exacerbace (znovuvzplanutí) nemoci. S klinickou formou se pak liší velikost granulomu, který může mít i formu cysty- cystogranulom, který obsahuje hnízda epitelových buněk.

Okolo apexu kořene zubu se může vytvářet v důsledku zánětlivé iritace a proliferace Malassezových buněk – (buňky z Hertwigovy kořenové pochvy) cysta, která se označuje jako radikulární cysta. Tato cysta je vůbec nejčastějším cystický nálezem. Je to tzv. cysta odontogenního původu ( vedle např.: folikulární cysty, primordiální apod.). Je orientována tak, že je centrována na zubní kořen, který obklopuje. Cysta se zvětšuje a likviduje přilehlou kost. Klinicky se často vůbec neprojevuje.

Další názvy: onemocnění dásní, gingivitida, parodontitida, parodontóza, paradentóza, atrofie parodontu, onemocnění dásní a přilehlých struktur, periodentitida

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s parodontopatií?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.