Plicní emfyzém

Přidat zkušenost

Plicní emfyzém léčí Interna - Pneumologie a patří mezi Onemocnění dolních cest dýchacích

Popis, Riziko, Prevence, Příznaky, Diagnostika, Léčba, Jak mohu napomoci léčbě, Komplikace

Popis plicního emfyzému  

Je ireverzibilní progredující destrukce plicní tkáně. Následkem vymizení plicní tkáně vznikají tenkostěnné „cysty“ vyplněné vzduchem. Nazýváme je buly a podle toho se jmenuje i bulózní emfyzém. Toto onemocnění se velmi často nevyskytuje samo, ale jako součást chronické obstrukční nemoci plicní, pro kterou je typický emfyzém spolu s chronickým zánětem průdušek (chronická bronchitida).

Vznik emfyzému je spjat s poruchou rovnováhy mezi systémem poškozujícím bílkoviny lidského těla a systémem chránícím bílkoviny těla. Pokud převáží první systém, dochází k destrukci plicních sklípků. Příčinou můžou být negativní vlivy vnějšího prostředí (zejména kouření) nebo nedostatečná ochranná funkce organismu (např. deficit α1 antitrypsinu). α1 antitrypsin je bílkovina, která blokuje tělní enzymy degradující jiné tělní bílkoviny. K poškození plic může dále přispívat obstrukce průdušek, která zvyšuje tlak v plicních sklípcích a to poškozuje jejich stěny.

Emfyzém můžeme rozdělit dle délky vzniku na chronický a akutní nebo získaný a vrozený. Dále se rozděluje dle místa postižení na generalizovaný (obě plíce), jednostranný a lokalizovaný. Nejzávažnější a zároveň nejčastější formou emfyzému je obstrukční emfyzém.

Rizikové faktory plicního emfyzému  

Jednoznačným rizikovým faktorem je kouření, které podporuje destrukci plicní tkáně. Důležité je vyhnout se aktivnímu i pasivnímu kouření. Tento zlozvyk podporuje systém enzymů, který rozkládá tělní bílkoviny a tlumí opačné enzymy, které tělní bílkoviny chrání. Dále kouření podporuje vznik chronické bronchitidy, jejímž výsledkem je postupné poškozování a zužování průdušek. To omezuje normální proudění vzduchu a v plicích se zvyšuje tlak, který může mechanicky „potrhat“ plicní tkáň a emfyzém umocňuje. Dalším rizikovým faktorem je vrozený deficit α1 antitrypsinu, což je bílkovina, která blokuje tělní enzymy degradující jiné bílkoviny. Je to vlastně takový ochranný faktor, který může být oslaben například kouřením nebo ho má daný pacient málo od narození (vrozený deficit). Emfyzém může také vzniknout po částečném odstranění plíce (odstranění laloku), kdy se zbylá část plicního parenchymu roztáhne a vyplní celou hrudní dutinu. Jako následek tohoto roztažený je ovšem popraskání sept mezi plicními sklípky a vznik kompenzatorního emfyzému.

Prevence plicního emfyzému  

Zcela zásadní je vůbec nekouřit nebo alespoň přestat kouřit. Většina pacientů trpí současně s emfyzémem také obstrukční bronchitidou (zánět průdušek, který se spolupodílí na vzniku emfyzému). Proto se takovému onemocnění dal název chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Ta se dále dělí na dvě klinické části, podle toho zda převažuje emfyzém nebo chronický zánět průdušek. Důležitý ovšem je vyvolávající faktor chronické obstrukční plicní nemoci, kterým je kouření až v 80%. Dále se doporučuje vyvarovat vdechování různých toxických sloučenin, které by mohly dráždit náš dýchací systém a vyvolat respirační bronchiolitidu (zánět průdušinek). Za rizikový faktor se také považuje věk. Čím je člověk starší, tím je větší šance, že onemocní plicním emfyzémem. Častěji jsou postiženi muži než ženy. V rozvoji této nemoci také hraje roli genetická složka a reaktivita průdušek.

Příznaky a projevy plicního emfyzému  

Nejběžnějším příznakem je dušnost (zvýšená dechová aktivita z důvodu nedostatku kyslíku v těle). Dalším projevem může být kašel a sípavý dech. Často pacienti zpočátku zjistí sníženou toleranci zátěže, to znamená, že se dříve a snáze unaví. Typickým znakem je soudkovité postavení hrudníku. Hrudník je i ve výdechu vyklenutý (soudkovitý) a vypadá jako při nádechu. To je následek nemožnosti vydechnout všechen vzduch, protože při něm kolabují průdušinky a malé průdušky. Čím se pacient snaží vydechnout větší silou, tím více kolabují a vzduch je uvězněn v plicích. Proto můžeme někdy spatřit pacienty, kteří když vydechují, tak mají našpulené rty. To jim pomáhá udržet v dýchacích cestách větší tlak a ony tolik nekolabují. V pozdějších stádiích se u pacientů vyskytuje cyanóza (zmodrání kůže, rtů, sliznice dutiny ústní a nehtových lůžek). Někdy můžeme objevit na rukou pacienta paličkovité prsty (deformita posledního článku a nehtového lůžka prstů). Při fyzikálním vyšetření lékař zjistí nadměrně znějící poklep (hypersonorní) na hrudníku. Při poslechu fonendoskopem bývá oslabené dýchání. Pacienti s nedostatkem kyslíku trpí polycytémii (nadměrné množství červených krvinek).

Diagnostika plicního emfyzému  

Prvotní je fyzikální vyšetření a soupis anamnézy, což je soubor údajů o prodělaných nemocech pacienta a jeho příbuzných a další informace. Dalším vyšetřením je standardní rentgen hrudníku, který je již schopen emfyzém zachytit. Potom se velmi často provádějí funkční testy. Příkladem je spirometrie, která nám ukáže funkční kapacitu plic (jaký objem vzduchu plíce pojmou), objem vzduchu při nádechu a výdechu a kolik plynu zůstane v plicích po výdechu. Důležitá je také informace o rychlosti proudění vzduchu v průduškách. To samé se může dělat i po zátěži. Další zobrazovací metodou je počítačová tomografie (CT), která se dělá u menších zejména vrozených emfyzematózních bul. Pokud je pozitivní rodinná anamnéza, může se pacient geneticky vyšetřit pro deficit α1 antitrypsinu. Běžně se pacientům odebírá krev, aby se zjistily známky případného zánětu nebo množství rozpuštěných krevních plynů (kyslík a oxid uhličitý).

Léčba plicního emfyzému  

Prvním a zcela zásadním krokem je naprostý zákaz kouření. Nejedná se o léčbu, ale nedá se popřít výrazný léčebný účinek. Dále jsou používány léky ze skupiny bronchodilatancijí, které rozšiřují průdušky. Nejčastěji se používá lék salbutamol, jehož firemní název je například Ventolin. Pokud to nestačí, přidávají se další léčiva z bronchodilatačním účinkem (teofylin, ipratropium bromid atd.). Dále je důležitá protiinfekční léčba, často se podávají antibiotika. Pokud je emfyzém spojen se zánětem průdušek, užívají se steroidy (například ve spreji). Při výrazné dušnosti se podává kyslíková terapie. Důležitou součástí terapie jsou také dechová cvičení pod vedením zkušeného fyzioterapeuta. U pacientů s pokročilou rozedmou nebo v případě buly, která hrozí prasknutím, se indikuje chirurgická terapie, která pacientovi uleví, zlepší jeho fyzický stav a funguje též jako prevence proti vzniku pneumotoraxu (= nahromadění plynu v pohrudniční dutině). Ve velmi závažných případech je výjimečně možné provést transplantaci plic. Pacient se ovšem musí zříci kouření, aby mu mohl být darován nový orgán.

Jak mohu napomoci léčbě plicního emfyzému  

Nejdůležitější je přestat kouřit a vést pokud možno zdravý život. Pokud již člověk onemocní je nutné pravidelné cvičení celého těla, včetně dechového cvičení, které pacienta naučí fyzioterapeut. Dále by se měl pacient vyhýbat infekcím dýchacích cest, to znamená teple se oblékat, vyhýbat se infekčním kolektivům, zejména při sezónních onemocněních, dbát na preventivní očkování atd. Zásadní je také dodržovat rady a doporučení lékařů.

Komplikace plicního emfyzému  

Zásadní komplikací emfyzému je prasknutí buly a vznik pneumotoraxu. Vzduch se dostane do hrudní dutiny, kde je normálně podtlak, to má za následek kolaps plíce. Při dalším nádechu se již plíce nerozvíjí a je vyloučena z činnosti. Klinicky se pneumotorax projeví náhlou bolestí na hrudi s navazující dušností. Pokud je pneumotorax malý, pro jeho léčbu stačí pár dní klidu na lůžku s případnou terapií kyslíkem. Při těžším postižení bývá indikována hrudní drenáž nebo alespoň jednorázové odsátí vzduchu. V případě selhání všech metod je na pořadu dne chirurgická intervence. Chirurgicky se řeší také plicní buly, které hrozí svou rupturou jako prevence pneumotoraxu.

V konečném stádiu této choroby hrozí závažná respirační nedostatečnost. Pacient není schopen vydýchat veškerý oxid uhličitý a získat potřebný kyslík. Následkem je zúžení plicních cév a přetěžování pravého srdce a naopak rozšíření mozkových cév, které vyvolá nitrolební zvýšení tlaku s příznaky dezorientace a bolestí hlavy. Jak jsme již zmínili, komplikací plicního emfyzému může být selhávání pravého srdce. Příčinou je zúžení plicních cév z důvodu nedostatku kyslíku a za další jsou mnohé cévy zničeny ubývajícími přepážkami mezi plicními sklípky. To má za následek zvýšení odporu průtoku krve a pravá komora srdeční, která pumpuje krev do plic, je mnohem více namáhána. Nejprve se srdce přizpůsobí a pracuje s větší intenzitou. Později je však neustálým přetěžováním postiženo a může začít selhávat, což velmi zhoršuje prognózu pacienta.

Další názvy: Plicní rozedma, Chronická obstrukční nemoc, plicní hyperinflace

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s Plicním emfyzémem?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.