Rakovina slinivky břišní

Přidat zkušenost

Rakovinu slinivky břišní léčí Chirurgie a patří mezi Onemocnění slinivky břišní

DISKUSE, Popis, Faktory, Příznaky, Vyšetření, Léčba

Popis rakoviny slinivky břišní

Slinivce břišní se latinsky říká pankreas. V zažívacím traktu není úsekem, kudy by procházela potrava jako je žaludek nebo střevo, ale plní v něm funkci trávicí a endokrinní. Vylučuje totiž celou škálu enzymů, které rozkládají potravu ve střevě, neutralizuje kyselý žaludeční obsah a také produkuje významné hormony, např. inzulín zodpovědný za přísun glukózy do buněk a tím sníženou hladinu cukru v krvi.

Pankreas je tedy v našem těle jedním z nejdůležitějších orgánů regulujících metabolické a trávicí pochody. Jeho onemocnění jsou proto velmi vážná.

Histologicky existují dva druhy karcinomu pankreatu – duktální a mucinózní (mucin=hlen, tedy nádor s produkcí hlenu) podle toho z jakých buněk vycházejí. Vysoce zhoubný je především adenokarcinom duktální.

Incidence rakoviny slinivky břišní v posledních letech jednoznačně stoupá. V České republice jí onemocní cca 15-20 pacientů na 100 000 obyvatel. O něco častěji se vyskytuje u mužů a dvě třetiny nemocných je ve věku 65 let a více.

Tento neobvykle rychle rostoucí nádor se vyznačuje obzvláště špatnou prognózou nemocných, i přesto že se podrobí léčbě, která prodlužuje pacientovi život o několik možná desítek měsíců.

Rizikové faktory a prevence rakoviny slinivky břišní

Jako ostatní zhoubné (maligní) nádory vzniká i rakovina slinivky břišní poruchou některých regulačních genů, které mají na starosti kontrolovat buněčný cyklus, množení buněk i jejich zánik. Jakmile dojde k poškození některého z takovýchto genů, buňky se vymaní regulačním mechanismům - přehnaně se množí a nepodléhají buněčné smrti. Jsou také částečně pozměněné, takže vypadají jinak a neplní dostatečně svoji funkci.

Slinivka tak po určité době přestane fungovat jako celek – zažívací trakt postrádá enzymy, potřebné k trávení veškerých živin, i hormony, které jsou důležité nejen pro trávicí systém, ale pro celý organismus.

Poškození regulačních genů však nevznikne jen tak z ničeho nic. Dochází k němu působením některých škodlivých faktorů. Hlavním z nich je kouření, jehož zanechání je jedinou prevencí proti této rakovině.

Opakovaně se studovala souvislost s pitím černé kávy, alkoholu, s přítomností chronického zánětu pankreatu (pankreatitidou) a s déletrvající cukrovkou, ale bez spolehlivého průkazu těchto asociací.

Sekundární prevencí je včasný záchyt nádoru (nepodcenění některých příznaků, preventivní prohlídky), který by ještě neměl metastázy v jiných orgánech. Bohužel se na karcinom pankreatu přichází v drtivé většině příliš pozdě, protože příznaky nejsou v časných stádiích tolik vyjádřeny.

Příznaky a průběh rakoviny slinivky břišní

Počínající nádor slinivky břišní je většinou asymptomatický (=bez příznaků), v čemž spočívá také zhoubnost a zrádnost tohoto nádoru. O něco později se nádor může vyznačovat zažloutnutím sliznic a kůže (tzv. ikterem, čili žloutenkou, která nemá infekční původ), po němž se s odstupem asi tří měsíců dostavuje bolest břicha, stavy nevolnosti a další neurčité obtíže.

Tyto příznaky svědčí pro lokální šíření nádoru do okolí, ale nemusí být ještě založeny metastázy. Pacienti také výrazně hubnou v důsledku špatného vstřebávání živin a tím poklesu energetického příjmu.

Až 80% karcinomů je diagnostikováno již v pokročilém stádiu, kdy pacienti mají metastázy v jiných orgánech, především v játrech, plicích, v peritoneu a retroperitoneu (břišní stěna a dutina).Vzácné jsou metastázy do nadledvinek.

Při prorůstání nádoru do okolí mohou vznikat další obtížné závislé na dané lokalizaci. Například pokud se karcinom v retroperitoneální dutině (prostor vzadu před páteří) progresivně zvětšuje, vede ke vzniku viscerální bolesti, která je trvalá a velice špatně ovlivnitelná. Nebo může také působit tlak na nervové pleteně v okolí páteře, což se projevuje bolestí, jež ustoupí v úlevové poloze v předklonu nebo při schoulení se na břicho. Nádor zpravidla utlačuje i žlučové cesty, projevem je pak již výše zmíněná žloutenka.

Vyšetření rakoviny slinivky břišní

Za nejdůležitější se pokládá vyšetření ultrazvukem a CT. Nejenže lokalizují nádor, ale tyto zobrazovací techniky umožňují provést i tzv. perkutánní aspiraci (píchnutí velmi tenkou jehlou, které je pod kontrolou ultrazvuku nebo CT, aby se vědělo, kam se má přesně píchnout) k získání cytologického materiálu a jeho následné vyšetření.

Lékař vám dále může udělat vyšetření označované zkratkou ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankre­atografie – vyšetřují se tím pankreatické a žlučové cesty ústící do tenkého střeva). Jde o hadičku zavedenou do zažívacího traktu.

Hadička se využívá i v tzv. endoskopické ultrasonografii, což je ultrazvuk, který je udělaný zevnitř, nikoliv klasicky zvenčí přes břišní stěnu, čili podobně jako při ostatních endoskopických metodách je zavedena hadička dutinou ústní. Toto vyšetření je důležité pro určení stadia nemoci a také slouží k odběru vzorku. Rozliší benigní (tedy relativně dobrou – hodnou) a maligní (zhoubnou) povahu nádoru. Karcinom, o kterém mluvíme, patří samozřejmě mezi nádory zhoubné.

Další možností je vyšetření nádorových markerů. Jsou to látky, které se za normálních okolností v těle nevyskytují a jsou charakteristické pro konkrétní nádor. Bohužel však u karcinomu pankreatu nemohou sloužit jako preventivní screening, protože nejsou zas až tolik citlivé a specifické, tzn. že bychom je mohli najít například i u zánětů a jiných nemocí nebo stavů organismu a nemůžeme se na ně proto spolehnout (mezi velmi spolehlivé markery patří například PSA u karcinomu prostaty).

Teoreticky by se dal vyšetřit i produkt samotného poškozeného genu, který je vlastně podstatou nemoci. Jmenuje se K-ras a našli bychom ho v krevním séru nebo v cytologických vzorcích. Prakticky je však toto vyšetření technicky velmi náročné a zatím se běžně nepoužívá.

Léčba rakoviny slinivky břišní

Na prvním místě je především operace, pokud se nádor ještě operovat dá, což je ve velmi pokročilých stádiích již nemožné. Operace je také jediným léčebným přístupem, který poskytuje pacientovi šanci na vyléčení.

Některé operační výkony slouží už jen pro zlepšení kvality života člověka s touto rakovinou. Zavádí se různé drény a stenty, aby se zabránilo, případně odstranilo ucpání žlučových cest nebo střeva.

Stejně tak může zlepšit kvalitu života i ozáření nebo chemoterapie. Podává se gemcitabin (Gemzar) a jeho kombinace s oxaliplatinou. Účinné mohou být i kombinace dalších cytostatik například s fluorouracilem.

Nezbytnou součástí léčby je tišení bolesti, která je dominantním příznakem pacientů. Běžná analgetika nemají dostatečnou účinnost, proto se v různých formách podávají opiáty. V krajních případech je řešením zákrok, který by odstranil nervovou pleteň vedoucí do slinivky a tím zrušil bolest.

Pacientům je podávána také tzv. substituční terapie, což je hrazení enzymů a hormonů, které díky poruše funkce pankreatu chybějí. Terapie inzulínem závisí na stupni poruchy sacharidové tolerance.

Diskuse

Další názvy: rakovina pankreatu, maligní nádor slinivky břišní, maligní nádor pankreatu, tumor pankreatu, karcinom pankreatu

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s rakovinou slinivky břišní

Máte zkušenost s rakovinou slinivky břišní?

Velmi rychlý postup dcera123 (06.09.15)

Chtěla bych se s vámi podělit o naši zkušenost. Tatínek zemřel měsíc po stanovení diagnózy. Tři roky se léčil s nefunkčností plic - vazivovatěním, kortikoidy plíce nastartovaly, ale po roce byly zase na 30% účinnosti, doktoři konstatovali zhuštělá játra, ale nepřikládali tomu význam…

Po 3 letech se přidala trombóza, tatínek dostal léky + stahovací punčochy + léky na ředění krve a opět kortikoidy, po měsíci mu začaly strašlivé křeče v břiše, žloutnutí kůže, z týdne na týden se z něj stal ležák a kdyby nebylo doktora, který zaskakoval za jiného na plicním, tak jej ani nikam neposlali, tehdy na CT našel doktor nádor slinivky neohraničený 6×4×2 cm v hlavě pankreatu a 3 meta v játrech.

Nástup do Brna do nemocnice a biopsie, kterou zkazili a vzorek se nepodařilo analyzovat… Následná trombóza opět a poslali jej domů s léky na 14 dní, aby si vyléčil trombózu a přišel znova - prášky už všechny vyzvracel doma… síla. Na žlutém kopci v Brně jej přijali a konstatovali neléčitelnost, konečně dostal morfium a po měsíci šílených křečí se mu ulevilo, v té době nejedl asi 10 dní, začínal se motat, byl malátný a trpěl nechutenstvím, byl strašlivě slabý, sám se ani neposadil.

Po 4 dnech chtěl propustit domů a umřít doma, v podstatě den ode dne přestal chodit, většinu dne prospal, nešlo mluvit, dostával morfium - to naštěstí zabíralo a za dva dny zemřel, zvracel jen ten první den po propuštění z nemocnice - pořád, tak mu lékařka z hospicu předepsala injekce proti zvracení, ty pomohly, pak celou noc prospal… Měl 64 roků…

Tatínek přestal kouřit ve svých 30 letech, pil pravidelně, ale ne moc, posledních 25 let byl obézní, vážil asi 130 kg a jedl dost nepravidelně a nezdravě, málo pil přes den tekutiny, necvičil…

Bylo to děsivě rychlé a bolesti byly strašné. Jakmile bolesti začnou, už je sice pozdě, tatínek se chema nedožil, ale alespoň donuťte své blízké jít k doktorovi, na toto Brufen opravdu nestačí. Vidět milovaného silného chlapa v křečích je šílené. Důležité je nechat jej vyplakat, podporovat a být s ním… Každá minuta je cenná.

Rakovina slinivky břišní Tonička123 (01.08.15)

Dobrý den, vracím se zde po dlouhé vyčerpávající době a píšu všem, kterým to možná pomůže, tak jak nám to pomáhalo, když jsme hledali možné i nemožné.

Můj tatínek v únoru zemřel na rakovinu slinivky břišní. Od prvních příznaků žil dva roky. S nadějí, že bude první, kdo tuto nemoc pokoří. Klasicky začal chemkou, paní doktorka jí takhle hezky říkala. Ta ho dodělala během 3 měsíců. Pak další odmítl a začali jsme se léčit sami.

Pil peruánské byliny - Tahuari lapacho, Vilcacoru, Sangre de drago. Na začátek očistná kůra 14 dní - Manayupa. Dále trénoval podvědomí, psychika je nejdůležitější. Byl v pohodě s naší podporou do chvíle, než se dozvěděl vždy výsledky z CT nebo nádorových markrů. Dodnes nechápu význam nutnosti sdělení těchto faktů. Potom vždy upadl do deprese a trvalo dlouho, než jsme ho z toho dostali.

Absolvoval neurolýzu - což je opich nervových pletenců, tím dochází k odstranění bolesti. Vydržel bez léků od bolesti díky tomu 3/4 roku. Bohužel další již nezabrala, musel nasadit opiáty, ty byly zcela bez efektu. Pomáhal Algifen v injekcích, měděné podložky - úlevovníky. Dále absolvoval operaci metodou Nano Knife. Tu jsme si však platili, kdo by to slinivkáři s metastázama zaplatil?

V době, kdy metastázi měl jen jednu, paní onkoložka se nějak zapomněla zmínit, že taková možnost je. Našli jsme si tuto metodu sami, bohužel v té době měl už četné mety v játrech, nemoc to zpomalilo o půl roku. Tohle je třeba absolvovat hned a nečekat. Hlavně své blízké podpořte, buďte s nimi, to potřebují nejvíc.

Podezření na rakovinu sliinvky Hankanoja (15.01.15)

Dobrý den, mě teprve čeká 22.1.2015 vyšetření gastro sono v nemocnici v Brně na Žluťáku. Podle sono mám ložisko na slinivce cca 2×1 cm a zhuštělá játra. Já teda zatím nehubnu, mám opačný problém, ale to mám zřejmě od léků, které mi teď lékařka vysadila. Snažím se čerstvě držet dietu, přestala jsem kouřit a vyhýbám se alkoholu, všechno, jak mi lékařka doporučila. Ale jak tady čtu odstavce s touto nemocí, tak se toho děsím, že se s tím většinou nedá nic dělat. Je mi 42 roků a mám dvě děti dospělé a třetí dcera má 13,5 let, všechny děti mě potřebují a navíc jsem čerstvá babička. Miluji život, i když mi dal hodně ran.

Příznaky Hanicka K (24.11.14)

Mám čerstvou zkušenost s rakovinou slinivky břišní u mé maminky. Přišlo to jako blesk z čistého nebe.

Maminka začínala být unavená a někdy jí jakoby píchalo u srdce. Po Novém roce 2014 zašla ke svému obvodnímu lékaři a ten jí poslal na sono, tam zjistili skvrny na játrech. A a tak po několi dnech nastoupila do nemocnice na kompletní vyšetření. Prokázalo se, že má již metastáze na játrch, ale nikde nemohli najít žádný nádor, vše bylo dobré, tak jí poslali na CT a tam se ukázal malá nádor 2×2cm na slinivce. Bylo to hrozné. Přístup, jak se ve vsetínské nemocnici k mamince zachovali, byl otřesný. Celou dobu jí nikdo nic neřekl, chodila na všelijaké vyšetření, ale nikdo nic neříkal. Až poslední den jí primář interního oddělení sdělil, že má metastáze a že co by chtěla v 53 letech. Doposud jí slyším, jak mi to volala, co jí primář řekl. V ten den jí propustili s doporučením navštívit onkologii. Zapoměla jsem dodat, že jí zjistili i cukrovku, takže každý den si píchala 2× inzulín.

Položilo jí to úplně na dno, ale přesto bojovala. Operaci nedoporučovali, a tak nastoupila na chemoterapii, každý týden jsem s ní jezdila a byla tam s ní. Těžko to snášela a ke vší smůle dostalo trombozu do jedné nohy. Opět musela nastoupit do nemocnice. Po týdnu jí propustili a nastal kolotoč. Musela si píchat 2× denně inzulín a 2× denně jsem jí píchala do břicha injekce na ředění krve a nasazovala jí stahovací punčochy na nohy, kvůli té tromboze. Snažili jsme se jí všichni povzbuzovat námi i vnoučatami, to pro ní bylo vším. Zkoušeli jsme i různé drahé léky na přírodní bázi, různé šťávy atd. Pořád si pamatuji, že jsem se jí každý den ptala, jestli má velké bolesti a ona vždy říkala, že je to lepší, ale vím, že mi nechtěla způsobovat trápení.

Takový kolotoč trval 4 měsíce, poté začala žloutnout, a tak jí doktor doporučil nějaký malý zákrok, který by tu žluč odvedl někam jinam a ona by tak nežloutla. Začalo se jí také nafukovat břicho, ale pořád jsme doufali, že se to tím zákrokrm zlepší.

V pondělí jí odvezli do nemocnice, nasadili kapačky a to bylo vše. Byli jsme za ní v úterý, to už nás nějak nevnímala a trošku blouznila. Asi už dostával silné kapačky proti bolesti. Stal se s ní rázem ležák. Byl to hrozný pohled, ale i přesto jsme jí neopustili, drželi jí za ruku a mluvili na ni. Ve středu už skoro nemluvila, měla jsem oči plné slz, chtělo se jí spát, a tak jsme odešli. Doteď lituji, že jsem tam nezůstala dýl. Ve čtvrtek ráno volali taťkovi, že maminka umřela. Rázem pro mě svět přestal existovat, tohle byla moje noční můra. V nemocnici nám sestry řekly, že netrpěla. Maminka umřela 22.5.2014 v ne­dožitých 53 letech, čtyři a půl měsíce po vynesení diagnozy.

Doteď mi to přijde, jako kdyby to bylo včera. Jediné, co bylo dobré, že neumírala v bolestech. Nikdy jsme jí neřekli, že rakovina slinivky se nedá vyléčit, ale ona v to vyléčéní věřila a i svému onkologovi, který se k ní choval vždy s úctou a vždy se jí snažil pomoct, jak jen mohl. A toho my si nesmírně vážíme.

Doporučení všem, co si takovou zkušeností procházejí, je asi mít pevné nervy a povzbuzovat toho dotyčného, jak jen to jde. Nikdy na maminku nezapomenu!!!!!

Není pomoci SansLogique (06.06.14)

Příznaky:
Hubnutí, celková slabost, diagnostikováno pitomci z jisté okresní nemocnice jako cukrovka, později nesnesitelné bolesti břicha nejprve po jídle, později pořád.

Dneska zemřel otec (71 let) na rakovinu slinivky. Zjevně u každého je průběh jiný, výsledek vždycky stejný. Taky jsme si dělali naděje, že ho vyléčíme Fénixovými slzami a milionem dalších věcí. Jediná rada všem je z Danteho Pekla - zanechte vší naděje. Všechno co budete dělat, je jenom pro váš pocit, že se snažíte něco dělat. Buďte s tím nemocným, snažte se mu to ulehčit co to jde, ale jakékoli alternativní medikamenty jsou vyhazování peněz z okna a výsledek nebude žádný. Spolupracujte s centrem bolesti, snažte se, aby ho to tolik nebolelo, pokud to vůbec jde. Já vím, kdo to nezažije, nebude věřit. Taky jsem si myslel, že u nás to bude jinak. Nebylo.

Rakovina slinivky břišní zaneta22 (28.03.14)

Moje maminka si dlouho stěžovala na bolesti břicha, ale doktoři ji nebrali vážně. Řekli jí, že má vředy a nějaký helikobacil. A tak brala prášky, ale bolesti neustupovaly. Pak nám odpadla a rychle byla odvezena do nemocnice, kde ji následně operovali na žlučníkové kameny. Nic vážnějšího nenašli.
Měsíc po operaci maminku pořád bolelo břicho. Doktoři ji odmítali, že to je normální po operaci. Jenže po měsící opět se ji udělalo zle a záchranka ji už vezla do nemocnice, do jiného města. A tam ještě v ten den zjistili hroznou diagnozu - rakovina slinivky bříšní v pokročilém stádiu s metastázy. Nařídili operaci, která nakonec skončila neúspěšně, protože mamince objevili více metastázy, než asi mysleli. No prognoza je špatná. Dávali nám 4-6 měsíců života. Dnes je to necelých 5 měsíců a můžu říct, že mám strach, že se jim čas prognozy vyplní. Maminka rapidně hubne, už ani pořádně nechodí, má špatné nálady, nechce už žít, má i bolesti a na záchod je pro ní obtížné a za trest.
Stará o ni moje sestra, která je u ní 24 hodin denně. Bráška také dělá směnu, když může. Se mnou je to obtížnější - bydlím skoro 500 km daleko, ale i přes to, jak můžu, tak hned jedu. Brzdí mě moje tři malé děti. Ale i přes to s pomocí mého manžela jezdím hodně často. Tato nemoc nám všem obrátila život vzhůru nohama. Nevím, co se to děje, a ta bezmocnost nás ubíjí. Navíc moje maminka má potřebu pořád mluvit o smrti a má do puntíku naplánovaný pohřeb, oblečení. Nám to trhá srdce a jen tiše posloucháme. Ale nevím, jak jí pomoct, aby aspoň na to nemyslela. Mluví o smrti víc než o životě, to je strašné. Sestra jí dává náplastě na bolesti, nějaké prášky a také nutridrinky, což je výživa, která jí vždy trošku nakopne.

Léčba

Bolesti břicha, slabost, hubnutí. Později i našedlá pleť.

Co mi pomohlo

Žádná léčba není. Tady je to individuální podle člověka. Naší mamince pomáhají náplastě proti bolesti, také jsem ji sehnala mast z konopí a také čaj z konopí, což ji dělá neuvěřitelně dobře. Uklidní jí to od bolesti téměř okamžitě. Chemo nebere, trápila se jenom a nic víc. Spíš by ji to zabilo, než pomohlo. Nutridrinky jsou také super. Nepodráždí slinivku a zároveň dostane všechny minerály a vitamíny, co potřebuje.

Bojujeme s rakovinou alice9 (09.12.13)

Dobrý den, mému manželovi(48 let) diagnostikovali v červnu rakovinu slinivky břišní, byl hospitalizován v nemocnici, kde lékaři rozhodli, že ho budou operovat. Bohužel při operaci zjistili, že má metastázy i na játrech. Po stanovení diagnozy: rakovina slinivky, meta na játrech a plících, nález na skeletu, rakovina ve IV stadiu. Myslela jsem si, že se nám zhroutil svět. Přečetla jsem spoustu diskuzí a nikde jsem se nedočetla nic dobrého. Ani náš onkolog nás na začátku moc nepotěšil. Je hrozné, když Vám oznámí, že před sebou máte rok života, ale nevzdali jsme to.

Léčba

Manžel chodí na léčbu chemoterapií, nyní zvažují cílené ozařování, protože se mu po chemoterapiích zastavily metastázy a nádor na slinivce se zmenšil. Nyní ještě musí manžel projít sérii vyšetření a pak se uvidí zda bude ozařování vhodné.

Co mi pomohlo

Nevzdali jsme to na začátku stanovení diagnozy a stále bojujeme. Všem kdo bojujete s touto nemocí držím pěsti, strašně záleží i na psychice, my se držíme navzájem, ale hlavně se nelitujeme.

Rakovina slinivky břišní Simonac1994 (06.10.13)

Otec z ničeho nic začal rapidně hubnout, týden po týdnu byl hubenější. Zjistily mu, že má cukrovku, nasadily mu prášky, na které si stěžoval, že ho po nich bolí žaludek. Šel do nemocnice, kde si ho nechali a rvali do něj kapačky, protože mu prý špatně fungoval žaludek. Poslali ho na vyšetření ledvin, kde zjistili, že jedna ledvina nefunguje. Dále na lepší vyšetření žaludku, kde mu zjistili rakovinotvorné buňky. Pustili ho domu, po 11 dnech začal mít křeče do žaludku, které mu vystřelovali až do levého ramene. Zavolali jsme mu sanitku a jeli za ním do nemocnice, kde nám řekli, že došlo k perforaci žaludku a musí být do 6 hodin odoperován, jinak zemře.

Operace se zdařila, začal se rychle lepšit. Tak ho pustili po 14 dnech domu, ale jako ležáka. Byl doma 6 dní, začal si stěžovat na bolesti zad a začal blouznit. Opět jsme ho nechali odvést do nemocnice, když pro něj přijeli, řekli nám že se máme rozloučit, že do rána už asi nepřežije. V nemocnice ležel další dva dny a 15.8. zemřel ve věku 44 let, zanechal 3 děti z toho půlroční miminko. Přála bych každému, kdo už se s touto hnusnou a rychlou nemocí sejde, aby neměl velké bolesti jako můj otec.

Léčba

Chemoterapie.

Má maminka zemřela na ca pankreatu Drzte se (28.07.13)

Zkusenost s ca pankreatu mam docela cerstvou, ale pres to ze porad boli, tak snad nekoho povzbudi. Mamince diagnostikovali rakovinu loni v unoru zcela nahodne. Zacal kolotoc vsech vystereni, odberu, operaci. Snazila jsem se pro ni udelat to nejlepsi, vzala ji na konzultaci, ale bohuzel i pres uzasny pristup na chir.klinice byla prognoza spatna.

Mamince jsem se snazila co nejvic z dg.zatajit (vedela, ze se jedna o ca pankreatu, ale s chirurgem jsme rekli, ze se operace podarila a chemo je jen pro jistotu) myslim, ze to bylo nejlepsi rozhodnuti v mem zivote. Pres dost caste behani po FN si uzila krasne leto s vnuckama a pripravila jsem pro ni ty nejkrasnejsi Vanoce.

Kdyz zacala hubnout, tak jsme obstarali vyzivu na popijeni doma. Nechtela jsem aby byla zbytecne hospitalizovana. 2-3lahvicky za den zajistily, aby mela silu se radovat ze zivota. Taky bastila B17. Nicmene to nejdulezitejsi je verit, nevzdavat se a bojovat. I kdyz jsem vedela, ze je to boj ktrey nevyhrajeme, tak jsem to nikdy nedala najevo. A verim ze diky tomu, jsme se vyhli fazi bolesti, opiatu a naplasti. Maminka umrela letos v lednu ve spanku.

Na vzdy budu vdecna, ze pres vaznost a neprizen dg., nemela ani den v bolesti.
Drzim palce vsem kdo tim prochazi, at jsou statecni a hlavne najdete si lekare kteremu 100%duverujete a vite ze pro vas udela vse. Ja jsem to stesti mela a v te nejvetsi bolesti stal pan doktor vzdy pri me a byl moc napomocny.

Léčba

Chirurgicka, chemo, vyziva na popijeni doma, B17.

Co mi pomohlo

Nepripustit si jeji zavaznost!!! Uzit si kazdy den:o)

Smrt na rakovinu slinivky Shelley1507 (16.02.13)

Dne 20.01.2013 zemřel můj tatínek v nedožitých 75-ti letech na rakovinu slinivky břišní. Vždy byl velmi vitální, veselý a na svůj věk nevypadal. Byl to ten nejlepší táta na světě. Od mých sedmi let mě vychovával sám, byl mi mámou i tátou zároveň a já se naivně domnívala, že tu bude ještě dlouho, protože nikdy neměl žádné obtíže.

Před rokem začal mít deprese, následně začal hubnout, což jsem připisovala nemoci CHOPN, kterou mu v té době diagnostikovali. Myslela jsem, že toto zvládneme pomocí alternativní medicíny, ale loni v létě tatínek začal hubnout opravdu rapidně, dýchání se hodně zhoršilo a deprese se prohlubovaly. Až na podzim - listopad 2012 se mi podařilo ho přimět nechat se vyšetřit. Diagnosa - tumor na hlavě a těle pankreatu, meta na játrech. V pankreatické poradně nám oznámili, že nám nemají co nabídnout a poslali ho domů umřít.

S tím jsem se nehodlala smířit! Zakoupili jsme s přítelem tatínkovi lék MMS (doporučuji si o něm něco přečíst na netu) a jelikož od loňského září studuji Ayurvédu, zahájili jsme léčbu ayurvédskými přípravky. Na Vánoce už to bylo hodně zlé. Nemohl téměř nic pozřít, většinu stravy vyzvrátil. Ospalost, slabost, bolesti a ty deprese.

15.01. jsem si v práci zařídila volno, abych s tatínkem mohla být doma stále a strat se o něj. Ještě ten večer jsem mu po práci volala a těšila se, že od dalšího rána budu s ním, ale nebral telefon. Jela jsem k němu domů a našla ho v křesle viset hlavou dolů. Na zemi zvratky - hlen a černá hmota, snad krev, celý obličej od krve - Bože takový pohled, nevím, jestli ten obraz někdy zmizí.

Krev mu tekla i z nosu, bylo to příšerné. Záchranka odvezla tatínka do nemocnice, žil ještě pět dní. Těch pět dní jsem byla dnem i nocí u něj a když naposledy vydechl, držela jsem ho za ruku - má jediná útěcha. Má rada? Žádnou nemám! Je to tak zákeřná nemoc s tak rychlým průběhem! Obvykle se příznaky projeví, až když je pozdě. Prostě jen prevence a včasná návštěva lékaře může odhalit tuto nemoc. Mám pocit, že naše zdravotnictví nemá co nabídnout. Ještě že máme alespoň morfium.

Léčba

Bolesti v dutině břišní vystřelující do zad, nechutenství, deprese, velký úbytek na váze, nespavost, v pokročilém stádiu žlutá kůže a sliznice, zvracení, selhávání jater a ledvin.

Co mi pomohlo

V raném stádiu operace - přemostění žaludku.

Neuroendokrinní nádor na slinivce Vankoval (18.09.12)

Manžel mi umřel letos v únoru doma v nářučí. U nás to začalo nevysvětlitelným zvláštním smutkem manžela. Ztratil práci a byl v podstatě donucen začít podnikat. Byl stále více unavenější a smutnější, pak jsem si loni v létě všimla, že i hubne - méně jí a stále ten smutek a únava, po velkém přemlouvání a to už si i stěžoval sem tam na bolest bříška a zad, konečně šel k doktorovi. Kolonoskopie, gastroskopie, odběry krve, rtg plic - vše bylo v pořádku až CT ukázalo neuroendokriní nádor slinivky a laparoskopické vyšetření - histologie tu hrůzu potvrdila - během týdne se nám změnil život.

Nejdříve nám byla přislíbena bioléčba, čekali jsme a doufali - dělali si obrovské naděje - nevzdávali - semknuli jsme se celá rodina (děti - syn 31 let a dcera 24 let), manžel - obrovský bojovník, obrovsky ohleduplný, trpělivý - po měsíci a půl čekání doma a podávání léků - které by tlumily bolest nám zavolali, že nemocnice bioléčbu neschválila a poslali jinam - tam manžela nechtěli ani vzít do ordinace - když ho lékař - specialista viděl na chodbě - rovnou mi řekl, že je vše zbytečné - a to neviděl žádné výsledky - jenom kolem něj prošel na chodbě, kde jsme čekali několik hodin - manžel zkroucený na lavičce. Prosila jsem a až po velkém přemlouvání manžela přijmuli na nutriční JIPku, kde mu zavedli umělou výživu, aby nezemřel hlady - po 14 dnech manžela pustili domů do domácí péče - během 14 dní v nemocnici jsme se vše s dětmi naučili - míchat umělou výživu, obsluhovat pumpu, čistit katetr, na chodbě mě sestřička při propuštění ukázala, jak se píchá injekce.

Manžel byl šťastný, že jede domů - my též - ale zároveň jsem viděla, že se nás chtějí zbavit. Manžel byl na pumpu připojen 18 hodin denně, zvracel několikrát denně i v noci - nepáchne to, žluté, černé, moc se potil, byl stále zkroucený do klubíčka, nemohl ležet na zádech, bříško mu rostlo den ode dne. Absolvoval tři chemoterapie - nikdo mi neřekl jaké - nejspíše paliativní - vždy ambulantně. Poprvé mu primářka řekla - no zázraky ode mě nečekejte a odešla - já za ní běžela a ona se mě zeptala - jaké chci napsat léky na bolest - to já přece nevěděla - vše jsme si museli sami hledat na internetu. Stále nám dávali najevo, že zdržujeme. Když jsem se primářky ptala na zázrak jménem bioléčba, tak mi odpověděla, jestli jsem studovala medicínu, že ona to dělám „pouze“ a už nevím kolik let řekla a ať to laskavě nechám na nich. Bála jsem se na cokoliv zeptat - buď mi bylo řečeno, stejně umře a musíte mu to říct, nebo mi bylo doporučeno abych se spojila s hospicem.

Lítala a telefonovala do centra bolesti - tam alespoň byla lékařka, která mě vyslechla v ordinaci a snažila se pomoci, ale též doporučovala, abych se spojila s hospicem. Byla lékařka - specialista na bolest a říkala mi, že ona v poslední fázi rakoviny tatínka to sama již doma též nezvládla. Mezitím syn každý týden jezdil tátovi pro umělou výživu (skladovali jsme jí ve zvláštní ledničce, půjčili chodítko, koupili ve zdrav. potřebách stolek k posteli - nikde nikoho nezajímali proleženiny - hrozné byli na uchu - jak manžel ležel jenom na jedné straně - koupili jsme houbu - měkkou na mytí auta a vystříhli díru na ucho - na šílenou bolest zad syn sehnal zakázanou mast z kytiček - pomohla - manžel si mohl lehnout po namazání na záda).

Manžel trpěl šílenou zácpou - pomohla laktulosa - za čtyři měsíce byl na velké ve strašných bolestech 2×. Nejdříve jsem manžela pomocí dětí a chodítka myla v koupelně i do vany jsme ho dostali - holili - stříhali - pak už jsme ho omývali pouze v posteli - den ode dne byl unavenější - hodně spal - i blouznil - podávala jsem několikrát denně morfinové kapky na bolest, lepila morfinové náplastě - v podstatě po týdnu zvyšovala jejich hodnotu - měla jsem přislíbeno, že mu zavedou ještě do ruky malý katetr a budu podávat morfium - to už jsme nestihli.

Při chemoterapii když jsem sestřičky prosila, aby si navlékli jednorázové rukavice a vzali roušku - manželovi se chemoterapie od ostatních pacientů zaváděla přímo do hl. katetru do hl. žíly - strašně se tomu divily - raději jsem si ho odpojovala sama. Byla jsem v nemocnici edukována, jaká musí být přísná hygiena - doma jsme vše dělali v roušce (vč. manžela) a používali jednorázové rukavice - abychom nezanesli infekci - to by znamenalo okamžitou smrt.

Dvakrát jsme byli na kontrole v nutriční ambulanci. Poprvé mi doktorka řekla - co s ním doma děláte - v nemocnici by už dávno umřel. Já jí odpověděla, že zpíváme a těšíme se z každého dne a z každého okamžiku, kdy táta nespí a my jsme u něj stále v posteli a povídáme a smějeme se a hlavně nepláčeme. Podruhé mi řekla, že se stav nelepší a že začne snižovat výživu a pak, že jí zastaví - prosila jsem já i děti. Řekla mi, že to bude lepší pro nás i pro pacienta - upozorňovala jsem jí - že s tím nesouhlasíme - že umím snižovat bolesti, že spolupracuji s centrem bolesti - vše marné - že je ta výživa moc drahá.

Volali jsme a sháněli vše možné - chtěli výživu zaplatit - všude jsme slyšeli - že je to běžná praxe. Že když se stav u takto nemocného pacienta nelepší - snižují a zastavují umělou výživu, na které je pacient životně závislý - opravdu jí snížili na polovinu - do toho manžel dostal do levé nohy těžkou trombozu - naučili jsme se bandážovat - zvýšili dávky injekce Clexane - měli jsme přislíbenou další péči v jiné nemocnici, ale až za 14 dní.

Zhubla jsem - nervy - stálá starost o to, abych nepřišla o práci (je mi 55 let)a kdo, když jsem semtam musela odejít do práce - pohlídá tátu, jak to vše dopadne, jak to zvládneme finančně, za noc jsem byla vzhůru třeba 20× - manželovy bolesti, zvracení, blouznění, pumpa na výživu chytala každou bublinku - a pískala. Po čtyřech měsících boje od stanovení diagnozy 28.9.2011 - 3. 2. 2012 mi manžel v noci zemřel v náručí - kolik doktorů mi stále dokola a dokola opakovalo, že zemře a jestli jsem na to připravená - nevím, jak se na to člověk má připravit - bála jsem se a stále doufala a věřila, že my to zvládneme - péčí, láskou, pomocí podávání těch nejsilnějších léků na bolest, manželovou vůlí žít.

Ještě před půlnocí jsme spolu hovořili o běžných věcech - co dávali v televizi -ať si to přepnu na seriál, který běžel ať to dám klidně nahlas, že on to poslouchá, ten den jsem musela být až do večera v práci - přišla jsem domů zmrzlá, vyčerpaná a dcera, která byla celý den u tatínka, mi říkala, že dnes hodně zvrací - černé.

Po půlnoci manžel opět začal zvracet - někdy jsem u něj seděla a držela mu misku - někdy mi ukazoval rukou ať odejdu, že chce být sám - tak i tentokrát - ale z místnosti - z ložnice jsem neodešla - lehla si a čekala až mi dá pokyn, že už skončil - ale tentokrát přepadl dopředu - vždy zvracel v sedě - nemohla jsem ho narovnat. Dýchal, ale neodpovídal mi. Syn zavolal záchranku - dispečink mi radil, co mám dělat. Když přijeli, opět se mě ptali jestli jsem srozuměná s tím, že mi ho dali domů umřít. Řekla jsem, že nedali, že neumře. Tak začali oživovat. Nepovedlo se a já seděla sama v předsíni na zemi a nevěděla co dělat.

Léčba

Pomoc pochopení jsem čekala od lékařů, alespoň trochu empatie - jak jsem byla naivní - teď mám pouze výčitky, že jsem všude čekala, prosila a byla příliš trpělivá, disciplinovaná. Měla jsem řvát a více se prát - bohužel jsem tak nebyla vychovaná a ani své děti jsme tak s mužem nevychovali.

Pomohly mi děti moc a i hlavně tátovi, jsem na ně nesmírně pyšná! Lékaři mě strašně zklamali - jejich přístup, povýšenost, arogance, neměli jsme žádné zkušenosti.

Neoperovatelná nádor na slinivce Exxi (06.08.12)

Mého tatínka odvezli do nemocnice s bolestmi břicha a nevolností. Příznaky se podobaly spíše zánětu slepého střeva. Táta nepil, nekouřil a neměl žádné příznaky, které by náš varovaly. Diagnoza byla neoperativní nádor na slinivce, metastázy v játrech a i v dalších orgánech, zasažené byly všechny uzliny. Tuto diagnozu nám sdělil lékař na chodbě, kde kolem nás chodily návštěvy za ostatními pacienty. Za 16 dní tatínek umřel. Je pro nás otázkou, zda smrt urychlilo to, že ho v nemocnici otevřeli, protože po tomto zásahu se jeho stav drasticky zhoršil. Operační rána dokonce praskla, což nemocnice vysvětlila tím, že použili na šití pouze jednoduchý steh.

Léčba

Žádné příznaky, které by nás varovaly táta bohužel neměl. Po tom, co tátu otevřeli až do jeho smrti, nedošlo ke zhojení operační rány, která neustále prosakovala. A to byl i důvod, proč nám tatínka odmítli dát domů. Břicho se mu plnilo vodou, takže i když za 14 dní zhubl 10 kilo, tak jeho břicho bylo každý den větší.

Co mi pomohlo

Léčba ani operace nebyla možná. Z chirurgie tátu převeli bez našeho vědomí do LDN, kde měl čekat na smrt. Snažili jsme se mu maličko ulevit tím, že jsme ho převezli do soukromého hospicu, kde čekání na smrt bylo trochu důstojnější.

Na nemoc v tomto stavu už nepomohlo nic. Jediné, co jsme mohli udělat bylo to, že jsme každý den za tátou chodili, i když vidět, jak se jeho stav viditelně zhoršuje byl bolestný. Tatínek umřel 16 dní po stanovení hrozné diagnozy. Velké bolesti u něj nastaly v den smrti a podle vyjádření lékařky smrt byla vysvobozením.

Péče o matku s rakovinou slinivky ríša (21.02.12)

Dobrý den,

moje maminka měla operaci rakoviny v r.1977, pak po Černobylu druhou. Díky artróze kloubů skončila posledních 17 let na vozíku a z toho po mrtvici 3,5 roku ležela na posteli. I přes všechny problémy jsme jezdily nakupovat, na výlety, do lesa na houby, na zahradu. Před mrtvicí jsem s ní jezdila po vyšetřeních a to i na neurologii. Přesto ji nehospitalizovali a díky tomu mi po mrtvici zůstala ležet. Jelikož jim následně v nemocnici plakala, dali jí na uklidnění Citalec, který jí lékař dával ještě celý následující rok. Maminka mi padala, i když jsem ji vedla, jenom spala a spala. Po roce díky těmto lékům měla problémy a museli jí je vysadit.

Najednou se probudila a měla zájem o okolí. Celkový zdravotní stav se sice zlepšil, ale postele se už do smrti nezbavila. Rok před smrtí se jí nafouklo břicho, což se mi nelíbilo a opět jsem s ní jezdila po vyšetřeních na internu, kam nás poslal obvodní lékař. Nezjistili pořádně nic. Zvětšenou hlavu pankreatu měla už roky. Asi po půlroce začala mít světlou stolici, cukr začal lítat nahoru. Byla diabetička. Teprve po třičtvrtě roku ji obvodní lékař, který mi několikrát odmítl k ní zajít a vyšetřit ji, poslal na chirurgii, kde konstatovali rakovinu slinivky a zavedli do žlučovodů stent. Zde jsem se ze strany lékařů dočkala slušného chování, porozumění i pomoci.

Starala jsem se o maminku sama a moc mi pomáhaly s péčí o ni sestřičky z „Home Caru“ a cizí lidé.

Léčba

Léčba nemoci již nebyla možná. V začátcích jí poněkud ulevily žlučníkové a žaludeční čaje, které jsem jí začala vařit (nevěda si rady). Zřejmě zmírňovaly zánět žlučovodů. Začaly bolesti a po jakémkoli jídle příšerné křeče a třes celého těla, který trval 3/4 hodiny. Jediná možná strava byl silný hovězí nebo kuřecí vývar, zbavený tuku s nudlemi a nasekanou vařenou zeleninou a kouskem nasekaného kuřecího masa. To bylo jediné jídlo, které mohla sníst, aniž by měla křeče. Samozřejmě léky proti bolesti. I přes tyto léky měla bolesti, díky zaníceným žlučovodům.

Pro člověka pečujícího o takto nemocného člověka je to veliká zátěž. Mnohdy jsem z toho byla zoufalá. Ale i přes to jsem ráda, že jsem dokázala se o maminku postarat. Poslední 3,5 roku jsem žila její život na posteli, v noci k ní vstávala, abych jí pomohla, ale i v těchto svízelných dnech jsme si našly to málo pěkného co nám zbylo a sžily jsme se tak, že dnes mi velice schází a vzpomínám na tyto chvíle i jako na dar poznání, kterého se mi dostalo. Poslední měsíc, jsem téměř nespala a proseděla u ní hodiny a hodiny, abych jí alespoň psychicky podpořila.

Byla to velice chytrá a spravedlivá žena, která o svůj život bojovala do poslední chvíle. Tento boj se jí však vyhrát nepodařilo. Ještě bych chtěla vzkázat lidem, kteří se zlobí na personál v nemocnici, že jejich blízcí se proleželi a podobně. Pečovala jsem o maminku svědomitě. A přes to se mi během 3 hodin proležela tak, že jsem tomu nechtěla ani věřit. Mnohdy v nemocnicích některý personál ledacos odbyde, ale díky těm sestřičkám a lékařům, kteří jsou svědomití, za jejich péči. Denně se dívat na lidské utrpení a pomáhat druhým lidem, je velká řehole. I když si někdo řekne, že jsou proti tomu imunní, bolest druhých vždy nechá na psychice člověka stopy. I když jsou to pro ně cizí lidé.

Dožití s rakovinou slinivky Emilice (04.10.11)

Dobrý den,

moje zkušenost s onemocněním slinivky je tragická. Otec zemřel před dvěma lety a nikdy nezapomenu na tu strašnou bolest, kterou prožíval. Vidět urostlého chlapa zoufale brečet bolestí, na to asi nezapomene nikdo. Mohu potvrdit, že nemoc vyplynula z nadměrného pití alkoholu a tučného jídla. Příčina smrti bylo selhání jater. Trvání nemoci bylo devět měsíců, kdy jezdil do Brna, kde o něj bylo velmi dobře postaráno. Měl to štěstí, že doktoři k nám byli velmi ohleduplní a on mohl dožít poslední dny života doma.

Od té doby si velmi hlídám jídelníček a od alkoholu se také distancuji.

Občan (22.08.11)

Táta si již dlouho stěžoval na bolesti břicha, ale nechtěl k doktorovi. Pak začal rapidně hubnout a zežloutnul.. lstí jsme ho dostali k doktorovi a tam nám to řekli.

Léčba

Už skoro není jak…dle lékařů je v posledním stádiu. Má metastázi na játrech.

Co mi pomohlo

Teď už se jen starat o to, aby netrpěl… A rada pro ostatní: Dostaňte ho na kontrolu co nejdříve.....

Bolesti při rakovině slinivky břišní SED (26.06.11)

Moje maminka jela do nemocnice, bolesti břicha. Zjistili, že má rakovinu slinivky břišní. Měla velké křeče v břiše, žlutou kůži, zvracela, ztrácela na váze, změna teploty horko, zima, únava svalů.

Léčba

Lékařka nám řekla vše o nemoci a léčbě. Nejdříve postoupila všechna vyšetření, čekalo se na výsledky. Čekaly jsme a doufaly. Marně - maminka zemřela ve 49letech. Měla postoupit chemoterapii a operaci. Nic z toho nepostoupila. Rakovina rostla tak rychle, že jí pomohlo jen morfium na bolesti.

Co mi pomohlo

Jen pevné nervy, jinak nic. Den co den se trápila a my taky.

Péče rodiny o pacienta s rakovinou slinivky Pavel 3256 (17.05.11)

Dobrý den,

můj otec (61 let) před týdnem zemřel na rakovinu slinivky břišní. Trpělivě snášel veškerou léčbu, přesto vše spělo během půl roku od diagnózy k neúprosnému konci. Nemohu jinak než doporučit, pokud to jde, brát tuto chorobu bez iluzí, mít trpělivost s blízkým, kterého tato diagnóza potkala, a hlavně důsledně tlumit bolesti. Mám osobní a skutečně nejlepší zkušenost s hospicem v Královéhradeckém kraji, kde tatínek s nejbližší rodinou strávil poslední dva dny. Přeji vám dostatek síly.

Počátkem všeho byly bolesti v oblasti břicha. Jak říkal otec, prý od žlučníku. Po vyšetření byla stanovena diagnóza rakoviny slinivky břišní, jež bohužel toho času metastázovala na játra a v následujícím měsíci došlo extrémnímu úbytku váhy. Nasazení veškeré standartní léčby nepomohlo.

Léčba

Klasická léčba, chemoterapie, léky proti bolesti.

Co mi pomohlo

Pravdou je, že jediné, co pomohlo, byla trvalá péče o tatínka.

Berenika (10.02.10)

Nemoc se projevila u mé maminky (66 let) bolestmi břicha, které vystřelovaly do zad. Odvezli jsme ji do nemocnice, kde ji vyšetřili ultrazvukem a objednali na CT vyšetření. My jsme si mysleli, že má zánět slepého střeva. Po sdělení diagnózy jsme věděli, že je na tom moc špatně. Zpětně si uvědomuji, že byla unavenější - přičítala to horkému létu a nemohla pít posledních asi pět let kávu, bylo ji těžko od žaludku. Již jako dítě si pamatuji, že trpěla na žlučníkové problémy po jídle, ale k lékaři si nedošla. Rok před diagnózou měla úraz, kdy se silně pohmoždila na břiše (nevím, zda je to mohlo tímto úrazem rozjet).

Léčba

Prodělala celkem 15 chemoterapií, užívala enzymy a spoustu léků, na bolest m.j. náplasti. Trpěla na zácpy, pak byla dvakrát hospitalizována na neprůchodnost střev. Pomáhala ji zaječice, šaratice. Přidala se trombóza, kdy si musela píchat injekce na ředění krve. Jedla spíše kašovitou stravu a lépe stravitelnou malé porce vícekrát za den. Poslední dva měsíce již nemohla dojíždět na léčení - silné bolesti, již byla nemohoucí. Poslední týden života byla pod opiáty a zcela nevnímala co se s ní děje. Zvracela nazelenalou tekutinu.

Co mi pomohlo

Na tuto nemoc ji bohužel nic nepomohlo, akorát se prodloužilo trápení. Po celou dobu nezažila den bez bolesti i když užívala léky a náplasti. Celý rok trpěla a bylo to pro ni opravdu vysvobození.

Neuroendokrinní tumor sorboni (05.01.10)

Bylo mi dlouhodobě zle, měla jsem pocity úzkosti a deprese. Dále bolesti břicha.

Léčba

Po půl roce při sonu se objevily stíny na játrech a u slinivky. Nakonec se po magnetické rezonanci zjistil nádor na slinivce a meta na játrech.

Co mi pomohlo

Léčba - 2 krát operace, půl roku chemo - embolizase.

Pomoc při této nemoci? Pevná vůle a síla rodiny.

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.