SARS léčí Interna - Pneumologie a patří mezi Onemocnění dolních cest dýchacích

Popis, Rizikové faktory, Prevence SARS, Příznaky, Léčba, Jak si mohu pomoci sám, Komplikace

Popis SARS  

Těžký akutní respirační syndrom (SARS) je virové onemocnění, které se poprvé objevilo v listopadu roku 2002 v čínské provincii Guang dong. Vyskytlo se zde mnoho případů atypických pneumonií (zánět plic vyvolaný viry, chlamydiemi, legionelami, který má odlišné příznaky, než typický bakteriální zánět plic). Zároveň v té době tuto oblast trápil zvýšený výskyt ptačí chřipky (H5N1), a tak byl tento prvním podezřelým vyvolavatelem těchto pneumonií. Teprve po několika měsících byl jako viník označen nový virus z rodu Coronavirus (koronaviry) Podceněním vážnosti onemocnění se však mezitím virus rozšířil do 29 zemí na všech kontinentech. Během dvou let se nakazilo několik tisíc lidí a asi 10% z nich zemřelo. Již několik let se žádný nový případ nevyskytl, což nezaručuje, že se znovu neobjeví.

Identifikovaný koronavirus označovaný SARS–CoV (human pneumonia associated coronavirus, lidský s pneumonií spojovaný koronavirus) je velmi odlišný od všech dosud známých lidských koronavirů, které vyvolávají lehké infekce dýchacího systému (lehké respirační infekce) a trávicího systému. Předpokládá se, že virus přešel na člověka z cibetek (drobná šelma Paguma larvata).

Virus se přenáší kapénkovou cestou (obdobně jako běžná chřipková a jiná respirační onemocnění). Nejcitlivější vstupní branou do organismu jsou oči, sliznice v dutině ústní a nosní. Nejvíce se virus přenášel v nemocničních zařízeních (přenos pacient-pacient, pacient-personál), v letadle (uzavřený prostor s ideálními podmínkami pro přenos kapénkové infekce). Možná je také cesta fekálně-orální. Po nákaze je inkubační doba (čas mezi nákazou a prvním klinickým projevem) 2 až 10 dní. Nejvíce nakažlivým je pacient okolo desátého dne (v době největšího množství viru v těle).

Nejhorší prognózu má onemocnění u starších a oslabených jedinců (podstatná část úmrtí spadá do této kategorie).

Rizikové faktory SARS  

Předpokládá se, že první nakažení byli chovatelé zvěře (cibetek) v Číně, kteří se nakazili při péči o zvěř a nikoliv při jejich konzumaci. Nejvíce ohroženou skupinou byl zdravotnický personál a pacienti v zařízeních, kde byli nemocní hospitalizovaní (nosokomiální šíření nemoci). Dále je rizikový pobyt s nemocnými v prostředí příhodném pro šíření viru. To splňuje prostředí s velkou koncentrací lidí v malém uzavřeném prostoru (například kino, divadlo, letadlo, pracovní prostředí). Rizikové jsou též cesty do případných oblastí s vyšším počtem onemocnění.

Vzhledem k pravděpodobnému vymizení onemocnění v lidské populaci je v současné době jediným rizikem nejspíše práce se zvěří (cibetky), od které virus na člověka přešel, a práce v laboratořích, kde se vzorky viru uchovávají pro výzkum.

Prevence SARS  

Prevencí je včasné rozpoznání napadených osob a jejich urychlená léčba a izolace. Proti šíření se bojuje aktivním vyhledáváním osob, které přijdou do kontaktu s nakaženou osobou do kontaktu a jejich preventivním umístěním do karantény. Je nutná důkladná osobní hygiena, především rukou. Pokud by opět propukla pandemie onemocnění, tak je důležité zamezit přenosu při turistice. Patří sem omezení cest do ohrožených oblastí s výskytem viru a kontrola cestujících vracejících se z těchto oblastí. Jako vodítko pro podezření na nákazu zde je potvrzený pobyt v oblasti výskytu viru, příznaky respirační infekce a zvýšená teplota.

V roce 2004 byla vyvinuta vakcína. V té době již SARS vymizel, takže její účinnost na širší spektrum pacientů nebyla prakticky vyzkoušena.

Příznaky SARS  

Onemocnění je typické svým rychlým průběhem. Začíná stejně jako většina ostatních atypických pneumonií a podle příznaků jej nelze jednoznačně diagnostikovat. Nejdůležitější je zde anamnéza (potvrzený kontakt, nebo i jen podezření na kontakt s nakaženou osobou, nebo pobyt v oblasti s potvrzeným výskytem onemocnění).

Onemocnění začíná prodromálními příznaky (druhý až sedmý den od nákazy). Patří sem horečka doprovázená zimnicí a třasavkou, bolesti svalů (myalgie), únava, malátnost a nepříliš vážné dýchací obtíže s kašlem. Někdy může být přítomen vodnatý průjem.

V době plného propuknutí nemoci (osmý až dvanáctý den) je přítomný velmi těžký suchý vysilující kašel. Dále je přítomna těžká dušnost (respirační insuficience), která v některých případech vede až k hypoxii (nedostatek kyslíku ve tkáních). Ta někdy vede až nutnosti použít umělou plicní ventilaci. Vzácně se vyskytuje rýma a bolest v krku.

U dětí je průběh nemoci většinou lehký s brzkým úplným uzdravením. Průběh i prognóza se zhoršuje, při souběžném postižení jinou chorobou. Jde především o oslabené jedince s poruchami imunity, srdečními onemocněními, onemocněním dýchacího systému a cukrovku (diabetes mellitus). Prognóza je také velmi špatná u starších jedinců, kde je nejvyšší úmrtnost.

Rentgenové vyšetření plic ukáže pouze někdy patologický nález. Lepší výsledky přináší vyšetření pomocí CT, kde se v nadpoloviční většině případů podaří odhalit obraz atypické pneumonie.

Diagnosticky nepříznivá je situace u starších pacientů, kde většina příznaků onemocnění může chybět. Onemocnění může probíhat pouze pod obrazem slabosti a únavy.

Léčba SARS  

Jako léčivo první volby se užívá antivirotikum (Ribavirin) v kombinaci s kortikosteroidy (methylpredni­solon). Dobrý účinek také mají interferony. Pro zlepšení dodávky kyslíku tkáním je nasazení oxygenoterapie (vdechování vzduchu s větším podílem kyslíku, než je v atmosférickém vzduchu) nebo přímo umělé plicní ventilace.

Jak si mohu pomoci sám  

Pacient by se měl podrobit izolaci, už při důvodném podezření z nákazy nosit obličejovou masku při nutném pohybu před hospitalizací, aby nedocházelo k dalšímu šíření viru. V průběhu léčení je nutný klid na lůžku. Je nutné, co nejvíce omezit riziko nákazy jinou chorobou. Velmi nutné je důsledné dodržování osobní hygieny. Lze tím omezit šíření viru, ale především je to ochrana samotného pacienta před bakteriemi, které by mohly společně s oslabeným imunitním systémem vést k infekci, septickým komplikacím a smrti.

Komplikace SARS  

Těžká respirační nedostatečnost vedoucí k hypoxii (nedostatku kyslíku ve tkáních) vede postupně k trvalému poškození vnitřních orgánů. Nejdříve jsou poškozeny orgány nejcitlivější na nedostatek kyslíku, jako je srdeční sval a ledviny. Někdy je nezbytná hospitalizace na jednotce intenzivní péče (JIP) s umělou plicní ventilací. Nejzávažnější komplikací je smrt. Příčinnou smrti bývá akutní srdeční infarkt (akutní IM, akutní infarkt myokardu), těžká dušnost, dekompenzace souběžných onemocnění, rozklad obranyschopnosti (těžká lymfocytopenie neboli nedostatek bílých krvinek, leukocytů) a následný septický šok (sepse).

Další názvy: Syndrom akutního respiračního selhání, Těžký akutní respirační syndrom, Severe acute respirátory syndrome, Serious acute respirátory syndrome

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s SARS?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.