Šok léčí Imunologie/Alergologie a patří mezi Akutní, život ohrožující stavy

DISKUSE, Popis, Příznaky, Léčba, Jak pomoct při šoku, Komplikace

Popis šoku  

Jako šok se v širokém podvědomí chápe a označuje nějaký psychický otřes, událost, kterou prožijeme a která naše vnímání a prožívání špatně ovlivnila. Z medicínského hlediska se jedná ovšem ne o onemocnění duševní, ale o organické. Je to život ohrožující situace, která musí být okamžitě řešena. Je to určitý hemodynamický stav, tedy situace, která se týká cévního řečiště, krve a její distribuce kyslíku a živin k orgánům a odvodu s příslušnými látkami a odpady z metabolismu tkání a orgánů.

Šok je stav, kdy nabídka krve s živinami tkáním není dostatečná a tkáně tak trpí nedostatkem kyslíku, tedy ischémií. Ischémie vede k velmi závažným důsledkům, pokud není včas odstraněna příčina, která šok způsobila, může ischémie tkáně nenávratně poškodit. Tělo se ovšem šoku a jeho rozvoji snaží bránit, má v zásobě určité kompenzační mechanismy, které se aktivují, ale nedokáží fungovat dlouhodobě. Pokud příčina, jež šok vyvolala, trvá dlouho, kompenzace selhává a šok se prohlubuje.

Dostatečné omívání tkání krví, čili perfuze, závisí na několika věcech. Za prvé na dostatečném množství cirkulující tekutiny, tedy na krvi a plazmě. Pokud není krve, není ani nosiče látek. Za druhé na dostatečném výkonu srdce. Srdce je neustále a neúnavně pracující pumpa, jejímž úkolem je přečerpávat krev neokysličenou do plic a okysličenou z plic do oběhu. Selhávající nebo utlačené srdce nestačí čerpat tolik krve, kolik tkáně těla potřebují. A za třetí perfuze závisí i na stavu krevního oběhu, tedy stavu stěny cév. Pokud jsou nadměrně roztaženy, krev v nich neproudí tak rychle a nestačí se včas s kyslíkem dostat do tkání. Jestliže nastane situace vedoucí k ischemii, tak po určté době jejího trvání se začnou dít v buňkách metabolické změny, které se mohou stát buňce osudnými a ona nakonec odumře.

Cirkulační šok můžeme rozdělit na několik druhů podle vyvolávajících příčin. Nejčastější je hypovolemický šok, tedy šok způsobený ztrátou cirkulující tekutiny. K tomu dochází u úrazů spojených s těžkým vnějším nebo vnitřním krvácením, u rozsáhlých popálenin a při dlouhotrvající dehydrataci organismu způsobené buď nedostatečným přísunem tekutin, nebo jejich nadměrnou ztrátou (opakovaná zvracení, těžké průjmy, silné pocení). Šok kardiogenní se objevuje u stavů, kdy srdce selhává jako pumpa. Srdce selhává u rozsáhlého infarktu, dostatek tekutiny nepřečerpá ani srdce trpící některými poruchami srdečního rytmu nebo srdce s prasklým svalem. Obstrukční šok je spojen s mechanickým útlakem zdravého srdce zvenčí, například srdeční tamponádou nebo některými plicními procesy. Pokud se relativně zvýší cirkulující prostor zvětšením průměru kapilár, pak se tekutiny jakoby nedostává a vzniká distributivní šok. S tímto šokem se typicky setkáme u anafylaktického alergického šoku, kdy malé cévy pod vlivem alergenu v celém těle zvětší svůj průměr, krev v nich proudí mnohem pomaleji a nedostane se včas tam, kde je jí třeba, takže je jí relativní nedostatek. Distributivní šok se objevuje i u těžké sepse, tedy stavu, kdy do organismu proniklo tolik bakterií, že je imunitní mechanismus nezvládl zlikvidovat a ony látkami, které produkují, rozšířily cévní řečiště.

Příznaky šoku  

Nejlépe se sledují u hypovolemického šoku, dají se dát totiž do souvislosti se ztraceným objemem. Podle objemu ztráty tekutiny se dostavují a prohlubují jednotlivé příznaky. Ztráta do 750 ml je plně kompenzována obrannými mechanizmy, není nebezpečná, je přítomen jen rychlejší puls, jak srdce tepe rychle pod vlivem adrenalinu. 750–1500 ml je lehký šok charakterizovaný studenou kůží, pocením, psychickým neklidem a oslabeným pulsem. 1500–2000 ml už doprovází výrazné zvýšení dýchací frekvence (až 30 dechů za minutu), bledost, pacient málo močí, je bledý a obluzený, má velmi slabý pulz a klesá krevní tlak. Tady už hrozí poškození jiných orgánů nízkou hladinou kyslíku, protože v ledvinách, kůži a trávicím systému klesá průtok krve ve prospěch srdce a mozku. Snížený průtok orgány ovšem nemůže trvat dlouho, potřebují živiny a kyslík ke svému fungování, jinak začnou selhávat. Ztráta nad 2000 ml je už vlastně téměř jistá smrt, pacient je v bezvědomí, těžce dýchá, nemočí, nemá hmatný pulz a srdce mu tepe až kolem 140 úderů za minutu, krevní tlak klesá k fatálním hodnotám. Tento šok už je těžký a je spojen s poškozením mozku a srdce v důsledku nedostatečného prokrvení. Porucha těchto orgánů vede ke smrti i přes intenzivní lékařskou péči. U ostatních druhů šoků se nedají příznaky vztáhnout ke konkrétním číslům, nicméně příznaky jsou stejné.

Obecnými příznaky šoku jsou tedy změny chování (většinou lehké, u středních a těžkých ztrát se pak prohlubuje bezvědomí), žízeň (snížený cirkulující objem působí na centa příjmu tekutin v mozku), studená a opocená kůže (cévy v kůži jsou stažené a potní žlázy zvýšeně vylučují pot), tlak a pulz – tlak se postupně snižuje a pulzy zvyšují, močení se od počátku snižuje – nejprve z důvodu nízkého prokrvení ledvin a později kvůli jejich selhání.

Léčba šoku  

Závisí na typu šoku a jeho vyvolávající příčině. U hypovolemických šoků je nutné doplnit chybějící volum, hlídat močení a pacienta sledovat na jednotce intenzivní péče. Krvácení je nutno zastavit (chirurgickým zásahem) a doplnit krevní ztrátu infuzí, popáleniny se sterilně kryjí a doplňuje se plazma. U kardiogenních šoků je přítomen kardiolog a kardiochirurg, anafylaktický šok je nutné monitorovat na JIP, septické stavy na infekčních odděleních léčit antibiotiky. Základním úkolem je zabránit orgánovým změnám nebo jejich prohloubení, stabilizovat cirkulační poměry a odstranit vyvolávající příčinu.

Jak pomoct při šoku  

Organismus si v první fázi snaží pomoci sám aktivací kompenzačních mechanismů. Z nadlevnin se vylije adrenalin a noradrenalin a zrychlují srdeční činnost a stahují cévy. Ledviny pod vlivem hormonu aldosteronu zadržují v těle více vody a sodíku. Do cév se také přesouvá voda přítomná v buňkách, aby doplnila nedostatek objemu v cévách. Všechny snahy organismu směřují k zachování co největšího průtoku životně důležitými orgány – mozkem a srdcem na úkor střev, ledvin a kůže. Pokud se pomocí plně nasazených kompenzačních mechanizmů nepodaří situaci zvrátit a vyvolávající podnět je silnější než obrana organismu, prohlubuje se nedostatek kyslíku ve tkáních, mění se pH (klesá) a selhává transpost látek přes buněčnou membránu až buňka uhyne. Je porušená nejtenčí část cév cirkulace, to znamená kapiláry, ze kterých uniká tekutina a shlukují se v nich červené krvinky a kapiláry se ucpávají. Toto je fáze dekompenzace, po níž následuje poslední fáze – nevratná, kdy se úplně zhroutí cirkulace a důsledkem je smrt.

Pomoc je vždy lékařská a musí být okamžitá, to zvyšuje možnost přežití. Pokud pacient krvácí, první pomocí je kompresivní obvaz v místě krvácení. Smotaný fáč přitiskneme na ránu a druhým pevně omotáme kolem rány. Nikdy nezaškrcujeme končetinu nad ránou, do vzdálenějších míst musí alespoň nějaká krev proudit, aby končetina neodumřela. Popálené plochy kryjeme sterilními čtverci. U opakovaných zvracení nebo těžkých průjmů je lepší okamžitě vyhledat lékaře, pacient v sobě většinou žádnou tekutinu neudrží tak dlouho, aby se stačila vstřebat. Infarkt a poruchy rytmu patří rovněž do rukou lékařů, stejně jako léčba alergického šoku nebo septického stavu.

Komplikace šoku  

V popředí je postižení orgánů, které jsou během kompenzační fáze vystaveny sníženému prokrvení. Ze střeva a ze slinivky břišní se uvolňují látky negativně ovlivňující stah cév a činnost srdce a při déletrvajícím porušení prokrvení se poruší střevní stěna, vytvoří se vředy a z nich přestupují střevní bakterie do oběhu a vyvolávají septický stav. Ledviny pod nedostatečným přísunem kyslíku ustávají ve filtraci krve a ve tvorbě moči, hrozí až jejich úplné selhání, které je nevratné a ledviny jsou definitivně poškozeny. Plíce snížené prokrvení vede ke změnám na kapilárách, do plic se dostává tekutina a vzniká plicní otok zhoršující dýchání, protože vázne výměna plynů z plic do krve a opačným směrem. Do poslední chvíle je snaha zachovat průtok mozkem, je to řídící centrum. Jako první odchází mozková kůra, ta je na nedostatek kyslíku nejcitlivější. Dostavuje se změna chování, může se objevit agresivita. Jak se nedostatek kyslíku prohlubuje a doba trvání prodlužuje, svoji funkci ztrácejí i nižší úrovně mozku. Dostavuje se porucha vědomí až úplné koma a smrt nastává, pokud selžou dýchací a kardiovaskulární centra v prodloužené míše.

Diskuse  

Další názvy: Hemoragický šok, Vykrvácení, kardiogenní šok, distribuční šok, cirkulační šok

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s Šokem?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.