Tasemnice

Přidat zkušenost

Tasemnici léčí Všeobecné lékařství - Praktický lékař a patří mezi Infekční onemocnění

DISKUSE, Základy, Faktory, Prevence, Popis, Pomoc, Komplikace

Základy biologie tasemnic ve vztahu k infekci člověka

K přesnému popisu nemocí, které jsou způsobeny tasemnicemi, si musíme uvědomit několik faktů. Prvý fakt je ten, že pojem tasemnice skrývá obrovské množství organizmů, vytvářejících celou třídu. Druhý fakt je ten, že pro popis nemocí se musíme seznámit s biologií těchto organizmů, zejména s jejich stavbou a životními cykly. Životní cykly tasemnic bývají velmi složité, ale pro čtenáře velmi zajímavé.

Z velmi úzkého pohledu zaměřeného pouze na interakci tasemnice-člověk, můžeme říci, že některé druhy či lépe rody tasemnic škodí člověku spíše v dospělosti ( míněno v dospělosti tasemnice, nikoliv člověka) – jako nejlepší příklad poslouží tasemnice rodu Diphyllobothrium, jiné pak napadají člověka ve svém stadiu larválním: čeleď Taeniidae a její dva rody: rod Taenia a rod Echinoccocus.

V tomto textu se pokusím čtenáře seznámit jednak se základní biologií tasemnic, dále s druhy napadajícími člověka a nemocemi, které mohou tasemnice vyvolat.

Tasemnice je celá třída organismů. Tato třída se označuje odborně jako Cestoda, a patří mezi ploštěnce ( Plathelminthes). Cestoda obsahují přes 5000 druhů tasemnic, ale to je počet zatím známých druhů, a existuje předpoklad, že se toto číslo bude dále zvyšovat.

Stavba těla tasemnice

Typická tasemnice se skládá z hlavičky, které se říká skolex, a z článkovaného čili segmentovaného těla-strobily. Na skolexu jsou umístěny různé přichycovací orgány ( každý druh má morfologicky odlišné, ale několik základních typů přichycovacích orgánů lze na nich popsat). Přichycovací orgány jsou přizpůsobeny životní strategii konkrétní tasemnice, tedy tasemnice žijící ve střevě bude mít tyto orgány uzpůsobeny tak, aby se mohla co nejlépe zachytit a udržet na stěně střeva apod.

Mezi základní typy přichycovacích orgánů patří přísavné rýhy ( botrie) či kruhové přísavky. Část tasemnic ( konkrétně rod Cyclophyllidea) má na skolexu jakýsi zasunovatelný chobotek (rostellum), který je navíc opatřen háčky pro optimální přichycení tasemnice.

Tělo tasemnice čili strobila je složena z jednotlivých článků, které se nazývají proglotidy. Každý proglotid představuje samostatnou reprodukční jednotku, obsahuje jak samčí , tak samičí pohlavní žlázy, proto tasemnice může produkovat vajíčka, i když je v těle pouze jedna jediná. Tasemnice jsou tedy hermafrodité, jedinci disponující jak samčím, tak samičím pohlavním systémem, a mohou se rozmnožovat ( cestou produkce vajíček, ze kterých se líhne larva) samostatně, bez přítomnosti dalšího jedince. Články mohou být řazeny jednoduše za sebou ( akraspedotní články) nebo jeden článek svým koncem přechází jako část článku následujícího ( kraspedotní články). Nutno dodat, že existují tasemnice, které jsou nečlánkované – monozoické. Článkované tasemnice pak označujeme jako polyzoické.

Z hlediska biologie i medicíny je důležitý povrch těla tasemnice. Tento povrch má zásadní důležitost v příjmu živin, neboť tasemnice nedisponují trávicím systémem jako např. lidé, protože tasemnice nemají střevo. Veškerý přísun živin se tak odehrává transportem přes tento povrch těla, který se označuje jako tegmentum ( neodermis). Neodermis má specifickou strukturu, která je tvořena povrchovým syncytiem ( soubuním - společenstvem buněk), kde jsou těla těchto buněk umístěna pod vrstvu podpovrchové svaloviny. Na povrchu neodermis jsou mikrotrichy ( mikroskopické chloupky obalené vrstvou cukernatých makromolekul - glykokalyxem).

Pod tímto povrchem se nachází podpovrchová svalovina, která je tvořena cirkulární a longitudiální svalovinou ( šikmá svalová vlákna chybí). Svalovina bývá velmi dobře vyvinuta v oblastech přichycovacích orgánů.

Nervová soustava tasemnice má své centrum v podobě párových hlavových gangliích, ze kterých vybíhají nervová vlákna, která prostupují celou strobilou. Exkreční a osmoregulační systém je tvořen protonefridiemi.

Proces nákazy tasemnicemi

Člověk může být definitivním hostitelem některých druhů tasemnic, dále může být mezihostitelem druhů jiných, a ve vzácných případech také mezihostitelem a definitivním hostitelem tasemnice jednoho druhu. Z uvedeného vyplývá, že tasemnice mají obvykle dva hostitele ( jednoho mezihostitele, a jednoho definitivního hostitele: ovšem nutno brát jako stádia, protože mezihostitelem a častěji i definitivním hostitelem může být více druhů organismů u jednoho druhu tasemnice). U člověka také parazituje škulovec široký (Diphyllobothrium latum), který má vývoj tříhostitelský (viz dále).

Celý proces lze popsat na modelovém příkladu obecné tasemnice: tasemnice žije ve střevě člověka, a uvolňuje velké množství vajíček, které odcházejí spolu se stolicí hostitele ven z organismu. Vajíčka mohou opouštět článek izolovaně tzv. uterinním pórem( proces se nazývá anapolýza) či po rozpadu celého článku( proces apolýzy). To, že se tasemnice rozmnožují pomocí produkce vajíček dává tasemnicím název oviparní organismy.

Z vajíčka se líhne první larva: u skupiny Gyrocotylidea a skupiny Amphilinidea se první larva označuje jako lykofora (syn.: dekakant, název je odvozen od skutečnosti, že lykofora má deset embryonálních háčků. U skupiny Eucestoda se první larva označuje jako onkosféra (neboli hexakant, analogicky podle přítomnosti šesti embryonálních háčků). Onkosféra, která je obklopena ciliárním obalem, který ji umožní pohyb ve vodě, se označuje jako koracidium.

První larva napadne svého mezihostitele , ve kterém z ní vzniká larva druhého či třetího stupně ( u tasemnic se dvěma mezihostiteli) zvaná metacestod. Metacestod je pak podle své morfologie dělen na typy: procerkoid, plerocerkoid, cysticerkoid a cysticerkus.. Metacestod pak různou cestou nakazí svého definitivního hostitele. A celý kruh se uzavírá, protože tasemnice uvnitř svého definitivního hostitele dospívá a začíná produkovat vajíčka.

Rizikové faktory tasemnicové infekce

konzumace nedostatečně tepelně upraveného masa či dokonce konzumace masa syrového, špatná úroveň hygieny zejména před jídlem, po toaletě apod.

Prevence nemoci tasemnicové infekce

Přenos neboli infekce člověka se děje především perorální cestou, zejména konzumací mezihostitelů, jejichž maso není dostatečně dobře tepelně upraveno, proto je základním preventivním opatřením dostatečná tepelná úprava masa prasat, krav, ryb a krabů.

Další preventivní opatření je zejména v tom, aby rodiče dbali na přiměřenou úroveň hygieny svých dětí.

Popis jendotlivých druhů tasemnic

Tasemnic, které napadají člověka, je více. Mezi ty nejčastější, a proto i podrobněji popsané, patří: tasemnice bezbranná (Taenia saginata), tasemnice dlouhočlenná ( Taenia solium), tasemnice dětská ( Hymenolepis nana) a škulovec široký (Diphyllobothri­um latum)

Taenióza

Taenióza ( taeniasis) je onemocnění, které je způsobeno tasemnicemi Taenia saginata a Taenia solium. U infekce Taenia solium se ještě užívá označení cysticerkóza čili cysticercosis.

Obě tyto tasemnice žijí v tenkém střevě člověka, přičemž T.saginata dosahuje délky 3-10 metrů a T. solium délky 2-3 metry. Klasickým mezihostitelem je u T.saginata skot a u T.solium prase či jiný člověk.

Ve svalech mezihostitele, tedy v mase prasete či krávy, nebo i člověka se vytváří metacestod ( larva druhého stádia) zvaný cysticerkus. U T.saginata se cysticerkus nazývá Cysticerkus bovis a u T.solium se nazývá stejný metacestod jako Cysticerkus cellulosae. Pokud se jedná o případ, že se tasemnice druhu Taenia solium chová v těle člověka jako ve svém mezihostiteli, může být její metacestod umístěn kromě svaloviny také v mozku, míše, v plicích, srdci či pod kůží.

Výskyt této nemoci je kosmopolitní, přičemž v České republice jsou hlášeny ojedinělé případy infekce T.saginata, u T.solium jsou to případy importované k nám z ciziny. Dospělé tasemnice se vyvíjejí z metacestoda, který je obsažen v nedostatečně tepelně upraveném mase krav či prasat nebo může dojít ke kontaminaci potravy vajíčky tasemnice.

Příznaky a projevy teniózy

Většina těchto onemocnění probíhá asymptomaticky ( nijak se neprojevují), někdy se však mohou vyskytnout mírné gastrointestinální potíže ( nechutenství, nevolnost, průjem).

Závažná je varianta, kdy se cysticerkus dostává do mozku, pak hovoříme o mozkové cysticerkóze, která se projevuje křečemi, intrakraniální hypertenzí ( zvýšený tlak v dutině lební), bolestí hlavy, poruchami vidění a psychickými poruchami. Z 50% případů je tato varianta smrtelná.

Diagnostika teniózy

Provádí se jednak mikroskopicky, tzn. nález vajíček ve stolici pod mikroskopem. U infekcí T.solium se používá sérologické vyšetření, dále RTG, sonografie a CT.

Léčba teniózy

Užívají se látky niklosamid či praziquantel. U infekce T. solium je to léčba těmito preparáty v kombinaci se steroidy, které tlumí zánětlivé reakce po smrti parazita

Difylobotrioza

Difylobotrioza je onemocnění, které je způsobeno škulovcem širokým ( Diphyllobothrium latum ).Toto onemocní se vyskytuje především v povodích velkých řek ( např. delta Nilu) nebo oblasti jezer a řek mírného pásma.

Škulovec široký je poměrně dlouhá tasemnice, jejíž délka často přesahuje 10 metrů a některé zdroje uvádějí délku až 17 metrů. Dospělé tasemnice produkují vajíčka s víčkem ( s tzv. operculem), které se musí dostat do vody.

Z vajíčka se líhne koracidium, které napadne svého prvního mezihostitele ( to jsou buchanky z čeledí Cyclopidae a Diaptomidae). V buchance vznikne procerkoid, který je infekčním stádiem pro mezihostitele číslo dva: rybu. Když ryba pozře buchanku, tak se z procerkoidu vyvíjí plerocerkoid, který se usadí ve svalovině ryby. Člověk, ale i jiní masožraví savci se nakazí pozřením ryby ( nejčastěji okoun, štika, mník apod.)

Příznaky a projevy difylobotriozy

Základní postižení, které škulovec způsobuje je to, že absorbuje velké množství vitaminu B12, který je velmi důležitým vitamínem pro krvetvorbu. Vzniká tzv.zhoubná ( perniciózní) anémie.

Diagnostika difylobotriozy

Opět spočívá v mikroskopickém nálezu vajíček a článku škulovce

Léčba difylobotriozy

Niklosamid, dále praziquantel. Podpůrná léčba je podávání vitaminu B12.

Hymenolepióza

Hymenolepióza (hymenolepiasis) je onemocnění, které je způsobeno tasemnicí dětskou ( Hymenolepis nana), což je tasemnice velká jen 7-40 mm, která se vyskytuje především v dětských kolektivech.

Probíhá tak, že obě fáze tasemnice jsou ve střevě. Nemoc se projevuje bolestmi břicha, špatným dýcháním, bolestmi hlavy. Vyskytuje se svědění, závratě a nechutenství.

Diagnostika hemolepiózy

Opět spočívá v mikroskopickém nálezu vajíček a článku tasemnice.

Léčba hemolepiózy

Niklosamid a praziquantel.

Jak si mohu pomocí sám

klíčová je prevence, při nemoci je důležitý klid na lůžku, zavodňovat organismus

Komplikace tasemnicové infekce

Jsou dány konkrétně u každé tasemnice. Je to především mozková cysticerkóza a perniciózní anémie.

Diskuse

Další názvy: infekce tasemnicí, parazitóza způsobená tasemnicemi, tenióza, taeniasis, cysticerkóza, cysticercosis, difylobotrioza

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s tasemnicí

Máte zkušenost s tasemnicí?

Tasemnice a bolesti břicha Janna50 (29.08.12)

Ubývání na váze, nechuť k jídlu, křečovité bolesti břicha.

Léčba

Prazikvantel - 50 mg/kg/d ve 3 dílčích dávkách 15 d nebo 75 mg/kg/d ve 3 dílčích dávkách 10 d

Co mi pomohlo

Prazikvantel.

Tasemnice Michaela (14.02.10)

Křečovité bolesti břicha okolo pupíku - zhruba hodinu po jídle nebo fyzické zátěži, občasná zácpa, občasné slabé šimrání v konečníku, tělesná teplota kolem 36°C, bolest hlavy, častá žízeň, občasné tupé bodání na hrudi, dvou-tří denní kašel se zvýšeným vykašláváním hlenů, koutky, exémy, bledost, občas zvýšená únava - tyto příznaky měl syn. Dcera akorát trpěla nevysvětlitelnými změnami nálad, plačtivostí a občasným „břichabolem“ s výrazným odchodem plynů. Ani jeden z nich neubýval na váze a měli normální chuť k jídlu - občas odmítli večeři.

Léčba

Vermox, Vermox, Vermox. Na základě toho, že jsem ve stolici našla článek tasemnice psí, lékař naordinoval Vermox. Ten se téměř nevstřebává do krve, proto nevyhubí všecka stádia tasemnice. Dávkování bylo - Po, út, st - ráno na lačno tableta - první týden to bylo téměř neúčinné. Další týden s větší účinností totéž, ale út, st, čt a následující týden to stejné, ale opět s posunem o 1 den. Vždy jeden den po užívání Vermoxu byl syn bez bolestí, ale další den nastoupil kašel a opět kruté křeče v břiše.

Nikdy bych nevěřila, že se nám tohle může stát. I na internetu je psáno, že je toto onemocnění vzácné, proto první diagnoza určená po sonu břicha, zněla: nefunkčnost žlučníku.

Až nálezem článku tasemnice se diagnoza opravila. Lékař mi vysvětlil, proč první přeléčení Vermoxem bylo neúčinné - obě děti byly velmi masivně nakaženy.
Ani teď ještě nejsou obě vyléčeny. Podle veterinářky je toto onemocnění na velmi dlouho, protože se ti zmetci pěkně a rychle množí. Příští týden opět nasazuji tří-denní kůru Vermoxem a doufám a už se i skoro modlím, abychom to měli zdárně za sebou a nepřidaly se ještě možné komplikace - zauzlení střev nebo zánět tenkého střeva.

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

BIG

PR články

 

Češi tráví dovolenou aktivně, počet úrazů roste!

23.06.2016 17:02

Jediný specialista na cestovní pojištění ERV Evropská pojišťovna eviduje meziroční nárůst... Číst dále

ADD