Transsexualita a transvetitismus

Přidat zkušenost

Transsexualitu a transvetitismus léčí Psychiatrie a patří mezi Psychiatrická onemocnění

Popis, Rizikové faktory, Léčba, Jak si mohu pomoci sám

Popis transsexuality a transvestitismu  

Transsexualita je deviací v sexualní identifikaci jedince. Transsexuální muž se ztotožňuje s pohlavím ženským, transsexuální žena potom naopak s pohlavím mužským. Transsexuální jedinci se cíti „uvězněni“ v těle opačného pohlaví.

Tato odchylka postihuje asi promile populace a v sexuologických ordinacích tvoří tito pacienti pouze malý zlomek všech vyšetřovaných. Nicméně jde o velice náročné případy, kdy je nutná značná trpělivost a profesionalita ošetřujícího lékaře.

Jako sexuální deviaci označujeme stavy, kdy má jedinec kvalitativně změněnou sexuální motivaci. V případě transsexuality jde o změnu sexuální identifikace a sexuální role ve společnosti. Transsexuální jedinci mají neustálý nepříjemný pocit opačné sexuální identifikace, rozdílné než té, kterou by měli zastávat podle své tělesné konstituce. Jsou se svým zevním genitálem nespokojeni a taktéž touží po sexuální roli opačného pohlaví. Tato touha po změně pohlaví vede některé jedince k hormonální léčbě a dokonce až i k operačnímu řešení. V sexuologické praxi se rozlišují dva typy transsexuálů – první z nich jsou tzv. female to male (FtM), což v zásadě znamená muž „uvězněný“ v ženském těle a druhým případem jsou tzv. male to female (MtF), kdy jde o opačný případ, žena „uvězněná“ v těle mužském.

Známky transsexuality mohou být pozorovány již v dětství, kdy například chlapci inklinují spíše k dívčím kolektivům. Jejich hlavními hračkami bývají panenky a rádi se učí například ručním pracem. Dívky naopak vyhledávají kamarády převážně mezi chlapci, se kterými pak hrají typické chlapecké hry.

Problém nastává, pokud se transsexuál snaží žít jako „ostatní normální lidé“, což znamená adaptovat se na okolí a potlačit své vlastní pocity. Tyto snahy končí často neúspěchem a jedinec nakonec usiluje alespoň o změnu sexuální role. V mnoha případech však tito jedinci vyhledají pomoc odborníků – plastických chirurgů.

Od transsexuality je nutno odlišit transvestitismus

U této sexuální odchylky je významným znakem, že jedinec je orientován heterosexuálně a netouží po změně svého pohlaví. Převlékání do oblečení opačného pohlaví provádí čistě z fetišistických a autoerotických důvodů. Transvestité nebývají sobě ani svému okolí nebezpeční nicméně je důležité tyto jedince odlišit od transsexuálů, a to obzvláště, co se léčby týče. Tito jedinci totiž potřebují pouze léčbu psychoterapeutickou a hormonální terpie či chirurgické výkony jsou u nich nežádoucí ba přímo pochybením lékaře.

Další odchylkou v sexuální identifikaci je tzv. crossdressing.
Tito jedinci jsou schopni žít v roli opačného pohlaví a čas od času svoji sexuální roli střídají. Na rozdíl od transsexuálů nevyžadují chirurgickou změnu pohlaví a tato odchylka je u nich spíše psychologickým problémem než sexuologickým. Prostě se čas od času cítí lépe v roli opačného pohlaví.

Vhodné je také zmínit stav nazývající se intersexualita, kdy již při narození jsou pohlavní znaky jedince více či méně nejednoznačné. Tento stav se taktéž nazývá hermafroditismus.

Původ a rizikové faktory transsexuality  

Vznik této odchylky je nejčastěji popisován jako rozdílnost ve vývoji centra pro sexuální cítění (identifikaci) a centra pro sexuální orientaci. Každé z těchto center pak může být formováno buď jako mužské nebo ženské. K pochopení nám může pomoci následující tabulka:

Ženské pohlavní orgány

identifikace
orientace
výsledná sexualita Heterosexuální žena Homosexuální žena Heterosexuální transsexuálka Homosexuální transsexuálka

Mužské pohlavní orgány

identifikace
orientace
výsledná sexualita Heterosexuální muž Homosexuální muž Heterosexuální transsexuál Homosexuální transsexuál

Léčba transsexuality  

Základní léčbou je u transsexuality psychoterapie. Jelikož jde o poruchu, která s největší pravděpodobností vzniká již v nitroděložním období jedince, je tedy odchylkou nezvratnou. Z toho vyplývá, že tedy není možné a žádoucí tyto jedince přivést k názoru, aby popřeli svoji deviaci. Podstatou psychoterapie je tedy poučit transsexuála o jeho problému a podpořit jej při organizování života v odlišné sexuální roli. Je důležité provést změnu oblečení, chování a zájmů, ale také i změnu jména na sexuálně neutrální. Tyto kroky jsou totiž u části pacientů dostačující a není nutná další terapie.

V některých případech je doporučeno zahájit hormonální léčbu, která má navodit změny pohlavních znaků. U žen to znamená podávání androgenů (testosteronu), které vedou k postupnému nárustu vousů, zhrubění hlasu a celkovým tělesným změnám ve prospěch mužského vzhledu. U mužů je využíván účinek antiandrogenů v kombinaci s estrogeny. Výsledkem je pak omezení růstu ochlupení, růst prsou a snížení sexuální apetence.

Nejradikálnější terapií jsou chirurgické výkony prováděné plastickými chirurgy. Základem těchto zákroků je plastická úprava zevního genitálu a odstranění vnitřních pohlavních orgánů (vaječníky, děloha, varlata). Tyto operace jsou prováděny v průběhu několika let a k jejich provedení je nutný souhlas lékařské komise.

Jak si mohu pomoci sám  

Transsexualita je odchylka, která je nezvratná a je důležité se naučit s ní žít, ne s ní bojovat. Je tedy vhodné vyhledat specializovaného pracovníka z oboru sexuologie nebo psychiatrie, který zná problematiku týkající se transsexuality a případné dotazy by měl být schopen zodpovědět. Nevhodné je, snažit se tuto poruchu potlačovat či ignorovat. To vede k frustraci a navozuje problémy v sociálních sférách postižného jedince.

Diskuse o Transsexualitě a transvestitismu:

Další názvy: Transsexualismus, Inverzní sexuální identifikace

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s Transsexualitou a transvetitismem

Máte zkušenost s Transsexualitou a transvetitismem?

Crossdresser ali40 (25.06.15)

Do svých 50 let vše v pohodě a normálu (manželka, děti…). Pak náhlá změna zdravotního stavu > více uvažování o životě a životních hodnotách. Manželka na mou změnu zdravotního stavu, z mého pohledu, moc dobře nezareagovala. Předhazování, že bez pomoci bych byl již na onom světě - to vím, ale potřeboval jsem něco jiného. Hledal jsem únik.

Představy o nějakém úniku byly hodně různé. Jednou jsem narazil na webu i na muže namalované a oblečené jako ženy. Žádní homosexuálové, transsexuálové, prostě jen se pro zábavu takto vymódí. V tu chvíli mi to připadlo jako dobrý nápad, ale životní postoj k podobným věcem mi velel - pryč od toho. Po několika dnech opět návrat podobných myšlenek a jejich opětovné zavrhnutí. A opět X×.

Padlo rozhodnutí zkusit to. Na webu jsem našel placenou službu > objednání > příjezd. Asi za hodinu bylo vše hotovo a byl jsem ponechán v místnosti s velikým zrcadlem, nevím jak dlouho. Pak umýt, převléknout a domů. Vůbec mi to nepomohlo, naopak vše bylo ještě horší. Tak zopakovat po dvou týdnech. Opět jsem nevěděl nic. Proto se objednávám znovu, ale to už mi je řečeno, že jdu do restaurace s dalšími podobnými anebo ať toho nechám. Jdu. Jdu ještě víckrát, jdu na ulici, jdu do obchodu, jedu MHD…

Po nějakém čase své tajemství prozrazuji kolegyni v zaměstnání (něco již tušila), přijala to v pohodě a jdeme spolu na večeři.

Celkově jsem se duševně vyrovnal a celé to beru tak, že jako muž si vezmu dovolenou ze svého života. Postoj k tomu mám asi jako chlápci, co si hrají na americké vojáky - taky ví, že se jimi nestanou a ani to nechtějí. Líbí se mi občas být jako ženou (chlapy nelovím), která je hezky namalovaná, hezky oblečená a jde např. do divadla, restaurace, se svou kamarádkou. Nic víc za tím nemám.

Časem jsem zjistil, že podobných mužů je docela dost. Dále jsem zjistil, že je i spousta lidiček, co se tímto zviditelňují v médiích.

Zatím mne baví být cca jednou do měsíce upravenou, nenápadnou, hezky a vkusně oblečenou ženou.

Léčit se? Ne! Tohle je pro mne terapie!

Vím, je to i únik před neřešenými problémy, ale kdo nejde tou nejsnadnější cestičkou.

A teď mne klidně odsuzujte.

Více ve filmu Just Like a Woman (1992) - česky Gerald nebo Geraldýna.

Zmatek wertiks (21.01.15)

Jsem muž uvězněný v ženském těle. Je mi 19 let a je to čím dál horší. Příznaků jsem si nikdy nevšimla, ale teď jich je dost. Nikdy jsem nebyla schopná udržet si přátelství s kamarádkou. Ztratila jsem jich už asi 5, vlastně přestala jsem si jich všímat. Bavilo mě blbnout s klukama, nebavilo mě si hrát s nádobíčkem a panenkami, které jsem měla. Teprve ve 13 jsem začala dělat moc zábavnou věc. Izolovala jsem se. Nechtěla jsem v žádném případě se zamilovat a bejt jak ty uječený mokrý třináctky. Ve 14 se mi posmívaly „chlupatá noho“. Bylo mi jedno, že mám chlupaté nohy a beďary. Podlehla jsem společnosti a holím se neustále, protože jsem přece žena! :-(

V prváku jsem nastoupila do tanečních a začaly brutální potíže s vlastní identifikací. Všechno se mi hnusilo. Silonky, šaty, šperky, účesy, líčení. Hnus, hnus HNUS!!! Všechno mě to mučilo. Nucené něžné úsměvy ve společnosti. Nebylo zvláštností, že jsem si nůžkama dřela kůži z paží. Sebepoškozování mi ulevovalo. POMOC…

Když mi uhodilo 19, tak jsem sbalila o hodně moc staršího muže. Svěřovala jsem se mu, že nechci být žena, že chci být muž, že nechci sex, svatbu, nedej bože děcka!!! On jen doufal, že to je přechodné a že se stanu normální ženou. Ale na druhou stranu byl chápavý. Miluju ho, ale mám sexuální problém, že nedokážu dosáhnout vyvrcholení. Chodím doma ode zdi ke zdi, míjím zrcadlo a nenávidím moje tělo. Roli, která se ode mě očekává, nechci a nedokážu. Identifikuju se jako v ženském rodě, ale duše cítí něco jiného.

Léčba

Žádná

Co mi pomohlo

Zatím izolace a mluvení sama se sebou.

Transsexualita bez operace Mariyjanka (15.11.12)

Zdravim,

jmenuji se Marek a jsem transsexuál. Od dětství, jsem inklinoval k dívčím hračkám atd. Cítil jsem, že se mnou není něco v pořádku, ale jako dítě si to nepřipouštíte. Ve 12 letech se začaly stupňovat mé problémy s identitou, pochyboval jsem o sobě, byl jsem naštvaný, protože jsem nechápal, co se to se mnou děje. Já v podstatě nevěděl, kdo jsem, nikomu jsem nic neříkal, bál jsem se, že mě rodiče nebudou mít rádi a že je zklamu. Skrýval jsem své pocity i to, kdo jsem. V průběhu dospívání u mě nastala zvláštní fyzická přeměna, kdy se mé rysy obličeje i těla zjemňovaly, tvarovaly se do ženského těla. Má prsa jsou ve vel. 1. Je to více, dlouhé roky jsem nevycházel z domu. Bál jsem se posměchu okolí a také jsem nechápal, co se to stalo s mým tělem.

Nyní mi je 31 let a jsem smířen s tím, že jsem transsexuál. Pomohli mi lékaři a já pochopil, že se nemůžu ničit za to, že jsem jiný než ostatní. Jsem kdo jsem a jsem na sebe hrdý. Na operaci jsem nešel, nepotřebuji ji. Neboť vypadám jako dokonalá žena i tak, pro lékaře jsem zvláštní jev. A já sám sebe přijal takového jaký jsem.

Transsexualita je nemoc, je to porucha osobnosti, ale není to deviace. Jsme normální lidé jako ostatní, jen jsem se narodili ve špatných tělech, ale i to se dá léčit - operací.

Přeji hodně síly, víry v sebe samotné.

Život před změnou pohlaví P0Loo (10.01.12)

Ahoj,

jsem transsexuál a chci tímto článkem pomoct nejen sobě, ale i jiným. Je mi 30 a před pěti lety jsem absolvoval sexuologicko - psychoterapickou změnu pohlaví, kterou jsem nedokončil z důvodu o pokusu sebevraždu. Přestal jsem vnímat okolí a upadl jsem do samoty, v společnosti mam problémy s povídáním. V mém prostředí jsem žena - tak jak se cítím. Mému okolí se vůbec neukazuji jen když je to nutné. Mám strach z lidí a i z blízkých. Jsem mírumilovný člověk z úpadkem sebevědomí.

Rád bych s vyrovnal váhu své duše, bytím něžným pohlavím. Z mé deprese jsem stále přesvědčen, že sáhnu na hormonální léčbu, třebas i na antikoncepci, jaká se dá sehnat na internetu. Vím o případných rizicích používaní hormonů selhání jater, zahlenění varlat, očního zákalu a jiných. Abych se zbavil mužnosti a mužných rysu. Bez konzultace z odborníky. Myslím, že par desítek lidí přemýšlí stejným způsobem. Jak se zbavit mužnosti a jejích rysů.

Při používání hormonální léčby si možná pár jedinců uvědomí, že to není to pravé pro ně a zůstanou radši sebou samými a ostatní (včetně mě) pokračují v léčbě
s případnou kontrolou do úplného konce. Podstoupit hormonální léčbu, zvětšeni prsou, ztrátu ochlupení a psychickou rovnováhu. Připravovat se na daný okamžik. Hned jakmile bude připraven náš čas. A nečekat další roky hormonální léčby. Mohl bych to rozvádět víc, postupy sexuologů, co budeme dělat, jak budeme žít, co nás trápí atd… Někdo musí čekat i delší dobu než 2-5let.

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.