Zvýšená krvácivost

Přidat zkušenost

Zvýšenou krvácivost léčí Interna - Hematologie a patří mezi Onemocnění krve a kostní dřeně

DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Příznaky, Léčba, Jak napomoci léčbě, Komplikace

Popis diseminované intravaskulární koagulace  

Diseminovaná intravaskulární koagulace je onemocnění pro které je charakteristická zvýšená krvácivost. Toto onemocnění je způsobeno poruchami hemostázy. Hemostáza je mechanismus zajišťující zastavení krvácení po zranění, při kterém došlo k porušení stěny cévy (například řezné nebo bodné rány, odřeniny, ranky apod.). Pokud se zraníme a k porušení stěny cévy dojde, aktivuje se celá řada mechanismů, které mají za úkol zastavit co nejrychleji krvácení, aby došlo k co nejmenším ztrátám krve. Jedním z mechanismů je i tzv. koagulační kaskáda. Tato kaskáda je tvořena několika látkami (nazýváme je koagulační faktory), které se navzájem postupně aktivují. Faktory mají bílkovinnou povahu, jsou tvořeny v játrech a vyskytují se v krvi v určité koncentraci. Současně se mimo jiné v krvi nachází i rozpuštěná bílkovina, které říkáme fibrinogen, a která je pro srážení krve velice podstatná. Cílem hemostázy je zaktivovat poslední faktor kaskády, který jako jediný z koagulačních faktorů dokáže přeměnit rozpustný fibrinogen na nerozpustný fibrin. Fibrin se najednou objevuje v krvi v podobě tenkých bílých vlákének. V místě poškození cévy vytváří vlákénka fibrinu síť, ve které se zachycují krevní elementy (nejdůležitější z nich jsou v tomto případě destičky), které nakonec zacpou otvor ve stěně cévy stejně jako třeba korková zátka láhev vína. Krev zde tvoří sraženinu (trombus). Tato sraženina je ve stěně cévy během jejího postupného hojení odbourávána buňkami imunitního systému (tzv. Fibrinolýza).

Při diseminované intravaskulární koagulaci dochází ale ke vzniku mnohočetných sraženin v cévách. Je to způsobeno nedostatečnou kontrolou hemokoagulace a zbytečným zahájením koagulační kaskády na mnoha místech cévního řečiště. Koagulační kaskáda je normálně regulována tak, aby k jejímu spuštění docházelo pouze v místech poranění a nikoli spontánně na místech, kde není srážení krve potřeba. Hlavní příčinou spontánní tvorby sraženin je látka označovaná jako tkáňový faktor. Ten není normálně uvnitř cévního systému přítomen, ale při diseminované intravaskulární koagulopatii ano. Právě tento tkáňový faktor způsobí aktivaci koagulační kaskády, která pak sama proběhne a způsobí vytvoření nerozpustného fibrinu uprostřed cévy. Do sítě fibrinu se stejně jako při zástavě krvácení při porušené cévní stěně zachycují hlavně krevní destičky (trombocyty) a vzniká sraženina (trombus).

Jak již bylo řečeno, tkáňový faktor se v cévách normálně nevyskytuje a musí tedy existovat způsob, jak se do ní dostane. Nejčastějším způsobem jsou buňky tkání , které tkáňový faktor normálně obsahují. Tyto buňky se do cév mohou dostat například při porodu, rozsáhlém poranění nebo operaci. Dalším způsobem mohou být nádorově změněné buňky, které tkáňový faktor mohou obsahovat (například nádorově změněné krevní buňky při leukémii).

Trombus je při diseminované intravaskulární koagulopatii tvořen uprostřed cévy, což je velice nebezpečný stav. Může být totiž zanesen během krevní cirkulaci prakticky na jakékoli místo těla. To, že se ucpe céva zásobující obvykle nějaký orgán, je způsobeno tím, že se cévy směrem od srdce zužují. Ze srdce vede aorta, od které postupně odstupují tepny zásobující jednotlivé orgány, a ty se dále větví na stále menší cévky až se rozvětví úplně na kapilární řečiště, ve kterém probíhá vlastní výměna dýchacích plynů (kyslík a oxid uhličitý), látek sloužících k výživě, zplodin metabolismu daného orgánu atd. Pokud tedy trombus ucpe cévku, která zásobuje daný orgán krví, nemá orgán v místě, které je zásobováno, kyslík, který je pro něj nezbytně nutný a po několika minutách buňky místa bez kyslíku odumírají. Tomuto stavu říkáme infarkt a může nastat prakticky v jakémkoli orgánu (srdci, ledvině, játrech, mozku…). Protože jsou ale orgány zásobeny více cévami, ucpání jedné vede obvykle k odumření buněk pouze malé části orgánu. I to však může mít fatální důsledky. Jedním z nich je zástava srdce při infarktu myokardu (infarkt srdce), která může dojít při nepodání včasné první pomoci až ke smrti, dalším pak cévní mozková příhoda (CMP) při nedostatečném cévním zásobení mozkové tkáně.

Tvoření sraženin ve větší míře způsobí, že jsou vypotřebovány koagulační faktory (jejich stálá hodnota koncentrace v krvi klesne), a proto nemůže být dále spouštěna koagulační kaskáda. To je na jednu stranu výhodné, protože se spontánně netvoří další tromby v cévách, ale zároveň velice nebezpečné, pokud dojde k poranění – v tuto chvíli pak organismus nemůže zastavit krvácení a může dojít až k vykrvácení (například v trávicím traktu při poranění cévy trávicí trubice). Této zvýšené krvácivosti říkáme hemoragická diatéza.

Rizikové faktory diseminované intravaskulární koagulace  

Rizikovým faktorem je vlastně jakékoli masivnější poranění, porod nebo operace. Právě při nich se mohou dostat tkáňové buňky do cévy a uvolnit tkáňový faktor, který pak spustí koagulační kaskádu, která pak vyvolá tvorbu trombů. Další nebezpečí pak tvoří nádorová onemocnění (nádorově změněné buňky mohou uvolnit svůj tkáňový faktor v cévách), zánět slinivky břišní, otrava krve, systémový zánět a různé infekce (virové hemoragické horečky). Zároveň jsou tvoří ale rizikovou skupinu i pacienti s dispozicí k trombózám – nepohybliví (imobilní), dehydratovaní. Dále pak lidé s trombofilní zátěží (např. Leidenská mutace faktoru V). Patří sem ale i méně tradiční rizika jako je například uštknutí některými jedovatými hady jako je třeba chřestýš.

Prevence diseminované intravaskulární koagulace  

Chránit se před touto nemocí není prakticky možné, protože sami těžko zabráníme tomu, aby se nám třeba při těžkém zranění nedostaly tělesné buňky do cév. Můžeme ale provádět některá opatření jako prevenci před vznikem sraženin. Při cestování je vhodné dělat pravidelné zastávky nebo cvičení při kterých si rozhýbeme končetiny (to platí hlavně pro dlouhé cesty třeba letadlem). Dále je nutný přijem dostatečného množství tekutin a pokud trpíme křečovými žilami, nosíme kompresivní punčochy.

Příznaky diseminované intravaskulární koagulace  

Hlavním příznakem diseminované intravaskulární koagulace je zvýšená krvácivost. Na pacientovi pak můžeme pozorovat různé druhy modřin – od malých podkožních až po hluboké a dále i petechie ( drobné tečkovité, jehlovité krvácení viditělné na kůži jako malé červené puntíčky). Krvácení ale probíhá i uvnitř těla a může být i masivní, proto jsou dalšími příznaky bledost, únava, upadání do bezvědomí. Při ucpání cév trombem je pak příznakem selhání (úplné nebo částečné) daného orgánu – například při srdečním infarktu svíravá až pálivá bolest na hrudi vystřelující do paže, pálení na krku, bolest zubů až srdeční zástava.

Léčba diseminované intravaskulární koagulace  

Před nasazením léčby je nutné provést vyšetření pacineta, aby bylo zjištěno, zda je předběžná diagnóza správná. Jedná se hlavně o laboratorní vyšetření koagulace a hemostázy. Při tomto vyšetření se pacientovi odebere krev na které se pak zkoumá čas, za který proběhne koagulační kaskáda a dojde ke sražení. Vyšetřuje se čas protrombinový (PT) a aktivovaný parciální tromboplastinový čas (APTT) a dále proběhne Quickův test. U všech těchto vyšetření se měří, za jak dlouho se vytvoří nerozpustný fibrin v krvi za určitých předem daných podmínek, které jsou u všech testů jiné a vypovídají o dalších možných důvodech problémů se srážením krve.

Základem léčby je obnovení regulace koagulace. Doplňují se proto koagulační faktory. Aby se ale netvořily další tromby, podává se heparin. Heparin je látka zabraňující srážení krve, je znám také jako lék na její ředění a aplikuje se jehlou do podkoží. Další látka, která se podává může být antitrombin III a mražená plazma.

Protože mohlo dojít během tohoto onemocnění i ke ztrátám krve, při jejich zjištění je doplněna transfúzí.

Léčba je rozdělena do třech fází, kdy se nejprve léčí život ohrožující okolnosti – při masivním krvácení se dostává pacient okamžitou transfúzi, při zástavách srdce, orgánových selháních a podobně první pomoc. Ve druhém kroku pak diseminovaná intravaskulární koagulace, která spočívá v podání heparinu a antitrombinu III. Nakonec je pak léčeno základní onemocnění, které diseminovaná intravaskulární koagulace vyvolala.

Jak napomoci léčbě diseminované intravaskulární koagulace  

Protože se jedná o vážné onemocnění, je velice důležité vyhledat včas lékaře. Jako doplnění k léčbě je dobré užívat vitamin C.

Komplikce  

Jednou z nejzávažnější komplikací je krvácení, o kterém pacient neví – nachází se například v poraněné trávicí tubici a není pro něj viditelné. Protože nedochází ke srážení krve a jejímu zastavení, pacient může vykrvácet.

Mezi další komplikace patří infarkt tkáně, která byla trombem prakticky odpojena od zásobení kyslíkem. V určitých případech při neposkytnutí včasné lékařské pomoci může dojít i i ke smrti.

Tromby ohrožují všechny tkáně, nejzávažnější důsledky jsou ale při infarktu myokardu (srdeční zástava), infartku mozkové tkáně, kterému říkáme cévní mozková příhoda (zde může dojít k různým stupňům ochrnutí, psychickým poruchám apod.), infartku plic, ledvin, jater.

Diskuse  

Další názvy: Diseminovaná intravaskulární koagulace, DIC, diseminovaná intravaskulární koagulopatie, defibrinační syndrom, konzumpční koagulopatie, krvácivost, roztroušené nitrocévní srážení krve

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Máte zkušenost s Zvýšenou krváciovstí?

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.