Jsem alergická an roztoče, peří a kočky, ale dosud jsem nebyla alergická na žádnou součást jídla. V neděli 19. 11. jsem si večer zhruba v osum hodin dala pytlík chipsů s příchutí limetka a chilli, které mám moc ráda. Dvě hodiny poté se mi začalo hůře dýchat, ale protože jsem astmatička, stříkla jsem si inhalátorem Combair a Ventolin a šla jsem spát. Za dvě hodiny (tj. ve 23:00) mě probudilo svědění celého těla a silná bolest kloubů. Na celém těle se mi rozlila růžová vyrážka s rudými fleky, která silně svědila. Pořád jsem chodila po domě, zkusila jsem si vzít Ibalgin na bolest kloubů, ten však nezabral. Ráno jsem budila manžela, že je mi hrozně, byla jsem celá oteklá a červená, začínalo se mi špatně polykat a mluvit. Bohužel bydlíme ve městě, kde není nemocnice, tak jsem ještě rychle nachystala děti do školky a do školy, kam jsem je dovedla a pak mě manžel odvezl do fakultní nemocnice v Olomouci na imunologii, kde se léčím s astmatem. Tam jsem ihned dostala injekci adrenalinu, a protože se sestře nazdařilo napíchnout mi kanylu, dostala jsem další léky intamuskulárně (do svalu). Byla jsem tam ještě tři hodiny, ale už se mi lépe dýchalo i polykalo a otoky pomalu oplaskávaly.

Na doma jsem pak dostala kortikosteroidy Prednison a tabeltky proti alergii Dasselta, k tomu ještě adrenalinové pero, které si mám hned použít v případě další alergické reakce, kdyby se mi začalo hůře dýchat. Samozřejmě mi lékářka řekla, že jsem si hned měla volat sanitku. Už to nechci nikdy zažít! Zatím se neví, na co jsem měla tak silnou reakci, tak doufám, že se na to brzy přijde, protože takovýto stav už nechci nikdy zažít.

Co mi pomohlo: adrenalin + další léky v nemocnici

Pro příště: ihned volat záchrannou službu, je to opravdu život ohrožující stav!

Nevěděl jsem o sobě, že jsem alergický na bodnutí blanokřídlým hmyzem, věděl jsem, že jsem alergický na prachy, pyly, roztoče.

Stalo se to v roku 2015 na podzim, koštovali jsme venku burčák. Den předtím mě píchla vosa, měl jsem mírné zarudnutí, nevěnoval jsem tomu pozornost. Další den mě píchla další vosa, vlezla mi pod montérky, to už byl otok větší. Asi hodinu poté jsem vynášel odpadky a další vosa mě píchla, dostala se mi pod triko. Otoků jsem si všiml, až když lidé z koštu burčáku odešli domů. Otoky už byly větší, věděl jsem, že se se mnou něco děje, ale nedokázal jsem to identifikovat. Lítal jsem po domě a říkal ženě, že něco není v pořádku.

Viděla, že jsem rozrušený, ale jinak neviděla žádné známky nějaké nemoci. Začal mi tvrdnout jazyk, hledal jsem mobil, že zavolám švagrové, která pracuje v nemocnici na plicním. Říkala, že pokud máme Dithiaden, tak rychle vzít jednu tabletu a okamžitě volat rychlou zdravotní pomoc. Manželka šla domů rychle volat sanitku. Začalo se mi dělat špatně, šel jsem ven, bylo už chladněji.

Byla tam žena, pak přišel švagr se švagrovou. Chladili mě studeným ručníkem za krkem. Měl jsem pocit knedlíku v krku. Začalo se mi špatně dýchat, použil jsem Ventolin ve spreji, který mám používat, když se mi zhorší dýchání. Sedl jsem si na židli, chvíli mi bylo moc teplo, pak jsem dostal zimnici. Dali mi nanuk, ať snížím otok jazyka, nemohl jsem moc mluvit. Přišlo mi to jako celá věčnost, než ta sanitka přijela, ale přitom to bylo jen pár minut, nemocnici máme naštěstí dost blízko.

Po příjezdu mě ošetřili v sanitce, něco mi píchli, nevím, co, už jsem se sunul k zemi, ale vědomí jsem neztratil. Celé to viděla dcera, která měla 4 roky a doteď má panickou hrůzu, když vidí něco kolem ní letět. Po ošetření mě odvezli do nemocnice, kde jsem byl asi 6 hodin na kapačkách. Když už mě chtěli pustit domů, tak se to ozvalo znovu, zimnice, byl jsem po těle rudý jako rak.

Doporučili mi, abych co nejdříve navštívil svého alergologa, který mi pak provedl testy. Trvaly asi 6 týdnů. Poté jsem se dozvěděl, že jsem hodně alergický hlavně na včely a pak na vosy. Dostal jsem instrukce jak používat adrenalin (Epipen) a musím jej nosit pořád s sebou. Pocit knedlíku v krku jsem měl ještě dlouho, je dost možné, že to je psychického původu, obavy, co když se to stane znovu.

K adrenalinu jsem dostal antihistaminikum Aerius a pak ještě Prednison. Pokud by mě něco píchlo, mám užít jednu tabletu Aeriusu a 3 tablety Prednisonu. Pokud alergická reakce bude pokračovat, tak použít adrenalin a zavolat záchranku. Dost často prý není nutné adrenalin vzít.

Nyní jsem se na internetu chtěl dozvědět něco více o anafylaktických šocích, jak vznikají, jak se jim bránit, jaká je první pomoc atp. a všude jsem četl nebo i slyšel od jiných doktorů, že po píchnutí si vždy vzít ihned adrenalin a na nic nečekat, volat ihned záchranku, a pokud člověk neupadne do bezvědomí, tak si vzít i léky. Prý se už stalo i to, že reakce byla tak rychlá, že po vpichu vosy člověk upadl do bezvědomí a bez pomoci umřel.

Možná by to chtělo, aby byla veřejnost více informovaná o tom, že na světě existují epileptici, diabetici, alergici a další lidi, kteří by mohli potřebovat pomoct a jak těm lidem pomoci. Mít u sebe alespoň nějakou cedulku s nápisem, jsem alergik na to a ono, pokud mě najdete v bezvědomí, píchněte mi adrenalin a volejte záchranku. Minimálně lidé v okolí by bylo vhodné informovat o tom, že jste na něco alergičtí a seznámit je s tím, jak vám v případě selhání organizmu mohou pomoct.

Mám nastoupit imunoterapii, který spočívá v píchání alergenu do těla v malých kontrolovaných dávkách alergologem po dobu 2-5 let. Tak doufám, že to pomůže a alergie se sníží. Musím před tím podstoupit řadu různých vyšetření a léčbu zahájit po vosí sezoně na podzim. Teď mě čeká jaro a léto, kterého se dost obávám.

Nikdy jsem neměla alergie, ani u zubaře, až jednou. V létě jsem řešila zuby a nechala si píchnout, myslím, Suprakain. Už je to deset let, tak nevím. Ani jsem nestihla dosednout před ordinaci na lavičku, hned mi otekl krk a jazyk. Bylo to strašné. Mlátila jsem na dveře ordinace, kde naštěstí nikdo nebyl, myslím z pacientů, jen lékař a sestra. Ten trouba neměl ani adrenalin, tak mě otočil vzhůru nohama. Hodinu otok splaskával. Žádná záchranka, poslal mě pak domů!

Následoval dvouměsíční pásový opar v oblasti ledvin z toho šoku. K tomu lékaři už nechodím. Ač profík, evidentně nevěděl, co má mít v lékárničce.

Dneska už nemám 10 let žádné injekce, trpím jak pes zaživa. I na narkózu budu asi alergická. Chce se mi umřít, když si na to vzpomenu. Kdo nezažil, nepochopí! Stalo se to pak ještě jednou, ovšem naštěstí v nemocnici na pohotovosti, pouze po opíchání dásně. To pak vypadalo jak při natáčení seriálu Sanitka. Adrenalin to vyřešil, ale povím vám, chce se mi umřít, protože tohle je opravdu šílený.

Nikdy jsem neměla žádné vážné zdravotní problémy, ani žádné alergie.

Po spolknutí prášku Valetol ( brán na zmírnění bolesti hlavy )cca po 15 minutách, nesnesitelné svědění dlaní, chodidel, silné křeče v podbřišku, hnědé fleky po celém těle, nutkání na zvracení. Následně otok jazyka, nemožnost dýchání, ztráta vědomí.

Nebýt toho, že se to stalo v kanceláři a kolega mi poskytl první pomoc a zavolal záchranku, asi bych se udusila.

Po příjezdu záchranky jsem dostala injekci adrenalinu, tlak jsem měla strašně nízký. To pomohlo, následně odvoz do nemocnice na internu.

Šla jsem po pěšině ve Stromovce a zničehonic k mé hlavě přifrčel sršeň a několikrát mě bodnul do hlavy. Přitom se mi motal do vlasů, takže jsem se snažila ho opatrně odehnat, což se nakonec podařilo. Jsem od malička alergik, ale že jsem alergická na hmyz, jsem dosud nevěděla (nebo nebyla). Překvapilo mě, že jsou sršni agresivní a sami útočí.