DISKUSE, Popis impetiga, Prevence impetiga, Rizikové faktory, Příznaky a projevy impetiga, Diagnóza impetiga, Léčba impetiga, Co mohu udělat sám, Komplikace impetiga
Popis impetiga
Impetigo je většinou nezávažné infekční onemocnění, jehož jméno pochází z latinského impetere, což znamená zaútočit. Postihuje především kojence a děti předškolního a mladšího školního věku, výjimkou není ani výskyt u dospělých, zpravidla matek nakažených dětí, onemocnění je totiž vysoce nakažlivé.
Původcem jsou bakterie rodu Staphylococcus (aureus; často i nebezpečnější methicillin rezistentní SA- označovaný jako MRSA) a Streptococcus (pyogenes). Za normálních okolností tvoří kůže dostatečně silnou bariéru proti patogenním i jiným bakteriím na jejím povrchu a v jejím okolí, ale při poškození kůže určitým způsobem je bariéra porušena a vstup bakterií je usnadněn. Možnosti poškození jsou různé, může jít o pokousání zvířetem, hmyzem i člověkem, nebo o jakékoli jiné trauma na kůži, pořezání či poškrábání. Ranou se bakterie dostávají do hlubších struktur kůže, kde rostou, množí se a brzy způsobující zánět se všemi jeho typickými projevy jako je zarudnutí, bolest, zteplání, svědění a otok.
V některých případech však impetigo může vzniknout i na zdravé, neporušené kůži.
Impetigo je vysoce nakažlivé, přenáší se tekutinou prýštící z puchýřů. Šíří se velice snadno hlavně v dětských kolektivech, dospělí často impetigem trpí po prodělání drobných nemocí jako je rýma, nachlazení a chřipka. Jen málokdy je onemocnění vážnější a většinou se vyléčí během několika týdnů. Z důvodu možných komplikací je však důležité i přesto navštívit lékaře, který nasadí podle závažnosti a rozsahu ložiska odpovídající léčbu.
Nemoc impetigo dala název i situaci, kdy určité původně neinfekční svědivé kožní onemocnění pacient intenzivně škrábe či jinak poškozuje a do takto porušené můžeme brzy zanesena stafylokoková nebo streptokoková infekce do otevřených ran. Tento proces nazýváme impetiginizace.
Prevence impetiga
Důležité je především dodržování základních hygienických návyků ve skupinách malých dětí jako v mateřských školkách. Impetigo se zde šíří velice rychle, a proto je třeba zvýšená obezřetnost. Důležité je nepůjčovat si mezi sebou ručníky nebo oblečení, stejně jako další pomůcky hygieny jako jsou žiletky a podobně v rámci rodiny nebo přátel. V prostředí, o kterém víme, že se zde impetigo vyskytuje nebo vyskytovalo, je dobré věnovat zvýšenou pozornost všem drobným oděrkám a poraněním a včas je desinfikovat a také používat antibakteriální mýdlo.
Pokud již je dítě nebo dospělý infikován, je třeba po každé koupeli používat nový, čistý ručník, a po každém dotyku s ložiskem si dobře omýt ruce, aby nedocházelo k dalšímu rozšiřování nemoci.
Rizikové faktory
Hlavním rizikovým faktorem je věk pacientů. Zdaleka
nejčastěji se onemocnění rozvíjí u malých dětí. Děti jsou
náchylnější jelikož jejich jejich imunitní systém není ještě
dostatečně vyspělý a jejich organismus je tak infekcím obecně
náchylnější. Stafylokokové a streptokokové infekce se také velice snad
šíří v kolektivech, proto jsou mateřské školky coby prostředí pro
bakterie ideální.
Dalšími rizikovými faktory je kontakt s nakaženým, nejen
přímý ale i kontakt s jeho ručníkem, oblečením či jinými předměty.
Bakteriím se také daří ve vlhkých a teplých podmínkách,
proto je zdaleka nejčastější v období letních měsíců. Rizikové je
také věnování se kontaktním sportům u dospělých, jako
je například rugby. Jiné probíhající chronické kožní
onemocnění, jako je například atopický ekzém, je také
rizikové z hlediska rozvoje impetiga. Nebezpečí je zvýšené i u osob
trpící chronickými metabolickými onemocněními jako je
diabetes mellitus a onemocnění, při kterých je snížena funkce
imunitního systému, kde hrozí především echtyma,
nejvážnější forma impetiga.
Příznaky a projevy impetiga
Impetigo existuje ve dvou formách: bulózní a nebulózní. Bula je označení pro velký puchýř o průměru na pět milimetrů.
Nakažlivé impetigo
Takzvané impetigo contagiosa (nakažlivé impetigo) je nejčastější formou projevující se zprvu jako zarudlý bolák na obličeji, často na nose či ústech. Bolák brzy praská a vypouští buď tekutinu či hnis a brzy se vytvoří žlutohnědě zbarvená krusta, která po zmizení zanechá červenou skvrnu, která se zpravidla vyhojí bez zjizvení. Léze mohou svědit, většinou ale nebolí. Tento druh většinou není doprovázen jinými problémy, jako jsou horečka, nicméně častá je reakce v podobě zduření příslušných mízních uzlin.
Ve vážnějších případech mohou puchýře být i bolestivé a měnit se v hluboké vředy, které dokonce mohou po zhojení zanechat jizvu.
Bulózní impetigo
Další forma impetiga, takzvané bulózní, většinou postihuje velmi malé děti, věku zpravidla do dvou let. Vytváří se nebolestivé tekutinou naplněné puchýře na trupu, rukou a nohách, lokalizace je tedy rozdílná proti klasickému nakažlivému impetigu. Kůže kolem puchýřů a bul je zarudlá a svědí. Puchýře jsou větší a trvalejší než u jiných druhů impetiga.
Echtyma
Echtyma je nejvážnější forma impetiga. Dostává se do hlubokých vrstev kůže, až do škáry. Příznaky jsou velice bolestivé tekutinou či hnisem naplněné puchýře zpravidla přecházející v hluboké vředy na nohou a chodidlech. Po porušení puchýřů se vytváří velice tuhá a pevná šedožlutá krusta a často se hojí jizvou. I zde jsou regionální uzliny zduřené.
Někdy se impetigo může projevit i jako folikulitida, což je impetigo vlasových váčků způsobené stafylokokem.
Streptokok vs. Stafylokok
Podle vzhledu puchýřů je možné rozlišit infekci způsobenou jednotlivými druhy bakterií: u streptokokové jsou puchýře menší, četnější a nažloutlé, u stafylokokové jsou větší s nazelenalým obsahem. Stafylokoky také v oblastech postižení uvolňují své toxiny, které dále napomáhají k rozrušování a poškozování okolích tkání a tím ložisko ještě zvětšují.
Celkové obtíže, jako je horečka či zvýšená únavnost, jsou u impetiga vzácné, většinou jsou problémy pouze lokalizované.
Diagnóza impetiga
Onemocnění je možno většinou diagnostikovat pouhým pohledem na charakter lézí. Někdy, u nejasnějších projevů, je nutné odebrat trochu hnisu nebo tekutiny z puchýřů a kultivovat bakterie. Z narostlých kolonií se dá poté zjistit, jaký druh konkrétně nemoc způsobil. Podle toho potom lékař může postupovat dále a nasadit příslušná fungující antibiotika.
Léčba impetiga
Cílem léčby je v první řadě zastavit šíření infekce, zničit ji a dále zmírnit příznaky a urychlit hojení kůže. Léčba záleží jak na typu nemoci, tak na rozsahu postižení. Důležité je hlavně důsledné dbaní na hygienu, kdy lékař někdy pouze doporučí časté čistění ran antibakteriálním mýdlem, které postačí k brzkému vyhojení ložiska. V jiných případech doktor předepíše místní antibiotika, tedy nejrůznější antibiotické masti, které pacient na postiženou oblast nanáší v různých intervalech. Před jejich nanesením je třeba odstranit strupy, aby antibiotikum mohlo lépe proniknout do rány. Strupy a krusty se odstraní kyselinou salicylovou, která je velice dobře účinným keratolytikem (= je schopna odstranit rohovou vrstvu).
Vážnější infekce si vyžádají perorální (tedy ústní) podávání antibiotik v podobě prášků. Dítě se většinou do kolektivu může vrátit hned jak přestane být nakažlivé, tedy již po jednom dni užívání antibiotik, přestože ložiska ještě nejsou zcela vyhojená.
Co mohu udělat sám
Pokud již u člověka impetigo propuklo, je nutné zvýšit hygienu, užívat antibakteriální mýdlo a navštívit lékaře. Dále nedovolit, aby ostatní přišli do kontaktu s například jeho oblečením či ručníkem. Pokud se impetigo objeví u mužů ve vousech nebo u žen na nohou, je vhodné postižené místo neholit, aby nedošlo k dalšímu šíření infekce holícím strojkem či žiletkou.
Komplikace impetiga
Komplikace většinou nebývají nijak vážné, hlavní komplikací je především rozšiřování ložiska plošně a na další části těla při neopatrnosti a nadměrném a zbytečném dotýkání se lézí. Ve výjimečných případech může dojít ke zjizvení ran, trvalému znehodnocení kůže a změně pigmentace kůže projevující se jako její zesvětlení či ztmavnutí.
Vzácná je i poststreptokoková glomerulonefritida, neboli zánět ledvin. Protilátky se ukládají ve zvýšené míře v ledvinových glomerulech. Většina lidí se z onemocnění dostane poměrně brzy, nicméně u některých z nich se může rozvinout až obraz ledvinného selhání. Ten se většinou vyvine u malých dětí do deseti let několik týdnů po infekci. Příznaky ledvinného selhání zahrnují otok obličeje, sníženou tvorbu moče, přítomnost krve v moči, vysoký krevní tlak a bolestivost a ztuhlost kloubů.
Při impetigu způsobeném meticilin rezistentním stafylokokem hrozí nejrůznější nebezpečí kvůli rezistenci bakterie na řadu antibiotik a obtížnému léčení. Ve vzácných a nejtěžších případech může být stav až život ohrožující.
Diskuse
Další názvy: streptokoková infekce, stafylokoková infekce, chrásty, povrchová pyodermie
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskuzi nebo položte otázku do poradny lékařů.