1. příznakem byl otok očí - ale takový, kdy jsem otevřela po ránu oči sotva na štěrbinu a během dne se to zlepšilo. Na očním mě začali léčit na zánět spojivek a alergii (mastička a léky). Po 4 dnech se přidala teplota. 1 den i horečka, po 4 dnech teploty opadly. Otok očí nikoliv, ale byl lepší. Šla jsem si zasportovat - okamžitě potom se mi přitížilo a zhoršil otok očí. Všimla jsem si zvětšených uzlin v tříslech. Doktorka mých dětí mi řekla, že podle očí vypadám na mononukleózu. V noci jsem se strašně potila a měla horečky přes 39, ráno 36,3 a celkem OK - šla jsem i do práce. Tedy až druhý týden nemoci jsem šla k svojí lékařce, když jsem se cítila už moc zle. Hrdlo klidné, a ani na krku uzliny zvětšené nebyly. Špatný krevní obraz - lymfocyty hlavně. Pojali podezření na rakovinu Lymfom. systému. Mononukleóza jim podle příznaků nepřišla pravděpodobná, max. toxoplasmosa. Odeslána na hematologii. Tam jsem se dostala v pátek. A už to jelo, sono uzlin (špatné), objednána okamžitě na chirurgii na pondělí pro vynětí uzliny. Horečky vyčerpávající (2. týden). Objednána na CT. Vzali mi i krev na testy všech možných infekcí. Nakonec během víkendu se mi objevila angína v krku, klesla i horečka na 37,5. Místo na chirurgii jsem tedy zamířila opět na hematologii - že asi mám mononukleózu a naštěstí byla potvrzená. Teď se léčím 2. měsíc. Angína se mi stihla ještě jednou zopakovat. Krevní testy se dostávají do normy.

Začalo to jeden den, ráno jsem normálně fungoval, přesně ve 13:00 horečka a nemohl jsem cokoliv dělat. Další den ráno bez horečky a ve 13:00 hodin to samé. Po třetím stejném dnu jsem šel k doktorce. Řekla mi, že je to chřipka, protože jsem se vrátil z dovolené a cesta zpět - v letadle - byla velmi náročná, nedostal jsem žádné léky (díky bohu, jenom by zhoršily játra). Za 3 dny se nic nedělo, horečka vždycky ve 13:00 přišla. Paní doktorka mi odebrala krev CRP a jaterní testy. Druhý den bylo jasno, jaterní testy jsou zvýšené, musí se počkat na krevní obraz, který potvrdí nebo vyvrátí infekční mononukleózu. Testy ji jen potvrdily.

Chtěla bych přidat nějakou povzbudivou zkušenost s touto nemocí. Mononukleozu mi doktorka zjitila z krevních testů asi před měsícem. Čtrnáct dnů předtím jsem byla opravdu hodně unavená a silně se mi zvětšily uzliny, hlavně za uchem a později i na krku. Potom se přidala silná bolest v krku, tak jsem zůstala asi 5 dnů doma v naprostém klidu. Bolest v krku za těch 5 dnů úplně zmizela a játra jsem neměla vůbec zasažená. Takže jsem diteu držela asi jen týden preventivně. Teď ani ne po měsíci už se cítím úplně fit. Ze začátku jsem se hrozně bála, že mě nemoc vyřadí třeba na 3 měsíce z normálního života, ale naštěstí jsem se vyléčila opravdu rychle 

Mononukleózu mi diagnostikovali před 3 měsíci. Hrozně mě bolelo v krku a měla jsem zvýšenou teplotu, takže jsem šla k doktorce v domnění, že to bude angína. Ale protože jsem měla taky vyrážku, což je jeden z možných příznaků mononukleózy, poslal mě na krevní testy a další den se to potvrdilo.

První týden byl nejhorší - jednak jsem musela hned nasadit jaterní dietu, ale taky mě opravdu hodně bolelo v krku. Brala jsem kortikoidy, kapala si do krku dubové kapky a kloktala slanou vodu. Taky jsem pila jaterní čaj a 3× denně brala ostropoestřec, který by měl urychlit regeneraci jater.

Po týdnu bolest krku vymizela a zůstala jen velká únava. Po třech týdnech jsem se vrátila do školy, dalo se to zvládnout, když jsem si vždycky odpoledne šla lehnout.

Dietu jsem dodržovala dost přísně, takže po měsíci jsem měla krevní testy v pořádku a mohla jsem postupně začít normálně jíst.

Musela jsem hodně omezit jakýkoliv pohyb, i obyčejná chůze mě hodně unavovala. Doktorka mi určila 3 měsíce klidu, ale je to velmi individuální nemoc, takže je lepší dělat věci podle toho, jak se cítíte. Tělo si samo řekne, kdy už je to pro něj moc.

Každopádně je to běh na dlouhou trať a není dobré nic uspěchat a opravdu se pořádně doléčit.

Všem přeji brzké uzdravení!

Je mi 16 let a mononukleózu jsem prodělala v březnu. Přišlo se na to díky zlomenému nosu (v nemocnici před operací, díky krevním testům). Měla jsem opravdu lehký průběh, takže by se na to jinak nepřišlo. Nebylo mi vůbec nic, jen jsem byla trochu unavená. Jaterní testy jsem měla zvýšené jen 2× nad optimální hodnotou. I tak jsem musela mít dietu, kterou jsem měla dva a půl měsíce a zákaz sportu, který mám až do září. Dietu jsem měla nařízenou z nemocnice a celkem přísnou. Nesměla jsem čerstvé pečivo, koření (jen sůl a pár druhů koření, které je dovoleno), vaječný žloutek, tučné věci (měla jsem nízkotučné mléko, jogurty, sýry do 30 %) smažené věci vůbec (doporučuje se to dodržet déle, i když skončí dieta). Doporučuji pořídit kuchařku na jaterní dietu. Ohledně sportu už mě to mrzí víc. Někde mi řekli, že stačí tři měsíce, ale doktorka mi to zakázala na půl roku (velkou zátěž). Samozřejmě jít se projít nebo si doma zacvičit prý po třech měsících nevadí. Držím palce všem, co si tím také prochází.

Nejdříve vše vypadalo jako angína! Bílé mandle, teplota a nemohla jsem mluvit. Po 4. dnu, kdy antibiotika nezabírala, jsem šla k doktorce znova, ta mi vzala krev a další den mi řekli výsledky, že je to aktivní mononukleóza. Nejdřív jsem se opravdu hodně bála a nevěděla, co s tím, ale není to tak strašné. Po týdnu se mi udělalo o hodně lépe a teď už je to 2. týden a jsem normální. Jenom musím ještě pořád zůstat doma. Tak měsíc.

Začalo to horečkou a nočním pocením, pokračovalo to nateklýma mandlema s čepama. K doktorce jsem šla hned, co jsem si našla čepy v krku. Byla jsem poslaná na krev a po dvou dnech mi volala doktorka, že mám mononukleozu a mám začít ihned držet dietu. Mandle mi začaly natékat takovým způsobem, že jsem nemohla jíst, pít ani spát.

Na jar tohoto roku som vo svojich 23 rokoch dostal mononukleózu. Prvý týždeň to vyzeralo, že je to iba obyčajné nahladnutie, so zapáleným hrdlom, tak som sa rozhodol to vyležať, dať si zopár paralenov - bohužiaľ som spoločenský život moc neobmedzoval a tak sa ku tomu všetkému pridal aj alkohol. Výsledkom bolo, že sa môj stav ani po 3. týždni úplnej únavy a horúčiek so zimnicami nezlepšoval. Keď som nakoniec navštívil lekára z hepatálnych testov zvýšených 5-10× nad hornú hranicu, bolo jasné, že ide o mononukleózu.

Ze existuje toto ochorenie som zistila, az kym som neochorela v 23.veku na stipendiu v zahranici, prenasacom bol priatel. Prvymi priznakmi bola neznesitelna bolest v hrdle, zvacsene uzliny a zvysena teplota. Spociatku bola snaha liecit bolest hrdla doma. No stav dosiel do bodu, kedy bolo prehltenie neunosne a vyhladala som doktora, ktory diagnostikoval anginu, predpisal atb klacid a kvapky na hrdlo. Nasledujuce dva dni som prespala takmer cele a spolu s atb sa stav rychlo zlepsoval. Unava ma netrapila ani pred ani po, fungovat som bola schopna hned po odzneni bolesti hrdla.

Na samotnu mononukleozu sa prislo nahodne, zhodou okolnosti som v tom case cestovala domov k svojej gyn pre predpisanie hormonalnej antikoncepcie, kvoli comu mi boli spravene pecenove testy. Obratom som cestovala naspat s tym, ze sa o tyzden vratim pre recept, az budu vysledky testov. Ten dopadol velmi zle, hodnoty pecene boli natolko vysoke, ze hrozila okamzita hospitalizacia. Narychlo sa robil kontrolny test. Medzitym som bola poslana na interne, kde si nevedeli rady, odtial na gastroenterologiu kvoli usg kontrole pecene a sleziny, ktore boli mierne zvacsene, az tam ich napadlo, ze by mohlo ist o mononukleozu. Ta sa neskor potvrdila pritomnostou protilatok proti EBV, kontrolne pecenove hodnoty nastastie klesli a nebolo treba hospitalizovat. Odporucany bol kludovy rezim a pecenova dieta. Nasledujuci rok sa opakovali podobne problemy. Z pecenovych testov bola zistena hepatitida, a predpoklad navratu miernejsej podoby mono. Problemy s pecenou ostali doteraz, nevie sa, ci boli aj pred ochorenim alebo az nasledkom.

Je mi 15 let a svou mononukleozu jsem prodělala asi před rokem. Nevěděla jsem o tom a pořád mi bylo špatně, pořád jsem chodila k doktorovi a byla jsem furt unavená, ale myslela jsem si, že je to nevyspalost. Pak jsem dostala antibiotika, protože moje paní doktorka si mysela, že je to obyčejná angína. Jenže já na ty nemoce mám opravdu štěstí.. do mononukleozy se mi připletl ještě spálovej bacil, o kterým jsem taky nevěděla. Z mononukleozy a spálového bacilu ve mně zůstal vir, kterej mi způsobuje neplodnost. Od té doby se to se mnou táhne tak, že jsem narazila i na zánět slinivky. Nejsem ani tlustá, ani hubená, jsem holka akorát a zánět slinivky zase vzniká z tučných nebo mastných jídel a hodně pití alkoholu. Já alkohol vůbec nepiju a na jídlo si dávám pozor, mastný totiž taky moc nemusím,. Takže jsem užívala nějaké léky na slinivku a také na hodně žaludečních šťáv.
Mononukleozou to všechno začalo. Hrála jsem národní házenou a od té doby, co jsem měla mononukleozu, ze mě spadlo všechno svalstvo. A teď nemůžu ani na záda, chodím na rehabilitace, které mi moc nezabírájí. Byla jsem na vyšetření gastro. tj. hadička s kamerou do žaludku, a několikrát jsem byla na sonu břicha. Do toho jsem zdědila zázračnou cukrovku a astma po mamince. Takže moje zdraví je komplet v háji.

Typické příznaky - opakovaná nemocnost, únava.

Prvním projevem nemoci bylo lehké pobolívání v krku, ale protože bylo zimní obdobní, nepřikládal jsem tomu větší váhu. Opakovalo se to vždy ve stejném pořadí, začátek týdne náběh bolesti, oteklé mandle. Zahnal jsem to pastilkami strepsils, nebo tantum verde, příznaky se vždy jen zmírnily. Na konci třetího týdne jsem ulehl s horečkou na tři dni, vypotil jsem se.

Myslel jsem si, že to mám za sebou. Díky odpočinku se dostavilo krátkodobé zlepšení, mezitím jsem navíc pravidelně chodil do posilovny, protože celkový stav nikdy nebyl natolik omezující, abych kromě těch tří dnů si toto odepřel.

Za nějakou dobu mě ale opět bolelo v krku, tentokrát s větší razancí a cítil jsem silný tlak na hrudníku, zhoršené dýchání a to jsem si poprvé řekl, že něco nebude asi v pořádku. Na mandlích byla hromada čepů. Měl jsem dva dni před služební cestou do Asie, s mezipřistáním na středním východě, návratem přes Anglii, tak jsem si zašel za svoji obdvoďačkou. Předepsala antibiotika, jasná angína.

Do Asie jsem odletěl s balíkem antibiotik a erdomedem na odkašlávání. Služební cestu jsem jakž takž vydržel, ale byla to muka, protože bolest na hrudníku neustávala, krk a mandle se mírně zlepšily. Časování braní antibiotik a posuny mi vůbec nesvědčily, protože jsem se díky tomu pořádně nevyspal.

Po návratu jsem zašel na kontrolu, bylo mi sděleno, že bolest na hrudi je normální a že to trvá i po dobrání antibiotik delší dobu, než bakterie odejdou i z plic přes hleny. Řekl jsem si ok a vyrazil pracovat, snažil jsem se doléčit se lichořeřišnicí, ale měl jsem pocit, že se mi po ní dělá spíš hůř než lépe (pravděpodobně to bylo - hodnoceno zpětně, díky tomu, že byla v podobě 40-60% alkoholové tinktury a to na játra nedělalo dobrotu). Vydržel jsem to přesně tři týdny, kdy mi každý den z mandlí lezli čepy, čistil jsem si je sám štětičkou do uší a florsalminem (chuť hrozná, ale jediné, co pomohlo na mandle), bolest na hrudníku mě doháněla k šílenství, střídavé návaly horka mezi 17 a 21 hodinou, neustálá únava i po vyspání a byl jsem nepříjemný na všechny okolo sebe, neboť jsem nebyl sto vydržet tohle tempo.

Na internetu jsem si našel (mezi hromadou dalších zaručených rad jak na angínu) informaci o mononukleóze a měl jsem jasno. (popis ve smyslu: …mnoho vedlejších příznaků je zaměňováno s pravou podstatou problému…) Zašel jsem si za lékařkou, byť se jí to nezdálo pravděpodobné, testy mi udělala. Hodnoty paměťových protilátek byly třikrát až čtyřikrát vyšší. Jaterní testy dopadly dosti děsivě. Navíc jsem si z Asie přivezl černý kašel a dodatek byly i plicní chlamydie…(teprve později jsem zjistil, že jsem se nakazil od kolegyně z práce, která měla obojí - mononukleozu a plicní chlamydie - a byla v době, kdy jsem nastoupil do nové práce vysoce infekční - přenos? Pravděpodobně kuchyňské nádobí, nebo kapenky)

Lékařka mi předepsala na podporu jater ostropestřec a to byl první prášek/doplněk stravy za čtyři měsíce, po kterém jsem cítil úlevu už po třech-čtyřech dnech. Zároveň jsem si koupil wobenzym na doléčení, těžko říct, jestli pomohl, ale minimálně mi zmizel tlak na hrudníku, mandle už produkují čepy jen chvílemi a obecně se celkový stav vrátil téměř do normálu.

Těžko říct, jestli si mezitím moje tělo s tou nemocí poradilo samo, nebo to bylo kombinací prášků a léčení příznaků. Každopádně se teď šetřím, vůbec nesportuji, alkohol vysazen už přes měsíc, jen samá zelenina, žádné sladké a vypadá to nadějně. Měl jsem smůlu, že jsem byl při nástupu práce ve stresu a společně s mononukleozou jsem dostal snad všechno co kolem mě prošlo.

Teď jen doufám, že ty přidružené infekce nenarostou do většího problému, než byla mononukleoza. Byla to nejhorší věc, kterou jsem zatím zdravotně zažil, hlavně kvůli psychice, pocit, že se toho nikdy nezbavíte a nevíte, co Vám je, je hrozné a to mám necelých pětadvacet… říkal jsem si, že na takovéhle marodění mám ještě času dost. Bylo to pro mě i trochu poučením, nepřepínat se a víc relaxovat. Do té doby jsem to vlastně pořádně neuměl.

Setkala sem se s ni ve 13 letech. Nikdy jsem moc na nemoci netrpěla. Začalo to na začátku týdne, kdy sem měla pouhou rýmu a zvýšené teploty. Celý týden jsem s ní chodila do školy, ale v pátek jsem padla. Přes upozornění rodičů jsem šla v sobotu v dešti ven a v neděli se mi udělalo hrozně špatně. Pocit na zvracení a hrozné bolesti kloubů. Ale všechno to začalo až další den, kdy jsem se ráno probudila s oteklými uzlinami na krku a s potížemi s polykáním. Rodičům jsem nakonec nic neřekla a do školy jsem normálně šla.

Hned po první hodině se mi udělalo hůř. Uzliny se zvětšily, únava, hrozné bolesti krku a takhle se to se mnou táhlo celý den. K večeru jsem to nakonec řekla. To bylo myslím pondělí. Hned v úterý jsem musela podle mamky k doktorce. Diagnostikovala mi angínu a předepsala mi antibiotika. Přišla jsem domů, vzala si první prášek a až do rána jsem spala. Ale ráno mi bylo hrozně. Krk jsem měla jak beton a k jídlu jsem si mohla dát maximálně jogurt. V pátek jsem měla jít na kontrolu. Ve čtvrtek mě táta uklidňoval, že antibiotika by měla dneska zabrat, tak jsem doufala, že se mi udělá líp, ale neudělalo. Už sem nemohla polknout ani prášek, nešlo mi pít, jíst. Já už nemohla polykat ani sliny.

Celou noc jsem bolestí probrečela a chodila jsem plivat do umyvadla. Asi ve čtyři ráno jsem konečně usnula, ale za pár minut jsem se zase probrala. Byl pátek. Nemohla jsem ani mluvit. Bylo asi šest, mamka zrovna vstávala do práce. Když se mě na něco zeptala, dokázala jsem tak akorát kývnout. Koukala na mě dost ustaraně. Kolem osmé jsem jela k babičce, která se mnou měla jít k doktorovi. Moc jsme si nepopovídaly. Nejedla jsem ani nepila, jen si ležela. Když jsme přišly k doktorce, tak se při pohledu na mě zhrozila. Na krk mi ani nesahala a řekla, že je nutná hospitalizace.

Do nemocnice jsem jela s tátou. Když mě viděli, nebrali mi ani krev a hned mě poslali do postele. Dali mi asi šest prášků, píchli mi kapačku a pak jsem hned usnula. V nemocnici jsem byla asi týden, poté jsem jela domů, kde jsem byla ještě tři týdny. Únavu při námaze pociťuji doteď.

Ze začátku jsem měla jen bolesti v krku, čepy, zvýšenou teplotu a bolehav. Šla jsem za svou lékařkou, která nemoc diagnostikovala jako zánět nosohltanu. Několik dní jsem byla doma, ale horečka 41,5°C mě donutila jet na pohotovost. Bylo mi oznámeno, že je to jen ošklivá angína a ráno mi bude lépe. Ráno mi opravdu lépe bylo, ale v noci se to celé opakovalo - znovu jsem tedy skončila na pohotovosti. Tentokrát se mi i doktorka ptala, zda jsem se v posledních pár dnech s někým nelíbala. Po mém nesouhlasu už na mononukleózu řeč nepřišla. Nechali si mě v nemocnici a léčili mi hned několik nemocí (žloutenka, angína, zánět ledvin, zánět močového měchýře) k velkému překvapení se však nic nedělo a můj stav byl stále horší. Vše doprovázelo nechutenství - což mi nakonec asi pomohlo, protože mastná strava nebyla to pravé.

Až po sedmi dnech bádání po tom, co mi vlastně je, napadlo mou mamku (bývalou sestřičku,) že to mononukleóza může být. Poté, co primářka překousla fakt, že jí radí někdo obyčejný mi testy udělala. A světe div se - pozitivní. Ještě ten den mi přinesli polévku. Olejová oka se vesele tetelila na vrchu a oznámili mi, že odpoledne můžu jít domů. Jenže po špatných antibiotikách jsem se osypala červenými skvrnami a v nemocnici nadále zůstala.

Za další 3 dny jsem byla propuštěna do domácí léčby. Horečky se mi objevovaly okolo páté večerní a trvaly celou noc, ale od rána bylo zase vše lepší. Doma jsem nakonec byla více než měsíc (kvůli nebezpečí roztrhnutí sleziny.)

Setkala jsem se s ní ve 13 letech prakticky z ničeho nic. Vždy jsem bývala hodně zdravá, řekla jsem si tedy, že jsem prostě jen nastydla. Ale druhý den jsem přišla ze školy úplně mrtvá, když mi máma koukla do krku, prohlásila, že tak bílý krk v životě neviděla. A paní doktorku napadlo odebrat mě na mononukleózu a neprohlásila to za angínu - antibiotika typicky podávaná na angínu jsou totiž svinstvo na játra, mononukleózu tedy jen zhoršují (minimálně následky do budoucna). Doma jsem naštěstí zůstala jen týden, špatně mi bylo asi jen 3 dny, i když na TV jsem nechodila ještě několik měsíců.

U mononukleózy, stejně jako u většiny nemocí, platí, že hlavní je včasná diagnóza, odpočinek a její trvání i následky dost závisí na stavu imunity a obecně stavu organismu před nemocí. Ja měla štěstí na vše, jak jsem již zmiňovala. Ale je pravda, že od té doby (před 3 lety) jsem častěji a hůř nemocná, přestože přesnou souvislost neznám - možná jen, že při oslabení organismu mononukleóza „vyleze“ na povrch a znovu se objevují příznaky (tedy vás oslabí a další nemoci s vámi mají lehké pořízení).

Významnější trvalé poškození jater prý nemám - i mononukleóza může proběhnout snadno a bez trvalejších následků.

Začalo to ze dne na den: večer před tím nic, další den ráno oteklé mandle a nemohla jsem polykat. Další den jsem tedy šla k doktorce, doslova polomrtvá, protože jedno polknutí bylo jako smrt. Taky únava, teplota 38,5°, oteklé krční madle byly samozřejmostí. Jelikož mi doktorka ještě cca měsíc před tím dělala výtěry, které vyšly negativní, nejspíš si myslela, že tak tomu bude i teď, tudíž je neudělala a domů mě poslala s naprosto zničujícíma atb. 2 dny jsem spala, mandle stále oteklé, polykání mírně lepší, ale pořád únava.

Za týden jsme šli tedy znovu k doktorce, tentokrát mi vzala krev, a jelikož se mi za uchem udělaly boule, poslala mě na ORL. Tam mi udělali výtěr. Ještě ten den se mi objevila vyrážka, další den už jsem ji měla po celém těle, obličej nevyjímaje. Byla to rubeola. Za týden jsem volala na výsledky-potvrdila se streptokoková angína, z krevních testů inf. mononukleóza. Tudíž jsem prodělala 3 nemoci v jednom-budu pul roku na dietě a rok bez fyzické zátěže.

Měsíc jsem byla doma, nebylo to nic příjemného. Proto radím, važte si svého zdraví, máme ho jen jedno. A i doktoři se někdy mohou splést, ovšem u mě to znamenalo nasazení zbytečných atb, tzn. oslabení imunity. Léčím se tedy i další imunitní dietou.

Já mám zkušenosti s mononukleózou, užívala jsem poté na játra silymarin duo, který podle výsledků testů pomohl daleko rychleji játra zregenerovat.

Začalo to tím, že jsem se jednoho rána probudila a cítila něco nepříjemného a bolestivého za uchem. Nahmatala jsem si tam větší a tvrdší uzlinu, bulku nebo tak něco. Myslela jsem, že je to z nachlazení, tak jsem si to natírala nějakou vodičkou. Jenže ta mi nepomáhala, za týden jsem to tam pořád měla, ne-li ještě větší. Změna ovšem byla v tom, že mě už tolik nebolela a vlastně jsem ji kromě dotyku vůbec necítila.

Jenže v průběhu asi týdne se mi zvětšovaly další uzliny na krku, za druhým uchem se mi udělala stejná bulka, jen o něco menší. Šla jsem k doktorce, mysleli se tam, že jsem nachlazená nebo něco. Tak jsem si balila krk, cucala bonbonky. Ale uzliny na krku pořád zůstávaly a už i docela hodně bolely. Tak jsem se objednala k doktorce na krev.

Nejdřív horečky, tak 38,5 až 39. Tak jsem šla k doktorce a ta mi řekla, že je to asi angína, a dala mi antibiotika. Jenže antibiotika nepomohla a navíc mě začalo bolet levé podžebří. Ten den, co jsem šla k doktorce znovu, jsem už nemohla jíst a bylo mi silně špatně, nechuť k jídlu atd. Když jsem se zmínila o bolesti v podžebří (játra), tak mě druhý den poslala na krev a na ultrazvuk jater, sleziny a také krku (uzliny).

Jsem ráda, že se s vámi mohu podělit o svojí zkušenost. Od dětství jsem byla slabá a pořád jsem trpěla infekčními nemocemi. K tomu jsem těžce pracovala fyzicky na moji výšku 155cm a váhu 55kg. Ve 21 letech jsem se vdala a porodila jsem dítě. Za tři roky pak další a opět jsem dřela jako kůň. K tomu jsem pracovala v kanceláři, domácnost, zahrada, úklid večerních kanceláří a časté návštěvy, kdy jsem musela vše zvládnout na jedničku.

Ve 30 letech se začaly virózy opakovat a to i těžké stafylokokové angíny, průdušky, chřipky, rýmy, bolesti v krku, spavost, nesoustředěnost, nervozita, deprese. Byl to neustále se opakující řetěz. Lékařka nevěděla, co mi je, a tak mě stále léčila antibiotiky. Jednoho dne jsem slabostí upadla neměla jsem sílu vstát, myslela jsem, že umírám. Byly to kruté chvíle a lékařka vůbec nechápala, co jí povídám. Nakonec jsem odešla bez doporučení na imunologii. Odtamtud mě poslali na virologii.

Moje diagnóza je EBV viróza ve velmi vážném stavu. Lékař o mě maximálně pečoval.