Já měla příznaky takové, že zprvu jsem měla horečku a přešlo to do bolesti zad hlavně mezi lopatkami, krční páteře, bolesti šíjových svalů, strašlivé bolesti na hrudi a u srdce. Nechápala jsem, co se děje, tak mě přítel donutil zajít do nemocnice. Poslechla jsem ho a nečekaně si mě tam nechali. Na druhým den až zjistili, co mi vlastně je, mě převezli do nemocnice na vyšší úrovni. Ještě v té nemocnici jsem a do toho beru antibiotika, musím mít klidový režim na lůžku a až mě pustí domů, tak minimálně 1/2 roku nesmím chodit do mé milované práce a ani sportovat.

Pokud si zapálím ještě jednu cigaretu a nebo budu mít větší fyzickou zátěž, tak je po mně! Srdce se mi jednoduše zastaví a je konec, v lepším případě bych šla na transplantaci srdíčka.

Tak vás prosím, hlídejte si svoje zdraví a neberte vše na lehkou váhu, zdraví máte jen jedno! Jakmile zpozorujete nějaké takové problémy, tak byste měli urychleně najít lékařskou pomoc! Není to opravdu žádná sranda. Kdybych nešla s těmito bolestmi dva dny do práce, tak bych ji možná ani neměla.

Byl jsem dlouho unavený, spal jsem třeba 12 hodin v kuse. Nechutnalo mi jídlo a celkově jsem se cítil slabý. Nakonec to skončilo velkou bolestí na hruďi, v oblasti srdce, která vystřelovala do ramene a ruky. (Nikdy jsem snad větší bolest nezažil.) Neprodleně jsem byl proto převezen do nemocnice, kde jsem se probudil až na jednotce intenzivní péče.

V předvečer jsem cítil jak mě bolí zápěstí na levé ruce, později i loket. V noci jsem se probudil s obrovskou bolestí na hrudi a strašně moc spocený. Došel jsem si k lékaři, který mi udělal EKG, odběry na kardiomarkery. Odtud jsem již nešel, ale jel a to rovnou v sanitce na kardiologické oddělení.

Chtěl bych všem lidem s myokarditidou poskytnout touto cestou moje zkušenosti s touto nemocí, neboť vím jak moc jsem informace v raném stadiu nemoci potřeboval já. Onemocněl jsem v 16ti letech věku.

Zhruba týden před vypuknutím nemoci jsem absolvoval třítýdenní trek v Nepálu - jednalo se o zhruba dva týdny pochodu ve vysokých nadmořských výškach v oblasti mezi hlavním městem Nepálu Kathmandu a jižní tibetskou hranicí, a zbylý týden připadl na leteckou dopravu a prohlídku Kathmandu. Jednalo se tedy o poměrně velkou fyzickou zátěž, kterou po návratu domů nevystřídal klid, nýbrž různé cyklovýlety, běh a sport celkově. Nyní si říkám, že kdybych si dal tři dny na zklidnění, nemusel jsem si nemocí projít, ale kdo ví.

Asi týden po návratu z Nepálu jsme jeli se školou do Prahy do ZOO, již pár hodin po odjezdu jsem se necítil dobře - celková slabost, těžká únava a vysoká teplota. Doma jsem si dal obklad na čelo, nechal si napsat omluvenku do školy a těšil se na pár dní odpočinku od školního pekla, vypadalo to na týden doma v posteli s chřipkou, či nějakou virozou.

Dva nebo tři dny od prvních projevů nemoci jsem pocítil bolest na hrudi - poprvé to bylo ráno, bylo to velice nepříjemné, na škále 0-10 (10 nejbolestivější) se jednalo tak o 6-7. Nicméně tyto bolesti asi po hodině odezněly, nikomu jsem nic neřekl, protože jsem si říkal, že o nic nejde. Hned následující noc mne probudila znovu stejný pocit - tupá bolest za hrudní kostí, tentokrát však ještě silnější než dříve. Ve dvě ráno jsem vzbudil mámu (doktorku), která mi hned další ráno natočila EKG a poslala krev na odběr. Všechno vypadalo normálně, myslelo se, že se jedná pravděpodobně o nějakou spojitost s analgetiky, cosi s tím, že jsem pilulky málo zapíjel. Bolest se potom dostavila ještě jednou, nicméně již nepříliš silná a rychle odezněla. Přesto se včak mamka rozhodla ještě jednou nabrat krev, tentokrát na troponin (kardiomarker), což bylo velké štěstí. Jeho hladina v mé krvi překračovala normu asi 500×, EKG hlásilo akutní infarkt myokardu, přestože já jsem se již cítil naprosto v pořádku. Rychle se jelo do nemocnice, která je od mého bydliště vzdálená asi 40 minut cesty.

Myokarditida je smrtelná nemoc, která končí v lepším případě transplantací. Příznaky jsem měl velmi pozvolné: nenápadné přibírání na váze (voda), ztráta výkonosti, nechutenství a otoky od kotníků výš až po přirození.

Je mi 48 let, jsem žena. V roce 2007 jsem onemocněla endokarditidou. Příznaky byly vysoká horečka (tu ale mívám i při jiných onemocněních např.bronchitidě, angíně apod.) dušnost, bolesti na hrudníku, hrozná únava. Do práce dojíždím. Že mám něco se srdcem jsem na sobě já sama poznala téměř hned, protože žádné jiné příznaky - rýma, kašel, bolest hlavy jako při jiných infekčních onemocněních jsem neměla. Ale hrozně mě bolelo jakoby u srdce.

Navštívila jsem praktickou lékařku, ta mě poslala do nemocnice na interní oddělení. V nemocnici mě špatně diagnostikovali, přestože jsem měla v krvi hrozně vysoké CRP, vysoký obsah bílých krvinek a výrazný úbytek draslíku a jiných látek. Poslali mě domů s tím, že mám zánět močového měchýře, na který jsem si vůbec nestěžovala a ani v moči nic nebylo. Nicméně mi nasadili širokospektrá antibiotika. To mi zřejmě i tak zachránilo život. Ovšem příznaky hrozné: abnormální pocení ve dne, v noci, zhubnutí 15kg během 14-ti dnů. Nechuť k jídlu, nepředstavitelná slabost, téměř jsem nemohla chodit, ujití několika kroků mi trvalo nepředstavitelně dlouho,byla jsem schopna pouze ležet. Bez pomoci manžela jsem nebyla schopna se ani najíst, ani napít. Racionální uvažování taky naprosto mimo.

Když jsem je dobrala, problémy příliš nepřestaly, praktická lékařka mě poslala ke kardiologovi.

Dobrý den,

je mi 30 jsem v nemocnici s myokarditidou. Budu tu necelý týden a snad mě pustí domů. Stejné příznaky jak popisujete - pocení, boleni kloubů a paží, nesnesitelně těžko na hrudi, dýchá se jako s pytlem písku na prsou.

Též si mysleli, že mám infarkt, podstoupil jsem srdečné katetrizaci, srdce a cévy mám v pořádku, na léčení je prý dlouhodobě třeba klid, žádný stres a fyzické vypětí.

Doufám, že to vyléčím a budu moci dělat vše jako dříve

Mám to za sebou. V sobotu jsem byla jako rybička a v neděli ráno mě píchalo v srdci a pak jsem pociťovala hrozné bolesti po celém horním hrudníku, trochu i v rameni a na krku. Vydržela jsem celý den a v noci jsem nemohla bolestí spát, tak jsem si sbalila tašku a ráno ve čtyři hodiny jsem vzbudila manžela, aby mne odvezl do nemocnice.

Tam my udělali EKG a vzali krev a poslali mě přes celou halu na rentgen. Myslela jsem, že nedojdu. Pak jsem čekala a když přišly výsledky z laboratoře, bylo mi řečeno, že to nic není, že se doma vyležím a bude dobře. Tak jsem odcházela a nevěděla, jak se dostat do 15 km vzdáleného bydliště. Najednou za mnou paní doktorka vyběhla a že se mi omlouvá, že laboratoři zapomněli něco vyhodnotit a že tam jsou infarktové markery. A najednou jsem nesměla chodit a vezli mne na JIP. Tady se na mě sesypalo asi osm sestřiček, měřily, píchaly, nabíraly. Nedaly mi nic jíst a řekly, že půjdu na katetrizaci. Věděla jsem co to je, dělali to mamince, tak jsem se bála.

Nic mi tam nenašli, jen výpotek na srdci, ale ten už jsem měla vloni. Nasadili antibiotika, ale mě začalo hrozně bolet vlevo nad pasem na zádech a bolí do dnes, dávali mi Ibalgin proti bolesti a pořád říkali, že je to z postele. Klid jsem tedy nezažila ani v noci, protože to je příjem akutních případů, takže tam je ve dne v noci randál a prochází tam asi 30 lidí, těsně kolem mé postele, pořád se tam svítí, takže se nedá ani spát. Divím se, že jsem to těch 5 dní přežila. Jsem doma druhý den a bolest v zádech trvá.

Dobrý den,

je mi 36 a bojuji s těžkou nemocí u níž jsme navíc dostala myokarditidu. Od té doby jsem velmi omezená na životě. Navíc včera jsem měla další kolaps. Lidé, nepodceňujte tuto nemoc. Je velmi vážná a velmi komplikovaná. Včera jsme měla kolaps za volantem a v autě dvě 4leté děti.

Oplodnění jsem musela podstoupit uměle, rodit císařem bez zátěže, vyvolaným plánovaným porodem. Nesmím nic - ani sama ven. Nemluvě o častých bolestech. Navíc třeba i plombování zubu se musí dělat s preventivním podáním antibiotik. Neexistuje udělat dietní chybu, není možné dát si skleničku s přáteli a už vůbec není možné „pařit do rána“. Zcela jistě mi rozumíte, co tím myslím.

Hlavně mě pořád honí po nemocnicích. Nepodceňujte chřipku, rýmu, nachlazení. Nevíte, co to je pak žít a být pořád unavený.

Dobrý den,
je mi teprve 29 a mám myokarditidu - tím bych chtěl dát najevo, že tato nemoc si nevybírá mladé či staré. V současné chvíli jsem údajně stabilizovaný v nemocnici a těším se na brzké uzdravení.

Jen pro všechny ostatní, jaké jsem měl hlavní příznaky - těžko na hrudi, bolení kloubů na rukou, pocení. Doktoři si mysleli, že mám infarkt, ale nakonec našli tuto diagnózu. Ležím v nemocnici již týden a pravděpodobně ještě minimálně týden dva si tady ještě poležím. Vypadá to dobře, tak uvidíme.