Popis nádoru hrtanu

Nádor, slovo vyvolávající obavy Nepravé nádory Co je nádor a jak vzniká? Příčiny vzniku nádorů Benigní nádory hrtanu Maligní nádory hrtanu neboli rakovina hrtanu

Nádor, slovo vyvolávající obavy

Co je a co není nádor, jakou je vlastně rakovina nemocí a je vždy ihned na místě uvažovat o onemocnění smrtelném? Vzhledem k tomu, že nezdravotník často při položení těchto otázek tápe, jeví se jako nezbytné uvést na úvod tohoto článku základní informace o významu a medicínských souvislostech slov nádor a rakovina.

Nepravé nádory

Lékařská věda zaprvé zná tzv. pseudotumory (pseudonádory, nepravé nádory), které jako nádor vypadají, ale jinak definici nesplňují a nemusejí být příliš nebezpečné. Jedná se např. o tzv. hypertrofii nebo hyperplazii, tedy zvětšení objemu tkáně, která podezření na rakovinu budí, zvláště pokud je stranově nesymetrická (např. zvětšení levé ledviny vzhledem k ledvině pravé).

Dále se jedná o cysty, což jsou dutiny vystlané výstelkou obsahující tekutinu (vznikají např. uzavřením vývodu žlázy, chybou vývoje, po úrazu atd.), a cystám podobné útvary, jako je absces (ohraničené ložisko vyplněné hnisem) či jiné změny vzniklé jako důsledek zánětu.

Nenádorové polypy jsou v podstatě neškodná vyklenutí sliznice.

Co je nádor a jak vzniká?

Pravý nádor je útvar skládající se z buněk, které jsou více či méně podobné buňkám tkáně, ze které vznikly. Buňky většiny tkání se i během života dělí (rozmnožují se rozdělením původní buňky na dvě nové buňky dceřiné). Tento proces nahrazuje staré a nefunkční buňky a udržuje stálý počet buněčných elementů v tkáni.

Informace nutné k regulaci počtu rozdělení buněk je stejně jako všechny ostatní informace zakódována v buněčné DNA (deoxyribonukleové kyselině). Chyba ve struktuře DNA tak může znamenat snížení nebo úplné vymizení mechanismů, které buněčné dělení redukují na nezbytně nutnou míru. Buňka se začne dělit nekontrolovaně, vznikne velké množství jejích stejně závadných kopií, přičemž se tato masa buněk projeví makroskopicky jako nádor.

Často vzniku nádoru předchází tzv. prekanceróza. Jedná se o změnu struktury tkáně, která je pak náchylnější ke vzniku nádoru, především z toho důvodu, že buněčné dělení je zde z nějakého důvodu urychleno. Urychlení poté zvyšuje pravděpodobnost toho, že v nově vzniklé buňce se bude nacházet DNA s chybnou strukturou, která poté zapříčiní dále nekontrolované buněčné dělení.

Prekanceróza vzniká na podkladě zánětů, metaplazií (změny vzhledu sliznice způsobené dlouhodobým drážděním) nebo v orgánech, které reagují růstem na pohlavní hormony (děložní sliznice, prostata, mléčná žláza).

Příčiny vzniku nádorů

Poškození struktury DNA s výše uvedenými důsledky mohou způsobit faktory fyzikální, chemické i biologické.

Z faktorů fyzikálních se jedná o záření ve formě rentgenových paprsků (příliš časté pořizování rentgenových snímků), záření gama (pobyt v radioaktivním prostředí) a UV záření (nadměrné slunění, užívání solárií).

Mezi faktory chemické v běžném prostředí člověka řadíme zejména cigaretový kouř a kouř obecně (např. i kouřem opracované potraviny – uzeniny), alkohol, tuky (tučné potraviny v souvislosti s nádory tlustého střeva) a některá konzervační činidla v potravinách.

Faktory biologické zahrnují především některé viry (HPV, EBV, HIV-1).
Pojmy maligní a benigní, formy růstu nádorů a jejich šíření (metastazování) v těle.

Růst nádoru může být expanzivní, to znamená, že nádor neprorůstá do okolních tkání, pouze je utlačuje. Jde o příznivější situaci oproti růstu invazivnímu, kde se nádorové buňky dostávají do okolních struktur a pomnožují se mezi buňkami tkáně zdravé.

Benigní nádor je takový nádor, který je oproti okolní táni dobře ohraničen, roste expanzivně a pomalu. Nemetastazuje, tzn. nešíří se a nezakládá nová ložiska jinde v těle. Za jistých okolností se však může zvrhnout v nádor maligní.

Maligní nádor (zhoubný) roste rychle, invazivně, ničí okolní tkáně a je schopen rozsevu (metastazování) do jiných částí těla. Metastazování znamená zavlečení nádorových buněk cestou krve, mízy nebo tělesných dutin do nové lokalizace a vytvoření nového nádoru.

Benigní nádory hrtanu

Nejčastějším benigním nádorem hrtanu je papilom. Papilom je obecný název pro nádor vycházející z povrchového epitelu, tedy buněčné vrstvy vystýlající průsvit orgánu (nacházející se na povrchu sliznice). Jeho příčinou je HPV virus (human papiloma virus, virus lidské papilomatózy).

Papilomatóza je nahromadění množství papilomů v jedné lokalizaci, je typická pro děti. Ty se HPV virem mohou nakazit již během porodu od matky. Na hlasivkových vazech (a následně i v prostoru supra- a infraglotickém, vysvětlení pojmů viz. článek o laryngitidách na tomto serveru) pak vyrůstají četné splývající papilomy, které jsou charakteristické rychlým růstem a také recidivou (znovuobjevením po léčbě).

Úleva obvykle přichází v pubertě, neboť nádor reaguje na hormonální změny, frekvence recidiv se snižuje.

V dospělosti se tak objevují spíše jednotlivé papilomy, které rostou pomaleji. Po léčbě mohou recidivovat, ale obvykle v horizontu několika let. Tento typ nádoru člověka významněji neohrožuje. Je však nutné zachovat disciplínu, plně se podrobit stanovené léčbě a lékařem stanoveným kontrolám, neboť i u papilomu hrozí možnost zvrhnutí v maligní nádor.

Dále mohou v hrtanu vznikat nezhoubné nádory z jiných přítomných tkání, avšak jejich výskyt je raritnější, než u papilomu. Je to například adenom, tedy benigní nádor z výstelky žlázky, hemangiom, benigní nádor z výstelky cév (endotelu) nebo chondrom, benigní nádor z chrupavky.

Maligní nádory hrtanu neboli rakovina hrtanu

Jedná se nejčastěji o zhoubné nádory z výstelky (epitelu) hrtanu. Dle umístění nádoru v hrtanu se popisují jako rakovina glotická, supraglotická a málo častá rakovina infraglotická (tj. subglotická).

O všech třech typech platí, že nejsou-li zachyceny v zárodku, pak rostou invazivně, výrazně destruují chrupavky hrtanu a metastazují (především cestou mízy do místních mízních uzlin, metastázy do vzdálenějších lokalit nejsou časté, jsou-li, pak obvykle do plic), mohou působit mnohé komplikace (viz. dále).

Glotická rakovina začíná růstem nádoru na jedné hlasivce, odkud se šíří na hlasivku druhou. Nádor roste do hloubky tkání i do plochy, metastazuje obvykle později (v době rozpoznání rakoviny často ještě k metastazování nedošlo).

Supraglotická rakovina se šíří z příklopky hrtanové do hrtanu, do jazyka a blízkých částí hltanu. Metastazuje též spíše v pozdějších stádiích nemoci. Vzhledem k bohatému šíření do okolních tkání je však léčitelná obtížně.

Infraglotická rakovina roste do okolních struktur (tedy sestupně do průdušnice, vzhůru do hlasivkových vazů). Metastazuje časně.

Rizikové faktory nádoru hrtanu

Rizikovým faktorem je především pohlaví, naprostá většina onemocnění se projevuje u mužů ve věku nad 40 let. Je prokázána jasná spojitost s kuřáctvím. Supraglotická rakovina má souvislost s alkoholismem. Dále je rizikovým faktorem přirozeně dlouhodobé vystavení jiným kancerogenům (látkám podezřelým z podpory vzniku rakoviny), např. v pracovním prostředí.

Příznaky nádoru hrtanu a lékařské vyšetření

Rakovina hrtanu se může projevit neustupujícím chrapotem, pocitem cizího tělesa v krku a dýchacími obtížemi (dýchání „přes překážku“). Supraglotická rakovina se ohlásí obtížemi při polykání (bolestí).

Lékař oddělení ORL může pomocí laryngoskopického zrcadla objevit podezřelý růst v hrtanu. Taková tkáň je posléze odebrána (biopsií) na mikroskopický rozbor. Patolog určí, zda se jedná o nádor a v jakém stadiu. Rozsah růstu je poté určován moderními zobrazovacími technikami (počítačová tomografie a magnetická rezonance), stav krčních uzlin je kontrolován pomocí ultrazvukového vyšetření.

Léčba nádoru hrtanu

Je především chirurgická. V závislosti na zhoubnosti, stadiu a velikosti nádoru je buď cestou přes dutinu ústní, nebo přes zevní krk odebráno těleso, část hrtanu nebo celý hrtan.

V lékařské terminologii se užívá výrazů chordektomie (odebrání hlasivek), parciální horizontální laryngektomie (odebrání části hrtanového sloupce) a úplná laryngektomie (odebrání celého hrtanu), kde vstup do dýchacích cest je zjednán tracheostomatem, otvorem v krku.

Zvolený postup je vždy nejvýhodnějším kompromisem mezi zachováním funkcí hrtanu a dostatečným léčebným efektem. V pozdějších stádiích růstu nádoru se odebírají taktéž krční uzliny, do kterých mohly metastazovat nádorové buňky.

Další možností léčby je ozařování, které se užívá jak samostatně, tak jako doplňková terapie chirurgické léčby v pozdějších stádiích nemoci.

Chemoterapie se provádí zřídka, má nízkou účinnost.

Při úplné laryngektomii vymizí zásadní funkce hrtanu – tvorba hlasu. Tento stav lze upravit chirurgicky, kdy je zřízen komunikační spoj mezi průdušnicí a jícnem. V jícnu je vytvořena řasa, která kmitáním tvoří základní tón. Po nácviku je tak možné tvořit hlas, který umožňuje i plynulou komunikaci. Další možností tvorby hlasu je přístroj nazývaný elektrolarynx.

Úspěšnost léčby a komplikace nádoru hrtanu

Léčba má přirozeně nejlepší efekt u časně rozpoznaných rakovin. Včas obvykle přicházejí pacienti s rakovinou glotickou (s rozvinutým chrapotem). Naopak u rakoviny supraglotické se příznaky vyvíjejí později, čemuž odpovídá nižší úspěšnost léčby.

Většina nemocných s časným stádiem rakoviny je léčena úspěšně a k recidivám ani komplikacím docházet nemusí. Naopak u pacientů s nejrozvinutějším stádiem je šance na další pětileté přežití bez komplikací nebo recidivy nádoru asi 40 %.

Ke komplikacím nádoru řadíme postupné uzavírání dýchací cesty a utlačování cév a nervů v okolí nádoru, což může způsobit odúmrť mozkové tkáně, bolesti a poruchy dýchání při útlaku bráničního nervu.

Komplikace objevující se po léčbě zahrnují recidivu nádoru a možné objevení metastáz (často až s ročním odstupem) v blízkých uzlinách, vzdálené metastázy se objevují v plicích.

Diskuse

• Rakovina krku a hlavy