DISKUSE, Popis, Zánět dělohy, Rizikové faktory, Prevence, Příznaky, Léčba, Pomoc, Komplikace
Popis dělohy
Děloha je nepárový dutý orgán patřící mezi ženské vnitřní pohlavní orgány. Má převážně svalnatou stěnu a je uložen v malé pánvi. Je to orgán tvoru oploštělé hrušky. „Bubák“ této hrušky směřuje nahoru a je skloněn mírně dopředu, zatímco „šťopka“ spolu s užší částí směřuje dolů a je napojena na pochvu.
Děloha prodělává během života ženy velké změny. U žen které nerodily je dlouhá asi 7-8 cm, u žen které už rodily 8-10 cm. Hmotnost kolísá mezi 30-100 g. Děloha má tři části. Píšeme zde o nich proto, že každá část může být postižena zánětem.
První částí je hrdlo děložní ( cervix uteri, jeho zánět je cervicitis), hrdlo je dlouhé asi 3 cm a jeho nejzevnější část vyčuhuje do pochvy (vaginy) a jmenuje se čípek děložní (portio vaginalis).
Druhá část – tělo děložní (corpus uteri), má tvar trojúhelníku, který ve svém spodním rohu přechází do hrdla děložního. Vpředu sousedí s močovým měchýřem, vzadu se střevními kličkami.
Horní část těla se vyklenuje a tvoří dno děložní
(fundus uteri).
Tyto tři části dohromady vytváří dutinu děložní, která je ale
u netěhotné ženy „spláclá“ a na řezu by vypadala jako štěrbina.
Stěna dělohy má tři vrstvy- zevní vrstva je tvořena pobřišnicí
(peritoneum, které se na děloze jmenuje perimetrium), svalovinou (myometrium)
a sliznicí (endometrium).
Popis zánětu dělohy
Zánět dělohy je z medicínského hlediska příliš široký pojem. Už jsme si popsali dělohu a víme, že má tři části, stejně tak jako její stěna má tři vrstvy. Proto rozebereme ve zkratce každý zánět zvlášť, i když se často jednotlivé záněty překrývají.
Nejčastěji infekce proniká dvěma cestami. Vzestupná cesta (ascendentní), kdy díky snížené obranyschopnosti, hormonální poruše nebo špatné hygieně proniknou bakterie ze zevních rodidel přes pochvu do dělohy. Sestupná cesta (descendentní) je možná při jiném zánětu v oblasti pánve, například při apendicitidě.
Další možné cesty jsou pak krevní a lymfatické rozšíření (rozsev), kdy sem infekce dokoluje z jiného ložiska v těle (například ze zaníceného zubu).
Zánět hrdla (cervicitis)
Je vyvolána různými mikroorganismy – stafylokoky, streptokoky,
enterokoky i E.coli. Tyto bakterie mohou ohrozit dělohu po porodu, potratu
nebo sexuální manipulaci.
Zánět sliznice těla dělohy (endometritis)
Může být vyvolán po porodu nebo potratu, protože zadržené zbytky tkání
a krevních sraženin jsou dobrou živnou půdou pro mikroorganismy.
Mikroorganismy se přenesou většinou z už také zaníceného hrdla. Jiným
způsobem vniknutí infekce je zanícení otlaků a okolí odumřelé tkáně,
která vzniká při používání nitroděložního
tělíska.
Zánět svaloviny těla děložního (myometritis)
Navazuje na zánět sliznice po potratu a zpravidla se šíří dál na zevní
vrstvu stěny dělohy – pobřišnici. Pobřišnice sama o sobě může být
infikována a zanícena (perimetritis) ze vnitř nebo zvenčí
při zánětu jiného sousedního orgánu.
Rizikové faktory zánětu délohy
Rizikové faktory spojené s rozvojem zánětu dělohy jsou mnohé. Většinu z nich může žena sama ovlivnit. Mezi rizikové faktory patří časté střídání sexuálních partnerů – promiskuita.
Dále nedostatečná pohlavní hygiena a to jak ženy, tak i jejího partnera. K infekci může dojít při krvácení (i při menstruačním), protože krvácení alkalizuje pochvu (činí jí méně kyselou) a tím usnadňuje přechod bakterií ze zevních rodidel do pochvy a dále do dělohy.
Infekce se ale může přenést i z jiné části těla krevní (hematogenní), nebo lymfatickou cestou. Proto pokud máte gynekologické obtíže a současně jiné infekční ložisko v těle (jiný zánět, například zubu), informujte o tom svého gynekologa.
Riziko zánětu dělohy stoupá i při používání nevhodných hygienických pomůcek, některých mýdel a pěn.
Jako u všech onemocnění zvyšuje riziko zánětu snížená obranyschopnost. Jak je vidět, tak zánět může přecházet z jedné části na druhou a s narůstajícím časem hrozí i nebezpečí, že se zánět dostane vejcovodem až k vaječníkům.
Prevence zánětu dělohy
Jako prevence zánětu dělohy a zánětu vnitřních ženských orgánů vůbec se uvádí dostatečná osobní hygiena a to nejen u ženy, ale i u jejího sexuálního partnera. Hygiena by měla být prováděna speciálními gynekologickými mýdly, aby nedošlo ke zbytečnému narušení rovnováhy uvnitř pochvy, a nebyl tak umožněn průnik bakterií ze zevního genitálu.
Jako prospěšné se uvádí i používání kondomů, protože mnoho původců infekce může být do pochvy zavlečeno spolu s penisem při pohlavním styku. Kondom pak tvoří nejen bariéru pro spermie, ale i pro mikroorganismy. Je třeba také myslet na to, že mikroorganismy sice nejsou vidět, ale jsou na všem kolem nás a infekce se nemusí přenášet pouze na penisu nebo prstech vašeho partnera (nebo vašich), ale i na různých jiných předmětech.
Příznaky a projevy zánětu dělohy
U zánětu dělohy se setkáváme s tím, že ženy udávají bolesti v podbřišku a v bederní krajině, která je spíše trvalého rázu. Vyskytují se teploty, zimnice a zchvácenost.
Dalším příznakem je slabé krvácení nebo špinění
mimo menstruační cyklus.
V těžších případech se setkáváme s hlenovitým až hnisavým
páchnoucím výtokem (fluor).
Nemocné udávají bolest nebo nepříjemné pocity při močení nebo vyprazdňování (defekaci).
Pokud je zánět chronický, můžeme pozorovat pouze prodloužení menstruačního krvácení nebo nepravidelné krvácení mimo cyklus. Proto je velmi důležité mít alespoň zevrubný přehled o tom, kdy by menstruační krvácení mělo začít a kdy obvykle končí. Jakékoliv výchylky bez zjevných příčin (silný stres nebo velká námaha) mohou poukazovat na zánět vnitřních ženských orgánů, ale v horším případě i na nádor.
Léčba zánětu dělohy
Záněty dělohy jsou léčeny antibiotiky specifickými pro
daný druh bakterie.
Druh bakterie je určen z odebraného stěru, odběr provádí
gynekolog sterilní vatovou tyčinkou. Stěr je přeočkován na živnou půdu a
bakterie, které na ní pak narostou otestovány na odolnost (rezistenci)
k různým druhům antibiotik. Tak jako u všech ostatních chorob, pokud je
zánět podchycen včas, je léčba relativně snadná, lehká a levná. Jsou
předepsána antibiotika a lokální léčba.
Lokální léčba má podobu čípků nebo různých mastí či výplachů. Ovšem při zanedbání nebo ignorování příznaků, je léčba mnohem komplikovanější.
Vzhledem k tomu, že infekce se může volně šířit z dělohy jak do vejcovodů, tak i zpět do pochvy, je zde velké nebezpečí, že zánět dosáhne takové intenzity, že už na něj léčba antibiotiky bude krátká. V takovém případě se přistupuje k operačnímu řešení. Chirurgický výkon je prováděn s důrazem na zachování dělohy a alespoň jednoho ovaria.
Jak si mohu pomoci sám
V případě podezření na zánět dělohy je nejsnadnější pomoc návštěva gynekologa. Při mírnění příznaků se doporučuje klid a odpočinek, je také možné brát různé druhy léků tišících bolest.
Komplikace zánětu dělohy
Hlavní komplikací je obtížná diagnostika zánětu dělohy vzhledem k zánětům okolních struktur, i když je pravda, že prvotní kroky jsou stejné, ať už jde o cokoliv.
Zánět dělohy je třeba odlišit od zánětu močového měchýře (cystitis), slepého střeva (apendicitis), závěsného aparátu dělohy (parametritis), zánětu vejcovodu a zánětu vaječníku.
Diskuse
Další komplikací je možnost rychlého přenosu zánětu na okolní struktury
a to nejen na ty, co patří k pohlavním orgánům. Generalizovaný
zánět se pak může šířit krevní nebo lymfatickou cestou do
různých částí organismu (mikroorganismy se dostanou do krevních nebo
lymfatických cév, kterými se pak „ vozí“ po celém organismu).
Další názvy: metritis, kolpitida, uteritida, metritida, endometritis, endometritida, myometritida, myometritis, perimetritida, perimetritis, adnexitida, adnexitis, cervicitida, cervicitis, zánět hrdla dělohy, zánět čípku
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.