Poprvé jsem zánět ledvin prodělala včera. Vše začalo mírným pálením močových cest v sobotu, s kterým jsem si myslela, že se vypořádám sama jako loni, kdy jsem prodělala zánět močového měchýře a vyléčila si ho bylinkami.
Hodně jsem pila (5,5 litru vody denně), nicméně to asi nestačilo.
V pondělí se mi stále špatně dočurávalo a začala jsem mít průjem. Myslela jsem si, že se jedná o nějakou bakterii v břiše, nebo střevní chřipku, a tak jsem ani bolestem nevěnovala přílišnou pozornost. V zádech mě vůbec nebolelo.
V úterý se bolesti o něco vystupňovaly, ale stále to bylo snesitelné. Naordinovala jsem si dietu, ale neměla jsem ani příliš velkou chuť k jídlu. Vše to, co jsem snědla, šlo prakticky hned ven.
Ve středu se přidal silný pocit na zvracení a trochu mě začalo pobolívat v zádech, ale žádná krutá bolest to nebyla. Spíše, jako když jste nafouklí a plynatost nejde ven. Neustále mi navíc v břiše běhaly bubliny, takže jsem to stále připisovala průjmu. Celou dobu jsem byla bez teplot (36.6 °C).
Na večer už mi bylo o poznání hůře. Snažila jsem se najít si nějakou pozici, aby se mi trochu ulevilo. Bolest břicha se totiž stupňovala, ustoupila jen lehce po vyprázdnění a po masírování.
Noc byla krutá. Budila jsem se bolestí, tentokrát již i zad a nepomáhalo nic. Ve čtvrtek ráno jsem šla k lékařce s tím, že mám silné bolesti břicha a trochu i zad. Nepoklepala na mě, nic, jen mi řekla, ať se jdu vymočit. Tak tmavou moč, co jsem jí přinesla, jsem ještě neviděla. Měla barvu o něco málo světlejší, než je coca-cola. Ponořila papírek a řekla, že je to akutní zánět ledvin. Ihned jsem dostala antibiotika.
Když jsem přišla domů, chytla mě šílená bolest, že bych ji nikomu nepřála.
Opravdu jsem nikdy nic tak strašného nezažila. Nemohla jsem se zvednout, brečela jsem bolestí a byla jsem celá bílá. Roztřáslo se mi celé tělo, jak strašně to bolelo. Tentokrát již opravdu v zádech, ale i břicho.
Ihned jsem jela do nemocnice. Lékařka se na mě podívala a dostala jsem kapačky, po kterých se mi hrozně ulevilo. Jinak v nemocnici zjistili, že se jedná o zánět nejen ledvin, ale i močovodů a ty průjmy jsou prý k tomu naprosto běžné. Takže, nepodceňovat!!!

Ve dvanácti letech jsem prodělala ledvinovou koliku, člověk by řekl, že by se to opakovalo po tom. Začala jsem chodit na střední a cca v druháku začaly mé problémy. Nejdříve to začínalo pouze záněty močových cest, a to každých 3-5 měsíců. Léčili to antibiotiky. Je mi 21 let a v roce 2015 jsem měla minimálně 7× antibiotika na ten samý problém, jenže v červnu 2015 jsem měla zánět močových cest a do toho se mi i přes antibiotika rozjel akutní zánět hltanu. Léčení probíhalo na 3 antibiotikách po sobě, byla jsem doma cca 2 týdny a půl.

V listopadu to přišlo znovu, ale s tím že jsem nejdříve jela na pohotovost opět s bolestí v krku a do druhého dne jsem skončila u praktického lékaře se zánětem ledvin, toto samé se opakovalo i začátkem března 2016. Nejdříve pohotovost s hltanem a druhý den se zánětem ledvin. Antibiotika jsem měla na 10 dnů, při zjišťování jsem měla CRP 86, a v moči nic, měla jsem nízký tlak, na který normálně netrpím, spíš mam obvykle normální nebo lehce zvýšený, ale měla jsem 90/60, doktorka mě poslala na internu s žádostí o hospitalizaci, na interně mě poslali na infekční, že to tam oni neřeší, a tam mi opět napsali antibiotika a hurá domů.

Antibiotika jsem dobrala 18. 3. 2016. V podstatě po 14 dnech po dobrání antibiotik ležím doma opět se zánětem ledvin. Byla jsem na Sonu, kde nic nenašli, dále kompletní krevní testy, které byly také v pořádku, a v moči se jen našli nějaké množství bakterií, ale ty mi to pořád nespouštějí.

Takže když to shrnu, za rok mám minimálně po 7 antibiotikách, což je docela dost, ale jak zázrakem mám jaterní testy úplně v pořádku.

Takže se teď snažím zjistit, proč se to vrací, aby se mi to už neopakovalo a nepodepsalo se to na mě do budoucna, hlavně co se rodinného života týká. Protože v podstatě nikde nic zatím nenašli, a mám jen strach, že se to teď bude opakovat častěji. Pochopila bych močové cesty, ale ledviny nejsou zrovna super je mít 3-4× do půl roku.

Léčba: pouze antibiotika, byla navrhnuta i dieta na snížení přijímání tuků, ale ta se zamítla, protože se nic nenašlo. Pokaždé jsem měla vysoké horečky, a teď naposledy i motání hlavy.

Měl jsem stále teploty, prostě příznaky jako u chřipky, asi týden jsem to rozháněl Paralenem a Ibalginem a až potom, co mi teploty neustávaly, jsem zašel ke své doktorce. Tam mi odebrali moč a ejhle, zánět ledvin.

Nasadila mi antibiotika Xorimax 500, a to 16 tabletek na 8 dní. Teploty přes den kolem 37,5, někdy vůbec… V noci zimnice a čekám, až mi antibiotika pořádně zaberou. Hodně piju urologický čaj, brusinkový čaj, vodu.

Bolesti vcelku žádné, ani při močení. Na bolesti Ibalgin 400 třikrát denně. Klid a teplo a pozor na stravu. Doufám, že už bude jenom a jenom líp. Dnes je čtvrtek, půlka antibiotik vybrána, malá změna k lepšímu, v pondělí kontrola, tak uvidíme.

Během menstruace v noci v úterý mě v noci vzbudila bolest na boku/na zádech. Běžně během menstruace mě pobolívá břicho, záda, občas pocit těžkých nohou a bolest hlavy. Neřešila jsem a pokoušela se usnout.

Středa v noci opět, zde jsem již nevydržela a vzala si na bolest Ibalgin, hlavou se mi honila myšlenka cesty do nemocnice, ale nechtěla jsem být hypochondr.

Čtvrtek - během dne pocit teploty, po příchodu domů přes 39° C (tak vysokou jsem měla v životě snad pouze jednou), bez dalších příznaků. Sraženo Ibalginem. Po je ho účincích zase teplota ze sražených 38 na 39+. Žádná bolet zad, břicha, rýma, nic. Pouze třesavky spojené s vysokou teplotou.

V pátek vyhledán lékař. Žádné podezření při poklepávání do zad, poslechu srdce, kontroly krku. Změřen tlak a odebrána krev a moč. Výsledky budou odpoledne, kdyby něco, že mi zavolá. Ve 2 hodiny odpoledne naléhavý telefonát s nepříznivými čísly. CRP 203, okamžitě do nemocnice.

Při příjmu mnoho vyšetření, nevěděli, jestli ledviny nebo co (žádná bolest při bušení do ledvin). Pobyt v nemocnici 5 dní. Do toho v moči nějaká „ošklivá“ bakterie. Během pobytu zlepšení stavu, negativní moč. Propuštěna do domácí léčby. Zánět díkybohu vyléčen.

Letos mi bude 50 let. Na počátek svého zánětu ledvin si detailně nepamatuji, bylo to před 40 lety. Vím, že jsem někde silně nastydl. Bolesti břicha, zad, ale při močení jsem nic necítil. U lékaře mi z moče zjistili silný zánět. Nástup do nemocnice v Poličce, ležet, být v teple, pít a pít, nesolit, omezený přísun bílkovin. Močil jsem jen do své nádoby v místnosti na to určené, třikrát denně odběr krve.

Bral jsem zpočátku nějaké léky, nejspíš antibiotika. Následovaly rentgeny, po třech týdnech propuštění, co týden kontrola, v případě nálezu v moči znovu hospitalizace .Pořád mi vtloukali do hlavy, že nesmím nastydnout a hodně pít, nesolit, nekořenit, a když se stav zlepšil, kontroly po čtrnácti dnech. Nevím, jak dlouho trvalo, než nás („čekalo se, až nás bude víc“) odvezli z Poličky do jiné nemocnice na vylučovačku. A na tehdejší zázrak medicíny, ultrazvuk, až do Blanska.

Ortostatický pokus prokázal, že mi při námaze ledviny vylučují bílkoviny a ještě něco, ale to si nepamatuji. Také mi ulpěl název „klírens“, jak se to píše, nevím, je to měření hustoty a množství moči a něčeho v moči. 24 hodin bez tekutin, krom polévky v poledne a odevzdávat v určený čas obsah měchýře (to vyšetření jsem nesnášel).

Následoval zákaz tělocviku. Po ukončení školy jsem musel před komisi, ta mi zakázala nastydnout, pít alkohol, tahat těžké věci a dělat těžkou práci. Vystavili mi potvrzení na sníženou pracovní schopnost a odchod. Dost mi pomohli vojáci, moc o mě asi stáli, věčně mi něco píchali na ty rentgeny, jeden lékař se mne ptal, jestli mám na něco alergii, že jestli nemám, tak po tom zaručeně mít budu. Měl pravdu. Pětkrát jsem měl odklad, nakonec mne odvedli na pět měsíců.

Moje trable tím vcelku skončily až do letoška, dnes jsem se vrátil od lékaře se zánětem močových cest, moč byla v pořádku, tak doufám, že mi po tolika letech ten kolotoč nezačne znovu.

Ještě chci dodat, že jsem měl štěstí na výbornou obvodní lékařku, pečovala o mne přes 30 let, a nejen kvůli těm ledvinám mě pěkně proháněla. (Sice jsem nadával, když jsem měl týden ležet v nemocnici, aby mi mohli udělat odběry, ale dnes jsem jí vděčný). Žádné přecházení chřipek jak dneska, to jsem to musel pěkně vyležet, pravidelné kontroly ledvin, krve i moči. Na ledvinové koliky mi perfektně zabírala vana s teplou vodou. Nosil jsem ledvinové pásy (i když jsem byl spolužákům k smíchu), dodnes nosím nátělník a do sandálů ponožky. Směje se ten, kdo nic podobného nezažil.

Tak to je tak vše, na co jsem si po těch létech vzpomněl. Přeji vám všem hodně zdraví.

V půl páté ráno jsem se probudila na zemi. Úplně jsem se klepala a nemohla jsem vstát. Strašně mě bolely záda, břicho a také nohy. Mamka rychle přiběhla. Dala mě na postel a změřila mě teplotu - měla jsem asi 37,8°°. Myslely jsme si ,že to nebude nic vážného. Tak mi mamka dala Paralen a šla jsem si znovu lehnout. Snažila jsem se usnout, ale vůbec to nešlo. Hrozně to bolelo, čím dál víc! Nedalo se to vydržet! K tomu se mi začala motat hlava a měla jsem zimnici. Bolelo to tak, že jsem nemohla dojít na záchod, ani se obléknout. Mamka mi tedy zavolala záchranku. Ty mě odvezli na pediatrii. Hned mě tam hospitalizovali a dali mi kapačku + antibiotika do žíly a nechali mě převést na JIP. Byl tam za mnou primář a řekl, že si myslí, že mám zánět ledvin. Že prý jak jsem ležela na té zemi v křečích, tak se mi ta bolest přenesla z ledvin do nohou.

V nemocnici mi pak dělaly různé vyšetření sono, odběry moči atd. Při močení mě to strašně pálilo. Když mě kapačky sundali, tak jsem pak začala mít průjem. Docela hodně. Dělaly mě výtěry z konečníku! Po těch kapačkách se ta bolest zmírnila a nebylo to tak strašné, ale asi po 2 hodinách mě to zase začalo bolet. Bolelo mě to tak strašně, že mi z toho tekly slzy. Sestra mi pak dala znovu kapačku.

Pak mi dávali ještě nějaké léky a už se to celkem rychle řešilo, už to bylo i celkem lepší. Domů mě pustili asi po 2 týdnech. Ještě pořád teď musím chodit na kontroly!

Asi dva měsíce mě trápil zánět močových cest, poprvé v životě. Ještě než jsem stačila začít užívat antibiotika, začala mi náhle slabá bolest v podbřišku, která
postupně sílila a stěhovala se do boku a poté do zad. To už ale byla tak silná a nezabírala žádná analgetika, že jsem požádala manžela o zavolání sanitky. Měla jsem pocit, že se nedokáži ani obléknout. Naštěstí bolest vždy na malou chviličku polevila, aby se ovšem o to s větší úporností zase vrátila. Trochu jsem zvracela.
Sanitka přijela a odvezla mě do nemocnice, ale ještě dřív mě posadili saniťáci dovnitř a deset minut jsem se kroutila v sedačce bolestí, tekly mi slzy a oni si vyplňovali v klidu papíry.

V nemocnici mi lékař udělal sono ledvin, ale na nic nepřišel. Sestra mi dala injekci na bolest a propustili mě domu. Injekce bohužel nezabrala, bolest se zhoršila a přidalo se neustálé zvracení. Ani jsme nevyjeli za bránu nemocnice a vrátila jsem se na urologii, kde si mě nechali na lůžkovém oddělení.

Můj zánět ledvin probíhal vcelku prapodivně. V sobotu ráno průjem, večer už klid. V neděli mi nebylo vůbec nic, takže jsem nad tím mávla rukou. V pondělí ráno horečka 38 °C. Vzala jsem si Paralen a večer mi bylo zase fajn. Žádné bolesti, prostě pohodička. Takže večeře, pivečko a za hodinu všechno letělo ven. Horečka se vrátila a nastoupila zimnice. V úterý ráno teplota klesla a zdálo se, že je ticho po bouři. Odpoledne se vše znovu vrátilo a večer zase zimnice. Ve středu už se teplota začala šplhat ke 40 °C a nešla dolů. Zvracela jsem bez ustání a do omdlení. Odvezla mě sanitka s podezřením na otravu jídlem.

V nemocnici mi v moči zjistili zánět a pronesli verdikt - zánět močového měchýře, který druhý den při ultrazvuku vyvrátili. Naštěstí mě tou dobou už bolel celý člověk, takže mě doktorka prohlédla kousek po kousku. Nejdříve se nad kňučením nad pravým bokem domnívala, že jde o žlučník, ale nakonec objevila zánět na ledvině a nasadili mi antibiotika. V sobotu jsem odešla z osobních důvodů na revers domů s krabičkou antibiotik. Dnes (ve středu) dobírám poslední. Za celou dobu jsem neměla problém s močením ani mě nebolelo v zádech, jak většina článků popisuje.

Během roku jsem často trpěla na zánět močového měchýře (pálení při močení, neustálé nutkání jít na wc ale vylučování moči jen po kapkách atd). Vždy jsem si to přeléčila sama urologickým čajem, teplem a brusinkama. Nevím, zda tyto záněty měli vliv na můj pozdější zánět ledvin.

Ten se projevil takto:
Den 1: Bolest v levém boku oblast zad až do břicha. Nebyla nijak silná - moje první podezření padlo na plynatost, nemožnost si říhnout atd. Bolelo to celý den, ale nebylo to nijak výrazné.
Den 2: Bez bolesti, bolest se vrátila po sprše, asi na 1 hodinu.
Den 3: Během noci velmi silné a nevydržitelné bolesti v levém boku. Trvaly asi 3 hodiny. Bolest opravdu nepříjemná a velmi silná. Nevíte, jak se pohnout, dýcháte velmi zrychleně. Hned ráno jsem šla okamžitě k obvodnímu, která vzala vzorek moči. Silné bolesti přichází záchvatově, takže bolí třeba hodinu, pak přestanou a zase se vrátí.
Den 4 - bolest celého těla, horečka 38,5°C

Obvodní prokázala nález a poslala mě na urologii, kde mi udělali ultrazvukové vyšetření a posléze poslali na příjem na urologické oddělení. Během 20 minut jsem byla i na sále. Akutní zánět ledvin, kdy se mi zahnisaná moč usazovala v ledvině. Lékař mi přes lokální umrtvení ledvinu čistil a vyplachoval (přes močovou trubici). Není to nic příjemného, ale bolest není tak strašná jako ty, co jsem měla během dne. Proto se nebojte, dá se to vydržet.

Byl mi také zaveden stent z ledviny do močového měchýře. To je taková dutá hadička se zatočenými konci, která moč odvádí. Po zákroku katetr (tedy sáček na moč, jednoduše nechodíte čůrat, vše jde samo do sáčku). Po dvou dnech katetr odstraněn, stent však zůstává (u mě tří týdny). V nemocnici jsem strávila 7 dní - nitrožilní podávání atb. CRP 230.

Pokud se vám něco takového projeví, bolesti v oblastni ledvin, nezanedbávejte to! Zahnisaná moč způsobuje sepsi, tedy otravu krve, které může vést až k úmrtí. Jedná se o velmi závažný zánět.

Měla jsem akutní zánět ledvinových pánviček v necelých 18 letech. Inkubační doba byla cca 3 dny. Pár dní před jsem seděla na studených schodech (březen 2002). Pár dní na to jsem měla bolesti břicha a píchalo mě v boku, byla jsem bledá jako stěna, trpěla nechutenstvím a nebyla schopna vypít víc jak 0,5 l tekutin denně. Také jsem byla děsně unavená a sotva došla na wc, moč byla tmavé barvy. Ale při močení mě nepálilo. Druhý den přijela k nám domů obvodní lékařka a vzala mi moč a krev, navíc jsem měla horečku přes 38°C. Ještě večer jsem jela do Fakultky v Hradci, kde si mě 4 dny nechali na dětském oddělení a dali mi kapačku. Sotva mi odebrali krev, která kvůli nedostatku tekutin nešla vůbec odebrat! Nepříjemná zkušenost.

Jsem ročník 1986 . Když mi bylo 12 , tak jsem spadl v prosinci do rybníka . Byli tak 2 stupně nad nulou . Ani ve snu by mě nenapadlo , že se mi život takhle zkomplikuje . V momentě když jsem vylezl z vody , tak jsem si z toho dělal legraci a přirovnával jsem se k lidem , který si zaplavou v zimě dobrovolně . Za nedlouho jsem začínal pozvolna cítit bolest , která by se dala přirovnat k bolesti svalů . Doma si tenkrát mysleli , že simuluju , abych nemusel do školy . Po zhruba 14 dnech jsem nebyl schopen narovnat se . Už mě to omezovalo i v chůzi . Byla to nepředstavitelná bolest , kterou doprovázelo krvavé přerušované a velmi bolestivé močení . Teprve pak semnou šla máma tenkrát k lékařce , která mi dala ránu do zad a já uskočil dobrej metr dopředu ( Přidalová Kolín ). Měl jsem vztek jak na mámu , tak na doktorku . Řekla , že musím okamžitě do nemocnice a máma koukala , jak když jí ulítli včely .

Popis nemoci je celkem snadný . Bolest v zádech , která se dá přirovnat k podivné námaze svalů - bolest v zádech + brnění v zádech + pálení v zádech . A samozřejmě bolestivé , přerušované či zbarvené močení . Pro ty , co o nemoci nic neví , nebo jí nikdy neměli doporučuji film Zelená míle , kde onu nemocnou osobu se zánětem močových cest či ledvin zahrál naprosto věrohodně Tom Hanks .

Už několik let trpím na „bolesti zad“. Jsem zdravotní sestra, takže cvičím, tekutin nejméně 3 litry za den. Jednou jsem tak byla s bolestí zad u pana doktora, který dělá alternativní léčbu a když se na mě podíval- zezadu na záda, hned se mě ptá, zda netrpím na záněty ledvin… Připustila jsem, že jakmile začne podzim, až do jara, mám potíže. Když si v práci náhodně vezmu odběr moči, nález tam je. Nasadil mi UROVAXON. Bere se hodně dlouho, ale kupodivu mi pomohl a byl klid.

Tímto bych se s vámi chtěla podělit o svou „zkušenost“ se zánětem ledvin, je mi 22 let a na močové cesty a podobné „chuťovky“ jsem už docela expert.

Od malička trpím na záněty močových cest, už jako miminko jsem měla zánět (narodila jsem se s abnormálním množstvím nějaké bakterie v těle, to jsem prý podědila…) ale s ledvinami jsem nikdy žádné větší problémy neměla. Když mě záda pobolívaly, tak jen trošku při nastydnutí, ale tato bolest byla opravdu nepatrná, oproti tomu, co přišlo teď.

Zhruba před dvěma týdny jsem nastydla a dostala zánět močových cest, resp.močového měchýře. Ten jsem ale neléčila důsledně (vzhledem k tomu, že je mívám častěji, rozhodla jsem se pro domácí léčbu, protože na většinu ATB jsem už rezistentní a vím, že mívám průběhy tohoto onemocnění mnohem horší, přišlo mi tedy zbytečné jít k lékaři a vyfásnout další ATB). Začala jsem tedy čajovat - urologický, brusinkový čaj, ty jsem prokládala ovocnými, protože i k tomuto si moje tělo za ty roky vytvořilo jakousi averzi a povětšinou jsem po těchto čajích zvracela. Do toho jsem začala užívat Uroval Akut. Do třech dnů mi bylo (co se týče močáku) o něco lépe a proto jsem k lékaři vůbec nešla. Když už jsem si myslela, že jsem z toho „venku“, začala mě bolet záda, v oblasti beder. Hned mi bylo jasné, že to bude od ledvin, ale spoléhala jsem na to, že to po pár dnech o čajích přejde a budu zase fit. Jenže opak byl pravdou.
Bolest neustávala, přes den to šlo zvládnout, ale když přišla noc, jen těžko jsem mohla usnout. Pár dní jsem tedy fungovala „normálně“, pila čaje, ležela v teple, bolest nebyla ještě tak hrozná, že by se to nedalo vydržet.

Přišel víkend, v sobotu odpoledne jsem už měla teplotu a bolesti v zádech o něco větší (především při pohybu - obutí bot bylo skutečně velice bolestivé), ale to jsem zahnala Paralenem a Ibuprofenem, zase bylo trošku líp. Byla jsem ale strašně unavená, nechtěla jsem jídlo ani vidět, neustále mi bylo na zvracení. Přečkala jsem noc, ale to, co přišlo v neděli, bych nepřála ani nepříteli.

Dopoledne jsem to jakž takž zvládala, vzala si Paralen, Ibuprofen, vypila pár čajů, teplotu jsem už neměla, bylo mi docela dobře, až na bolesti v zádech, které i přes prášky bolely.

Odpoledne se mi ale přitížilo, a to dost! Během několika málo minut mi vyskočila horečka až na 39,5, bolesti byly horší a horší, celá levá polovina zad v oblasti beder, bok a pak už i podbřišek. Měla jsem zimnici,závratě, bylo mi vážně špatně jako nikdy předtím. Věděla jsem, že je zle, a hodně zle. Takovou bolest jsem ještě nikdy nezažila, a už ani zažít nechci. Sotva jsem dýchala (kdyby to nebylo životně důležité, nejradši bych nedělala ani to, protože při každém nádechu byly bolesti ještě horší), nemohla vstát z postele, začalo mi být na zvracení, ale v tom stavu, v jakém jsem byla, by to mé tělo asi nezvládlo, tak se rozhodlo počkat. Ale já už čekat nemohla, takže pro mě přijeli, sbalili mě a jeli jsme na pohotovost.

Šílená bolest v boku. Bez teplot bez příznaků ze dne na den.

Ahoj, ještě stále marodím, ale podělím se o svou zkušenost. Na záněty močáku trpím lehce od svých 17 let - zánět jsem mívala max 1-2× do roka, když 2×, tak hned po sobě. Poslední dobou jsem už byla i docela v pohodě, takže fakt, že mám, zánět ledviny mě zaskočil.

Den, kdy jsem začala mít první akutní příznaky jsem byla plavat a ve vodě jsem nachladla. Z koupaliště jsem jela na kole a už když jsem se vrátila, jsem začala cítil nepříjemnou bolest v zádech. Bolest je jakoby v pozadí, vytrvalá, pulzující a při pohybu bodavá. Mám zanícenou jenom jednu ledvinu, takže mě to bolelo jenom vpravo, těsně pod žebrama až lehce v bok a k tomu mě bodavě bolelo v podbřišku jako na vaječníku. Myslela jsem si, že jsem si nějak divně namohla svaly, nikam jsem bohužel nešla. Bolest se stupňuje, nemůžete sedět, nemůžete ležet, nemůžete spát. Velmi špatně mi zabíraly prášky proti bolesti. Prosím, nepodceňujte tento stav a utíkejte hned na pohotovost.

Další den bolest lehce ustoupila, na vaječníkách už nebolelo, záda hlavně při pohybu, myslela jsem si, že to bude v pohodě, ale večer se dostavily vysoké horečky (od 39 jsem je začala srážet paralenem a zábaly), takže jsem ráno vyrazila do nemocnice. Měla jsem stále 38°C a víc. Když jsem odevzdávala moč, byla tmavě žlutá až lehce do hněda, kalná, bolesti při močení jsem neměla ale žádné, takže nespoléhejte na tento příznak urologických zánětů! U zánětu ledvin se nemusí vyskytovat.

Podle rozboru moči jsem tam měla pěkné zvěrstvo - zánět mi způsobila E. Na ultrazvuku bylo vidět lehce zvětšenou ledvinu, která ale jinak byla v POŘÁDKU. Antibiotika tedy beru šestý den, vysoké horečky (přes den i noc) pominuly po 3 dnech, další dva dny večer lehce zvýšená teplota (do 38). Záda stále bolí, ale většinou se to dá vydržet, v pondělí mám kontrolu, tak jsem zvědavá, co se dozvím. Napíšu pak další zkušenost.

Je to nedávno asi 4 měsíce zpátky, co jsem prodělala zánět ledvin. Opravdu to bylo hodně bolestivé a nikomu bych to nepřála. Asi tak 5 dní mě pobolívalo v pravém boku, v bedrech a celkově mě bolely záda. V noci jsem se často probouzela, měla jsem hlavně bolesti břicha pod pravou plící. Docela dost to opravdu bolelo. Už pátý den jsem byla hrozně vyčerpaná, odpoledne jsem spala a poté co jsem se vzbudila, mi bylo opravdu špatně. Sbalila jsem se a jela k příteli. Bylo mi 15 a byla jsem na intru. Cestou vlakem se mi zvýšila teplota, nikdy mi nebylo hůř, celá jsem byla zpocená a pořád jsem se třásla. Byla ještě zima a jelikož se čekalo po přestupu na vlak venku, opravdu jsem myslela, že zkolabuji.

Třes se stále zvyšoval, později mi bylo špatně, že jsem se málem pozvracela. Ale moc jsem toho celý den nesnědla tak jsem neměla co. Ulehla jsem do postele a usla. Další den jsem se cítila líp, ale za chvíli jsem se začala z nenadání opět třást a do 10 minut se mi zvýšila teplota na 40°C. Poté jsem i zvracela. Okamžitě jsme se vydali do nemocnice, kde jsem musela v tom stavu čekat přes hodinu na výsledky. Poté mě hospitalizovali. Musela jsem na sono a doktor mě ještě prohlížel, jestli nemám zánět slepého střeva.

Zrovna se doma léčím ze zánětu ledvin, jsem týden doma z nemocnice, kde jsem strávila 6 dní.

Bylo mi asi 17 let. Jednoho dne mě začal bolet močový měchýř a chodila jsem často na záchod. Druhý den to bylo dobré. Následně jsem v noci měla křeče v břiše. Ráno všechno bylo OK a šla jsem do školy. Pár dní jsem čekala co z toho bude. Měla jsem jen občas křeče v břiše, bolely mě záda a občas jsem měla horečku.

Asi po třech dnech čekání jsem raději jela na pohotovost. Hned si mě tam nechali, dostala jsem antibiotika nitrožilně. Vůbec nejhorší nemoc, co jsem kdy zažila. Člověk se nedokáže zvednout z postele, nedokáže chodit, nemůže ležet na zádech, téměř neustále jsem měla horečky a bolesti v zádech.

Po 7 dnech mě propustili domů a předepsali mi další ATB na doléčení. Po 7 dnech jsem přišla na kontrolu, ale bohužel to ještě nebylo v pořádku. Byla jsem s tím další měsíc doma a brala další dva druhy ATB. I po tom, co jsem konečně prý byla zdravá, jsem se necítila dobře a ledvina se mi často ozývala.

Po půl roce se mi to vrátilo. Průběh léčení byl stejný, ale po dvou týdnech jsem byla zdravá.

Má zkušenost se zánětem ledviny a je velice nepříjemná. Bylo mi 18 a od rána jsem se cítila unavená, skoro celý den jsem zvracela, měla teplotu a bolela mě záda. Druhý den si mě odvezli do nemocnice a začali mi dávat žilně antibiotika. Druhý den v nemocnici přišel doktor a řekl mi, že ledvina finguje jen na 10 procent a že jí vezmou. Do týdne jsem byla na operaci a skončila jen s jednou ledvinou. Bolest neskutečná, ale snesitelná. Všichni chceme domu ale po téhle zkušenosti radím zůstaňte v nemocnici dokud to jde.

Přijela jsem domů a místo injekcí na bolest dostala jen kapky. Měla jsem velké bolesti, nemohla jsem spát, hýbat se, nic. Druhý den doma jsem měla takové vystřelující bolesti do podbříšku, že jsem to nemohla vydržet a sjela s mamkou na ambulanci. Tam mi z břicha vysáli 700ml nevím čeho. Vše se jevilo v pořádku, ale pak mi vyndali stehy a rána praskla. Dostala jsem drén a dobré. Další týden mě strašně něco píchalo v jizvě a při kontrole zjistili, že mi vylézají vnitřní stehy. Bez umrtvení mě doktor řezal a oznamoval mi, že mě to nemůže bolet. Byla jsem tak ubrečená a rudá, že mě ani nechtěl pustit do čekárny, aby po mě lidi nekoukali. A to nejsem jedna z těch ufňukaných holek, naopak myslím, že jsem v tomhle celkem silná.

Teď je mi 26 let a v druhé ledvině mívám zánět minimálně jednou do roka. Bojím se budoucnosti, ale doufám, že aspoň stihnu mít děti než se něco stane.

Nejprve jsem měla mírnou bolest v zádech, která se během dne zhoršila natolik, že jsem sotva mohla chodit. Byla jsem na dovolené v Chorvatsku a v Dubrovníku jsem zašla na pohotovost, kde mi po třech otázkách bez vyšetření odbyli injekcí Voltarenu. Další den se bolest ještě zhoršila a zvýšila se mi teplota, tentokrát jsem se nenechala odbýt a prošla vyšetřením, kde mi urolog diagnostikoval zánět ledvin.

Doktor mi doporučil zůstat dva dny v nemocnici, ale raději jsem zvolila hotel. Dostala jsem antibiotika na deset dní Citeral 500mg, Voltaren, Spasmex, který mi teda absolutně nepomohl od bolesti, brala jsem Ibuprofen a ještě nějaké prášky, které si nepamatuji název.

Po dvou dnech jsem se zlepšila a do týdne jsem byla schopná odcestovat zpátky domů. Doma mi doktor předepsal další antibiotika, které už jsem ale nedobrala.

U mě měl zánět ledvin pomalejší, ale prudký průběh. Pár dní jsem pociťovala píchaní v levém boku, pak přišly křeče, takže jsem se nemohla ani postavit. V noci teplota 37 -38°C, v noci až ke 40°C. Tři dny jsem ležela doma v horečkách. K lékaři bych nedošla. Když teploty trochu ustoupily, navštívila jsem svého lékaře. Okamžitě mě poslal na urologii, kde jsem podstoupila cévkování a sono. Napsala mi antibiotika Ciplox 500mg. Po třech dnech jsem pocítila opravdu úlevu.

Trpím záněty ledvin. Začalo to rok po tom, co jsem začala sexuálně žít. Hygienu jsem dodržovala striktně. Za rok jsem měla tři akutní silné záněty ledvin, u kterých jsem měla být hospitalizována. Jelikož je můj otec lékař, mohla jsem zůstat doma. Mezitím jsem měla mnoho zánětů močových cest, které nepřešly do zánětu ledvin. Poté jsem brala 6 měsíců zmírněnou dávku antibiotik a musela jsem se neustále hlídat. Rok to bylo téměř v pořádku, jen malé záněty močových cest, které jsem okamžitě léčila a nepřešly do zánětu ledvin.

Ale v létě po prvním vykoupání v bazénu jsem dostala svůj nejhorší zánět ledvin bolest šílená. Čtyři týdny jsem si nemohla ani kýchnout, jak mě to bolelo. Byla nutná hospitalizace na JIPce, antibiotika mi podávala nitrožilně. Horečky přes týden kolem 40°C. Antibiotika na nefritidu nezabírala, a tak mi nasadili širokospektrá antibiotika, která jsou na více druhů zánětů. Ta tři dny vůbec nezabírala, horečky stouply i na 41°C a i když mi podávali léky na snížení teploty a ledovali, teplota neustupovala, tak jsem se trochu začla bát o svůj život. Nakonec antibiotika zabrala a já už mohla ležet na normálním pokoji. Zařídilo mi to zkažené prázdniny, dvě dovolené k moři jsem musela zrušit, půl roku jsem se nemohla koupat.

Po roce sem opět cítila začínající známou bolest v zádech. Už nemám ani varovné signály z močení, vše jde rovnou na ledviny. Opět jsem brala antibiotika prvně normální dávky, další čtyři měsíce menší. Sedm měsíců to bylo v pořádku a teď opět cítím přicházející zánět ledvin.

Nejdříve vše začalo nutkáním na močení, které trvalo asi tři dny, to jsem se snažila vyléčit urologickým čajem a teplem. Zdálo se, že to pomohlo, protože asi na den příznaky odezněly. Další den jsem pociťovala silnou únavu - prospala jsem skoro celý den a dále lehkou bolest v zádech, původně jsem si myslela, že jsem si namohla sval.

Další den ráno to už bolelo o hodně víc, přidala se i zvýšená teplota kolem 37,5°C, necítila jsem se moc dobře a ulehla jsem v představě, že mam chřipku a záda se akorát víc rozbolela. Odpoledne jsem už měla horečku až k 39°C, silnou závrať a šíleně mě bolela pravá strana zad a břicha, chtělo se mi pořád zvracet a nemohla jsem sedět, natož chodit.

Večer už byla bolest a horečka tak silná, že rodiče volali na pohotovost, co se mnou, a tam řekli, že mě mají okamžitě převést do nemocnice nebo zavolat sanitku. Vzhledem k tomu, že bych do auta opravdu nedošla, tak mě odvezla sanitka do nemocnice, kde mi diagnostikovali pyelonefritidu s CRP 450 (zdravý člověk má CRP do a okamžitě mě hospitalizovali.

Už od 13 let co jsem trpěla častými záněty ledvin, stačilo, když jsem se prošla po studené zemi, nebo když jsem trošku prochladla. Vystřídala jsem několik druhů antibiotik. V 15ti letech jsem jela k léčiteli do Zlína. Mohu říci, že mi opravdu od těch zánětů pomohl.

Ale v 17ti letech (před rokem) jsem se probudila v noci, že potřebuji na malou, měla jsem mírné bolesti v podbřišku a při močení mě to řezalo a ke konci mi ukáplo pár kapek krve, věděla jsem, že je zle.

DEN 1: Další den večer jsem jela do nemocnice na centrální příjem - kde mě vyšetřila nějaká dětská obvodní lékařka, prý je to normální, že močím krev a že mám být v teple - odjela jsem domů!

DEN 2: Bolesti jsem měla stále a krev jsem také močila, začala mě pobolívat záda -nejvíce v oblasti pod žebrami a v boku. Brala jsem Algifen NEO proti bolesti a myslím i Paralen, ale nic nezabíralo

DEN 3: Opět jsem jela na centrální příjem (pohotovost noční), tak mě vyšetřovala nezkušená pediatrička, řekla, že mám jen zánět močového měchýře a že se krev moči většinou vyskytuje. Bolesti jsem měla šílené, a tak mi nechala píchnou injekci proti bolesti. Ale bolest byla stále silná. Jela jsem opět domů.

DEN 4: Ležela jsem a už mi nastoupily k nemoci i silné horečky, cca 38,7C. Motala se mi hlava a celkově mi bylo zle. Rodiče mě odvezli dopoledne k obvodní lékařce - diagnostikovala mi virózu. Takže jsem brala zase Paralen.

DEN 5: Bolest už nesnesitelná, v noci jsem nespala a horečky jsem stále měla.
Mamka mě dovezla do nemocnice a vyžadovala urologa, ne pediatra. Vyšetřoval mě internista, poslal mě na rentgen a ultrazvuk. Zjistilo se, že mám ledvinovou pánvičku zvětšenou o 1,5cm. Udělali mi vyšetření krve a poslali mě opět domů.

DEN 6: Celou noc jsem nespala a horečky neklesaly, bolesti neodcházely. Rodiče se na mě nemohli už dívat, bolesti byly takové, že jsem si nemohla nasadit ani ponožku. Ráno jel táta za mou obvodní pro lístek, aby mě vyšetřili v nemocnici a hospitalizovali. Dojela jsem tam, udělali mi odběry moči+krve. Dali mi kapačku s antibiotiky. Měla jsem vysokou sedimentaci 135 (při normální angíně je třeba 35) a ležela jsem. Zjistili mi akutní zánět ledvin.

DEN 6 - 13: léčení v nemocnici na dětském.

DEN 14: Už jsem byla doma, záda mě pobolívali, ale už mi bylo ok.

Bohužel se nám stalo, že naše malá dcerka třetí den na dovolené u moře začala mít velice vysoké horečky. Celý týden měla 39 - 41 stupňů po 3-4 hodinách. Bylo to pro mě a manžela velice náročné. S sebou jsme měli pouze Panadol čípky, kterými jsme teplotu srážely, ale nic se neměnilo. Museli jsme vyhledat lékařskou pomoc a to celkem dvakrát.

První řecký lékař nezjistil nic a pouze mi sdělil, že je děvčátko zdravé a má pouze nějakou virózu. Po dalších dvou dnech jsme museli do hlavního města a tam si nás dokonce v nemocnici nechali. Hned byla nasazena antibiotika, která začala zabírat až po 3 dnech. Maličká celé 4 dny nednědla ani sousto a velice málo pila. Chci tímto informovat rodiče, že pokud Vaše dítě nejí, tak to vůbec neřešte. Hlavně myslete na to, aby pilo a to moc.

Naše holčička měla v noci (okolo 23. hodiny 41 st a ve 3 ráno 34,5) nevěděla jsem, jestli mám dříve chladit nebo zahřívat. Pro rodiče je to opravdu hrozné, ani si moc nepamatuji (špatný spánek, hrozné nervy), ale všichni, kteří něco takového zažijí, tak se snažte být klidní a nezmatkujte. Já u sebe měla manžela, který mi pomáhal, ale 2× jsem se úplně psychicky rozladila a to malé moc nepomohlo.

Všichni jsme zhubli, malá ztratila 2kg. Doporučuji prevenci - pít, pít, pít.

Ráno jsem se probudila a nic mě nebolelo, jen jsem častěji chodila na záchod. Během dne se při močení objevila řezavá bolest, nevěnovala jsem tomu takovou pozornost a šla do práce. V práci se to čím dál tím víc zhoršovalo a byla to opravdu šílená bolest. Jela jsem na pohotovost.

Tam mi našli krev a bílkoviny v moči. Stupeň 4, opravdu vysoký. Diagnostikovali mi zánět močových cest. Dostala jsem antibiotika a byla poslána domů. Za dva dny jsem šla na kontrolu ke své doktorce, která se mě jen zeptala, jak se cítím a vzala mi moč. V moči nebyla krev a ani bílkoviny a já odešla domu. Po 2 dnech se mi bolest opět vrátila. Šla jsem znovu k doktorce s tím ,že mě to zase bolí. Sestra mi vzala moč, moč byla negativní a tak jsem byla opět poslána domu. Prý antibiotika ještě nezabrala.

Doma se to nezlepšovalo, sice krev v moči už nebyla, ale bolesti byly stále. Šla jsem znovu k doktorce a nenechala jsem se odbýt. Poslala mě na urologii (to bylo ve středu). Na urologii mi však řekli, že jelikož pořád beru antibiotika, tak mě nemohou vyšetřit a že potřebují, abych krev měla bez antibiotik, tak jsem byla objednána na další týden v úterý, to znamenalo dalších 6 dní počkat.

O víkendu se můj stav zhoršil, měla jsem horečky 39, nechutenství k jídlu a bylo mi opravdu zle. Přítel mě odvezl na pohotovost, kde mi diagnostikovali oboustranný zánět ledvin. Doktor si mě chtěl v nemocnici nechat, ale já nemocnice nenávidím, tak jsem dostala antibiotika a jela domů. Druhý den to bylo snad ještě horší. Opět jsem jela na pohotovost. Tam si mě už nechali a píchali mi antibiotika nitrožilně. V nemocnici jsem pobyla 4 dny a byla propuštěna domu.

Teď je to druhý týden, co jsem už doma. Horečky nemám, ale bolest pořád lehce pociťuji. Zítra jdu na kontrolu tak se uvidí. A aby toho nebylo málo, na pohotovosti si mě předávali z jednoho oddělení do druhého. Jelikož mi je 18 let, patřím na dětskou pohotovost, tam ale nevěděli, co se mnou a prý, když mám praktického lékaře pro dospělé, tak patřím na dospělé. Tak mě dali na dospělé. Tam mi řekli, že patřim bez ohledu na praktického lékaře na dětské. Nakonec mě poslali na urologii. To byla má záchrana.

Jednou ráno jsem se probudila a byla nesmmírně unavená. Dopoledne jsem se začala nekoordinovaně třást po celém těle, přišla horečka, která brzy vystoupala na 40 stupňů.

Mamka myslela, že mám chřipku, teplotu na chvilku srážela Modafenem, ale za chvilku byla horečka zpět a ještě vyšší. Druhý den už jsem nemohla chodit a zabila bych každého, kdo mi sáhl na záda. Strašně to bolelo.

Vyrazili jsme k lékaři, který se na mě dost zlobil a diagnostikoval mi oboustranný zánět ledvin. Ihned mě hospitalizovali. Horečky ustoupily rychle, nicméně čekalo mě pár bezesných nocí se strašnými bolestmi zad, které bych nepřála nikomu, k tomu jsem pořád zvracela. Na nohy jsem se postavila asi po týdnu, ale trvalo opravdu dost dlouho než jsem se dala dohromady. Z nemocnice jsem se vracela snad o pět kilo lehčí.

Zánět ledvin mě potkal na táboře, začalo to mírnou teplotou ráno, která postupně rostla a večer jsem měl již teplotu ke 40 stupňů. Kromě teploty a nevolnosti jsem žádné příznaky nepociťoval - například bolest zad nebo podobně. Na pohotovosti mi naměřili bílkovinu v moči a při prohmatávání břicha jsem „konečně“ ucítil také bolest ledviny.