DISKUSE, Popis, Příčiny, Rizikové faktory, Prevence, Příznaky, Léčba, Komplikace
Příznaky zánětu ledvin
- časté močení
- časté nutkání k močení
- zvýšená tělesná teplota
- pálení při močení
- bolest beder
- mikroskopická krev v moči
- zapáchající moč
- zakalená moč
- bolest při močení
- časté noční močení
- snížení počtu červených krvinek
- bledost
- vysoký krevní tlak
- schvácenost
- třesavka
- krev v moči
- bolest břicha
- horečka
- zvracení
- zmatenost
- svědění kůže
- řídnutí kostí
- hubnutí
- časté infekce
- pomočování
Popis zánětu ledvin
Pyelonefritida je infekční zánětlivé onemocnění ledvin, většinou bakteriálního původu (doslova se jedná o zánět pánvičky ledvinné a ledviny).
Může se vyskytovat ve formě akutní (rychle nastupující, probíhající s výraznějšími příznaky) nebo chronické (dlouho trvající, s vleklými, méně specifickými příznaky, případně bez příznaků). K onemocnění dochází nejčastěji tak, že infekce vystoupá do ledviny z močových cest.
V případě nedostatečného nebo žádného léčení může vést k selhání ledvin. Pyelonefritida je jednou z hlavních příčin chronické renální insuficience (ledvinové nedostatečnosti), která vede při postižení obou ledvin k nutnosti náhrady funkce ledvin dialýzou.
Příčiny vzniku zánětu ledvin
Ledviny slouží v těle především k očišťování krve od splodin a metabolitů tak, aby v krvi zůstalo jen to, co má. Tvoří se v nich moč, ve které tyto splodiny putují do pánvičky ledvinné a z ní do močovodů. Močovody odvádějí moč do močového měchýře, kde dochází k jejímu sběru a odkud je poté odváděna močovou trubicí ven z těla.
Onemocnění většinou nevzniká jen tak, nýbrž na podkladě přítomnosti nějakého rizikového faktoru. Nejčastěji jde o infekci vzestupnou, kdy dojde k vystoupání bakterií močovodem z měchýře, případně z močové trubice až do ledviny (ascendentní šíření infekce). K tomu disponují určité rizikové faktory, zmíněné níže.
V některých, méně častých případech může dojít k tomu, že se infekce do ledviny dostane krví. V těchto případech bývá pyelonefritida komplikací základního onemocnění, jakými jsou např. hnisavý zánět kloubu nebo bakteriální endokarditida. Infekce se pak po těle roznáší krví a může se uchytit právě třeba v ledvině (hematogenní šíření infekce).
Rizikové faktory zánětu ledvin
K rizikovým faktorům patří především zhoršení (znemožnění) odtoku moči, ke kterému dochází v následujících případech.
Jedná se o přítomnost močových kamenů v průběhu močových cest (urolithiasa), které mohou zamezovat normálnímu odtoku moči, nezbytnému pro očišťování močových cest od bakterií.
Dále mohou být překážkou v odtoku nádorová onemocnění prostaty, močového měchýře, gynekologické tumory nebo benigní hyperplazie prostaty.
Většímu riziku jsou dále vystaveny ženy. U nich je zvýšené riziko vzniku infekce dáno jejich anatomií močových cest. Ženy mají velmi krátkou močovou trubici, takže je pro bakterie jednodušší dostat se do vyšších oddílů močových cest.
Dále je to dáno tím, že vyústění močové trubice se u žen nachází v těsné blízkosti pochvy a análního otvoru, které bývají běžně osídleny bakteriemi.
Samostatnou kapitolou je těhotenství, při kterém se k těmto rizikovým faktorům někdy přidává obtížnější vyprazdňování močového měchýře, kdy dochází z tlaku plodu na měchýř k městnání moči.
Dalším faktorem zvyšujícím riziko je tzv. vezikoureterální reflux. Normálně jsou močovody při vyústění do močového měchýře uzavřené a otevírají se jen v případě, když jimi teče moč směrem do měchýře. U lidí s vezikoureterálním refluxem dochází k tomu, že určitá část moči, která je přítomna v měchýři se občas vrací zpět do močovodů. Tato porucha se vyskytuje častěji u dětí, které pak trpí opakovanými záněty ledvin. Může se vyskytovat ale i v dospělém věku.
Ve zvýšeném riziku jsou lidé, kteří mají ochrnutu dolní polovinu těla. Jednak jim chybí citlivost, takže nevnímají případné známky zánětu močových cest, za kterých se pak může rozvinout pyelonefritida a jednak mají poruchy vyprazdňování měchýře kdy dochází k dlouhodobému městnání moči v měchýři.
Rizikovým faktorem je dále oslabení imunity, jaké bývá u lidí s HIV, onkologickými onemocněními, osob trpících cukrovkou (diabetes mellitus) nebo u pacientů na imunosupresivní terapii (lidé po transplantacích, lidé trpící autoimunitním onemocněním).
Patří sem i dlouhodobé zavedení cévky, které je nutné u některých ležících pacientů v nemocnicích.
Z rizikových onemocnění, které hrozí vznikem pyelonefritidy jsou to především výše zmíněná infekční endokarditida a hnisavé záněty kloubů.
A samozřejmě je rizikovým faktorem infekce dolních močových cest.
Prevence zánětu ledvin
K preventivním opatřením patří především pravidelný příjem tekutin, kvůli tomu, aby docházelo k pravidelnému močení a tím k očišťování močových cest. U žen se doporučuje dojít si na toaletu co nejdříve po pohlavním styku, při kterém může dojít k zanesení bakterií do močové trubice.
Dále má prospěšné působení brusinkový džus, který do jisté míry působí v močových cestách protizánětlivě. Pít by ho neměli pouze lidé, užívající warfarinové preparáty (léky na snížení srážlivosti krve), jelikož díky interakcím s warfarinem zvyšuje náchylnost ke krvácení.
Osobní hygiena v intimních partiích by měla být zvláště u žen pravidelná a poctivá.
V prevenci zánětu močových cest obecně platí vyvarovat se prochladnutí (záda v teple, nesedět na studené podložce) a v případě výskytu obtíží při močení (bolestivé močení doprovázené pálením, řezáním) vyhledat lékaře, aby mohla být případná infekce ihned zaléčena.
Z dalších preventivních opatření je dobré posilovat imunitu, tedy přijímat dostatek vitamínů (ovoce, zelenina), pravidelně odpočívat a spát a dopřávat tělu dostatek přiměřeného pohybu.
Zvlášť velký důraz na prevenci (ale také léčbu) je třeba klást u lidí trpících cukrovkou, u kterých jsou pyelonefritidy poměrně častým onemocněním.
Příznaky a projevy zánětu ledvin
Příznaky se vyskytují jednak na močových cestách a jednak mimo ně, podle závažnosti postižení.
Z následujících příznaků se mohou vyskytovat jen některé, ale též všechny najednou. Jedná se především o časté močení a výrazné, leckdy trvalé nutkání na močení a to i v průběhu noci ve spánku (nykturie).
Při močení se vyskytují bolesti charakteru řezání nebo pálení a moč mívá zakalený vzhled, často nepříjemně zapáchající. V moči se též může vyskytnout přímo hnis a vzácností není ani krev. Někdy též dochází k nemožnosti vymočit se při veškeré snaze.
K těmto projevům, vypovídajícím o onemocnění močových cest se
přidávají další, které už nemusí být tak specifické, ale
k onemocnění patří a potvrzují diagnózu.
Bývá bolest nebo pocit tlaku v břiše a také v bedrech,
zvýšená teplota.
Při závažnějším postižení teplota stoupá až
k horečce (teplota nad 38˚C), objevuje se
třesavka a celková schvácenost. K tomu se
může přidat zvracení a zmatenost.
U dětí může být nerozpoznaná pyelonefritida jednou z příčin nočního pomočování. Zvlášť varovné je to v případech, kdy se dítě v noci již normálně nepomočuje a najednou opět začne.
U chronické formy bývají obtíže nespecifické, mohou převládat příznaky „chřipkové“, ale výjimkou není ani zcela asymptomatický průběh. U těchto pacientů, pokud jsou pyelonefritidou postiženy obě ledviny, hrozí vysoké riziko chronického selhání ledvin, končící často bohužel ztrátou funkce ledvin s nutností náhrady ledvinných funkcí dialýzou.
Pak se mohou objevit až příznaky, které má na svědomí chronické selhávání ledvin. V tom případě se může vyskytnout vysoký krevní tlak, anemie (chudokrevnost), osteoporóza a často též trvalé svědění kůže.
Při těžkém neléčeném selhávání vzniká tzv. uremický syndrom, z důvodu nedostatečného očišťování krve od močoviny. Ten se projevuje výrazným úbytkem na váze, častým nutkáním na zvracení až zvracením, a někdy též krvavými průjmy.
Dále se vyskytují opakované infekce z důvodu snížené
imunity a sklonům ke krvácení.
Lidé s chronickou pyelonefritidou mohou mít také opakované ataky akutní
pyelonefritidy.
Léčba zánětu ledvin
Pokud je průběh nekomplikovaný, jsou na prvním místě v léčbě pyelonefritidy antibiotika. Také se používají léky na zmírnění průvodních obtíží, především nesteroidní antiflogistika (protizánětlivé léky). Je doporučován vysoký příjem tekutin.
U těžších případů a případů opakovaných infekcí bývá nutná hospitalizace, kdy se antibiotika podávají nitrožilně a dochází k řadě dalších vyšetření, která mají za úkol rozpoznat příčinu onemocnění.
Pokud se jako příčina opakovaných infekcí zjistí urolitiáza nebo vezikoureterální reflux, řeší se tyto příčiny na urologickém oddělení. U urolitiázy je nutno kameny odstranit, což se provádí nejčastěji tzv. lithotripsí, kdy se kameny rozbíjejí pomocí ultrazvukových vln z venčí těla. V případě vezikoureterálního refluxu je na místě chirurgická korekce této abnormality.
Komplikace zánětu ledvin
V případě neléčení vážné infekce je nebezpečnou komplikací vznik sepse, při které jsou celé ledviny (nebo jedna) postiženy hnisavým zánětem, který se odsud šíří do celého těla.
Dále může dojít k akutnímu selhání ledvin (při postižení obou ledvin) se zástavou odtoku moči, kdy se odpadové produkty hromadí v organismu a otravují ho, což může mít velice vážné následky.
U chronických pyelonefritid pak při nerozpoznání dochází k chronickému selhání ledvin, které vede k postupné ztrátě funkce ledvin a nutnosti dotyčného pravidelně dialyzovat.
Diskuse
Další názvy: nefritida, pyelonefritida, hnisavý zánět ledvin, pyelonefritis, akutní zánět ledvin, chronický zánět ledvin,
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskuzi nebo položte otázku do poradny lékařů.