DISKUSE, Popis, Přenos, Faktory, Průběh, Vyšetření, Léčba
Popis zánětu nosohltanu
Nasopharynx, slovo nacházející svůj původ v latině, znamená v přesném překladu nosohltan. Naso odpovídá nosu, pharynx potom hltanu. S pacienty trpícími tímto onemocněním – nazofaryngitidou - se setkáme v ordinacích pediatrů - dětských lékařů, obvodních lékařů, ORL specialistů (OtoRhinoLaryngologie, v češtině Ušní, nosní, krční), ale i na interních odděleních jako přidružené komplikace jiných onemocnění. Jedná se o nejčastější a nejrozšířenější virové onemocnění vůbec.
Přenos zánětu nosohltanu a jeho původci
Horní cesty dýchací a zejména nosohltan jsou infekcí postiženy velmi často. Většina těchto infekcí se šíří kapénkovou cestou, tzn. kašlem, kýcháním, přímým kontaktem s infikovaným povrchem sliznic.
Etiologicky se může jednat o virový i bakteriální původ, přičemž viry převažují. Více než 200 různých virů může vyvolat akutní onemocnění dýchacích cest a z nich zejména zástupci těchto rodů: paramyxoviry, pikornaviry, koronaviry, adenoviry a herpesviry. Viry často vyvolávají epidemie, zejména v zimě a časně z jara ( chřipka, respirační syncytiální virus) a na podzim (parachřipka).
Z bakterií je nejvýznamnějším činitelem Streptococcus pyogenes vzácně pneumokoky, Haemophillus influenzae a Moraxella catarrhalis. Bakteriální infekce velmi často nasedá na virovou, onemocnění potom trvá podstatně déle a má těžší průběh. Se sekundární bakteriální infekcí se setkáváme zejména u jedinců velmi mladých a u lidí s nedostatečným stavem výživy.
Rizikové faktory zánětu nosohltanu
Akutní formy onemocnění jsou spojeny s přenosem kapénkovou infekcí, tudíž pobyt v místnosti, dopravním prostředku, v blízkosti kýchajících osob se dá považovat za rizikový faktor.
K němu přistupuje oslabenost organismu, jako věkem, výživou, ale i únavou a přetížením.
Chronické formy vznikají při dlouhodobém působení neinfekčních vlivů a významnou roli hraji odlišná citlivost každého jedince. Těmito činiteli zevního prostředí jsou: expozice kouři, prachu, horku, chemikáliím dále kouření, střídání teplot a dýchání horkého suchého vzduchu (vliv ústředního topení).
Onemocnění častěji také vzniká u osob, které dýchají otevřenými
ústy.
Vliv na záněty nosohltanu mohou mít i avitaminózy
(onemocnění z nedostatku vitaminů), menopauza a celková onemocnění jako
choroby srdce, ledvin, cukrovka, alergie.
Průběh a příznaky zánětu nosohltanu
Jedná se o onemocnění sliznice nosohltanu bez postižení mandlí. Průběh zánětu nosohltanu kolísá od mírného až po život ohrožující v závislosti na vyvolávajícím původci, na podmínkách pro jeho pomnožení a na celkovém stavu jedince.
Nebakteriální zánět nosohltanu (tudíž virový) se projeví začervenalým prosáklým hrdlem. Polykací obtíže mohou být přítomny, ale nejsou podmínkou. Horečka provází tato onemocnění velmi často a bývá vyšší u dětí než u dospělých. Nacházíme zduření podčelistních mízních uzlin. Virový původ podporuje kašel, zánět spojivek a rýma.
Pokud se objeví puchýřky na mandlích a měkkém patře, pak mluvíme o herpangíně. Je enterovirového původu. V případě, že se puchýřky a drobné vřídky nachází i na jiných místech dutiny ústní, jedná se o hepretickou infekci.
Zánět produkující hlen nebo hnis může být vyvolán viry i bakteriemi. Pro infekční mononukleózu svědčí vzestup teploty s polykacími potížemi. Objevuje se zarudnutí a prosáknutí nosohltanu i mandlí. Na mandlích se tvoří povláčky až větší souvislé povlaky. Jsou značně zbytnělé a někdy působí i dýchací obtíže. Ty doprovází i huhňavý hlas. Na měkkém patře nacházíme tzv. Holzelovo znamení - čárkovité červené tečky značící jemné slizniční krvácení.
Někdy jsou prosáklá i oční víčka. Nejen krční, ale i další mízní uzliny jsou zduřené a při objektivním nálezu nacházíme ještě zvětšenou slezinu a játra. Onemocnění je někdy provázeno jemnou vyrážkou červených pupínků po celém těle, obzvláště když jsou nesprávně nasazena antibiotika z řady ampicilinů.
U chronických zánětů hltanu jsou příznaky různorodé a v průběhu onemocnění se mohou měnit. Nemocní udávají pocit cizího tělesa, zahlenění, sucho v ústech. Celkové příznaky jako teplota, únava, schvácenost, zpravidla chybí.
Vyšetření zánětu nosohltanu
Při návštěvě lékaře padnou dotazy na délku trvání, příznaky a teplotu. Tělesné vyšetření se týká vyplazení jazyka a prohlédnutí nosohltanu, prohmatání mandlí a dotazu na bolestivost, změření tělesné teploty a pohledu na spojivky. Často se též provádí odběr stěru na kultivaci.
Léčba zánětu nosohltanu a jak si mohu pomoci sám
Léčba akutních forem těchto onemocnění je většinou symptomatická, tzn. léčí se pouze příznaky, nikoliv příčina nemoci. Bývá shodná s léčbou rýmy.
Opatření zahrnují zapařující (Priessnitzovy) obklady, kloktadla, při teplotě léky snižující teplotu, klid na lůžku, příjem horkých tekutin, pobyt v teple, ovšem ne na suchém vzduchu, potní kůry, při nosní neprůchodnosti užívání nosních kapek.
V případě bakteriální infekce se nasazují antibiotika, po kultivaci cíleně, před výsledkem stěru spíše empiricky, to znamená osvědčená podle předchozích zkušeností lékaře. Zejména u prudce probíhajících zánětů je nezbytné mikrobiologické vyšetření, neboť úspěch léčby závisí na cíleném podání antibiotika působícím na skutečného původce.
Při opakovaných zánětech hltanu se uplatňuje
tzv.imunomodulační léčba.
Při dlouhém průběhu je léčba obtížná a často vede pouze
k přechodnému zmírnění obtíží. Spočívá ve vyloučení všech
faktorů, které mají n vliv na onemocnění, obzvláště kouření a tvrdý
alkohol.
Příznivě působí dýchání zvlhčeného vzduchu, Vincentka a dostatek vitaminů řady B. Vhodná je změna prostředí, pobyty na horách a u moře. Doporučováno je zvlhčit vzduch v suché přetopené ložnici. Nedoporučuje se ale kloktat heřmánek, šalvěj a mentolové preparáty, jelikož vysušují sliznici hltanu.
Diskuse
Další názvy: nazofaryngitida, nasopharyngitis, pharyngitis acuta, akutní faryngitida, akutní zánět nosohltanu
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskuzi nebo položte otázku do poradny lékařů.