Koktavost

Přidat zkušenost

Koktavost léčí Psychiatrie a patří mezi Psychiatrická onemocnění

DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Příznaky, Léčba, Jak si mohu pomoci sám

Popis koktavosti  

Jde o postižení, které zabraňuje pacientovi v plynulé řeči. Nejčastějším projevem je opakování první slabiky slova, méně často pak slova celého. Tento jev je často taktéž doprovázen nejrůznějšími pohyby, jako například pohyby hlavou, křečovité sevření obličeje a podobně.

Koktavost patří mezi nejzávažnější poruchy řeči a vyskytuje se asi u 1% populace (v Čechách je však uváděno postižení až 4% populace). Je známo, že muži i ženy touto poruchou trpí stejně často. Koktaví lidé, nebo taktéž balbutici, jsou lidé, kteří mají problém s plynulostí jejich řeči. Opakují slova, nebo jen jejich části a dost často se tedy snaží obtížným slovům ve svém slovním projevu vyhnout. Je nutné poznamenat, že balbutici rozhodně nejsou mentálně postižení jedinci. Jejich mozek v ostatních oblastech (než je řeč) funguje naprosto normálně. Taktéž, co se týče toku jejich myšlenek, jde o naprosto plynulý proces bez zadrhávání.

Kvůli svému handicapu mají však tito lidé mnohem větší problémy s integrací do společnosti, což velmi často vede ke sníženému sebevědomí, sebepodceňování a sebelítosti. To pak má rozhodně dopad na jejich sociální život – mají větší problémy s hledáním zaměstnání a vytvářením přátelských svazků.

Koktavost lze rozdělit na počínající, lehčí formy, kdy jedinec opakuje první hlásky ve slově (například s-s-s-strom), střední formu, která se projevuje protahováním první hlásky (například róóóózumím) a nejzávažnější formu, kdy postižený není téměř schopen komunikace a jeho slovní projev bývá doprovázen těžkými tikovými poruchami (záškuby těla, končetin) i vegetativními projevy (zvýšené pocení, zčervenání, zvýšení krevního tlaku).

V historii i současnosti je mnoho známých osobností trpících koktavostí. Jmenujme například Mojžíše, biblického proroka; geniálního fyzika Isaaca Newtona čí známého tvůrce evoluční teorie Charlese Darwina. Dokonce i mezi herci se najde mnoho balbutiků, například Marilyn Monroe, Samuel L. Jackson, Bruce Willis a známý představitel Mr. Beana – Rowan Atkinson.

Příčiny koktavosti a rizikové faktory  

Příčina vzniku koktavosti není příliš objasněna. Koktavost totiž nevzniká z jediné příčiny, ale je výsledkem několika faktorů a důležitou roli zde hraje taktéž dědičnost. V poslední době jsou podle nejnovějších výzkumů prokazovány u balbutiků odlišné výkony jednotlivých mozkových hemisfér, což může v důsledku znamena rozpor mezi tim, co „chtějí říct“ a tím, co „řeknou“.

Nejčastěji se tato porucha projeví mezi třetím a pátým rokem. Jsou však popsány i případy, kdy děti v tomto věku koktají naučeně (tzn., že se naučí mluvit podle někoho z blízkých, kdo zadrhává v řeči) nebo se může jednat o jen tzv. přechodnou koktavost, která během několika týdnů odezní.

Ve vývoji koktavosti jsou rozlišovány dvě kritická období. Jedno z nich je právě mezi třetím až čtvrtým rokem, kdy dítě začíná být schopno samo formulovat věty. V tomto období se schopnost mluvit opožďuje za schopností rozumět a dítě tedy několikrát za sebou opakuje něco, co již řeklo. Je nutné odlišit situaci, kdy dítě opakuje větší celky od situací, kdy opakuje pouze začátky slov nebo má problémy se zahájením vyřčení slova. Druhá zmiňovaná situace je totiž významným signálem, který naznačuje, že by se mohlo jednat o poruchu řeči a měla by být zahájená patřičná léčba u dětského logopeda. Druhým kritickým obdobím bývají první školní dny, které jsou pro nejednoho školáka těžkou psychickou zátěží.

Existuje i tzv. latentní forma balbuties, která se může odstartovat kdykoliv v průběhu života.

Je známo několik zažitých mýtů kolem koktavosti. Není totiž například pravda, že koktavost je následek psychického šoku. Příběhy typu, že dítě začalo koktat po vylekání čertem a Mikulášem mají sice něco do sebe, nicméně pokud dítě v sobě nemělo již jisté predispozice, koktat rozhodně nezačne. Taktéž není pravda, že koktavost zavinili rodiče špatným výchovným postupem. A je také nesprávné domnívat se, že koktavostí trpí pouze labilní a úzkostní lidé. Naopak koktavost a s ní spojené nepříjemnosti mohou způsobit vznik úzkostných poruch u balbutiků.

Příznaky koktavosti  

Příznaky koktavosti lze shrnout do několika základních skupin:

  • vícenásobné opakování ( ma-ma-ma-ma-máma)
  • prodlužování (m-m-m-m-máma)
  • hlasové napětí
  • zrychlené tempo řeči
  • narušené dýchání (nepravidelné, povrchní a přerušované)
  • zvýšený výskyt vsuvek v řeči (typu mmm, ehm, eee)
  • pauzy v řeči (i v místech, kde v mluveném projevu nejsou očekávány)
  • blokády (neschopnost vyslovení některých hlásek – nejčastěji P, B, T, K, G)
  • přeformovávání vět za účelem vyhnutí se obtížným slovům

Léčba koktavosti  

Terapií koktavosti se zabývají odborníci z řad foniatrů, logopedů a psychologů. V nejtěžších případech je přizván na pomoc i psychiatr či neurolog. Dříve byla léčba balbuties uskutečňována v nemocnicích, kde se však většina nemocných necítila příliš uklidněně a vyrovnaně. Příjemné atmosféry při léčbě se v dnešní době dosahuje tím, že po dobu léčby koktavého dítěte jsou přítomni i rodiče a jsou taktéž zahrnuti do procesu nápravy řeči. Děti podstupuju nejrůznější logopedická cvičení, která jsou střídána skupinovou terapií, která má za úkol především zvýšit sebevědomí balbutiků.

Důležitou roli v terapii hrají také rodiče, kteří by se měli držet několika pravidel:

  • Koktavost není nemoc a nepřipusťme, aby si koktající dítě jako nemocné připadalo.
  • Zajistěte doma klidnější, méně uspěchaný životní styl.
  • Hovoříte-li s dítětem, mluvte pomaleji.
  • Nechte dítě dokončit jeho myšlenky.
  • Snažte se nemluvit za dítě a nepopohánějte ho v řeči.
  • Po dobu společného jídla vypněte televizi nebo rozhlas. Je to čas pro rodinnou konverzaci, ne pro poslech rozhlasu či televize.
  • Věnujte dítěti více svého volného času, společně si čtěte, vyprávějte.
  • Dejte svému dítěti najevo, že vás zajímá, co říká. Když vám něco vypráví, dívejte se mu do očí a poslouchejte, co vám říká.
  • Podporujte ho a povzbuzujte. Dávejte mu dostatečně často najevo svou lásku a náklonnost.
  • Nedělejte z koktání svého dítěte „problém". Nedovolte, aby se mu kdokoliv posmíval.

Jak si mohu pomoci sám  

Koktavost ve většině případů vede k vytvoření úzkostných pocitů a snížení seběvědomí. Proto je tedy důležité zahájit léčbu pod vedením zkušeného logopeda, co nejdříve. Podstatné je taktéž seznámit své okolí s touto poruchou, neboť nejbližší lidé a jejich reakce jsou pro průběh úspěšné léčby velice důležití. Existuje několik zásad, jak komunikovat s balbutikem. Mezi ně patří například trpělivost při rozhovoru s koktajícím člověkem. Nedočkavost, či dokončování slov za něj, jej stresuje ještě více a dochází pak k ještě silnějším projevům koktavosti. Rozhovor by měl být klidný a srozumitelný, ale rozhodně by neměl mít nádech rozhovoru, jaký vedeme s malým dítětem.

Diskuse o koktavosti  

Další názvy: Zadrhávání v řeči, Balbuties

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s Koktavostí

Máte zkušenost s Koktavostí?

Nejsme v tom sami! Jindra77 (16.11.16)

V 5 letech jsem začal koktat, což je u chlapců tohoto věku relativně obvyklé (přibližně 150 tisíc lidí v Česku koktá – dobrá zpráva, nejsme sami). Trpěl jsem těžkým koktáním, například na střední škole jsem téměř nesvedl mluvit s profesory, hledání práce v posledních ročnících VŠ bylo tak trochu peklo.

Co mi pomohlo

Shodou okolností jsem poté absolvoval semináře Satvatove v USA a začal koučovat s místními instruktory (podle mě by i kouč měl mít svého kouče, každý z nás má nějakou práci s osobnostním růstem, která ho čeká). Za rok jsem transformoval pocit oběti, beznaděje a strachu z koktání v něco, co pouze beru do úvahy když mluvím. Moje řeč se stala příjemně plynulou.

Mám toho tolik na srdci Kuzmína (12.11.14)

Když čtu zkušenosti a příběhy lidí, kteří trpí stejně jako já, utěšuje mě fakt, že to nejsem jenom já. Je nás málo a nechceme se ukazovat. Nejlepší je to ze sebe dostat psaním.

Jmenuju se Bára, je mi 20 let. Bohužel už od dětství mě omezuje moje zadrhávání i občasná koktavost .Na základce jsem to nijak extra nevnímala. Až jsem se dostávala do puberty a chtěla víc komunikovat s ostatníma mi došlo, že mám vážnej problém, kterej přijde směšnej a stupidní lidem kolem mně. To mi dělá hodně zle na psychiku a sebevědomí. Ten pocit, když se chci s někým hrozně moc bavit a vím o tom tématu fakt hodně, něco ve mně mi to prostě nedovolí. To je pro mě životní boj, jakási krpa, která mě ničí. Vím, že kdybych netrpěla touhle vadou, mohla bych si dovolit otevřít pusu a s klidem říct, co si myslím. Jenže mi to není dáno…

Byla jsem sice obdařena ráboby „krásou“ ,roztomilý tvářičky, dobrý prsa, všechno ok. Jenže k čemu to, když ani pořádně nemůžu říct, jak se jmenuju. Hrozně mi trvá, než dokončím větu, většinou ani nemůžu mluvit ve větách. Vím, co chci říct, ale zasekne se to někde na cestě a je po větě. Používám spíše odseknutá slova, která ze sebe pod tlakem vychrlím. Hodně to závisí na tom, s kým se bavím, jestli se známe nebo ne. To se začnu potit a dopředu si vybavovat, jak to zase zkomolím, jak mi bude trapně. Proto radši nechám snahy a přemýslím nad sebou. Naučila jsem se míň mluvit a víc myslet. Což někomu taky dělá problém. :)

Měla jsem né moc šťastný dětství. Naši se rozvedli, když mi byly 4 roky. Vyrůstala jsem s nervově labilní matkou, které jsem zůstala na krku, když jí otec opustil. Den co den mě mlátila. Třeba za to, že jsem jí nedokázala odpovědět, kam jsem dala určitou věc, kterou zrovna hledala. V šoku jsem se sotva nadechla. Mnohdy v zápalu vzteku se mi posmívala, že neumím mluvit, že to nikdy nikam nedotáhnu, že jsem krypl jako můj otec, po kterým jsem to zdědila. To mi tlačila do hlavy celý dětství až do dospělosti. Ufff.

Pár let už bydlím sama, mám vážný vztah, který je pro mě velkou oporou.
Pracuju v knižní výrobě. Dělám těžkou práci u pásu, protože mi nic jinýho nezbývá. Bojím se hledat si něco lepšího, mám panickou hrůzu z pohovorů, seznamování se, telefonování atd. Proto dělám podřadnou práci, i když vím, že mám mnohem na víc. Učím se s tím žít a být vyrovnaná, i když je to boj.

Léčba

Ve školce jsem povinně chodila na logopedii - přišlo mi, že vůbec nikdo neví, co mi doopravdy je. Logopedička doporučovala hraní na flétnu, protahování slabik a bůhví co ještě. Nepomohlo to. Od téhle zkušenosti už jsem to nijak neměla odvahu léčit.

Co mi pomohlo

Dost mi pomáhá fakt, že mám někoho, kdo mě miluje takovou, jaká jsem. Má se mnou trpělivost a toho si moc vážím. To člověku hodně pohladí na duši. Proto doporučuju se zamilovat a občas si nalít skleničku vínka, smotat brčko a na chvíli ten nátlak pustit z hlavy. Snad to nejdou přejde a bude všechno, jak má být.

Hlavu vzhůru linda-linda (03.11.14)

Ahoj, začala jsem zadrhávat od první třídy. Postupně se to zhoršovalo. I přes posměchy dětí z jiných tříd jsem si našla kamarádky a musím říct, že jsem měla štěstí nejen na spolužáky, ale také celkově na lidi v mém okolí včetně rodiny. Vždy jsem pociťovala jejich ochranu, chápání a snahu mi to nepředhazovat. Ano, také se nějaký hlupák našel! Bohužel.

Mé sebevědomí stále trpělo, byla jsem ve všem jen průměrná a navíc koktavá. Když jsem zvolila své povolání, kadeřnice, začalo mi stoupat sebevědomí, protože jsem začala ve všem vynikat. V praxi, učení a celkově mě to velmi posílilo. Díky své práci a zákaznicím jsem dostala sebevědomí, které mě naučilo, že vše je jen o postoji k životu! Mám spoustu přátel, co mě berou, jaká jsem, a o partnery jsem také přes to všechno nouzi neměla. Ostatní, co mě takovou neberou, mi za to nestojí a nezabývám se jimi, protože jsou to hlupáci!

Ještě bych chtěla dodat, že jsem si při synovi dálkově dodělala maturitu a nyní studuji VŠ pedagogickou. A opět mám štěstí na spolužáky. Sice se při konzultacích zadrhávám a stydím se, ale… teď píšu seminárku na poruchy řeči, zejména rozebírám koktavost. Mám v plánu se i se zadrháváním osmělit a poreferovat jim o tom. Vím, že se budu zadrhávat. A co… jsem prostě taková. Nakonec jim zazpívám lidovku, neboť jak víte, zpěv pomáhá a při zpěvu se nezadrhává.

Takže lidi, asi to nevyléčíme, ale naučme se s tím žít. Jsou horší věci na světě než naše zadrhávání.

Co mi pomohlo

Zpívejte, zpěv léčí. :-) Linda

Zadrhávání se při mluvení a koktání adamvasek (31.08.14)

U mě se zadrhávaní objevilo, když jsem se vyboural na kole v 6 letech. Měl jsem rozbitou hlavu a z ucha mi tekla krev i z hlavy, byl jsem 3 týdny s tím v nemocnici. Dělali mi vyšetření, ale nic mi nenašli. Odd té doby jsem zažal zadrhávat. Pak jsem nastoupil do školy a bylo to čím dál horší.

Léčba

Byl jsem u různých logopedů a psychlogů, ale nevěděli si se mnou rady, protože nic nezabíralo. Trvalo to 4 roky, pak mě rodiče nikam už netahali, protože jsem byl z toho psychicky vyčerpán. Pak jsem dostal do práce po škole a seznámil jsem se špičkovým doktorem z Prahy z chirurgie - ptal jsem jsem, proč mi tenkrát tekla krev z ucha po úrazu hlavy. Vysvětlil mi, že mi v mozku praskl nerv na tu řeč, proto jsem začal zadrhávat. Pptal jsem se ho, jestli by to nešlo nějak opravit - prý že si zatím do toho nikdo netroufne do mozku zasáhnout.

Co mi pomohlo

Je mi 22 let a zatím nic musím nato příjít sám. Jen člověk, který zadrhává, může pomct těm, kteří zadrhávájí, jinak to nepůjde.

Zadrhávání v řeči GPai (12.07.14)

Co si pamatuji, tak poprvé, kdy jsem si uvědomila, že nemůžu vyslovit celou větu, natož souvětí v kuse, bylo, když mamka namlouvala záznamník k telefonu. Byly mi asi 4 roky a chtěla po mně, abych řekla souvislou větu do 30 sekund. Po pěti nezdařilých pokusech na mě začala ječet a se záznamníkem sekla o zem. To je první zážitek, který mám v hlavě jako nekonečnou smyčku a promítá se mi porad dokola. Od té doby nemůžu vyslovit ani celé svoje jméno, když se mě ptají na úřadě nebo na e-mail. Nejsem schopná ze sebe dostat ani první písmena a zasekávám se jak sekačka. Je to prostě děsný. Když jsem ve stresu, sevře se mi hrdlo a jsem, jak kdybych si krk mačkala tak silně, že bych se chtěla udusit. Největší problém mi dělají písmenka G, K a P, které mají na druhém místě „a“ (k mojí smůle tak začíná moje jméno).

Léčba

Jako malá jsem chodila na logopedii, ale paní doktorka ve mně vyvolávala takový strach, že se všechno ještě zhoršilo. Začala s léčbou na úplně jiné problémy a přestala jsem mluvit úplně. K hrůze z jejího postupu se ještě přidala změna bydliště, školy, celého okolí. Nastupovala jsem do třetí třídy mezi úplně cizí lidi (podle paní doktorky mi to melo pomoci - chyba) a přestala jsem mluvit úplně. Nejhorší byla škola, učitelka nedokázala pochopit, proč mám písemky za 1 a mluvení vždy nejlépe za 3. Protloukala jsem se tak až do druhého ročníku, kdy jsem začala hrát divadlo na flétnu a zpívat. A světě div se, mohla jsem mluvit před plným hledištěm, jako by se nechumelilo. Na podiu se mi zvýšilo sebevědomí a začala jsem se zapojovat do kolektivu. Stejně jsem pak postupovala i na střední.
V době maturit jsem zas začínala upadat do stejných kolejí jako předtím, ale s tím jsem se vypořádala tak, že jsem si přípravu na zkoušky četla před zrcadlem. Sice si někdy člověk přijde jako „magor“, ale když to pomáhá…
Začala jsem pracovat za barem a to mě tak bavilo, že se koktání vytratilo. Čas od času jsem se zadrhla, ale mohla jsem normálně fungovat a bavit se s lidmi okolo sebe. Po čase ale přicházely problémy dospělosti a koktání se mi vrátilo, nešlo s tom nic dělat. Problémy v práci, s přítelem, doma už nešlo vydržet, tak jsem spálila mosty. Přestěhovala jsem se do většího stresujícího města, začala bydlet sama, našla si práci, absolvovala přijímací pohovor a peru se se svým „problémem“. Někdy mám měsíce, kdy bych mohla vystupovat na náměstí a přednášet, někdy zas nemůžu ani cizince poprosit o cestovní doklad. Je mi 22 a učím se s tím žít, vynechávám slova, která mi dělají problém a nahrazuji je synonymem. Trěba se zas někde objeví způsob, jak si pomůžu. Někdy.

Co mi pomohlo

Zpěv, divadlo, mluvení do zrcadla.

Koktání Len154 (10.04.14)

Koktám od svých 5 let. Odstartovalo to, když na mě v dětství zezadu skočil kohout a já se strašně lekla. Jednak tímto také trpím po otci. Je mi 15 let. Na střední se bojím, protože se budu zakoktávat a určitě se tam ztrapním. Ve škole mám kamarády, ale ti mají další kamarády a se mnou se baví jenom ve škole. Já další kamarády nemám, což mě hrozně mrzí. Bojím se, že si nenajdu kluka, ale moc bych chtěla…

Léčba

Nijak jsem to ještě neléčila. Ale slyšela jsem, že pomáhá běh a plynulé dýchání. Mám dny, kdy se mi mluví dobře a dny, kdy zase špatně. Některá slova mi nejdou vyslovit, a proto je nepoužívám.

Hlavně nezoufat! 22mfly22 (19.03.14)

Ahoj, dost jsem četl, že kvůli koktání někdo nešel na školu, nemá dobrou práci atd. Koktám od maličká (je mi 28), a to fakt hodně, ale mám za sebou dvě vysoké školy, jsem členem Mensy a pracuji na dvou pozicích současně jako technolog a manažer kvality. Ano, má to své mouchy a pořádné, ale hlavní je se nebát a jít si za svým. Mně hodně koktavost omezila v učení jazyka, tam se přece jen bez pořádné konverzace těžko něco naučíte. Ale i na tom teď pracuji! Takže držím všem palce, bojujte a hlavně nikdy nevzdávejte! Jo a jen tak pro pány. Počet dosavadních přítelkyň je dvouciferné číslo…

Ovšem poslední dobou se mu to nějak horší. Dost často se stává, že mám sakra problém ze sebe dostat slovo. Začínám cítít, že se začínám vyhýbat rozhovorům, novým lidem atd. Proto se intenzivněji pouštím do řešení problémů.

Léčba

V mládí logopedka, klinika paní Kejklíčkové. Nejvíce mi pomohlo samoléčení, kdy jsem začal sám od sebe a začal hlavně ve svém nitru.

Co mi pomohlo

Klid, duševní pohoda, aktivní životní styl.

Zadrhávání v řeči sarka plasilova (27.02.14)

Je mi 19 let. Jako malá jsem žádné problémy s mluvením neměla, až v 8. třídě, nejspíše ze šikany od spolužáků, nikdo se se mnou moc nebavil, tudíž jsem moc nemluvila. Snížilo se mi sebevědomí a od doby co se mi začalo mluvení čím dál více zhoršovat (na konči 9. třídy) jsem neměla sebevědomí žádné, v ničem jsem si nevěřila.

V prváku na SŠ jsem to už měla v takovém stavu, že jsem zadrhávala v každém druhém slově, nemohla jsem vyslovit slova hlavně na K, P, U. Zadrhávala jsem se i v myšlenkách, i v tichém čtění. Jít ke stánku a říci „jeden párek v rohlíku s kečupem“ byl pro mě opravdu velký problém, a tak jsem si kolikrát radši nic nekupovala, jen abych nemusela mluvit.

Je pravda, že jsem hodně stresový člověk a z každého zkoušení jsem měla hrůzu. I když jsem učivo uměla, nikdy jsem ze zkoušení nedostala za 1, protože kvůli mluvení jsem nebyla schopna říci všechno. Na logopedii jsem se přihlásila až na začátku čtvrťáku, jelikož jsem se děsila maturit. Ty jsem nakonec ale zvládla, půl roku u logopedky mi docela pomohlo.

Teď tam už nechodím skoro rok a začalo se to opět zhoršovat. Začala jsem chodit k psychoterape­utovi, který mi hodně pomohl se sebevědomím, ale to mluvení mě už hodně trápí. Nejspíš se opět objednám na logopedii.

Momentálně sháním práci a asi si umíte představit, jak těžké to je, když máte strach z toho, aby jste nezadrhávali a neudělali ostudu. Tyto myšlenky mě provádějí před každým pohovorem, nebo telefonátem. Říkám si, jestli ty problémy někdy vůbec zmizí.

Léčba

Logopedie a psychoterapeut.

Zadrhávání tree123 (21.11.13)

Je mi skoro 30 let a přemýšlím od kdy již vlastně zadrhávám. Zadrhával jsem ve škole? Ano. Zadrhával jsem ve školce? ano. Díky starým magnetofonovým páskům vím, že zadrhávám od doby, kdy jsem začal mluvit, tedy od věku 2-3 let. Jako dítě jsem některé slovo dle záznamu na pásku říkal i pětkrát a nemohl jsem to vyslovit. Tenkrát mi to jako nic špatného nepřišlo. Neměl jsem problémy s komunikací. Vůbec jsem nechápal, proč chodím do logopedické třídy, nikdo se tomu neposmíval…
Uvědomovat jsem si to začal asi až ve čtvrté a páté třídě ZŠ, kdy jsem se setkal s prvními reakcemi spolužáků (šikanou). Tady vděčím hodně třídní učitelce, která mě podržela. Pak, když jsem se musel rozhodovat, zda dále studovat, nebo ne, tak mě spoustu lidí odrazovalo od studia, že neumím moc mluvit a že bych se trápil. Byl to zlomový okamžik. Žádná nemoc a žádné postižení mi nebude bránit v tom co chci dělat a pokud to někomu připadne jako problém, tak mně rozhodně ne! Nastoupil jsem na gymnázium. Nastaly chvíle, kdy jsem neskutečně trpěl, zvláště při referátech a zkoušení u tabule. Přeci jenom složení gymnazistů je již trochu odlišné od složení žáků na ZŠ a tak narážek na mou vadu řeči jsem slyšel mnohem méně. Poté jsem nastoupil na Vysokou školu, troufnu si říct na tu nejprestižnější, kde berou jenom ty nejlepší… A tuto školu jsem vystudoval s vyznamenáním. Na konci studia vysoké školy jsem se děsil pohovorů. Vždyť mě nikde nevezmou… Ale proč neudělat z tohoto problému Vaše velké plus? U každého pohovoru se Vás ptají, abyste o sobě řekli nějakou slabinu. Spoustu lidí o sobě vykládá, že jsou občas líní, občas zapomínají a já jsem řekl, že koktám :) Kdybych nekoktal, tak bych se ucházel o místo televizního reportéra :) A světe div se! Během jednoho měsíce, po absolvování 4 pohovorů, a to jsem ještě neměl školu dokončenou, jsem měl 3 nabídky na práci. A jaká je situace dnes? Pracuji na manažerské pozici, řídím tým lidí a beru nadprůměrný plat, stavím dům. Mám peníze, auto a vše, o čem si ti, co mi radili ať jdu raději na kuchaře, či na zedníka mohou nechat jenom zdát. Je to neuvěřitelně krásný pocit. A ano, stále koktám a to hodně. Skoro žádnou větu neřeknu souvisle, no a co? Ke koktání se navíc ještě na začátku vysoké školy přidaly tiky a při mluvení občas trpím záškuby obličeje, což se mi stane třeba 3-4 denně. No a co? Co mám s tím dělat? Nic! Někdo kulhá, někdo špatně vidí, já zase špatně mluvím :). Díky tomu, že jsem si věřil a neuvěřitelně mě štvali lidé, kteří nevěřili mně, jsem se dostal ve svém životě dále než ti co nekoktají. Možná mě to stálo trochu víc práce. O hodně víc práce. Ale jde to. Všechno co chcete je možné. Úplně všechno. Žádné limity neexistují. Moc doufám, že jsem tímto odstavcem podpořil podobné lidi, jako jsem já.

Léčba

Zadrhávání, špatné vyslovují slova začínající na T a P. Záškuby obličejového svalstva. Navštívil jsem logopeda a to i v dospělosti. Návštěva logopeda v podstatě spočívala pouze v tom, že mně paní logopedka podpořila, řekla ať si z toho nic nedělám, snažila se mi zvýšit sebevědomí a bagatelizovat celou vadu. A o tom to je! Koktavost je v 99% neléčitelná. Musíte se s tím naučit žít. A jde to! A jde to velmi dobře! Jsem pyšný na to co jsem dokázal a přitom koktám.

Žádná hnusná nemoc Vám ani nikomu jinému nebude ovlivňovat život!

Co mi pomohlo

Po 2-3 pivech zaručeně nekoktám :) Koktání se zmírní i po silné kávě, či silném zeleném čaji. Koktání se zmírní i v okamžiku, kdy nemám čas koktat, tedy při rychlé jízdě v autě, na kole apod… Mírně může pomoci hořčík. A hlavně: dostatek spánku, klid, umění relaxovat. Zkráceně řečeno: Mít se rád!

Jak pokořit koktavost zdendaobratle1959 (31.10.13)

Je mi 55 let a koktavost mám od malička. Mohu říci, že prozatím od školních let jsem neměl žádné problémy s posměšky (nebo jsem si toho nevšímal). Někdy mám problémy s komunikací s cizími lidmi, ale vždy se s tím poperu a začnu mluvit pomalu, potom to jde. Při telefonování raději chodím nebo si pomáhám poklepáváním nohou. Když jsem jistý, tak mluvím pěkně bez nějakého zadrhnutí, ale jak na mě začnou lidi pozorně koukat nebo mě pozorovat, tak ztrácím rovnováhu a začnu opožděně koktat nebo se zadrhávat. Už radši nemluvím nebo se nepokouším o další rozhovor.

Je pravda, že od školních let mě docela pomáhali učitelé, měli se mnou trpělivost díky řediteli panu Pavlíčkovi, který mě na to celkem připravil a asi poučil kantory. Vždycky jsme upozorňovali na tuto nemoc, abychom předešli trapným situacím, pomohlo to jak na učňáku, tak v práci, kde jsem všude pracoval. Naopak při závěrečných zkouškách mi dali dokonce vybrat místo ústních, že bych to napsal, ale šel jsem do toho ústně a dopadlo to dobře, ještě mi pomohli, tak jim děkuji.

Začal jsem hrát s kapelou a pak se oženil. Mám dvě děti, které nemají tento problém a jsou v pořádku. Když si čtu, je to lepší, ale nesmí mě nikdo natáčet, protože nemohu slyšet svůj hlas. Je to hrozné, říkám si, že to nejsem já a stydím se před těmi, kdo to poslouchá.

Léčba

Chodil jsem asi od 4 let asi rok do školky pro vadně mluvicí, kde jsem byl ještě jednou ve školním roce 1973 - 1974 (to je 7. - 8. třída). Tam mě to hodně pomohlo, hlavně terapie na měsíc. Potom už jsem musel sám číst a mluvit a mluvit - vše nahlas, to pomáhá nejvíc. Hlavně se slyšet, to je důležitější.

Co mi pomohlo

Terapie a relaxace na pobytu v Praze v Kobylisích, ale teď už to tam není, je to v Bohnicích. A hlavně čtení a mluvení s lidmi. Pomohla práce v bistru mezi lidmi, tam jsem dělal 10 let, mluva se mi tam docela zlepšila. Teď jsem zase povolil a je to zase horší (podle situace).

Zadrhávání se při mluvení a koktání evejp (05.07.13)

Zadrhávání se u mě objevilo poprvé asi v 6 letech, když se rodiče rozváděli. Od 8 let jsem bydlela 10 let nedobrovolně s cholerickým otcem, který mě neustále skákal do řeči a posmíval se mi a tím se to celé odstartovalo. Na základní škole si toho pár lidí všimlo. Způsobilo to, že jsem se hodně stranila lidí a spolužáci se mi posmívali. Na střední škole se to stupňovalo. Nevím, jakým zázrakem jsem odmaturovala.

Chtěla jsem jít na vysokou školu, ale ze strachu jsem tam nešla a nyní pracuji ve fabrice na lince, protože s tímto handycapem bohužel jinou práci vykonávat nemohu. Nyní nemám skoro žádné kamarády. Když se chci s někým normálně bavit, pomůže mi jen když si dám pár piv. Jakékoliv vyřizování odkládám a už jsem úplně přestala telefonovat. Jediný člověk, který mě chápe je můj přítel. V práci si o mně všichni myslí, že jsem hloupá. Úplně mě to zničilo život. Doufám, že se to alespoň nebude donekonečna zhoršovat.

Léčba

Léčit jsem se začala až teď, ve svých 22letech. 3 měsíce navštěvuji psycholožku a logopedku. Vyzkoušela jsem autogenní trénink, přírodní antidepresiva, dechová cvičení, fonograforytmiku. Bohužel to asi neprovádím dost často, tak se zatím účinek nedostavil. Hlavně pomalu přestávám věřit v nějaký účinek.

Co mi pomohlo

Zatím mi bohužel nepomohlo nic. Věřím, že by pomohla co nejčastější komunikace s lidmi.

Zadrhávání se při mluvení petr202 (18.06.13)

Mám strach z toho, že se při mluvení zadrhnu a právě kvůli tomuto strachu zadrhávám. Je to začarovaný kruh, ale netuším jak si pomoci. Za roky zadrhávání a koktání jsem se naučil vyhýbat se slovům, o kterých vím, že je nevyslovím. Nahrazuji je synonymy a díky praxi se při běžném hovoru například s rodiči, přítelkyní a kamarády prakticky nezadrhávám. Nezadrhávám také pokud mluvím o nějakém běžném a všedním tématu nebo pokud začnu mluvit náhle a dříve než si uvědomím, že bych se mohl zakoktat.

Hrozné je to ale například před zkouškou ve škole, kdy celou dobu před samotným výstupem myslím jen na to, že se určitě zadrhnu a zakoktám, což pochopitelně následuje ihned. Ještě horší je to při mluvení v cizím jazyce. A dalším nepředstavitelným utrpením je čtení, při kterém musím číst pevně daný text a nemůžu slova nahrazovat nebo upravovat. Toto se mi však stává jen při mluvení na veřejnosti nebo před cizími lidmi. Sám doma, byť bych nahlas četl sebehorší text, se nezadrhnu.

Léčba

Jako malý jsem několik let navštěvoval logopeda, ten si však po čase všiml, že kromě zadrhávání ještě neumím správně vyslovit Ř a začal se věnovat tomuto. O léčbu mého koktání a zadrhávání se úplně přestal zajímat. Poté jsem s návštěvami přestal, přišly mi zbytečné.

Co mi pomohlo

Nic.

Zadrhávání se při mluvení trvající od dětství Martin(nick) (29.05.13)

Můj problém s koktáním a zadrháváním začal v šesté třídě. Pokud se dobře pamatuji, bylo to po rozdělení tříd a po neúspěšném pokusu dostat se na gymnázium. Ve třídě jsme se měli představit, říct o svých koníčcích atd. a právě když mě učitelka vyvolala, tak to začalo, je to už dost dávno, tak už si moc nevybavím, jak to vypadalo. Od té doby do dnešního dne, kdy mi je už 23, mě koktání provází, ale že bych se zasekával na každém slově, to většinou záleží na situaci.

Pamatuji si, že kdysi jsem například nemohl vylovit žádné slovo na n nebo jakoukoliv sykavku, takže když jsem se s někým bavil, musel jsem přemýšlet a měnit věty, abych nemusel začínat právě tímto písmenem. Později se třeba písmena obměnila, stále však zůstává a snad vždy bylo slovo dobrý den, které nevyslovím většinou jinak než d-d-dobrý den.

Za tu dobu bylo dokonce pár okamžiků, kdy jsem nekoktal vůbec bohužel měli povětšinou limit jednoho týdne. Nyní když chci někomu cizímu zavolat, mám v krku knedlík a zadržuji dech, to se děje někdy například i u objednávání jídla v restauraci atd jindy zase vůbec nic, ani stopa po koktání. Většinou také nedokážu pozdravit kohokoliv kdo je ke mně otočen zády, stále mám problém se slovy dobrý den.

Léčba

Trochu mi pomohla práce, kde bylo třeba komunikovat s cizími lidmi. Koktání při telefonování však stále zůstalo a přetrvává. Když jsem byl u psycholožky, sice ne s koktáním, ale s bolestmi hlavy, říkala něco o navalování stresu, metaforicky bylo mi tenkrát asi 8. Že čím více se vyhýbám nějakým situacím tím mě budou více tížit, něco v tom smyslu. Bohužel moje povaha je taková, že jakmile například nemůžu splnit termín prohlídky u zubaře, nastává stud z koktání - telefonování, takže odkládám a odkládám a čím více odkládám tím si představuji horší scénáře výčitek. Dle mého moje koktání dost pramení i z tohoto a nevím jak se toho zbavit.

Co mi pomohlo

Komunikace + úspěch - jakákoliv maličkost např. trápíte se s něčím a pak na to přijdete, či různé zkoušky autoškola a jiné. Bohužel nic dlouhodobě. Pokud někdo ví jak na to budu jedině rád, když se podělí.

Koktání po změně třídy Sabíí (15.04.13)

Je mi 14 let a koktat jsem začala před rokem, když jsem přešla do jiné třídy. Když jsem byla v té třídě 1. měsíc, bylo to v pohodě, ale pak jsem jaksi začala koktat, ale jenom ve škole, doma to bylo v pohodě. Vždy, když mě učitelka vyvolala, vůbec jsem nemohla začít číst nějakou větu, bylo to hrozný. A čím víc mě vyvolávala, tím víc to mizelo. Na konci roku jsem měla radost, protože jsem už nekoktala.

Ale pak přišly letní prázdniny a bylo to tu zas. Nemůžu se toho stále zbavit, ani teď. Jednou v životě bych chtěla být herečka, ale koktání mi prostě zkazilo život.
Když jsem byla u psychologa, tak říkal, že to může mít jistě geny. Třeba bratr. Můj starší bratr se mi od malička vždy smál, on to myslel jako srandu, ale třeba já to tak ani nebrala. Někde jsem četla, že je to dědičnost, ale z naší rodiny nikdy nikdo nekoktal! Taky, že lidí, co koktají v ČR, je jenom 4% a teď si říkám, proč zrovna já?

Léčba

když si toho všimli i rodiče, poslali mě k psychologovi. trochu mi pomohl, ale stále koktám..

Co mi pomohlo

nepomohlo nic, prostě.

Nevím co mám dělat s koktáním Adéla12345 (11.10.12)

Je mi 16 let, koktám víceméně od malička (od 3 let) když se rozváděli rodiče. Postupem času se to hodně zhoršovalo, až najednou myslím že tak v 11 náhle úplně přestalo, měla jsem z toho neuvěřitelnou radost. Představte si, že se zbavíte něčeho, za co jsme celý život středem posměchu. Od svých 13-15 jsem bydlela s přítelem u své matky, první rok se to rozvíjelo bez jakéhokoliv problému, ale pak přišly hádky a fyzické násilí z jeho strany. Nakonec to dopadlo tak, že čerstvě na své patnácté narozeniny jsem skončila v psychiatrické léčebně v Bohnicích a to celý cyklus odstartovalo znovu.

Studem jsem ani nemohla chodit do školy i přes vzdory mé matky. Na všechno jsem se vykašlala a nakonec jsem se dostala na ubohé učiliště. Zničilo mi to nejdůležitější roky života. Nedokážu si představit dál nic. Nedokážu mluvit s nikým ani po telefonu, z trémy se zakoktávám ještě víc. Několikrát jsem přemýšlela nad sebevraždou, jelikož nemám skoro žádné kamarády, nedokážu normálně mluvit ani před svojí matkou. Mám z toho silné deprese a noční můry ze spaní.

Léčba

Právě docházím k psychiatrovi, ale nějak zvláště mi to nepomáhá. Jinak jako malá jsem byla u logopeda, ale bez žádného výsledku.

Co mi pomohlo

Nic.

Koktání a jak ho vnímá okolí Roman28 (10.10.12)

Především rodiče dětí s tímto problémem by si měli uvědomit, že tato vada dokáže úplně zničit život dětí. Trpím tímto onemocněním od dětství a ze školních let, které jsou pro mnohé nejkrásnějším obdobím života mám jen ty nejhorší vzpomínky. A dospělost je ještě krutější. Zkuste jít na pohovor za prací, pokud neumíte pořádně vyslovit ani vlastní jméno, dočkáte se pouze úšklebků a ponížení. Nemůžu s tím žít, udělalo to ze mě samotářskou trosku bez kousku sebevědomí.

Léčba

Léčbu je nutné začít v útlém věku dítěte, ideálně hned po zahájení prvních příznaků, po dosažení dospělosti se úspěšnost léčby snižuje prakticky k nule. Je ji možné jen do určité míry kontrolovat (ve stresových situacích ale skoro vůbec). Ve vzácných případech je možné zajíkávaní vyléčit i v dospělém věku, pokud je člověk dostatečně motivován a ještě schopný se sebou něco dělat.

Co mi pomohlo

Nepomohlo mi nic, nevidím cestu.

Celoživotní koktání libor33 (11.08.12)

Nejhorší zkušenost s koktavostí jsem zažil už na základní škole v roce 88. Nemohl jsem plynule číst a učitelka mě chtěla dát do zvláštní školy. Všichni si mysleli, že jsem retardovaný a měli mě za simulanta. Základní škola byl děs. v té době snad žádný učitel nebyl poučen o tom co je to za vadu, hrůza. Nakonec jsem to přežil, vyučil jsem se a nyní makám na stavbě. Na nic jiného jsem se nezmohl. Z maturity jsem měl strach, nedokázal jsem si představit, že bych u nějaké zkoušky mluvil. Koktavým podle mě také hodně škodí laické názory a rady typu jako že se musí správně dýchat a že je to psychika - to jsou všechno nesmyly už proto, že každý koktá jinak. Několik let jsem se léčil na logopediích ovšem bez výsledku. Po různých nácvicích dýchání a technikách měkké řeči jsem to vzdal.

Stálo mě to akorát čas, který jiní využijí na vzdělávání nebo vydělání peněz - já jsem se snažil učit normálně mluvit - bez výsledku. Můžu říct, že tato vada mě zničila. Při seznamování je to úplně na houby. Radši jsem sám. Nebudu se ani ženit a nechci děti - nechci aby to zdědily a měli problémy jako já.

Léčba

nemohu pořádně nikomu nic sdělit, problémy na různých jednáních na úřadech, telefonování, v zaměstnání…atd

Co mi pomohlo

Léčba na logopedii, možná někomu pomůže. Mě ale nepomohla.

Koktavost a potíže v zaměstnání samsung (17.04.12)

Dobrý den,

chtěl bych se s Vámi podělit o zkušenosti s koktáním, zadrháváním řeči. Ve školním věku se mi stávalo, že jsem se s řeči zadrhl. Rodiče to přisuzovali rychlou mluvou. Pak na střední škole jsem pociťoval větší problémy s rečí, které jsem možná přisuzoval většímu psychickému tlaku z účení atd, byl jsem vždy introvert. Několikrát jsem navšívil logopedickou poradnu a nakonec jsem usoudil, že nebude tak zle a tuto poradnu jsem přestal navštěvovat.

V současnosti v zaměstnání se mi často stává, že i při osobním jednáním nebo telefonickém rozhovoru nemůžu vyslovit některá slova začínající na M. Už to považuji za velký problém, protože mi to brání v komunikaci se zákazníky a mám někdy nechuť vůbec komunikovat, abych si někdy neudělal ostudu. Pracuji v přímém prodeji a dost mě to už obtěžuje a rád bych se tohoto problému zbavil. Určitě by mě to pomohlo k lepšímu psychickému pocitu ze sebe a v lepší výsledky v zaměstnání.

Zadrhávání se při mluvení Zerbib (06.11.11)

Zadrhávání

Co mi pomohlo

Koktání jsem zažil a občas ještě zažiji, i když již zřídka na vlastní kůži.

Vzpomínám si na základní školu, kdy jsem ze sebe nebyl při čtení schopen vydat ani hlásku, na ty potupné posměšky stejně starých spolužáků a nepochopení, dalo by se říci až odpor části učitelského sboru.

Přiznám se, že mě to velice štvalo až deprimovalo, koho by ne. Postupem času se projev balbutismu zmírnil, už mi nedělaly problémy celá slova, ale třeba jen počáteční písmena. Zde jsem vypozoroval, že například u slov začínajících na „A“, „E“, „O“ či „V“ je vyslovení slova naprosto nemožné. Proto jsem se naučil v mé mysli za běhu rozhovoru s jinou osobou, rychle vybrat slovo podobného významu a tímto rychle nahradit slovo, které jsem věděl, že nevyslovím. Musím se pochválit, toto jsem vypiloval k dokonalosti a jen velice zřídka se stávalo, že jsem se zadrhl, nebo mnou zvolené slovo nebylo zcela vhodné vzhledem k významu slova nahrazovaného.

Jak šel čas a já se začal vnitřně vyrovnávat se svým „postižením“, začal jsem si všímat, že pokud jsem vystaven situaci, kdy znenadání jsem někým dotázán a nemám prostor si svou koktavost uvědomit, odpovím i slovy, která by mi dělala normálně problém. Došel jsem k tomu, že jsem byl stresován už samotným faktem, že zrovna v tuto chvíli, kdy potřebuji něco vyslovit, se určitě zadrhnu.

Velice by mě zajímalo, zda by šlo např. hypnozou či nějakým zásahem do podvědomí vymazat vnitřní sebe přesvědčení o koktavosti. Jsem přesvědčen, že konkrétně v mém případě by to mělo velice kladný účinek. V dešní době se mi stane již jen zřídka, že se zadrhnu, pak se uklidním, znovu se nadechnu a snažím se pokračovat dále.

Na závěr si neodpustím vzpomenout na jeden seminář na vysoké škole, kdy jsem měl něco říci a nebyl jsem schopen se „rozjet“. Nahlas jsem z naštvání vyslovil slovo „kur.a“ a ejhle, nastartoval jsem se a řekl co se ode mne očekávalo. Nutno podotknout, že profesorka byla velmi pohoršena a já získal od kolegů posluchačů napůl obdiv, napůl opovržení.

Léčba koktavostí pohyby prstů GinMuz (04.11.11)

Koktavost jde léčit. Můj kamarád se zbavil koktání v nějakém centru v Polsku. Koktal opravdu hodně, nešlo se s ním vůbec domluvit. Nemohl říct plynule nic. Když byl zkoušený ve škole, tak to už nebyla legrace, někdy jsme měli i slzy v očích, protože nám ho bylo líto. Věděl to, ale nemohl říct. Teď mluví úplně normálně. Vyprávěl mi, že se učil mluvit od nova a při mluvení si pomáhal pohyby prstů. Kdybych nevěděl jaké měl problémy tak bych nevěřil, že měl někdy vůbec problémy s mluvením. Pobočka centra začala fungovat v Třinci.

Odstranění koktavosti kineziologií Vlara (01.11.11)

Dobrý den,

těm, kteří trpí koktavostí doporučuji, aby zkusili kineziologii.Zkuste se poradit s kineziologem, zda umí tuto vadu odstranit. Já osobně mám s touto metodou ty nejlepší zkušenosti.

Přeji všem krásné dny.

Vysoká forma koktavosti Povi (26.10.11)

Má zkušenost s koktavostí není mou vlastní, týká se mé mladší sestry a bohužel má tu nejhorší formu. Za jednadvacet let svého života se setkala s obrovským nepochopením a šikanou ze strany lidí, se kterými se v běžném životě musí potkávat a jednat s nimi a i teď, když nastoupila na vysokou školu, se tento problém znovu vyskytl, vedoucí katedry si na ni zasedla a vozí se po ní, jak jen to jde - kvůli její řeči.

Zjišťuji možnosti léčby, snažím se přijít na to, jak jí pomoci, dala bych nevím co za možnost normálního života pro moji sestru, nemá to lehké a nikdy to lehké mít nebude, ani v dnešní moderní době tento problém lidi nechápou, dívají se na ni jako na postiženou, přitom ona je opravdu nadprůměrně chytrá a nebýt jejího hendikepu, dotáhla by to jistě hodně daleko. Je mi to tolik líto. Je to skvělá osoba s dobrým srdcem a ty lidi jí umí jen ubližovat, nerozumím tomu, nechápu to.

Celý loňský rok si hledala práci, nikde ji nevzali - hádejte proč? Je jasné, že nemůže dělat s lidmi, nemůže dělat prodavačku nebo obchodního zástupce, ale jednali s ní všude, jako by se nehodila ani na hnůj. Přeji si z celého srdce, aby se až konečně objevil způsob, jak toto onemocnění vyléčit. Přeji si to pro svou sestru i pro všechny ostatní, kteří se musí dnes a denně potýkat s tímto postižením.

Doufám, že v dnešní době moderních technologií, se na něco brzy přijde. I když ani člověk není všemocný.

Dechová cvičení při koktání nEn (03.04.11)

Dobrý den,

má koktavost a někdy zadrhávání v řeči se u mě podle mých rodičů objevilo již v předškolním věku. Údajně jsem tento způsob vyjadřování pochytil od naší mladé sousedky. Ale protože jsem levák, rodiče mě přeučovali na praváka a zde možná došlo k nějaké psychické poruše. Nevím. Nerad bych vinil své rodiče.

Několikrát jsem absolvoval léčbu na foniatrické klinice. Léčba spočívala v častých dechových cvičení, pomalém mluvení i čtení. Samozřejmostí byl klid. Vždy se dostavilo částečné zlepšení, ale s příchodem domů do každodenních situací se řeč za nějaký čas vrátila zhruba na stejnou úroveň.

Svého času jsem také navštěvoval lékaře, který se zabýval akupunkturou. Po několika návštěvách jsem pociťoval jisté zlepšení, které se však více nelepšilo.

Dnes jsem již pár let před důchodem a tak mě tato vada moc nevadí. I s touto
zřetelnou vadou jsem se oženil, vychoval dva syny a radost mně dělá moje milovaná
vnučka.

Podle mého názoru je tato vada hlavně psychického rázu a často také v nesprávném dýchání. Je důležité mít uvolněné břišní svalstvo. V klidu se lépe hovoří. Když nemyslím na to, co říkám, mluvím normálně. Je dobré si z plných plic zpívat.

Všem vám přeji hodně trpělivosti a zlepšení. Cyklon.

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.