Často se dětem s autismem říká děti úplňku. Protože když je úplněk tak často nespí. Pro dospělé jsou to často noci nevyspání, hrůzy děsu. Děti s těžkým autismem si často rozbíjejí hlavu o zeď nebo se tlučou do tváře. Koušou a křičí. A společnost na ně není ani trochu připravená. Vím o čem mluvím, má dcera je jedním z nich. Toto postižení se nedá vyléčit, ale existují některé terapie , které dokáží stav zlepšit. Pokud v životě potkáte osobu s autismem nemusíte si ji na první pohled všimnout.Někdy děti vypadají úplně normálně.Avšak potom velmi bolí když vidíte jak dítě legračně mluví, směje se a nebo má velké záchvaty vzteku.

Mně nejvíce pomohlo, a doporučuji to všem lidem, kteří se s tímto potýkají, aby si řekli toto: Už od začátku když jsme zijstili s jakým syndromem se naše dcera potýká tak jsme si řekli že nám byla dána proto že to dokáže zvládnout a to pomohlo.

Autistické poruchy (zahrnující Dětský autismus, Aspergerův syndrom a další poruchy) patří mezi závažné psychické poruchy, které bývají označovány jako všepronikající neboli pervazivní vývojové poruchy. Vznik autistické poruchy je vrozený - podmíněn geneticky (příznivou či nepříznivou kombinací 12-15 genů) či metabolickou vadou. Jedná se o skupinu různorodých poruch od méně závažných či lehkých, středně těžkých až po těžké poruchy. I moje dcera Která má pět a půl let, je na tom stejně. Nemluví. Nesleduje očima. Nikdy nebude normální. Ale i přesto si říkám. Ona nám byla dána proto že to dokáže zvládnout. A to pomohlo.

Můj malý syn má 3roky. Vůbec nemluví, nechce se zapojit do kolektivu a ještě má záchvaty vzteku. Pořád zhasíná světlo a do toho se celý den směje.

Krom lékařského postoje k práci s autistou existuje i několik alternativních metod. Příkladem může být např. hyperbarická kyslíková terapie, která spočívá v inhalaci kyslíku při zvýšeném atmosférickém tlaku. Tato metoda vykazuje zlepšení schopností dítěte.

Také máme syna s autismem. Diaganóza proběhla skoro až ve 4 letech a bylo to pro všechny zúčastněné opravdu těžké. Pak jsme si to sami v sobě zpracovali a rozhodli se, že se synovi budeme snažit život usnadnit, jak jen to půjde. Začali jsme s nácvikem běžných činností - abychom ho mohli v klidu okoupat, ostříhat vlasy, nehty, aby si sám došel na záchod, najedl se apod. Jen samoobslužné dovednosti a pak jsme zjistili, že to opravdu jde a náš syn se díky „nácvikům“ hodně posouvá dopředu, a tak jsme začali učit i „akademické“ znalosti jako barvy, tvary, čísla apod. A ejhle, ono to šlo!

Za 3 roky jeho tvrdé práce nastoupil do běžné ZŠ s asistentem, nemá žádné úlevy v učivu a na vysvědčení má samé jedničky. Přestože měl v papírech od doktora lehkou mentální retardaci - teď už ji nemá! Spousta věcí se dá ovlivnit a natrénovat vhodnými pomůckami. Rodiče, nevěšte hlavu! To, co se na začátku dozvíte, nemusí být konečné! Vydržte, trénujte, milujte své děti takové jaké jsou a pokroky a úspěchy se dostaví!!!! Přeji hodně sil rodičům a všem pečujícím o děti s autismem!

Často se mluví o tom, že autismus je nemoc, ale ono to tak úplně není. Autismus je jiné neurologické uspořádání. Dlouho jsem tomu nerozuměla a nikdo nám to neřekl, ale když jsem se dostala k překladům článku od zahraničních odborníků a autistů, konečně se mi chování děti spojilo s něčím smysluplným. Změnili jsme svůj přístup a dneska se máme líp.

Dobrý večer,
chtěla bych poprosit někoho, kdo má stejný nebo podobný problém jako já.
Synovi je 8,5 let a před měsícem mi řekli, že jeví známky mírného autismu a středně těžkého aspergerového syndromu, byla jsem s toho dost špatná a trvalo mi cca asi týden než jsem to vstřebala, mám jen jedno dítě jiné už nemohu mít, tak to pro mě byla dost velká rána, přijala jsem to jako fakt, že se k tomu musím postavit čelem a udělat i nemožné, aby se synovi na tom světě žilo co nejlépe…
Jdeme ještě na vyšetření k psychiatrovi a psychologovi v jednom a snad mi poradí jak se synem pracovat, lásku najevo dává, mazlí se, pusinkuje nás, s dětmi si hraje, ale jen s některými, nechá se snadno vytočit a pak reaguje pláčem a zoufalstvím, tak se ho snažím takovým situacím vyvarovat.
Dozvěděla jsem se, že existuje někdo, kdo se zabývá složením stravy a prý to funguje, tak jsem se chtěla zeptat jestli o tom někdo něco nevíte a nepomohl by jste mi. Jinak chodí do soukromé školy, kde se mu věnují individuálně a měl v první třídě samé jedničky:-) do školy se těší a změny mu nevadí. Přijde my, když si čtu příznaky autismu, že to není ten pravý autismus, ale asi ten aspergerův syndrom. Měl diagnostikovaná ve 4 letech opožděný vývoj řeči, to se spravilo a teď pusu nezavře:-)na eEEG a CT mozku nebyly žádné změny, tak proto mě to teď tak zaskočilo. Jinak určitě se trochu liší od ostatních dětí, vyhraje si sám i s ostatními.
Moc děkuji za Vaše odpovědi a rady:-)
Renata

Dobrý den,

mám dcerku 3.5 roku a žijeme v anglii. Zjistil jsem, že dcera je autista a byl to pro mě malý šok, ale potom jsem si říkal, protože ještě nemluví, může být problém. Dva jazyky - asi neví, kterým mluvit. Dcera se nezapojí do žádné hry, nesmíme dělat žádné změny, musí stejný rituál jinak dostává hysterické záchvaty. Jako posledně - koupili jsme ji novou autosedačku a po půl hodině jsme ji dostali do auta a až po dvou dnech se přestala bát

Mám synka kterému je 3,5 let. Už od půl roku jsem sledovala, že není něco v pořádku a že je Matýsek jiný než jeho starší bratr, který je zdravý. Neusmíval se na nás, neudržoval oční kontakt a hlavně si ani nechtěl hrát. Řešila jsem to s naší dětskou lékařkou a ta mi na to řekla, že to všechno dohoní do tří let, že má čas a že každý dítě je jiný a to měla pravdu, každé dítě je jiné v tom jediném se ne mýlila.

Osmnáctiměsících syn ještě nechodil a začal asi ve 20 měsících, kdy je ho chůze byla především po špičkách a taková dosti neohrabaná, tak jsem požádala dětskou lékařku, že se mi jeho vývoj nelíbí na že to není v pořádku, takže na mojí žádost mě poslala na neurologické vyšetření, kde podstatně taky nic nezjistili, mysleli si snad, že si vymýšlím.

Kamarádka mi dala kontakt na jednu výbornou psycholožku, která mě vyslechla a taky konečně diagnostikovala diagnózu, ze které jsme byli zdrcení, ale přijali jsme to, protože je to náš milovaný synek.

Od této doby se snažíme spolupracovat a navazovat a hlavně ho zahrnovat láskou a trpělivostí, to je u takto nemocných dětí nejdůležitější. Jsou dny, kdy jsem úplně na dně, kdy si říkám, proč zrovna my. Ale když ho vidím a někdy mě rozčílí a to on umí moc dobře, tak se přijde pomazlit nebo ti dá pusinku či se na tebe usměje a vím, že musím bojovat a být tu právě pro něj.

Je to těžká práce, to mi věřte, 16hodin jen ječí, protože nemluví, takže se rozčiluje, ale znakovku se učit nechce, takže to řvaní je těžký ustát 7dní v týdnu, ale nemůžu se na něj zlobit, nemůže za to a já ho miluji. Možná jsem se ještě nesrovnala s tím, že mám doma autistické dítě, ale vím že ho miluji, takovýho jaký je.