Rychlá navigace: Vitalion.cz » Nemoci » Autismus

Autismus

Přidat zkušenost
Čtěte 5 zkušeností uživatelů s Autismem

Autismus léčí Psychiatrie a patří mezi Psychiatrická onemocnění

Popis, Příčina a rizikové faktory, Příznaky, Vyšetření, Léčba, Jak si mohu pomoci sám

Popis autismu  

Autismus je závažné postižení dětského mentálního vývoje. Název autismus pochází z řeckého „autos“, což znamená sám nebo já. Toto onemocnění se ve většině případů diagnostikuje již v dětství. Dítě má problémy s vývojem řeči, nedokáže správně reagovat na přijímané informace, není schopno vytvářet normální lidské vztahy a projevuje se stereotypními vzorci chování.

Autismus je bohužel nevyléčitelný, ale terapie a pomoc rodiny opravdu pomáhá učit se novým věcem. Mnoho lidí s autismem tak žije spokojený a šťastný život.
V České republice se uvádí 15-25 případů autismu na 10 000 narozených dětí, což přibližně znamená narození 200 dětí s autismem ročně.

Příčina a rizikové faktory autismu  

Příčina vzniku této závažné poruchy je neznámá a nikomu se jí nepodařilo zatím odhalit. Předpokládají se genetické faktory, mozková poškození, infekční onemocnění, chemické procesy v mozku nebo nedostatečné propojení mozkových center.

Většina odborníku se však domnívá, že jde o kombinaci několika faktorů.

Autismus se vyskytuje u chlapců čtyřikrát častěji než u dívek.

Příznaky autismu  

Autistické děti nemají zájem o druhé osoby. Nenavazují oční kontakt, reagují pasivně na citové projevy, dávají přednost předmětům před obličeji, komunikují jen minimálně a nehledají útěchu u svých rodičů. Všeobecně dávají přednost samotě před společností. Pro mnoho rodičů je tento fakt velmi náročný, protože se těšili na společné hraní, výlety do přírody s přáteli a mazlení během dne. Rozhodně to neznamená, že autistické děti své rodiče nemají rádi, to rozhodně ne, jen svoje city dávají najevo jinak.

Zdravé děti už okolo prvního roku života žvatlají svá první slůvka, ukazují na hračky, jasně umějí říkat ne, snaží se pojmenovávat předměty. Některé autistické děti mohou také zpočátku žvatlat a poté se zarazit, jiné mají řeč opožděnou nebo dokonce zůstanou němí. Může se objevit i tzv. echolálie, kdy jedinec opakuje vše, co slyší. Mluvící jedinci vedou často monology. Většina se raději domlouvá posunky, malováním obrázků nebo psaním vzkazů. Autistická gesta a mimika jsou jen těžko pochopitelná pro jiné osoby a není snadné pochopit, co nám chce autista říct. To pro něho může být velmi frustrující a vést k depresím a sebepoškozování. Při sociálním odcizení si často vytváří imaginární přátele.
Mnozí autisté nedokáží ovládat svoje chování. Takže bývají náchylní ke slovním výbuchům a sebezraňujícímu chování.

Autisté se vyznačují neměnnými rutinami. Vyhovuje jim stále prostředí a stálí lidé okolo, na změny reagují většinou negativně. Ve většině případů používají stále se opakující pohyby, které jsou označovány jako sebestimulace. Mohou se například kývat, neustále pohybovat rukama nebo nohama, dokola zapínat a vypínat světla nebo strávit hodiny seřazováním autíček. Běda pokud by jim někdo na systém autíček šáhnul a chtěl si s nimi hrát.

Pro rodiče mohou být varovné signály například tyto:

Dítě nepoužívá oční kontakt, neukazuje nadšeně na předměty, neslyší na svoje jméno, nerado užívá řeč, nepoužívá sociální úsměv, nezajímá se o ostatní děti a nechce si s nimi hrát, žádá křikem a afektem, nespolupracuje, nepředvádí se, fascinují ho hračky a nosí je neustále při sobě, užívá zvláštní pohyby jako chůze po špičkách, dokola otevírá/zavírá hračky a u ničeho nevydrží.

U zdravých dětí je běžné (samozřejmě každé dítě je individuální):

  • žvatlání do 12. měsíce
  • gestikulace do 12. měsíce (natahování ručičky)
  • napodobování do 15.měsíce
  • užívání slov do 16. měsíce
  • používání slovních spojení do 24.měsíce

Vyšetření autismu

Autismus se diagnostikuje na základě projevů chování bez ohledu na příčinu vzniku.

Nejdříve se provede psychologické a psychiatrické vyšetření, které objasní, zda se jedná o poruchu autistického spektra (PAS). Dále se zjišťují souvislosti mezi autismem a jinou somatickou nebo genetickou nemocí. Dále se zjišťuje postižení centrálního nervového systému.

Léčba autismu

Vědci zkoumají pozitivní vliv dekompresních (přetlakových) komor na stav postižených autismem. U dětí, které byly zavřeny 40 hodin v přetlakové komoře, vědci objevili zlepšení ve vnímání, očním kontaktu a komunikaci s okolím. Nejsou si však jistí, zda-li nejde jen o přechodný efekt.

Mnoho rodičů využívá alternativních terapií jako je například hyperbarická terapie nebo son-rise program. Často se také cvičí Vojtova metoda, ale spekuluje se o velkém zatížení pro autistického jedince.

Prokazatelně úspěšné je poskytování pravidelné pedagogické péče. Dítě musí pochopit svět kolem něho, aby ho nepohlcoval. Pokud se to alespoň trochu podaří, je zde velká naděje na zlepšení. Autismus není vyléčitelný, ale speciální péče pomáhá s problematickým chováním, s nárůstem IQ a zvýšením samostatnosti.
Autistické děti si často potrpí na systém odměn. Proto je vhodné je odměňovat knihami, žetonky, televizí, obrázky, penězi, hračkami apod. Někteří souhlasí i s odměňováním pomocí mlsot.

Světová zdravotnická organizace WHO rozděluje autistické poruchy to 3 kategorií

  • Autismus
  • Atypický autismus - některé oblasti vývoje nejsou tolik narušeny jako u dětí s klasickým autismem, může to být lepší sociální či komunikační dovednosti nebo absence stereotypních zájmů
  • Aspergův syndrom - má hodně společných znaků s autismem jako jsou problémy ve společenských vztazích a komunikaci, ale tyto jedinci mají obvykle méně potíží s řečí a nemívají mentální opoždění

Jak si mohu pomoci sám

Existuje mnoho odborných poraden, zdravotnických zařízení a pro nemocné autismem.
Organizace zabývající se autismem: The World Autism Organisation (WAO), APLA, Autistik a mnoho dalších, kde Vám poskytnou cenné rady.

Diskuse o autismu

Reklama
Reklama

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s Autismem

Máte zkušenost s Autismem?
Přidejte zkušenost s Autismem

Máme syna s autismem NelaLambda (20.05.18)

Také máme syna s autismem. Diaganóza proběhla skoro až ve 4 letech a bylo to pro všechny zúčastněné opravdu těžké. Pak jsme si to sami v sobě zpracovali a rozhodli se, že se synovi budeme snažit život usnadnit, jak jen to půjde. Začali jsme s nácvikem běžných činností - abychom ho mohli v klidu okoupat, ostříhat vlasy, nehty, aby si sám došel na záchod, najedl se apod. Jen samoobslužné dovednosti a pak jsme zjistili, že to opravdu jde a náš syn se díky „nácvikům“ hodně posouvá dopředu, a tak jsme začali učit i „akademické“ znalosti jako barvy, tvary, čísla apod. A ejhle, ono to šlo!

Za 3 roky jeho tvrdé práce nastoupil do běžné ZŠ s asistentem, nemá žádné úlevy v učivu a na vysvědčení má samé jedničky. Přestože měl v papírech od doktora lehkou mentální retardaci - teď už ji nemá! Spousta věcí se dá ovlivnit a natrénovat vhodnými pomůckami. Rodiče, nevěšte hlavu! To, co se na začátku dozvíte, nemusí být konečné! Vydržte, trénujte, milujte své děti takové jaké jsou a pokroky a úspěchy se dostaví!!!! Přeji hodně sil rodičům a všem pečujícím o děti s autismem!

Autismus není nemoc elanova (19.03.18)

Často se mluví o tom, že autismus je nemoc, ale ono to tak úplně není. Autismus je jiné neurologické uspořádání. Dlouho jsem tomu nerozuměla a nikdo nám to neřekl, ale když jsem se dostala k překladům článku od zahraničních odborníků a autistů, konečně se mi chování děti spojilo s něčím smysluplným. Změnili jsme svůj přístup a dneska se máme líp.

Co mi pomohlo

Nejvíc nám pomohly informace od zahraničních odborníků a autistů. Přestali jsme se k dětem chovat jako k nemocným a začali jsme se více zajímat o to, jak je podpořit. Přestali jsme je vodit na všemožná vyšetření a více se zajímali o jejich potřeby. Pomohlo to hlavně u staršího, který je aktuálně v pubertě. A rozhodně nechce slyšet, že je postižený nebo retardovaný. Což samozřejmě není. Jsme rádi, že nemusíme řešit šikanu a podobně věci, protože má nějaké sebevědomí a dovede se o sebe postarat.

Autista? marecek1 (25.08.13)

Dobrý večer,
chtěla bych poprosit někoho, kdo má stejný nebo podobný problém jako já.
Synovi je 8,5 let a před měsícem mi řekli, že jeví známky mírného autismu a středně těžkého aspergerového syndromu, byla jsem s toho dost špatná a trvalo mi cca asi týden než jsem to vstřebala, mám jen jedno dítě jiné už nemohu mít, tak to pro mě byla dost velká rána, přijala jsem to jako fakt, že se k tomu musím postavit čelem a udělat i nemožné, aby se synovi na tom světě žilo co nejlépe…
Jdeme ještě na vyšetření k psychiatrovi a psychologovi v jednom a snad mi poradí jak se synem pracovat, lásku najevo dává, mazlí se, pusinkuje nás, s dětmi si hraje, ale jen s některými, nechá se snadno vytočit a pak reaguje pláčem a zoufalstvím, tak se ho snažím takovým situacím vyvarovat.
Dozvěděla jsem se, že existuje někdo, kdo se zabývá složením stravy a prý to funguje, tak jsem se chtěla zeptat jestli o tom někdo něco nevíte a nepomohl by jste mi. Jinak chodí do soukromé školy, kde se mu věnují individuálně a měl v první třídě samé jedničky:-) do školy se těší a změny mu nevadí. Přijde my, když si čtu příznaky autismu, že to není ten pravý autismus, ale asi ten aspergerův syndrom. Měl diagnostikovaná ve 4 letech opožděný vývoj řeči, to se spravilo a teď pusu nezavře:-)na eEEG a CT mozku nebyly žádné změny, tak proto mě to teď tak zaskočilo. Jinak určitě se trochu liší od ostatních dětí, vyhraje si sám i s ostatními.
Moc děkuji za Vaše odpovědi a rady:-)
 Renata

Autismus a dva jazyky richardson.cz (02.03.13)

Dobrý den,

mám dcerku 3.5 roku a žijeme v anglii. Zjistil jsem, že dcera je autista a byl to pro mě malý šok, ale potom jsem si říkal, protože ještě nemluví, může být problém. Dva jazyky - asi neví, kterým mluvit. Dcera se nezapojí do žádné hry, nesmíme dělat žádné změny, musí stejný rituál jinak dostává hysterické záchvaty. Jako posledně - koupili jsme ji novou autosedačku a po půl hodině jsme ji dostali do auta a až po dvou dnech se přestala bát

Atypický autismus u dítěte Andrejka kováčová (18.08.12)

Mám synka kterému je 3,5 let. Už od půl roku jsem sledovala, že není něco v pořádku a že je Matýsek jiný než jeho starší bratr, který je zdravý. Neusmíval se na nás, neudržoval oční kontakt a hlavně si ani nechtěl hrát. Řešila jsem to s naší dětskou lékařkou a ta mi na to řekla, že to všechno dohoní do tří let, že má čas a že každý dítě je jiný a to měla pravdu, každé dítě je jiné v tom jediném se ne mýlila.

Osmnáctiměsících syn ještě nechodil a začal asi ve 20 měsících, kdy je ho chůze byla především po špičkách a taková dosti neohrabaná, tak jsem požádala dětskou lékařku, že se mi jeho vývoj nelíbí na že to není v pořádku, takže na mojí žádost mě poslala na neurologické vyšetření, kde podstatně taky nic nezjistili, mysleli si snad, že si vymýšlím.

Kamarádka mi dala kontakt na jednu výbornou psycholožku, která mě vyslechla a taky konečně diagnostikovala diagnózu, ze které jsme byli zdrcení, ale přijali jsme to, protože je to náš milovaný synek.

Od této doby se snažíme spolupracovat a navazovat a hlavně ho zahrnovat láskou a trpělivostí, to je u takto nemocných dětí nejdůležitější. Jsou dny, kdy jsem úplně na dně, kdy si říkám, proč zrovna my. Ale když ho vidím a někdy mě rozčílí a to on umí moc dobře, tak se přijde pomazlit nebo ti dá pusinku či se na tebe usměje a vím, že musím bojovat a být tu právě pro něj.

Je to těžká práce, to mi věřte, 16hodin jen ječí, protože nemluví, takže se rozčiluje, ale znakovku se učit nechce, takže to řvaní je těžký ustát 7dní v týdnu, ale nemůžu se na něj zlobit, nemůže za to a já ho miluji. Možná jsem se ještě nesrovnala s tím, že mám doma autistické dítě, ale vím že ho miluji, takovýho jaký je.

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Reklama
Reklama