Naprosto příšerná zkušenost. Nemoc začínající velice nenápadně, horšící se týden od týdne. První týden velice jemné pokašlávání, lehká únava. Druhý týden trošku výraznější kašlík, lehká bolest hlavy, bolest svalů, nechutenství. Třetí týden kašel podobný průduškovému, velká únava a ještě větší nechutenství. Co se týká kašle samotného, nejhorší v noci. Na začátku čtvrtého týdne se objevil otok kotníků a zarudlé skvrny na nártu. Šla jsem k lékařce, dle poslechu zánět průdušek, CRP 84, nasazen Augmentin. Během týdenní léčby zhoršení všech příznaků : kašel zjm. v noci tak urputný, že již nešlo spát ani vsedě, místy až dušení. Horečky, schvácenost, bolesti kloubů, kotníky jako balony, obrovské nechutenství. V jednom okamžiku jsem si myslela, že se udusím. Najednou jakoby se mi ucpaly dýchací cesty a vzduch nebylo možno přijmout. Slyšela jsem své sípání a zvuk dušení . Velká panika. Ihned jsem volala lékařce, odběry , rtg plic. CRP 105 a rentgen čistý, poslala mne tedy na infekční kliniku do Motola. Protože v té době již řádil covid, domnívali se lékaři, že je to ono a udělali test. Negativní. Vzali taky krev na hemokultury a tam vylezl černý kašel.
Ihned po příchodu mi dali kyslíkové brýle a taky 4× denně po půlhodině inhalace Ventolínu s nějakými příměsemi. Výsledek odběru byl znám až za tři dny a mezitím CRP vylezlo na 127. Měla jsem neustále 38 teploty, tak mi dávali ibalgin, posléze novalgin. Mj. jsem dostávala stoptussin, acc long a nějaká atb, která nepomáhala. Po zjištění, že je to černý kašel, mi nasadili Klacid a vše se začalo velice pomalu zlepšovat.
Bohužel se mi ale s černým kašlem též projevila sarkoidóza plic, s tím souvisely ty oteklé kotníky a skvrny na nich, tzv. erythema nodosum. Po 6 dnech mne z nemocnice propustili do domácího léčení, ale musela jsem docházet ambulantně na různá vyšetření.
Je to čtvrtý měsíc, co začaly mé obtíže, a ještě teď mám, co se černého kašle týká, určité dozvuky. Vykašlávání čirého hlenu, zjm. po ránu. Při smíchu či zadýchání tendence se rozkašlat až do lehčího dávivého kašle. Stále mne bolí klouby, už ale ne tak moc, ač to může souviset i se sarkoidózou.
Každopádně, nikdy nezapomenu, jak jsem se dusila a jak velkou radost jsem měla, když mi v nemocnici dali kyslík a inhalace. Ono totiž v průběhu těch 5 týdnů bez léčby, resp. 3 týdny bez léčby a 2 se špatnými atb, jsem postupně pomalu přestávala dýchat. Já měla pocit, že tělo nepřijímá kyslík. Do nemocnice jsem se dostala ve stavu, kdy už bych si nejraději někam lehla a umřela. Jako to zvířátko před blížící se smrtí. Kyslík a léčba správnými atb velice pomohli. Rekonvalescence skutečně zdlouhavá a i v ní přítomna velká únava. A abych nezapoměla, též jsem měsíc užívala na noc codein. Co dodat ? Nemoc bych nepřála ani nepříteli, byla to taková cesta do temnoty a nedostat se na infekční kliniku, asi by možná už neměl kdo tyto řádky psát.

Po příletu z Tuniska jsem onemocněla černým kašlem. Už je to ale dobré. Dostala jsem dvoje antibiotika, trápily mě horečky, bolesti hlavy a kašel 3 měsíce.

Důležité je ležet a odpočívat. Dobrý je i Panadol. Už nikdy více. Jsem pořád unavená. Je mi 56 let.

Před třemi lety (jaro 2012) - nerozpoznaná nákaza černým kašlem.
Léčba proběhla dobře, okamžitá úleva, ALE:
Po roce velké problémy s dýcháním, jako kdyby byla část plic nefunkční, ucpaná. Jako nejvhodnější se zdálo odsátí hlenových zátek (sliznice v plicích je destruována toxiny, a proto nedokáže odnášet hlen pryč z plic, začíná se to zvolna hromadit).
Fibroskopie byla výsledkem skvělá, ale zážitek to byl dost hrozný.
Po dvou letech opět po nějaké infekci z okolí a také díky dost dlouhým letům (klimatizace) jsem na tom skoro stejně - nedokáži vykašlat, v noci se dusím, tak opět zamířím na odsátí.
Pokud máte možnost se oočkovat či přeočkovat, určitě, už kvůli malým dětem.
Toto onemocnění opravdu není banální a pokud jednou zažijete, do konce života nezapomenete.

Již 4 měsíce mám kašel, který se zhoršuje. V červnu jsem přechodila dle mého zánět nosohltanu a celé léto mě trápily občasné záchvaty kašle. Většinou ve stresových situacích. V říjnu se mi opět vrátil zánět nosohltanu a již horší průběh kašle. Užívala jsem antibiotika a po 14 dnech jsem PN ukončila. Po měsíci opět prudké záchvaty kašle, chrapot a návštěva lékaře nezbytná. Diagnoza: pravděpodobně černý kašel. CRP 15, výtěr nic moc neukázal, rtg plic čisté. Užívám antibiotika Fromilid 500 = Clacid 2 balení, zatím mám vybrané 1 a kousek a je to mírně lepší. Už se alespoň nedusím a mohu se nadechnout, aniž by propukl dusivý kašel. Kašel je suchý, bez vykašlávání. Už ať je to za mnou.

Černý kašel jsem v dětství prodělala v l5 měsících, po oslabení organizmu jsem onemocněla dětskou infekční obrnou (v té době se ještě neočkovalo, rok 1954.
Když syn začal letos v srpnu (má 2l let, je očkovaný proti černému kašli) podivně kašlat, mysleli jsme, že se nachladil po promoknutí na nějakém koncertu. Po 14 dnech jsem začala v pátek 8.srpna kašlat, tak podivně, že jsem měla pocit, že vyzvracím vnitřnosti. Ustalo to, v noci silné zhoršení a v sobotu jsem už jela na pohotovost do Kroměříže. Vysoká horečka, zvracela jsem jakoby pěnu a bolestivě kašlala až k zadušení. Měla jsem úporný až dávivý kašel jakoby z plného zdraví.
Nezabírá na to žádný přípravek, Stoptussin apod. Noc prokašlete a prozvracíte.
Vykašláváte množství zpěněných slin - až pěnu.

Dostala jsem antibiotika a protože jsem den předtím byla na oslavě, kde se mi jedna kamarádka po mém zakašlání svěřila, že takhle u ní začal černý kašel, na který před rokem skončila v nemocnici. Upozornila jsem na to i na pohotovosti.
Lékařka řekla, že pokud to je, tak se to léčí antibiotiky.

Za dva dny se stav tak zhoršil, že mě manžel dovezl zpět do Ostravy, kde střídavě bydlím k obvodnímu lékaři. Tam mi dali jiné antibiotika, že zřejmě zvarcím z nich. Marně jsem zase upozorňovala na možnost černého kašle. Po opětovném zhoršení jsem jela na plicní oddělení fakultní nemocnice Ostrava, kam docházím pro problémy s plícemi - byla mi pro opakované pneumotoraxy provedená pleuroktomie.

I tam jsem na černý kašel marně upozorňovala, dokonce mě nechali čekat 3,5 hodiny v čekárně, kde byli pacienti např. s onkologickým onemocněním. Každý si ode mě odsedal, když jsem se „dusila kašlem“. Sestřička na mou prosbu, ať mě proboha už vezmou na řadu, že někoho nakazím řekla „Ale černý kašel není zas tak nakažlivý a my jsme specializované pracoviště, tady se čeká.“ Opět jsem dostala jiné antibiotika.

To už jsem se obávala, zda to vůbec přežiju. Sotva jsem slabostí chodila, nejedla jsem, zvracela tu podivnou pěnu a jenom trnula, kdy se mi „podaří“ se už nenadechnout, jaké jsem měla křečovité stahy hrudníku. Po další návštěvě praktického lékaře a mou dost důraznou žádost mi konečně vzali krev, kde za pár dní se projevilo, že mám nezřetelné příznaky, že jsem s černým kašlem přišla do styku a musí se odběry opakovat. Po mé zkušenosti na plicním na fakultce mě lékařka poslala na jiné plicní odděelní, kde už mi hned při vstupu dali roušku s tím, že je to ochrana pro jiné pacienty. Okamžitě mě vzali k lékaři. Pak mě poučili, jak to bude probíhat, na co musím být připravená - že budu kašlat hodně dlouho atd. Na odběry doporučili vzít celou rodinu. I u syna a manžela, který mezitím rovněž začal kašlat, se také černý kašel potvrdil. U nich ten parapertusis, u mě pertusis. Bylo to nakonec nahlášeno na hygienu.

Dnes jsem byla na, doufám, poslední kontrolní odběry. Včera jsem byla opět na kontrole na fakultce, kde opět nad tím mávli rukou. Na mé stížnosti, že kašlu hodně v noci, když si lehnu (to je také projev toho černého kašle), mi pan primář řekl, že mám asi rýmu a jak mi to stéká v noci do krku, tak mě to dráždí.
No a to byla poslední kapka. Už tam nepůjdu a hledám si nového plicního lékaře.

Že jsem to přežila i s tím postižením plic? No, asi mám „silný kořínek“. Ale nepřálo bych to ani nejhoršímu nepříteli. Tak přeji, ať se vám toto onemocnění vyhýbá obloukem.

Je to asi 3-4 roky, co jsem se touto nemocí nakazila na dětském táboře, bylo mi cca 18 let. Měli jsme tam dívenku, která prakticky po příjezdu začala kašlat a nic na to nezabíralo. Po návratu z tábora, který trval 12 dní, jsem začala mít stejné příznaky - příšerná únava, kterou jsem však přiřkla fyzickému vybití na táboře s dětmi, a začala jsem nenápadně pokašlávat. Zprvu sem tam zakašlání - suché, dráždivé a postupně během dalších pár dní se kašel začal šíleně zhoršovat, nestíhala jsem se během záchvatů ani nadechnout. Vzhledem k tomu, že jsem tou dobou studovala na zdravotnické škole, s podezřením na tuto nemoc jsem šla rovnou k lékaři. Tam se mi napřed vysmáli a když si pak poslechli jeden ze záchvatů, ani se už nenamáhali s nějakými testy a rovnou předepsali léky a musela jsem nosit roušku. Bohužel jsem mezitím stihla nakazit i jednoho člena rodiny, u kterého těsně předtím diagnostikovali virózu, přesto předepsali z nepochopitelných důvodů ATB a k tomu příliš slabá antibiotika. Silná pak po správné diagnóze už nezabírala, takže člověk mě blízký prakticky na rok kvůli nemoci ztratil hlas - jestli se to usadilo na hlasivkách kvůli nevhodné předešlé léčbě, to už popravdě netuším. Ale podotýkám, že u každého nemoc probíhá trochu jinak a co se týče času rekonvalescence. I ty časy jsou silně variabilní. Já se z následků nemoci dostávala rok, někdo to může mít i kratší dobu.

Černým kašlem jsem onemocněla ve čtrnácti letech. První se projevoval jako běžné nachlazení. Horečka, únava či jiné známky přítomny nebyly, docházelo ale k silným záchvatům kašle, které se jen stěží daly zastavit. Kašel nebyl suchý, popsala bych ho spíš jako neustále odkašlávání. Asi po týdnu, kdy nemoc nepolevovala, jsem zašla k doktorovi, který mi předepsal ATB. Ty mi nezabraly, a tak mi předepsal další.

Vyslovil i domněnku, že se možná jedná o černý kašel. V místě mého bydliště stejný kašel postihl i více dětí. Druhé ATB taky nezabírala. Zvýšenou teplotu jsem stále neměla, ale kašlala jsem už přes tři týdny. Jednoho dne se mi k tomu přidala bolest břicha, teplota už byla zvýšená a já tak musela být hospitalizovaná. V nemocnici ovšem na původ břišní bolesti nepřišli a kašel mi přišlo, že ani neřešili. Dostala jsem tedy kapačky, asi pět dní jsem si pobyla na lůžku, kde mě ve spánku přepadaly záchvaty kašle, a pak mě pustili. Kašlala jsem stále i doma, ale od toho návratu to už postupně ustávalo. Můžu však říct, že i tři měsíce na to se třeba po hlasitém smíchu dostavoval lehký záchvat kašle.

Dobrý den.

Před měsícem jsem měla zánět průdušek a byla jsem léčena Klacidem, který pomohl. Po měsíci opět hrozný kašel. Ani jsem se nemohla nadechnout, kolikrát jsem byla fialová v obličeji. Nejdřív, že to bude viróza, tak jen Mucosolvan, ale ten nepomohl, tak paní doktorka řekla, že už se jí tam objevila holčina s černým kašlem, ale nepotvrdil se, takže mi vzala krev. Byla jsem 3 týdny doma a brala Klacid a po 2 týdnech jsem šla na druhou krev na černý kašel a výsledky vyšly pozitivní. Takže celá rodina musí dojít na krev.

Po ATB mi dala ještě Prothazin. Už jen pokašlávám, ale jsem téměř zdravá jen chci říct, že kašel nepodceňujte. I když jsem astmatička už od 5 let.

Černý kašel jsem prodělala v roce 2008, kdy se tato nemoc začala teprve rozšiřovat, ale nikdo o ní nevěděl a neměl s ní žádné zkušenosti. Paní doktorka mě po prvních příznacích (silný kašel s hleny) léčila na zánět průdušnice. Po 3 druzích antibiotik během 2 týdnů se kašel zhoršoval a s nemožností se nadechnout se mi točila hlava. Byla jsem proto přijata do Vojenské nemocnice, kde jsem byla hospitalizována 10 dní. Tam si mysleli, že mám astma, ale pak mi našli vysoký zánět v krvi a dali mi další, už 4. antibiotika v 1 měsíci a propustili mě domů.

Vzhledem k tomu, že studuji zpěv, jsem šla k paní doktorce na foniatrii, která mi zpětně nechala udělat krevní testy na černý kašel, které tuto hroznou nemoc potvrdily. Kašlala jsem 6 měsíců, hlavně po ránu a při fyzické námaze a po další rok jsem byla pravidelně nemocná na horní cesty dýchací. Úplně jsem se uzdravila až studiem vysoké školy v přímořském městě, cca 1 rok a půl po prodělání této nemoci.

Dobrý den,

přítelův syn k nám přijel s dusivým kašlem. Říkala jsem si, že to bude chřipka. Za čtrnáct dní přijel znovu a stále stejný kašel. Poslala jsem ho k lékaři, ale nešel. Prý je to jen kašel. To jsem začala pokašlávat i já. Kapky nepomáhaly, tak jsem šla k lékaři. Dostala jsem nějaká antibiotika, že je to chřipka. Po týdnu mi sice bylo líp, ale kašel tu byl stále. Paní doktorka si asi myslela, že se mi nechce do práce, takže mi jen prodlužovala marodění a jinak mi nepředepsala jediný lék, žádné vyšetření, nic. Začala jsem tušit o co jde.

Zašla znovu za doktorkou a zažádala si o testy na černý kašel. Za týden byl výsledek a pozitivní. Paní doktorka mi řekla, že se s tím ještě nesetkala. Napsala mi antibiotika, která vůbec nezabrala a dala mi je jen na 16 dní. Nechápala jsem, proč se nepodívala do nějaké odborné literatury. Z internetu jsem měla o černém kašli více informací než ona. Mezi tím to ode mne chytila i čtyřletá dcera. Obě jsme po týdnu užívání antibiotik dostaly 39 teploty. Jela jsem opět ke své doktorce a ta mě poslala na plicní, že to není normální. Tam na mě koukali co tam dělám, že to normální je.

Každopádně mi změnili léky, které hned druhý den začaly zabírat. Každopádně i na tom plicním jsem dostala roušku, aby to ode mě nechytili. No a přítelův syn byl s černým kašlem doma jen týden a jeho paní doktorka ho poslala do školy se slovy, že kdyby to od něj měli spolužáci chytit, tak už by to chytili. Nechápu tedy jak je možné, že mě čeká ještě minimálně měsíc marodění. Nesmím ani do krámu a on si může chodit do školy a roznášet černý kašel. Není to poněkud nezodpovědné? Vždyť může nakazit nějaké miminko třeba v autobuse.

Zrovna teď černý kašel mám a je to strašné. Pořád se dusím a pokaždé to skončí až zvracením. Kvůli tomu jsou v háji celé prázdniny. Už beru druhá antibiotika, ale zdá se mi, že je to spíš horší a vůbec se to nezlepšuje. Už fakt nevím co mám dělat!

Náš osmák se vrátil z třídenního výletu, bolelo ho ucho. Na ORL nenalezeno nic. Pak začal kašlat až do dávení, kdy rudl a nemohl popadnout dech s příznačným zakokrháním v závěru. Měl dva dny teplotu 37,7 - 38°C. Na pertussi jsme nepomysleli, léčili to jako nachlazení s těžším kašlem. Byly prázdniny, u lékaře nebyl. Během 14 dnů kašel ustal a sem tam během dne i noci mírně zakašlal.

Během 14 dní jsem začala kašlat i já (věk 65) a osmákova teta - vozíčkářka (38 let). To už jsem poznala, že se nejedná o běžný kašel a od počátku tvrdila, že je to pertusse. Nemohla jsem zaklonit hlavu a dopít čaj z hrnečku. Udusila bych se. Neexistovalo se předklonit, následoval ihned dávicí kašel. Bojovala jsem o dech, obě jsme vykašlávaly hleny i jakousi vodu s pěnou, které byly hlavní součást zvratků. Teplotu jsem měla jen mírně zvýšenou, dcera jeden den 38°. Vydávané skřeky při dávení traumatizovaly nás i rodinu. Subjektivně jsem to vnímala jako bych uvnitř těla měla gumovou duši na kolo, zevnitř vlhkou, která se při záchvatu jakoby slepí k sobě. Stěny se přisají a nedovolí nadechnout. Kašlem jsem se snažila lepicí hlen uvolnit rozlepit tu duši a nadechnout se.

Jako čtyřleté dítě jsem černý kašel prodělala, postižená dcera nebyla nikdy vzhledem k diagnóze očkována. Průběh onemocnění jsem charakterizovala naprosto atypicky a navštívili jsme tři různé doktory. Všichni svorně tvrdili, že černý kašel vypadá jinak (suchý kašel, teploty nad 40°atd.).

Začalo to tak, že jsem chodila často k praktickému lékaři kvůli přetrvávajícímu kašli. Vždy jsem dostala kapky a šla domů. Až jednou, kdy jsem se začala dusit tak, že jsem zmodrala až upadla do bezvědomí, ihned rodiče volali záchranku a byla jsem převezena na dětskou JIP. Rodiče doktorům říkali, že sestra byla v kontaktu s černým kašlem a čeká na výsledky, ale ani jeden lékař tomu nevěřil a u mě černý kašel vyloučili.

Asi týden jsem zůstala na jipce a dostávala kapačky, různé prášky, prodělala několik testů včetně rentgenového snímku a nic. Stavy se v nemocnici několikrát denně opakovaly. Lékaři mě poslali k psychologovi. Zhruba po tom týdnu mě pustili do domácí péče, kde se stavy opakovaly a rodiče nevěděli, co se mnou.

Pak začalo období, že když jsem zakašlala, hned jsem omdlela a po chvíli se zase probrala. Asi po dvou týdnech jsem byla hospitalizovaná na dětském oddělení, kde už konečně provedli odběr na černý kašel a výsledek byl pozitivní. Dostávala jsem antibiotika, ale stavy se opakovaly. Dávali mi různé léky, ale nemoc se se mnou táhla už tak dlouho, že mi nepomohly. Až když mi po nějaké době dali léky (nějaké vdechovací), tak teprve kašel a stavy spojené s ním začaly ustupovat, ale velmi pomalu.

Stav se párkrát po té ještě zopakoval a teď už to nějaký ten měsíc bude. Kašle jsem se zatím úplně nezbavila. Nikdy bych to už nechtěla zažít.

Sestra nakonec měla výsledky také pozitivní,dostala antibiotika zůstala asi tak dva týdny doma,a byla zdravá.U každého to probíha jinak.