DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Příznaky, Prevence, Léčba, Jak si pomoci sám, Komplikace
Popis cytomegalovirové infekce
Cytomegalovirus patří do skupiny herpetických virů, do které dále patří i virus oparu, virus planých neštovic a pásového oparu, virus Epstein-Barrové (EBV, původce infekční mononukleózy). Viry této skupiny mají jednu podobnou vlastnost – po prvotní infekci zůstanou přítomné v těle a projeví se znovu při oslabení imunity (tzv. „latentní infekce“). Tak jako virus oparu zůstává skryt v nervových buňkách, cytomegalovirus se po prvotní infekci nejintenzivněji množí především ve slinných žlázách, ledvinách a v bílých krvinkách, kde nukleová kyselina viru a tím i jeho genetická informace (genom) zůstává po celý další život. Cytomegalovirus je celosvětově rozšířený virus, který je všudypřítomný, koluje mezi lidmi a populace je jím z velké části promořena. Promořenost světové populace kolísá od 50% ve vyspělých státech až po téměř 100% ve státech rozvojových, kde je vysoká hustota obyvatel a horší hygienické podmínky. Na první pohled se to někomu může zdát znepokojivé, ale opak je pravdou. Vysoká promořenost populace znamená, že lidé mají proti tomuto viru vytvořené protilátky a jsou proti němu odolní. Protilátky se vytvoří po prodělání prvotní infekce (při prvním setkání s virem), která probíhá u většiny lidí bezpříznakově, takže o tom dotyčný jedinec často ani neví. Jen výjimečně se může objevit horečka, zánět dýchacích cest a zvýšená hladina jaterních enzymů, což značí napadení jater. Jakmile však dojde k tomuto rozšíření viru v organismu, aktivuje se imunitní systém a lymfocyty (jeden druh bílých krvinek) začnou tvořit protilátky, které potom jedince chrání před možným budoucím proděláním další infekce cytomegalovirem a organismus je tak již imunní. Taková je situace u jedinců se zdravým imunitním systémem. Problémy však nastávají, když je imunita z nějakého důvodu narušena.
Přenos viru mezi lidmi vyžaduje blízký důvěrný kontakt s osobou, která virus vylučuje ve slinách, moči a jiných tělních tekutinách. Nakazit se lze při pohlavním styku, ale co je velmi důležité, virus se také přenáší z matky na plod a to po celou dobu těhotenství (prochází skrz placentu), při porodu, ale i po něm, protože se může vylučovat do mateřského mléka. Prvotní infekce cytomegalovirem je tudíž nebezpečná především v době těhotenství, kdy infekce vyvíjejícího plodu může způsobit jeho vážné poškození. Dále k přenosu může docházet s transplantovanými orgány nebo krevní transfuzí.
Rizikové faktory cytomegalovirové infekce
Rizikovým faktorem je jakékoliv oslabení imunitního systému. Je to
případ transplantací, kdy pacient užívá léky tlumící imunitu nebo
v případě AIDS, kdy je poškozen imunitní systém. Riziko nastává také
při léčbě nádorových onemocnění. Pro takto oslabené jedince je
rizikový styk s infikovanými osobami, které vylučují virus, takzvanými
nosiči, ale například i krevní transfuze.
Riziko pro plod je infekce matky během těhotenství, hlavně prvotní infekce
neboli primoinfekce.
Příznaky cytomegalovirové infekce
Jak již bylo předesláno, infekce u zdravých lidí probíhá většinou bez zjevných klinických příznaků, protože zdravý imunitní systém si s virem lehce poradí. Jiná je však situace v případě jeho oslabení. Týká se to především transplantací orgánů a onemocnění AIDS.
Při transplantaci (přenos orgánu dárce do těla příjemce) se musí u příjemce orgánu provádět tzv. „imunosuprese“, což je záměrné oslabování imunitního systému, který tak nemůže útočit na transplantovaný orgán. Ten je totiž pro tělo cizí a imunitní systém by ho za normálních okolností napadal a tak by došlo k jeho zničení. Na druhou stranu je rizikem imunosuprese vyšší náchylnost k infekcím a závažnější průběh všech infekčních onemocnění. Tak je to i v případě cytomegaloviru, který je buď aktivován v oslabeném organismu, nebo bývá často přítomen i v transplantovaném orgánu či transfudované krvi. Onemocnění pak může mít závažný průběh, objevují se horečky, snížená funkce jater a cytomegalovirová pneumonie (zápal plic) může být i smrtelná.
Při AIDS dochází k dramatickému ubývání lymfocytů a tak oslabování imunitního systému. Cytomegalová infekce je u AIDS nejčastější oportunní infekce (běžná infekce, která je pro zdravé jedince neškodná, ale u oslabených způsobí onemocnění). Nejčastější forma u AIDS je zánět sítnice (cytomegalovirová retinitida), dále může být postižení míšních nervových kořenů (polyradikulopatie), projevující se nejčastěji chabou obrnou (ochrnutím) končetin a poruchami jejich citlivosti, a bolestivý zánět periferních nervů (neuropatie). Pokud je postižen trávicí trakt, má postižený bolesti a potíže při polykání způsobené vředy ve stěně jícnu, při zánětu tlustého střeva (kolitida) trpí průjmy. Dále může cytomegalovirus způsobit i zánět slinivky břišní (akutní pankreatitida) či žlučníku (cholecystitida).
Dalším závažným problémem je cytomegalovirová infekce v době těhotenství. Někdy dochází během těhotenství, nejčastěji v posledním trimestru, k nové aktivaci latentní infekce a tím často i k nakažení plodu během porodu. U zdravých donošených dětí nejčastěji proběhne infekce bezpříznakově. U dětí nedonošených nebo s poruchou imunity však způsobit různá onemocnění, například zápal plic, zánět trávicího traktu či septické onemocnění (těžké systémové projevy). Naštěstí při reaktivované latentní infekci je pravděpodobnost postižení plodu relativně malá- asi 1%.
To, čeho se ale nejvíc bojíme, je prvotní infekce v době těhotenství, která je nejnebezpečnější v době prvního trimestru a ve více než 10% případů může způsobit vážná poškození plodu. Infekce plodu se nazývá tzv. „vrozená, kongenitální infekce“. Pokud se potvrdí, doporučuje se přerušení těhotenství. Vrozená infekce se totiž může projevit odumřením plodu, vznikem vrozených vad mozku, srdce či oka, poškození sluchu a psychomotorickou retardací (celkové zpomalení vývoje). Dále celkovou infekcí novorozence, která má za následek nízkou porodní hmotnost, žloutenku, chudokrevnost, krvácivé projevy, zvětšení jater a sleziny, zánět plic. Alarmující jsou výsledky nedávných studií, které prokázaly, že asi třetina žen u nás nemá proti cytomegaloviru vytvořené protilátky, a proto u nich hrozí výše popsaná rizika.
Prevence cytomegalovirové infekce
Prevencí je dodržování standardních hygienických zásad, vyšetřování dárců krve a orgánů k transplantaci a vyloučit z dárcovství infikované dárce především u neimunních příjemců. Těhotné ženě s primární cytomegalovirovou infekcí se doporučuje přerušení gravidity. Očkování zatím není, ale probíhají klinické studie.
Léčba cytomegalovirové infekce
Cytomegalové infekce u zdravých jedinců většinou nevyžadují léčbu, léčíme jen eventuální příznaky, tak jako u jiných viróz. U dětí a oslabených jedinců se používají antivirové léky, nejčastěji ganciclovir. Vakcíny jsou ve fázi vývoje.
Jak si pomoci sám
Během onemocnění je nutné dodržovat dostatečný příjem tekutin, pokud je vysoká horečka, lze ji snižovat přikládáním studených obkladů do podpaží a třísel. Je však třeba si uvědomit, že zvýšená teplota je reakcí na infekci a pomáhá v ničení viru, takže není třeba, pokud teplota není příliš vysoká, snažit se ji za každou cenu snižovat.
Komplikace cytomegalovirové infekce
Prvotní cytomegalovirová infekce může někdy i u zdravých lidí způsobit stav podobný infekční mononukleóze (syndrom infekční mononukleózy, cytomegalovirová mononukleóza), který se projevuje horečkami, zduření mízních uzlin a změnou krevního obrazu. Na rozdíl od pravé mononukleózy (způsobené virem Epstein-Barrové) však nejsou bíle povleklé mandle a v krvi chybí specifické protilátky. Mohou být postižena i játra (hepatitida) a proto se doporučuje sledování v hepatální poradně.
Dalšími komplikacemi je zápal plic (intersticiální pneumonie), dále syndrom Gullian-Barré (zánětlivé onemocnění nervových kořenů, které se nejčastěji projevuje poruchami citlivosti a hybnosti končetin), zánět mozkových blan a mozku (meningoencefalitida), zánět srdce (myokarditida) a kožní infekce.
U novorozenců či při cytomegalovirové mononukleóze může dojít ke snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie) a červených krvinek (anemie).
Diskuse
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskuzi nebo položte otázku do poradny lékařů.