DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Prevence, Příznaky a projevy, Léčba, Jak si pomoci, Komplikace

Popis dětské mozkové obrny

Dětská mozková obrna (DMO) je termín, jenž představuje skupinu chronických onemocnění, které jsou charakteristické poruchou centrální kontroly hybnosti. Pojem dětská představuje období, ve kterém se nemoc začne projevovat, označení mozková, určuje místo, kde dochází k poruše (v mozku) a termín obrna vyjadřuje, že tato nemoc působí problémy s hybností těla.

DMO postihuje pouze mozek, to znamená, že nezahrnuje poruchy hybnosti, které byly způsobeny onemocněním periferních nervů či svalů. Při DMO dochází ke špatnému vývoji nebo poškození motorických (hybných) oblastí mozku, a to má za následek nedostatečnou kontrolu hybnosti a vadné držení (postúru) trupu a končetin. DMO se začne projevovat už v prvních měsících nebo rocích života, ale zpravidla se s rostoucím věkem již nezhoršuje.

Rizikové faktory dětské mozkové obrny

Odborníci museli léta pozorovat průběh těhotenství u budoucích maminek, sledovat průběh porodu a monitorovat časný neurologický vývoj, aby dokázali označit určité charakteristické jevy, tzv. rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost onemocnění dítěte touto závažnou chorobou.

Děti, u kterých se později rozvinou příznaky DMO, se často rodí dolními končetinami napřed místo hlavičkou, což se nazývá poloha koncem pánevním.

Abnormální vývoj mozku u dětí s DMO mohl být způsoben i různými oběhovými nebo dýchacími potížemi dítěte během komplikovaného porodu.
Riziko DMO může postihnout také děti, které se narodily s viditelnými vývojovými vadami a vrozenými malformacemi mimo nervový systém, mezi něž např. patří spina bifida (rozštěp páteře), malformace obličeje atd.

Také děti, které se rodí s malformacemi nervového systému, mohou trpět DMO. Jako příklad může sloužit mikrocefalie (malá hlava).

Nízké Apgar skóre (AS) má též vliv na riziko onemocnění DMO. AS charakterizuje stav novorozence. Pro určení hodnot AS lékaři pravidelně sledují novorozencovu srdeční frekvenci, dýchání, reflexy, svalové napětí a barvu kůže. Jednotlivé nálezy se ohodnotí body od 1 do 10. Čím je hodnota vyšší, tím je stav blíž normě.

Vícečetná těhotenství mohou též ovlivnit vznik DMO. Dvojčata nebo vícerčata mají vyšší riziko onemocnění touto vážnou chorobou.
Dalším rizikovým faktorem může být nízká porodní hmotnost a nezralost (nedonošenost). Riziko DMO stoupá úměrně s klesající porodní hmotností. Riziko může představovat hmotnost pod 2500 g a narození před 37. týdnem těhotenství.

Riziko s sebou přináší i krvácení z pochvy mezi 6. a 9. měsícem nebo proteinurie (vysoký obsah bílkovin v moči) matky v posledních týdnech těhotenství.

V neposlední řadě musíme mezi rizikové faktory zařadit i hyperthyreózu (zvýšenou činnost štítné žlázy), mentální retardaci (duševní zaostalost) a epilepsii matky.

Zvýšenou pozornost věnujte i případným epileptickým záchvatům, které mohou novorozence postihnout již v raném období, protože i toto může být varovným signálem, že se u dítěte v pozdější době projeví DMO. Epileptické záchvaty jsou způsobené poškozením mozku, ale nejsou příčinou DMO, pouze jedním z jejich mnohých příznaků.

Výše zmíněné varovné signály mohou odborníkům pomoci k vytipování dítěte, které by v pozdější době mohlo trpět neurologickými poruchami. Pokud však vaše dítě disponuje jedním či více faktory, neznamená to důvod k obavám.

Prevence dětské mozkové obrny

Nejprve je třeba zmínit, že DMO můžeme rozdělit na dvě kategorie, podle toho, kdy se tato choroba začala projevovat. Existuje DMO získaná a vrozená.

Získaná DMO je způsobena poškozením mozku v prvních měsících nebo letech života. Příčinou může být též mozková infekce, např. bakteriální meningitida (zánět mozkových blan) nebo virová encefalitida (zánět mozku). Za vznik DMO může i mechanické poranění mozku, např. při porodu, po pádu, při týrání atd.

Vrozená DMO vzniká již prenatálně (před narozením dítěte), nemusí však být v prvních měsících života rozeznána, ale ve většině případů se projeví do tří let života. Příčina vzniku vrozené DMO je stále nejasná. Odborníci však nalezli pár specifických situací, které mohou vést k poruše vývoje motorických center mozku, a tím tak k objevení DMO. Mezi tyto příhody můžeme řadit např. novorozeneckou žloutenku, Rh inkompatibilitu, infekční onemocnění v průběhu těhotenství (zarděnky-rubeola, toxoplasmosa, cytomegalovirus), nedostatečné množství kyslíku v mozku (hypoxie) nebo poranění hlavičky při porodu či cévní mozkové příhody postihující ještě nenarozený plod nebo novorozeně.

Vrozeným DMO může matka předejít zdravým životním stylem, pravidelnou prenatální péčí a pestrou stravou. Je nutné, aby se budoucí matka vyvarovala kouření tabákových výrobků, pití alkoholu a užívání drog.

Výskytu zarděnek se zabraňuje očkováním.

Poraněním hlavy, které mohou být příčinou získané DMO, lze předcházet používáním ochranných přileb, dětských autosedaček a zabránění týrání dítěte.

Tato účinná preventivní opatření jsou však omezená, poněvadž přesné příčiny vzniku DMO nejsou zcela objasněny a i přes veškerou snahu rodičů nelze vždy zaručit, že k onemocnění DMO nedojde.

Příznaky a projevy dětské mozkové obrny

Existuje několik forem DMO, které můžeme rozdělit podle typu hybné poruchy na formu spastickou, athetoidní, ataktickou a smíšenou.

Spastická forma postihuje 70-80% nemocných. Je charakterizována ztuhlými a trvale staženými (spastickými) svaly v postižených oblastech. V tomto případě se setkáváme se dvěma problémy. S parézou (oslabením) a plegií (ochrnutím). Podle počtu postižených končetin můžeme indikovat spastickou diparézu/diplegii (postižení obou dolních končetin), hemiparézu/he­miplegii (postižení končetin na jedné polovině těla), triparézu/triplegii (postižení obou dolních a jedné horní končetiny) nebo quadruparézu/qu­adruplegii (postižení všech čtyř končetin).

Nemocní, kteří trpí spasticitou obou dolních končetin a jsou schopni chůze, vynikají tzv. nůžkovitou chůzí (angl. Scissors gait), kdy jsou jejich dolní končetiny toporné a vtočená kolena se navzájem dotýkají. U pacientů trpících spastickou hemiparézou se může objevit tzv. hemiparetický třes, při kterém dochází k neovladatelným pohybům končetin postižené poloviny těla.

Athetoidní (dyskinetická) forma je typická pro 10-20% pacientů s diagnózou DMO. Tito pacienti trpí mimovolními kroutivými a pomalými pohyby rukou, nohou nebo celých horních a dolních končetin. Tyto pohyby mohou postihnout i svaly obličeje, což způsobuje vznik různých grimas, mlaskání a žmoulání úst.

Athetoidní pohyby jsou výraznější a razantnější ve stresových situacích, ale například ve spánku zcela vymizí. Lidé s athetoidní formou DMO nemusí být schopní mluvit (trpí tzv. dysarthrií), protože nejsou schopni kontrolovat svalovou koordinaci potřebnou k artikulaci.

Ataktická forma DMO se vyskytuje vzácně, postihuje 5-10% pacientů. Tato forma poškozuje vnímání rovnováhy a propriocepci (citlivost). Pacienti s tímto onemocnění mají špatnou motorickou koordinaci, jejich chůze je značně nestabilní a o široké bázi (pokládají chodidla daleko od sebe), jedná se o tzv. opileckou chůzi. Tito lidé mají problémy i s přesnými a rychlými pohyby, které využíváme například pří psaní. Mohou trpět i tzv. intenčním tremorem, což je třes, který se objevuje při činnosti řízené vůlí.

Kombinací těchto tří druhů může vzniknout smíšená forma DMO. Nejčastěji dochází ke kombinaci spastické a athetoidní formy.

Příznaky se zpravidla objeví do třetího roku života. Můžeme si u dítěte všimnout nenormálního nebo zpožděného vývoje pohybových dovedností, např. přetáčení se, lezení, sezení, stoj, chůze).

Lze pozorovat i abnormální svalový tonus (napětí svalů). Existují dva typy svalového napětí. Hypotonie je stav, kdy je svalový tonus snížený a dítě působí ochablým dojmem. Naopak hypertonie, zvýšený svalový tonus, způsobuje topornost, tuhost a neohebnost dítěte. Dítě může být nejdříve hypotonické a v průběhu vývoje může nastat zvrat k hypertonii.

Děti s diagnózou DMO mohou mít abnormální postoj (postúru) nebo mohou nevědomě upřednostňovat jednu polovinu těla (predilekce).

Léčba dětské mozkové obrny

Tato nemoc se bohužel vyléčit nedá. Ale léčba může přinést pozitivní výsledky a může přívětivě ovlivnit kvalitu života nemocného. Je dokázáno, že děti, u kterých byla včas zahájena správná léčba mohou vést normální běžný život. Tato nemoc je komplikovaná také v tom, že neexistuje žádná její standardní léčba. Každé dítě má své individuální neurologické poruchy a z nich plynoucí specifické potřeby, které lékař musí rozpoznat a brát v potaz.

Protože poruchy postihují i mnohé jiné orgánové soustavy, je třeba, aby na terapii spolupracovali specialisté z různých oborů.
Vedoucím týmu je zpravidla ustanoven neurolog, který je zodpovědný za průběh terapeutického programu a za koordinaci dílčích vyšetření. Dalším členem je fyzioterapeut sestavující cílený cvičební program pro zlepšení zbytkových motorických schopností.
Do této léčebné skupiny řadíme i ortopeda, specialistu na poruchy vývoje kostí, svalů, šlach a vůbec celého lokomočního (pohybového) aparátu.
Nezbytným členem je i neurochirurg, který může operativně či konzervativně vyřešit vady nervového systému a jeho podpůrných tkání.
Ještě do tohoto týmu patří logoped, který pečuje o pacienta s poruchou řeči, speciální pedagog a sociální pracovník.
Do úplné sestavy je třeba doplnit i psychologa, který pomáhá nemocnému i jeho rodině vyrovnat se s postižením, zvládat stresové situace s tímto onemocněním spojené.
Avšak klíčovým a nejdůležitějším členem týmu je samotný pacient a jeho rodina. Od samého počátku léčby musí být všichni členové zapojeni do plánování, rozhodování a do samotné realizace terapie.

Do léčby lze zahrnout i podávání léků proti epilepsii (antiepileptika), léky na uvolnění svalových křečí (botulotoxin, myorelaxantia), léky podporující metabolismus mozku (nootropika). Pacientovi můžeme pomoci i různými dlahami a ortézami, které zmírňují následky svalové nerovnováhy, i dalšími pomůckami, které mu pomohou překonat jeho postižení.

Cíl léčby by neměl být zaměřený jen na poruchy hybnosti, ale i na rozvoj dovedností a vůbec celé osobnosti, která bude v pozdější době schopna se sama o sebe, v rámci možností, postarat a která se naučí zvládat všemožné úkoly různými alternativními způsoby.

Jak si mohu pomoci sám

Na místě je otázka, jak vašemu dítěti můžete pomoci právě Vy.
Pro dítě je nejdůležitější zejména vaše plná podpora, trpělivost a láskyplná péče. Snažte se dítě zapojit do společnosti ostatních zdravých dětí, aby se naučilo vycházet a komunikovat s vrstevníky a aby si mezi nimi našlo své místo. Není nic horšího, než dítě držet pro jeho onemocnění v izolaci.

Učte ho pohybu a různým dovednostem, kterým se může věnovat ve svém volném čase. Připomínejte mu, že některé činnosti může vykonávat stejně dobře, ba dokonce i lépe než zdravé děti a naopak nechte stranou zmínky o jeho omezeních.

Pomáhejte svému dítěti nenápadně a šetrně překonávat jeho handicap, nechte ho ale samo vyzkoušet své limity, protože tak je nejlépe pozná a vyrovná se s nimi. V každém případě se vyhněte jakékoliv lítosti nebo soucitu.

Komplikace dětské mozkové obrny

Onemocnění DMO může být doprovázeno i dalšími problémy, např. mentální retardací, epilepsií, hydrocefalem (poruchy tvorby a cirkulace mozkomíšního moku, které způsobují abnormální růst mozkových a mokových komor a lebky), růstovou retardací (nižší vzrůst, opožděný rozvoj sekundárních pohlavních znaků v pubertě, oslabení postižených končetin), poruchy zraku a sluchu (šilhání – strabismus), poruchy vnímání dotyku a bolesti, poruchy vnímání vlastního těla.

Diskuse

• Dětská mozková obrna – kdy se dá zjistit?
• Dětská mozková obrna zkušenosti
• DMO - dětská mozková obrna u přítele

Další názvy: DMO, infantilní cerebrální paréza, ICP, spastická DMO, ataktická DMO, dyskinetická dětská mozková obrna, spastická dětská mozková obrna, ataktická dětská mozková obrna

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.