Nemoci nervového systému zahrnují velký počet chorob, z nichž většina je závažná. Jedním z nejčastějších onemocnění je mrtvice (iktus), která vzniká následkem buď ucpání cév mozku, nebo jejich prasknutím.

Nervový systém se dělí na centrální, periferní a vegetativní. Centrální nervový systém je tvořen mozkem a míchou. Periferní nervový systém je tvořen samotnými nervy, které vycházejí z míchy a jdou na místo svého určení. Tyto nervy se dělí na motorické (ovlivňují pohyblivost) a senzitivní (mají za úkoly informovat mozek o tom, co se děje v těle). Vegetativní nervový systém je tvořen sympatickým a parasympatickým nervstvem.

Onemocnění nervového systému může postihovat buď pouze některou jeho část, nebo všechny najednou.

Příčin je řada, jedná se o vývojové vady (rozštěpy páteře a míchy, hydrocefalus aj.), dědičná onemocnění (např. svalové dystrofie), metabolická a autoimunitní onemocnění, cévní onemocnění, degenerativní onemocnění a úrazy.

K vaskulárním onemocněním patří především aneurysmata mozkových tepen a malformace mozkových cév.

Velice závažným a nikoli vzácným postižením centrálního nervového systému je mrtvice. Ta bývá nejčastěji způsobena ucpáním některé mozkové tepny, méně často dochází k jejímu prasknutí (k tomu dochází především při výskytu mozkových aneurysmat) s následným krvácením.

Ke krvácení z mozkových cév dochází především při úrazech hlavy. Tato krvácení se dělí podle toho, je li krvácení původu tepenného nebo žilního a podle toho, do jakých prostor (tyto prostory jsou vymezeny tvrdými a měkkými plenami mozkovými) v lebce krev vytéká.

Degenerativní onemocnění centrálního nervového systému obsahuje velké množství chorob, nejčastější z nich jsou Alzheimerova a Parkinsonova choroba.

Další skupina onemocnění spadající do oblasti nervového systému jsou epilepsie. Příčin jejich vzniku je mnoho, stejně tak je mnoho druhů epilepsií. častější je jejich výskyt v dětském věku, ale nejsou vzácné ani v dospělé populaci.

Skupina demyelinizačních onemocnění, při kterých dochází k zániku nervových pochev, je reprezentována především roztroušenou sklerózou mozkomíšní.

Nerovoý systém, jak centrální, tak periferní, může být postižen při některých autoimunitních (např. myastenia gravis, systémový lupus erytematodes) a metabolických (především u cukrovky - vzniká pak tzv. diabetická polyneuropatie) onemocněních.

Infekce nervového systému, především centrálního, představují velice závažná onemocnění, která vyžadují okamžitou a agresivní léčbu, neboť neléčena sebou nesou velmi vážné následky, v některých případech mohou končit i úmrtím. Jedná se o infekce bakteriální, virové, paraziární a tzv. prionózy a vyvolavatelů může být celá řada. Při postižení mozkových obalů se infekce nazývají meningitidy, pokud dojde k infekci mozku, vznikají encefalitidy, v případě postižení míchy jsou to myelitidy.

Nádorová onemocnění

Ani nervovému systému se bohužel nevyhýbají nádorová onemocnění. Problematika nádorů v mozku je mimo jiné v tom, že i benigní nádory zde vzniklé mohou mít při špatné lokalizaci potenciálně život ohrožující charakter (z tlaku na některé životně důležité struktury).

Onemocnění nervového systému se projevuje podle uložení patologického procesu. Každé místo v mozku má svojí přesně specifikovanou funkci (centra hybnosti, citlivosti, řeči, zraku, sluchu aj.). Onemocnění se pak mohou projevit výpadkem těchto funkcí.