Popis epiglotitidy

Akutní epiglotitida patří mezi záněty hrtanu. Je to náhle se vyskytující závažné onemocnění, které bez včasného lékařského zásahu může končit smrtí udušením.

Postihuje příklopku hrtanovou (epiglottis), což je chrupavčitá deštička pokrytá sliznicí nacházející se za kořenem jazyka. V průběhu polykání uzavírá vstup do průdušnice a tím zabraňuje vniku potravy a tekutin do dýchacích cest.

Při tomto onemocnění dochází k jejímu zánětu se vznikem otoku, čímž se příklopka několikanásobně zvětší a působí jako mechanická překážka dýchání vedoucí k uzávěru dýchacích cest, nebo může vyvolat podrážděním reflexní stáhnutí svalů hrtanu (laryngospasmus) a vést k udušení.

Onemocnění se vyskytuje nejčastěji v zimních měsících a postihuje převážně malé děti ve věku 3-6 let. Jako původce onemocnění u dětí se uplatňuje nejčastěji bakterie Haemophilus influenzae typu B.

Není raritou výskyt onemocnění i u dospělých jedinců. Zde se častěji uplatňuji jiné bakterie, např. Streptococcus pyogenes, Klebsiella pneumoniae, Neisseria meningitidis, atd.

Z neinfekčních příčin způsobujících epiglottidu se velice vzácně uplatňuje přímé poranění záklopky, nebo popálení horkými nápoji.

V současnosti je výskyt epiglotitidy u dětí oproti minulosti nižší. Důvodem je zavedení pravidelného očkování proti bakterii Haemophilus influenzae typ B u malých dětí.

Rizikové faktory epiglotitidy

Onemocnění se vyskytuje častěji v zimě, proto je toto období jedním z rizikových faktorů.

Rizikovou skupinou jsou malé děti. Důvod častějšího výskytu onemocnění u dětí je vysvětlován odlišným anatomickým uspořádáním dýchacích cest v dětství, kdy je velikost příklopky k poměru velikosti dýchacích cest větší než v dospělosti, a tím je riziko rozvoje příznaku při jejím zánětlivém otoku větší. Také je v tomto věku oproti dospělosti neúplně vyvinutý imunitní systém, konkrétně je snížená schopnost produkovat protilátky typu IgG2.

Prevence epiglotitidy

Nejúčinnější prevencí je očkování proti bakterii Haemophilus influenzae typu B. V ČR bylo roku 2002 zavedeno jako pravidelné očkování do očkovacího kalendáře. Je bezplatné a je součástí tzv. hexavakcíny. S očkováním se začíná od ukončeného 13. týdne věku dítěte. Dávají se čtyři dávky očkovací látky. Druhá dávka je měsíc po první, třetí je měsíc po druhé a poslední čtvrtá je po půl roku od třetí dávky. Nejpozději však do 18. měsíce věku.

Příznaky a projevy epiglotitidy

Začínají náhle, rychle se zhoršují. Začínají jako nespecifické projevy infekce horních cest dýchacích. Bývají přítomné vysoké horečky (nad 38°C), dítě je celkově zchvácené.

Prvním příznakem obvykle bývá řezavá bolest v krku a bolestivé polykání (odynofagie). Dítěti proto vytékají sliny, nechce pít, i když má následkem horečky žízeň, má pootevřená ústa, lehce vyplázlý jazyk.

U dospělých jsou přítomné bolesti vystřelující do uší. Postupně se začíná rozvíjet dechová nedostatečnost, problémy s dýcháním, nejdříve v poloze na zádech. Dítě má bledou kůži, je zpocené. Větší děti si vynucují polohu vsedě, v mírném předklonu, opírají se o ruce, brání se položení, mají otevřená ústa a předsunutou čelist. Kojenci ležící na zádech zaklánějí hlavu dozadu, čímž se zlepšuje průchod vzduchu dýchacími cestami.

Při nádechu i výdechu je slyšet srkavý až bublavý hlasitý zvuk. Dítě mluví tiše, huhňavým monotónním hlasem. Kašel pro jeho vyvolávání bolesti nebývá přítomen. Dítě jen lehce pokašlává.

Celkově je dítě až nápadně klidné, nebrečí, protože to vyvolává bolest. Je unavené, bez zájmu (apatické) a obluzené v důsledku nedostatečného přísunu kyslíku (hypoxie). Časté jsou i příznaky sepse.

Rozvoj onemocnění je v dalším průběhu až dramaticky rychlý. Hrozí až udušení uzávěrem dýchacích cest, proto i při sebemenším podezření je potřeba ihned zavolat lékařskou pomoc.

Některé z těchto příznaků se vyskytují i u některých angín, rozhodujícím a varovným příznakem je zde ale bolest v krku spojená s dechovými problémy.

Léčba epiglotitidy

Jak už bylo zmíněno výše, epiglotitida je závažné onemocnění, které je potřeba včas rozpoznat a léčit. Závažnost spočívá v jejím rychlém průběhu, který může být až životu nebezpečný. Když se ale podchytí včas, nezanechá žádné následky.

Když na dítěti zpozorujete výše popsané příznaky, neodkladně kontaktujte lékařskou pomoc. Dítě musí být hospitalizováno a transportovat by se mělo vozem rychlé záchranné služby. Přenášet se musí v poloze vsedě, v žádném případě vleže, protože při této poloze se ještě zmenší průsvit dýchacích cest.

Když dojde ke kritickému uzávěru dýchacích cest a dušení provádí se okamžitá intubace- zavedení umělé rourky přes ústa nebo nos přímo do průdušnice na zabezpečení dýchání, případně tracheostomie (přes kůži na přední straně krku se udělá otvor do průdušnice a do té se zavede rourka) či koniotomie (výkon podobný tracheostomii, otvor se jen udělá výš).

Extubace (vyndání umělé rourky) se většinou provádí za 24 až 48 hodin, když je vše v pořádku. Po zajištění průchodnosti dýchacích cest se nitrožilně podávají antibiotika, která odstraňují příčinu nemoci a tím samozřejmě zánětlivý otok. Délka léčby antibiotiky trvá pak přibližně ještě dva týdny. Kromě antibiotik se podávají léky na snížení horečky (antipyretika) případně kortikoidy na zmenšení otoku příklopky.

Jak si mohu pomoci sám

Vyléčení se neobejde bez kvalifikované lékařské pomoci, proto se při zpozorování varovných příznaku musí tato pomoc ihned vyhledat. Při čekání na rychlou zdravotní službu nechat dítě v poloze vsedě a doporučuje se pokládat studené obklady na krk.

Komplikace epiglotitidy

Neléčená epiglotitida je závažné onemocnění, které může končit smrtí. Nateklá zanícená epiglottis brání kvalitnímu průchodu vzduchu dýchacími cestami. Při rozvoji nemoci se překážka postupně zvětšuje s rizikem úplného zabránění proudění vzduchu do průdušnice s dušením, ztrátou vědomí a při pozdě poskytnutém zachraňujícím opatření může dojít k úmrtí.

U dětí se jako komplikace infekce může zřídka rozvinout zánět plic (pneumonie), zánět mozkových blan (meningitida), zánět osrdečníku (perikarditida) nebo infekce kůže, podkoží a kloubů.

Diskuse

• Zánět hrtanu, stav po ATB
• Zánět hrtanu - JIP