První příznaky byly jako při klasické evropské horečce, nástup horečky, bolení v krku, bolest hlavy.

Přidaly se velké bolesti kloubů a svalů, horečky stouply přes 39 C. Tato fáze trvala cca 3-4 dny a noci. Oproti ostatním nebyly žádné pupínky či krev nebo zvracení či průjem. To vše bývají obvyklé příznaky.

Obecně je to prý tak, že horečka dengue je způsobena píchnutím komára, který přenáší krev od jiného nemocného člověka. Inkubační doba je 3-4 dny. Pak přichází horečka, která také trvá cca 4 dny/noci podle druhu dengue, průběhu nemoci a podle stavu imunity a odolnosti člověka.

Klesají zejména hodnoty krevních destiček a leukocytů.

Dostalo mě to v jedné, raději nejmenované, karibské zemi. Jeden den jsem se probudila a cítila smutná, unavená, bez energie, zvracela jsem. Vše jsem to mohla svést na bouřlivou párty předchozí den, ovšem následující noc mě pronásledovaly natolik prazvláštní sny a probudila jsem se s horečkou a vyrážkou na rukou.

Ten den jsem nastupovala do nové práce, tak jsem si dala nějaký ten prášek a snažila se problém ignorovat, dokud nepřejde. Ovšem po práci se mi udělalo tak zle, že jsem navštívila místní pohotovost.

Lékař byl velmi sexy, samý úsměv a vtip, a přesvědčil mě, že pokud horečka nepřesahuje 39, o Dengue určitě nejde. Na moje opakované naléhání mi udělal test na Dengue, který byl negativní (zpozitivněl asi až za týden) a celou věc uzavřel jako alergickou reakci na slunce. Dal mi rychlou kapačku, po které se mi udělalo znatelně líp. Řekl, že pokud se to nezlepší, mám přijít další den.

Další den jsem se probudila se znatelně vyšší horečkou, červenofialovým obličejem, zvracela jsem a cítila znecitlivění obličeje i rukou, brnění. Sbalit si nejnutnější věci s pohyblivými dvěma prsty levé ruky byl výkon, nicméně na kliniku jsem dorazila. Z pětidenní hospitalizace si nepamatuji mnoho, snad jen, že horečka se dotýkala 41 stupňů, tlak 60/30 a můj rekord v denním zvracení šedesátky.

Pátý den jsem počala vše vnímat a bylo mi až na děsnou únavu vcelku dobře, leč příjemnou primářku oné maličkaté venkovské kliniky vyděsil počet mých krevních destiček (29 000), proto mě odeslala sanitkou do hlavního města přes celou zemi. Cesta a především téměř dvacetihodinové čekání na pohotovosti mě vysálo natolik, že se horečka vrátila a krevní destičky klesly pod 15 000, tudíž mě odložili na JIP.

Za pomoci mé drahé kamarádky, latinskoamerické právničky, se mi po dvou dnech podařilo podepsat reverz a odejít na normální pokoj, protože jsem věřila, že pro uzdravení je důležitá i psychická pohoda, a když vidíte dvakrát denně někoho umřít a všude hluk a personálu jste evidentně u řitě a hlavní doktor vám neustále vypráví, že už brzo umřete, je to těžký, zůstat pozitivní.

Moje úžasná kamarádka jim řekla, co mohla, a na základě toho se mi pro následující tři dny na privátním pokoji byla poskytnuta péče, která mi zvedla destičky na 100 000, tudíž jsem mohla odejít.

Několik měsíců jsem ještě fungovala jako na baterky, leč tolerance mého zaměstnavatele mi umožnila již dva týdny po propuštění začít aspoň trochu pracovat. Závěr? Nejezděte do zemí třetího světa, nemáte-li kontakty… Pouhé pojištění občas nepomůže.

Bolest hlavy, horečka, bolest zad, nohou a rukou, únava, motání hlavy.

V loni jsem prodělala v Peru vysoké horečky, které nastoupily v momentě, neměla jsem teploměr, ale odhaduji na dobrých 40°C. Obrovské bolesti hlavy, totální malátnost a nepoužitelnost (bylo mi úplně jedno, co se mnou bude), motání hlavy, zimnice a velké bolesti celého těla.
Po asi čtyřech dnech nastoupila vyrážka po celém těle, která svědila a na nohou jsem měla červené tečky, které vypadaly jako štípance (ale nebyly to). Pálil mě hrudník a hrdlo, asi od horečky, celá jsem byla vysušená, i kůže. Celé to ustoupilo po 7 dnech. Ke konci jsem měla mírné krvácení z rodidel, ale myslela jsem si, že je to menstruace (většinou má ale u mě bolestivější a silnější průběh). Nebyla jsem si úplně jistá, co to vlastně bylo, ale žila jsem v představě, že jsem prodělala úpal s úžehem, až teď, co jsem si přečetla příznaky, které tu lidé popisují, jsem si jistá, že to byla Dengue. Sluníčko jsem vždy snášela dobře. 

Jako malé dítě od 6 let jsem neustále měsíc co měsíc trpěla opary rtů a ječným
zrnem (které souvisí s oparem). Tzn. už jako dítě jsem měla v těle usazený
HSV-1. Bohužel, stává se, že tento virus může vyvolat HSV - 2 (vaginální),
zvláště u dětí, kdy si dítě rozškrábe opar na rtu a přenese ho na jiné části
těla. Bohužel, dneska už nezjistím, jak jsem přišla k viru typu 2 a bohužel
toto virové onemocnění je tak rozšířené, že je těžko dohledatelné, kdo koho
vlastně nakazí.

Takže žiji s typem 1 a typem 2. Porodila jsem dvě děti a naštěstí výsev symptomů se u mne projevuje velice sporadicky a v klidné fázi.

Nesvědí to, neboli to, neprovází mne u toho ostatní příznaky jako je únava,
horečka atd. Bohužel, je to přenosné onemocnění, které se přenáší při
pohlavním styku (genitální). Ale to neznamená, že žena nemůže žít normální šťastný život, že si nemůže najít partnera a že musí „zapomenout“ na
sex. Může žít plnohodnotným sexuálním životem. Musí se ovšem dodržovat určitá
pravidla. Především informovat svého partnera že jste herpes positivní. Někdo
uteče, někdo se nad tím zamýšlí a zjistí si pro a proti. A ten pravý, který má
trochu rozumu v hlavě a bude vás mít rád neuteče, ale řekne „OK, vím jaké
jsou rizika, ale mám té rád, takže to riziko podstoupím“. Herpes virus
není životně nebezpečný a pokud se člověk vyvaruje hlavně stresu, vír může
„spát“ celý život aniž by se probudil. Další pravidlo je - nikdy
neprovozovat sex při výsevu puchýřků. I po odeznění raději počkat 10 - 14 dnů
až je kůže naprosto klidná, čistá, tím se sníží riziko přenosu na partnera.
Pokud jste alergické na latex a nemůžete používat kondom, můžete mít sex i bez
něj, ale žádnou divočinu, při které pak máte do červená naběhlé stydké pysky a
je dobře před stykem použít lubrigent nebo spermicidin gel - hodně snižuje
vniknutí infekce do těla. Neprovozovat samozřejmě anální sex (muži to milují).
Samozřejmě pokud najdete partnera, který toto riziko podstoupí, můžete plně
provozovat hezky sex, protože jste vlastně nakažení oba.

Nakazil jsem se v Indonézii asi v národním parku na západě Jáwy. Horečka, ztráta vědomí, převoz do nemocnice v Yogya carta. Skvělá péče, super personál. Po celou dobu pobytu nízký počet destiček, kolem 100 000. Lékaři spíše čekali jak se s tím tělo popasuje, stále jsem dostával kapačky, antibiotika, vitaminy, lék na krev.

Na Bali jsou zkušení lékaři, co dengue umí léčit. Je dobře pít hodně gvava džus, zvyšuje počet trombocytů. Což jsem po propuštění pilně dělal. Pak se doporučuje kurkuma a její indonézka sestra. Jméno nevím. Ale stačí kontaktovat léčitele z Bali, jsou velmi ochotni pomoci a mají bohaté zkušenosti. Už se cítím lépe, ale vracím se předčasně domů pro velkou únavu.

Také je dobře nebrat moc vážně zprávy o dengue na internetu. Člověk by mohl podlehnout skepsi a to nepřidá.. Měl jsem vyrážku, extrémně nízký tlak, kolaps, horečku, málo trombocytů, bolesti, deprese. To když jsem se podíval na internet. Po 10 dnech se cítím nesrovnatelně lép.

Bolest kloubů, horečka, malátnost, slabost

Ahoj,

v Thajsku jsem chytila horečku Dengue, večer na pláži v Ko Phi-Phi mě poštípali komáři. Příznaky začaly po návratu domů (asi 14 dní po poštípání)- Zimnice, bolesti kloubů, opuchlé klouby na rukou, vyrážka na celém těle, svědění, horečka 38,9°C. Vysévala se po celém těle, postupně se slévala do jednoho velkého červeného fleku. Na svědění nic nezabírá.