DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Prevence, Příznaky, Diagnostika, Léčba, Jak napomoci léčbě Meniérovy choroby, Komplikace
Popis Meniérovy choroby
Menièrova choroba je onemocnění postihující sluchově rovnovážný orgán (statoakustický), a to konkrétně jeho část, která je umístěna ve vnitřním uchu.
Tato choroba postihuje stejně muže i ženy a to nejčastěji mezi 20.-50. rokem. Většinou postihuje pouze jedno ucho, u malé části nemocných může dojít k postižení obou uší.
Poprvé byla popsána rolu 1861 francouzským lékařem Prosperem Menierem – odtud tedy její název. Ačkoliv je známa již přes 140 let, její příčina není dodnes přesně objasněna.
Abychom pochopili podstatu projevů Menierovy choroby, je potřeba se stručně zmínit o struktuře a funkci vnitřního ucha.
Vnitřní ucho je tvořeno dvěma labyrinty – kostěným (jedná se vlastně o komplex drobných dutinek v nitru spánkové kosti, tedy její nejtvrdší části - kosti skalní) a blanitým, který je umístěn v labyrintu kostěném a je tvořen souborem dutin vystlaných epitelem. Blanitý labyrint tvoří hlemýžd (který zprostředkovává sluchové vjemy), polokruhovité kanálky a dva váčky kulovitého tvaru – sakulus a utrikulus (zde se nalézají struktury určené ke vnímání rovnováhy a polohy hlavy v prostoru).
Blanitý labyrint je vyplněn tekutinou specifického objemu a koncentrace iontů zvanou endolymfa. Právě změnou objemu (tzv. endolymfatický hydrops) a koncentrace iontů této tekutiny se vysvětlují projevy Menierovy choroby. Jedna z teorií praví, že při narůstání tlaku ednolymfy dojde k prasknutí blanitého labyrintu a endolymfa bohatá na draslík se vylévá do okolního prostoru v kostěném labyrintu a způsobí poruchu funkce nervových buněk, což se projeví klasickými příznaky Menierovy choroby – hučením v uších (tinnitus), zhoršováním sluchu (hypakuze) a závratěmi (vertigo).
Endolymfatický hydrops může být způsoben jednak jiným specifickým onemocněním vnitřního ucha např. dlouhotrvajícími opakujícími se infekcemi labyrintu vyvolanými viry, bakteriemi nebo spirochetami, vrozenými anomáliemi labyrintu. Další příčinou mohou být třeba zlomeniny skalní kosti. Avšak v těchto případech má nemoc známou příčinu, a proto nemluvíme o Menierově chorobě , ale o Menierově syndromu (má stejné příznaky jako Menierova choroba, ale příčina tohoto onemocnění je známá).
Existuje řada nemocí, které mají stejné příznaky jako Menierova choroba. Je potřeba na ně před stanovením konečné diagnózy pomyslet a nemocného řádně vyšetřit. Jedná se především o onemocnění mozkového kmene a mozkových nervů, nedostatečné prokrvení mozkového kmene, nádor sluchového nervu a další. Pokud se žádná příčina nenajde, ale přesto jsou přítomny příznaky nemoci, nazývá se tento endolymfatický hydrops idiopatickým (tedy bez zřejmé příčiny) a nemoc Menierova choroba.
Rizikové faktory Meniérovy choroby
Jestliže u vás došlo k rozvoji příznaků Menierovy choroby a tato diagnóza vám byla lékařsky potvrzena, je dobré dodržovat jisté zásady životního stylu, které mohou omezit a zmírnit výskyt záchvatů. Dopřejte si dostatečné množství spánku (tzn. alespoň 8 hodin denně), vyhýbejte se stresovým situacím, omezte příjem soli, pijte méně kávy, pokuste se nepít alkoholické nápoje. Přestaňte kouřit.
Prevence Meniérovy choroby
Vzhledem k tomu, že samotná příčina onemocnění je nejasná, je komplikované říct, čemu se vyhnout, aby k jejímu vzniku nedošlo. V případě již rozvinuté nemoci se doporučení shodují s těmi výše zmíněnými.
Příznaky Meniérovy choroby
Onemocnění se projevuje vznikem akutních záchvatů závratě se silným a velmi nepříjemným točením hlavy (rotační závrať), kterou zpravidla doprovází pocit tlaku a plnosti ucha, zhoršením sluchu a zvukové vjemy jako zvonění, klepání, pískání, šumění, bzučení, skřípaní, syčení, bušení atd. (souborně nazývané tinnitus). Často samotnému záchvatu závratě předchází tzv. aura – pocit tlaku v uchu, zhoršení sluchu, které postupem záchvatu získávají na intenzitě.
Závrať je obvykle tak prudká, že má postižený problémy s udržením rovnováhy, není schopen stát ani chodit. Vlivem silného pocitu točení hlavy může být vyvolána nevolnost zvracení (nausea) a zvracení (vomitus).
Záchvat po určitém čase (minuty až hodiny) odezní. Zpočátku mezi záchvaty nejsou přítomny žádné obtíže, posléze mohou pocity závratě a nevolnosti v období mezi záchvaty přetrvávat ještě několik dní. S postupem onemocnění se začíná objevovat trvale přítomný tinnitus, nedoslýchavost (hypakuze), a to zejména v oblasti hlubokých tónů. Po dlouhotrvajících opakovaných záchvatech může dokonce dojít u některých potižených až k úplné ztrátě sluchu.
Diagnostika Meniérovy choroby
Diagnóza Menierovy choroby se stanovuje na základě popisu obtíží, které nemocný udává, a výsledků řady vyšetření, jejichž účelem je vyloučit jinou závažnou příčinu přítomnosti těchto výše zmíněných příznaků.
Při podezření na Menierovu chorobu se jednak přistupuje
k audiometrickému vyšetření, které prokáže přechodnou
poruchu sluchu v hlubokých tónech.
Dále jsou to vyšetření sloužící k zobrazení oblasti vnitřního ucha a
lebky vůbec – rtg, CT, MRI, angiografie.
Léčba Meniérovy choroby
Jak bylo již v úvodu zmíněno, příčina Menierovy choroby není doposud známa, proto není možné toto onemocnění léčit tzv. kauzálně (léčit příčinu onemocnění).
Léčba tedy spočívá v zmírňování příznaků během záchvatu. Podávají se léky ze skupiny antivertiginóz - proti závrati a antiemetika - proti zvracení. V případě zvracení je vhodné je užít ve formě čípku. Cílem této léčby je snížit frekvenci záchvatů a tím uchovat sluch.
Pro zmírnění nepříjemných pocitů během záchvatu je možné podat sedativa, trenkvilizéry
Jestliže je léčba neúčinná, lze v některých případech přistoupit k operaci (sakotomie, neurektomie), která může odstranit závratě.
I přes intenzivní výzkum nebyl objeven postup, který by vedl k úplnému vyléčení Menierovy choroby.
Důležitou součástí léčby je i psychoterapie.
Jak napomoci léčbě Meniérovy choroby
Při záchvatu Menierovy choroby by si postižení lidé měli ihned lehnout a zůstat v naprostém klidu. Měli by si neprodleně vzít své léky proti závratím a nevolnosti a z tohoto důvodu je také nosit neustále při sobě.
Režimová opatření, která by měl dodržovat každý s diagnostikovanou Menierovou chorobou, byla zmíněna v rizikových faktorech.
Komplikace Meniérovy choroby
Stále se opakující záchvaty Menierovy choroby, které zhoršují kvalitu jak běžného tak profesního života, nemocné stresují a vystavují úzkostem, které mohou mít dopad na jejich psychický stav.
Dalším faktorem, který výrazně negativně ovlivňuje psychiku nemocného, je nevyléčitelnost nemoci.
Je nezbytně nutné mít všechny tyto aspekty na mysli a psychoterapii již od počátku zahrnout do komplexní léčby Menierovy choroby a tímto předcházet možným neblahým následkům, které tak velký nárok na psychiku, kterým Menierova choroba bezpochyby je, může mít.
Diskuse o Meniérově chorobě
Další názvy: Menierův syndrom, endolymfatický hydrops, morbus M
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskuzi nebo položte otázku do poradny lékařů.