Lidi, na různých ORL mi diagnostikovali také meniera. Jelikož jsem ale analytické povahy, nedokázal jsem se smířit s touto neobvyklou a nevysvětlitelnou diagnozou. Až postupem času, zjišťováním informací jsem přišel na jinou příčinu - onemocnění čelistního kloubu. Dá se ověřit pohmatem kloubu a svalů na straně „zalehlého“ ucha. Také zataháním ušního lalůčku s pocitem tahání u kloubu. Může mít různé příčiny - vychýlená čelist, zánět zubu, namožené čelistní svaly atd.. I přes námitky některých nedovzdělaných ORL specialistů je to poměrně častá příčina těchto problémů, včetně závratí. Ověřte si prosím nejdříve, jestli nemáte také toto, než začnete doživotně chodit na infuze a než si necháte odstraňovat nervy. Většina nemocí má logické vysvětlení, jen ne vždy každý „specialista“ má dostatečné informace. Doporučuju specialisty na čelistní kloub a také někteří zubaři mohou pomoct - rentgen čelistí.

Tohle nekonečné peklo prožívám již 8 let. Příznaky jsou tak jako u většiny, jen s tím rozdílem, že přecházím z fáze lehké nestability s permanentním hučením v uchu, do fáze téměř stoprocentní paralízy, kdy i cesta na záchod je obrovské dobrodružství s nejistým koncem. Zpočátku převažovala fáze s lehčím průběhem, ale po osmi letech jsem v podstatě nepoužitelný pro běžný život. Příznaky v okamžiku zesílení a jsou stále horší, a bohužel už se nevyhnu zvracení. Veškeré pokusy s léčbou se minuly účinkem. Dokonce jsem se uchýlil i k alternativní medicíně a v zoufalství zkusil i léčitele. Bohužel bez náznaku sebemenšího úspěchu.

Před 13 lety se náhle objevily všechny popisované příznaky, po mnoha vyšetřeních se lékaři přiklonili k diagnoze Meniérova choroba. Pak jsem vysadila všechny léky, které mi nedělaly dobře a záchvaty ustaly, jemné hučení v levém uchu setrvalo, ale neobtěžovalo. 10 let byl klid, po rozvodu se nemoc vrátila s velmi brutálním nasazením. Myslím, že psychika to hodně ovládá.Záchvaty jsem měla každý den, trvaly několik hodin.

Po dvou letech jsem si začala myslet, že mám nádor na mozku, jak mi bylo špatně, brněly mě ruce, neustále v záchvatech. Doktor na URL mě odmítl poslat na CT mozku. Pak jsem kdesi četla o případu, kdy žena utrpěla mrtvici jako reakci na antikoncepci. Tak jsem na zkoušku vysadila antikoncepci (injekce Provera) a záchvaty do 2 týdnů úplně odezněly.

Těžká regrese nemoci se objevila v právě v době, kdy jsem začala aplikovat antik.injekce. Několik měsíců jsem bez záchvatů. Smutné je, že mne to dvouleté užívání antikoncepce připravilo téměř o sluch.

Že mám Meniérovu nemoc, vím až nyní, po osmnácti letech obtíží. Poprvé jsem měla záchvat ve třiceti letech. Když to přišlo, myslela jsem, že umřu. Bylo to tak neskutečně silné. Čtyři roky předtím jsem měla zánět mozkových blan, z čehož jsem se bez následků vyléčila. Nyní jsem myslela, že mám opět zasažený mozek.

Zrovna jsem byla u šicího stroje, když jsem začala mít zvláštní pocit. Teď tomu říkám povznášející. Bylo to, jako bych se vznesla. Zalehly mi uši a hrozně mi v nich začalo pískat. A pak přišel pocit, jako kdybych slezla z kolotoče. Nemohla jsem ani stát. Dolezla jsem do postele po čtyřech a asi tři hodiny ležela za zádech a čekala, až někdo přijde domů. Nemohla jsem se ani napít. Netrefila jsem se do pusy a nekorigovala vůbec svoje pohyby.

Záchranka mě odvezla. Absolvovala jsem veškerá vyšetření, včetně ORL, avšak na nic se nepřišlo. Diagnónza: pravděpodobně zablokovaná páteř. A tak to šlo léta. Tak dvakrát do roka se dostavila hrozná nevolnost. To už jsem se naučila rozpoznávat a zvládat. Hlavně psychicky. Občas mě i pískalo v uchu. Většinou po čtrnácti dnech pískání ustalo. Celých devět let. Pak začalo být pískání v pravém uchu stálé.

Chodila jsem po doktorech… dostávala kapačky… nic nepomáhalo. Pak jsem dostala od lékaře ORL Betaserc. Po dvou letech jsem najednou slyšela nádherné ticho. Bylo to něco úžasného. Myslela jsem, že se radostí zblázním. Po třech měsících ticha se rozhodl lékař mi lék vysadit. Tinnitus se vrátil a v plné síle. Pak už znovu nasazení prášků nepomohlo.

V roce 2012, když jsem problémy měla už patnáct let, jsem dostala během jednoho měsíce asi pět záchvatů. Na neurologické ambulanci mi jeden z vyšetřujících lékařů řekl, že to vypadá na Meniérovu chorobu. Vůbec jsem nevěděla, o čem mluví. Doma jsem sedla k internetu a zjistila, že s veškerými příznaky této nemoci se vlastně léta potýkám a nikdo na nic nepřišel.

Po těchto záchvatech jsem najednou zjistila, že začínám na pravé ucho stále hůře slyšet. Zašla jsem za obvodním lékařem a říkám mu, že mám tinnitus a že hluchnu. Jeho odpověď mě konsternovala. Prý má tinnitus dnes spousta lidí. Je to civilizační nemoc a to, že špatně slyším na pravé ucho, je prostě z toho důvodu, že mi zestárlo rychleji než to druhé. A ať si opět dojdu na ORL.

Po šesti letech nepřetržitého pískání jsem dorazila na nosní, ušní, krční a ihned jsem tam sdělila, že mám Meniéra. Doktor se na mě podíval a řekl, že to není možné. Poslal mě na BAEP, CT a audio. Nikde žádná porucha… na audiu mírné zhoršení sluchu. Takže Meniérovu chorobu prý nemám. Další návštěva za rok na kontrolní audio.

Za rok mi zjistili, že se sluch zase zhoršil. Výsledek: přijďte zase za rok na opětovné kontrolní audio. To už jsem nešla. Záchvaty točení hlavy začaly být sporadické, jen menší a kratší, a tak jsem úspěšně hluchla až do letošního roku. Před čtrnácti dny jsem se v noci vzbudila a slyšela jsem něco jiného než obvykle. Do mého pískání se přidal jiný zvuk. V panice jsem zjistila, že mi slabounce píská ve zdravém, levém uchu. Bylo to něco nepředstavitelného. Úplně jsem se psychicky složila.

Potom jsem vzala telefon a objednala se k jiné lékařce ORL. Ta byla z počátku velmi odměřená, když jsem jí popisovala svoje problémy. Pak mě slyšitelně nerada objednala na vyšetření asi za týden. Po návštěvě v její ordinaci a na audiu se mi omluvila. Netušila prý, že jsem na tom až tak špatně. Ztráta sluchu na pravém uchu 65 %. Po novém roce zkusíme sluchátko. Tinnitus hlubokofrekvenční na 500 Hz maskován tónem 70 dB.

Konečně mi byla diagnostikována po 18 letech moje nemoc. Její průběh se mi odrazil i na psychice. Už šest let se léčím u psychiatra. Beru antidepresiva od října do dubna. Mám sezónní deprese.

Všem, kteří se s touto nemocí potýkají, přeji hodně síly a v žádném případě nečekejte, že vaše problémy zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.

Připadá mi to až neuvěřitelné. Psal jsem o nemoci někdy v červnu, že zkouším Kinedryl. Trochu se to zlepšilo, ale po čase záchvaty přicházely znovu, někdy i 3× týdně a trvaly 15 hodin. Byl jsem psychicky na koplaps a to jsem pohodář. Nikam jsem nemohl vyrazit, protože jsem někam dojel a zase mě vezli domů. Udělal jsem si takový přípravek na uvolnění hlavy (zatím amatérsky) a kombinací uvolňováním krku a celé hlavy jsem dosáhl, že jsem zatím (cca 2 měsíce bez záchvatu).

Občas, jako když by to mělo přijít, ale již si s tím bez problému poradím i bez přístroje. Pokud to bude fungovat, pustím se do profesionálního zpracování a zkusím oslovit nějaké pacienty a s tím, že bych to vyzkoušel na někom jiném, jestli to nebylo jen u mě - uvidím. Ale teď jsem opravdu šťastný. Klouby - artritida mě bolí ale to není nic proti tomu, když nevíš, ve kterou minutu to na tebe skočí…

Držte mi palce, rád bych to do měsíce udělal. Bude to stát nějaké prachy, ale zkusím to a potom, bych si to třeba nechal i patentovat.

Ahoj, je mi 31 let a choroba se u mě objevila před 2,5 lety v 5. měsíci těhotenství. Nejprve se objevil tinnitus. Kvůli těhotenství jsem nemohla brát léky, ani jsem nemohla na kapačky a ani do hyperbarické komory. Až jsem přestala po půl roce kojit, tak jsem léčbu podstoupila. Pomohla mi komora, ale asi jen na půl roku. Pak se začaly objevovat i závratě a zvracení.

Komoru už nedostanu, protože je tinnitus už chronický. Závratě a zvracení se stále zhoršují. Teď zkouším RHB hrudní páteře, protože ta mě neskutečně bolí a pak ještě zkusím léčbu pomocí megnetoterapie na oblast hlavy a krční páteře. V poslední době stále více čtu o této léčbě a prý má až 90% úspěšnost. Tak jsem zvědavá.

Mám 2letého syna, o kterého se musím starat a nejde, abych ho někam najednou zavřela, protože maminka musí ležet. Manžel pracuje na směny a nemůže jen tak přijet domů na zavolanou. Je to hrozné a psychicky velmi náročné nejen pro mě, ale i mou rodinu. Zatím se nevzdávám a stále hledám řešení. Pak už jen zbývá naučit se znakovou řeč a požádat si o invalidní důchod, na který, mimochodem, mají všichni postižení nárok. Po magnetoterapii napíšu, jak to dopadlo.

Asi před dvěma roky se mi objevily stejné příznaky jako u většiny. Motolice, zvracení a trvá to vždy 12-15 hodin! Vyšetření na ORL i na klinice v Motole a Betahisti, Cavinton apod. Prednizon beru dlouhodobě na jinou nemoc (artritidu). V poslední době je to tak 1× za týden až 1× za 14 dní. Napadlo mě asi tak před 5 měsíci si vzít Kinedril. Myslel jsem, že by třeba na to motání hlavy zabral. A představte si, že zabral. Jakmile cítím závrať a hnu hlavou do strany a mám pocit, že je to tam, vezmu se Torecan a 2 tablety Kinedrilu. Záchvat sice mám, ale v daleko mírnější formě a jsem schopen i provádět jednoduší činnosti, a to i v zaměstnání. Kinedril se kupuje a stojí 10 tablet asi 100,– Kč. Zkuste to, třeba to pomůže i vám. Jinak zkusím ty cviky s krkem a očima. Známý mi ještě poradil (z Německa), že si mám najít před sebou ve vzdálenosti asi tak 3 metry dva body také vzdálené min. 3 metry a očima bez otáčení hlavy se na body střídavě dívat asi tak po dobu 3-5 sekund. Vyzkouším to a napíšu výsledek třeba po měsíci. Ten Kinedryl mě napadl poté, kdy jsem dostal záchvat druhý den po příletu letadlem na dovolenou.

Aj ja som mala tento problém. Lekári mi dávali infúzie, ale sluch sa mi vtedy nezlepšil. Stále som mávala v komore rovnaké výsledky. Ale ten šum postupne po vybratí infúzií ustal, a sluch sa mi teraz zlepšil temer o 90 %. Ako to? Neberiem žiadne lieky. Bolo to celkom náročné na psychiku, a tak som začala hľadať, ako z toho von. Ale presne naopak mi pomohlo to, že som s tou chorobou prestala bojovať, začala som to šumenie a neskutočné zvuky v uchu len pozorovať. Fakt som to len pozorovala a nespájala ho so svojou osobou. Akoby som bola v kine a pozerala film. Možno sa vám to zdá pritiahnuté za vlasy, ale toto jediné mi pomohlo. Začala som akceptovať ten stav, ktorý bol. A vôbec myslím si, že touto chorobou sa nám mozog snaží povedať: „Prestaň už toľko rozmýšľať, nedá sa to počúvať“? A teraz si úprimne (ak máte odvahu) odpovedzte na otázku: „Stále o niečom premýšľam, a riešim nejaký dlho neriešiteľný problém“?, ak je vaša odpoveď áno, skúste si na internete nájsť Eckhart Tolle. Jeho videá sú aj s českými titulkami. Možno nepomôže, ale za pokus to stojí!

Žiju 12let v USA a asi před 15-20 lety (ještě na SK) začaly postupně problémy se zdravím. Časté záněty, nemoci a extrémní únava. Tak extremní, že jsem měl problém řídit auto déle než hodinu. Časem se vše zhoršovalo, zejména únava a záněty. Vyšetření nic neprokázala, jen že mám úplně zdevastovanej imunitní sistem. Asi před dvěma lety u mě propukla Meniérova choroba, najednou, bez varování. Záchvat, po kterém jsem skončil v nemocnici a kterej se opakoval. Ohluchnul jsem na pravé ucho, první týdny byly nejhorší. Dokonce jsem na čas skončil na valiu. Po půl roce se záchvaty přestaly projevovat v původní formě, zůstal ovšem špatnej sluch a hučení.

Je tomu cca 14, co se mi při návštěvě plzeňské nemocnice se svou ženou stala podivná věc. Seděl jsem v bufetu této nemocnice a najednou z ničeho nic se mi začal svět před očima houpat - upozorňuji ne točit, ale značně houpat, a začal jsem zvracet. Hospitalizovali mě s podezřením na mozkovou příhodu, která se však po všech vyšetřeních nepotvrdila. Po třech dnech mě propustili s návrhem na vyšetření ORL. Musím podotknout, že jsem tuto cestu do Plzně podnikl po noční směně bez spánku, dělám na směny a toho spánku je opravdu málo.

Zhruba po 14 dnech se obtíže opakovaly. Jel jsem autem, dojel jsem cca 13 km domů, žena mi přivolala záchranku. Po odvozu do nemocnice mi dali nějakou kapačku. Po několika hodinách obtíže ustaly a propustili mě domů. Měli jsme jít večer na ples, nakonec jsem se rozhodl, že pojedu. Musím konstatovat, že intenzivní tanec mi udělal dobře a pískot ustoupil, slyším ho ale je slabounce (tedy zatím).

Nebyl jsem prozatím na vyšetření ORL. Lékař, který mě podruhé vyšetřoval, se zmínil o této chorobě. Mám pořád pocit nějakého vnitřního zánětu, vnitřní teploty, stěhovavých bolestí počínaje klouby i za krkem (tam dost často).

Dneska mě propustili z nemocnice v Plzni z oddělení ORL, kde jsem byl přivezen záchrankou v pondělí pro nejsilnější atak závratí se zvracením. Nepomohl ani čípek proti zvracení (Torecan) 4× zvracení, další injekce při příjmu a další infůze na pokoji. Po několika hodinách mi to odeznělo, v úterý, středu, až do dnes tj. pátku jsem byl konečně bez závrat. Když minulý týden jsem je měl každý den od půl hodiny do půl dne a intenzity.
Teď, když jsem měl angínu, tak jsem měl záchvaty každý den, a poslední půl rok asi 3× do týdne. Já si už zvykl, ale co můj zaměstavatel, když mu volám jednou do týdne, že nepřijdu, protože nevstanu z postele, protože mám závratě… Doktoři napíší, že jsem OK a provozuschopný.

Příznaky jsou stejné, jako popisují všichni ostatní. Motání hlavy, závratě, stav jako při opilosti, pocení, zvracení, hučení v pravém uchu, slábnutí sluchu atd. Stav trvá různě 2-5 hodin. Hučení v uchu trvale. Tomuto stavu říkám „Motaniko“. Stav se opakoval stále častěji. Nejprve po půl roce, pak po 3 měsících a na podzim minulého roku se můj stav rapidně zhoršil po operaci, kdy jsem byl v narkóze. Stav ob den mne značně drtil. Doba problémů cca 6 let.

První silný záchvat se objevil před 10 lety, myslela jsem, že mám mrtvici, necítila jsem končetiny, strašně zvracela a měla silné závratě. Jako u předchozí p.uč. jsem prodělala klasickou léčbu, pobyt v hyperbarických komorách a výsledek nijaký. Léky nezabíraly (Arlevert, Betaserc), spíš jsem měla dojem, že Arlevert mi záchvaty vyvolává. Vysadila jsem je komplet, také proto, že jsem chtěla děti. Docházela jsem na rehabilitaci páteře, cvičila jógu na tinitus, po čase se vše srovnalo. Závratě se objevují jen sporadicky, cca 1× do roka nebo i méně. Mezi 3 těhotenstvími a porody (v rozmezí 6 let) se záchvat neobjevil ani jednou. Nyní po dlouhé době, ale velmi silný, trval 3 dny.

Onemocněla jsem touto nemocí před třemi měsíci. Záchvat přišel v noci najednou, vzbudila jsem se, bylo mi hrozně špatně, točila se strašně hlava, hučelo mi v zalehnutém uchu - z ničeho nic úplně hluchém. Každých pár minut jsem zvracela. Manžel mi volal záchranku, zjistili, že to není mozková mrtvice, jak jsme manžel i já mysleli, dali mi tabletku proti zvracení (do minuty jsem ji vyzvracela) a odjeli. Po dalších 3 hodinách úporného zvracení manžel volal na nervové odd. do nemocnice, co máme dělat. Tam poradili, že mě má odvézt na ORL. Zde jsem ležela téměř měsíc.

Do těla mi zde vpravili 50 kapaček, spolykala jsem množství prášků, Agapurin, Betaserc, léky proti zvracení, vitamíny, kortikoidy, všemožné. Nepomohlo nic! Po propuštění z nemocnice jsem prodělala ještě léčbu v hyberbarické komoře. Výsledek rovněž nulový. Nyní třetí měsíc po záchvatu, vypadá můj stav tak, že na postižené ucho stále neslyším i když na audiometru je výsledek o něco lepší, tinnitus a tlak v uchu je stále přítomný, motolice soustavná při změně polohy těla nebo prudším otočení hlavy, zkrátka chodím jako ztopořený úd a celá se otočit můžu. Užívám už jen Betaserc 24 a Agapurin. Některý den se s tím mým stavem snažím bojovat a zkouším žít jako dříve, což samozřejmě nejde, jiný den téměř proležím a probrečím, neboť kvalita života je teď dosti mizerná. Podotýkám, že jsem učitelka na 1. st. ZŠ a stále jsem na neschopence, zatím se děsím jen té představy jít učit 30 rozkřičených dětí, zpívat s nimi, běhat po tělocvičně apod. Těžko říci, zda to vůbec ještě půjde.

Tento týden jsem byla jako matka maturanta na plese. Hluk, který tam byl, mne na další tři dny vyřadit z provozu, tinnitus je silnější, závratě horší. Nechoďte nikdy do hlučného a dunivého prostředí, bude vám hůře! Každý den pravidelně cvičím cviky na krční páteř, mám pocit, že je stále ztuhlá, ale proč, to nevím. Ještě před 4 měsíci jsem žila aktivně, byla cvičitelkou pilates a byla jsem zdravá.

U mě se tato nemoc objevila z minuty na minutu. Nevolnost, silné točení hlavy a poté i zvracení. Nikdo si nejdříve nevěděl rady. Tato choroba u mě trvala přibližně 10 dní. Začala jsem brát prášky Betaserc, které mi předepsali na ORL a vše už je poměrně v normálu. Také by to mohla způsobit zablokovaná krční páteř. Já jsem měla jak vertigo od zánětu vestibulárního nervu tak od zablokované páteře.

Meniérovou chorobou trpí moje matka a podle subjektivních potíží jsem to zdědila.
Záchvaty se mi poprvé objevil v 19 letech (je mi 24), od té doby vždy asi tak 2× do roka, trval vždy 1-2 dny jako vertigo a nauzea. Jinak letos, než jsem nastoupila léčbu, se mi zhoršoval spíš tinitus.

Dobrý den,

mám zkušenost s meniérovou chorobou už roky, záchvaty se objevovaly v různých intervalech a trvaly vždy několik hodin. Tento rok jsem měla záchvaty jen dvakrát, ale byly tak silné, že jsem byla víc než tři týdny práce neschopná. Při prvním jsem poprvé v životě zvracela. Myslím, že při této chorobě hraje roli i stravování. Stravuji se tak, že převažuje rostlinná strava bez živočišných tuků s dostatkem tekutin a k tomu užívám ve vyšších dávkách vitamín E a doplňky potravy s obsahem Ginka, nepiji alkohol a nekouřím. Od doby, co jsem takto změnila stravu jsou intervaly mezi záchvaty mnohem delší. Po tom posledním jsem vyloučila i sladkost a cítím se od té doby mnohem lépe. Přestalo mi hučet v uších, úplně ustaly migrény a zůstaly jen mírné závratě, které jsem mezi záchvaty měla. Tak jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Naděžda

Trpím závratěmi. Po dlouhé neurologické proceduře moje lékařka vyloučila neurologickou příčinu a poslala mě na ORL. Na ORL chodím celý život, protože slyším jen na jedno ucho. A právě to slyšící ucho se s věkem zhoršuje a teď se mi objevily závratě. Kdo nezažil, nepochopí, jak velmi je tím člověk omezený v pohybu a v běžných činnostech. Po více než osmihodinovém spánku se vzbudíte a vaše oči jsou stále unavené jako byste přišli z noční služby. Stále musíte fixovat zrak do dálky, abyste tím udrželi rovnováhu. Když je to nejhorší, nepřejdete z jednoho pokoje do druhého bez držení se stěn. Jít ven je pak nejhorší.