Vlastně jsem byla bezpříznaková, jen slabounké tmavé špinění. Ale to jsem zažila i při zdravém těhotenství. V 5+2 těhotenském týdnu mi zjistili hodnotu hCG 5000, ale v děloze nic. Zato na pravém vejcovodu ultrazvuk odhalil krasné embryo i se žloutkovým vakem. Následovala hned laparoskopie, při které byl odstraněn celý pravý vejcovod. Nekrvácela jsem a zatím ani nekrvácím, tak jsem zvědavá, co se stane s tou sliznicí připravenou na miminko. Revizi dělohy mi nedělali, prý má sliznice odejít sama. No, tak čekám, kdy a jak. Ležela jsem na G3 v Podolí, personál - sestřičky i lékaři tam byli fakt báječní.

Dobrý dem, chtěla bych se také podělit o svoji zkušenost s mimoděložním těhotenstvím. Těhotenství jsme s manželem plánovali a když vyšel pozitivní těhotenský test, měli jsme oba velkou radost. Okamžitě jsem zavolala na gynekologii, abych se objednala, a sestřička mi zarezervovala termín zhruba za 14 dní. Když si ale všechno zpětně přehrávám, uvědomuju si, že ještě před tím, než jsem si udělala těhotenský test, jsem v průběhu asi dvou týdnů vždycky jeden dva dny lehce špinila, pak to na nějakou dobu přestalo a pak znovu. Taky mě dost bolela prsa, ale to jsem přikládala tomu, že se má dostavit menstruace. Ta ale nikdy nepřišla. Po pozitivním výsledku jsem na všechny problémy zapomněla a ignorovala jsem i tupou bolest v podbříšku,která působila jako když ´to mám dostat´.

Přibližne 10 dní od zjištění těhotenství jsem se jednoho rána probudila a na kalhotkách jsem objevila krev. Vyděsilo mě to, ale bohužel ne natolik, abych okamžitě běžela k doktorovi. Napadlo mě, že je zle, ale byla jsem přesvědčená, že jde ´jen´ o potrat. „Skočím ještě na pár hodin do práce a pak poběžím k doktorovi“, řekla jsem si. Po 4 hodinách se mi najednou udělalo strašně zle. Zatmělo se mi před očima a já věděla, že tohle sama nedám. Požádala jsem kolegyně, ať ´něco udělají´. Holky zavolaly záchranku a jelo se do nemocnice. Strašně mě bolelo břicho, bylo mi na zvracení a měla jsem mžitky před očima.

Na gynekologii provedli vyšetření a zjistili, že se jedná o mimoděložní těhotenství, a vyslali mě okamžitě na sál. V tom deliriu jsem se ani nestihla bát a bylo mi jedno, co se se mnou děje. Na sále proběhlo nějaké to seznámení se s doktory, pak mi dali ´čichnout´a od té doby si pamatuju jen krásné sny, co se mi zdály. Po dvou hodinách jsem se postupně probudila na pokoji na JIPce a bylo mi sděleno, že mi museli odebrat vejcovod, ale že se nemusím bát, protože otěhotnět budu moct znovu přirozenou cestou.

Nikča s Lukym zrovna koukali na večerníček. Udělala jsem si v koupelně těhotenský test a po večerníčku jsem jim ho ukázala. Nikolka: „Ukaž mami, co to je?“
Luky: „To znamená, že budeme mít miminko“.
Nikolka: „Paráda“.

A tak to všechno začalo. Druhý den jsem měla bolesti v podbřišku, říkala jsem si, že je to normální, že jsem to měla přeci dostat a tak je to ta první menstruace, která se někdy ještě objeví a někdy ne.

Třetí den - začala jsem trochu špinit. Pořád jsem to přikládala k menstruaci. Zavolala jsem na gynekologii, řekla jsem o testu a popsala mé příznaky. Sestřička mě objednala na úterý. Víkend před námi. Jeli jsme s Nikčou na chalupu na Sázavu. A opravdu jsme si to užily. Spaly jsme ve stanu, byly jsme na Konopišti, jely vláčkem, jen břicho pobolívalo.

V úterý jsem šla na gynekologické vyšetření. Trochu jsem krvácela. Doktorka říkala, že se to může stát a že to ještě nic neznamená. Jenže na vnitřním ultrazvuku nic nenašla a to ve mě rýpala pěkně. Taky to nepříjemně bolelo. Tak se rozhodla pro test hodnoty HCG (Choriogonadotropin je glykoproteinový hormon, který vzniká po oplození vajíčka a je vytvářen vyvíjejícím se embryem - zdroj wikipedia). Odpoledne jsem si měla zavolat o výsledky. Čekání do jedné hodiny bylo nesnesitelné. Volám doktorce, která mi sdělila: „Hodnota je poměrně vysoká 870, je tu šance, že se ti zpozdila ovulace a já ještě nic nevidím, přijď ve čtvrtek nalačno. Uděláme znovu testy a uvidíme, co dál.“

Čtvrtek - odběr krve a potom znovu ultrazvuk. Bohužel na něm zase nic. Doktorka: „To pořád nic neznamená. Počkáme na rozbor krve.“ Volám v jednu hodinu. „Hodnoty se opět zvedly. Počkáme do pondělí a uvidíme, ale varianty jsou tři: 1) plod ještě není viditelný, kvůli pozdější ovulaci, 2) plod se nevyvíjí a tudíž ho v děloze není vidět, 3) mimoděložní těhotenství, ale tahle možnost je málo pravděpodobná.“

Víkend - ani nekrvácím, ani nemám bolesti. Začínám věřit, že vše bude v pořádku a v pondělí se miminko na ultrazvuku konečně ukáže.

Pondělí - odběr krve a ultrazvuk. Doktorka se netváří. „Bohužel, tam nic nevidím. Už nemůžeme čekat, dali jsme tomu šanci, ale už to opravdu nevypadá. Předepíši ti žádanku o revizi a objednám tě. Horší je to v tom, že se možná jedná o mimoděložní těhotenství. Tady na pravé straně (ultrazvuk pěkně dloubnul) je vejcovod a u něho to vypadá jako gestační váček. Nechci tě nijak strašit. Uvidíme, třeba ti hodnota HCG klesla. Zavolej si odpoledne.“

Poledne - volá mi sestřička, že se mám dostavit ještě jednou na ultrazvuk. Pokládám telefon a brečím. Poprvé to říkám i mamce, nechtěla jsem nikoho kolem sebe stresovat, stačí, že to bylo vypětí pro nás. Vyšetření - doktorka: „Co mi to děláš, tobě ty hodnoty hrozně vylítly, vyskoč na ultrazvuk, třeba to miminko najdeme.“ Dloubala do mě ultrazvukem dost dlouho, ale nenašla nic. Takže instrukce na druhý den: „Jez raději jen kašovitou stravu, jogurty, polévky, pokud je to mimoděložní těhotenství a praskne to, tak aby nebyly komplikace při hospitalizaci.“ Výborně, už mám slzy na krajíčku. Přestávám se bát o miminko, které už stejně nemá šanci a začínám se bát o sebe. Chci zůstat na živu! Opravdu mám strach. Doktorka: „Neboj se, na to se hned neumírá. Od půlnoci nejez a nepij! Ráno v sedm hodin jdi na gynekologickou ambulanci do nemocnice, jsi objednaná a přijmou tě.“