Když jsme se jednou vrátili z lyžování, večer mě začalo píchat na hrudníku a bolest vystřelovala do zad. Rozhodla jsem se, že počkám do rána, protože to bude nejspíš jen skřípnutý nerv po lyžování. Ráno se vše značně zhoršilo. Šli jsme tedy k lékařce, která potvrdila, že to bude skříplý nerv, protože poslech byl v pořádku. Problém byl, že jsem dostala chřipku. Týden jsem zůstala doma, dokud chřipka neodezněla a normálně jsem další tři týdny chodila do školy. Celou tu dobu jsem ale měla bolesti na hrudi, nemohla jsem se pořádně nadechnout a byla jsem pořád unavená. Jednou mě ráno neuvěřitelně bolela hlava a tak jsem si vzala lék. Po tom jsem se ale osypala a celá jsem natekla. Byla jsem hospitalizována na 3 dny, dokud neodezní alergie a nebudu stabilizována.

Bolest hrudi skoro úplně odezněla, ale po návratu domů to bylo horší než předtím. Tedy už po měsíci od doby kdy bolest na hrudi začala jsme tedy opět navštívili lékařku. Poslech byl opět v pořádku, ale máma podala žádost o rentgen, na kterém objevili, že mi levá plíce v podstatě nefunguje a že se nejspíš jedná o pneumotorax. V Motole jsem byla okamžitě hospitalizována a musela jsem mít neustále kyslíkovou masku. Bez ní jsem nemohla ani na EKG (což je vcelku ironické, když už jsem ten pneumotorax měla měsíc a „přežila“ jsem). Po čtyřech dnech v nemocnici nám doktor oznámil, že se pneumotorax skoro zacelil a nebude nutné jít na operaci. Ještě ten den jsem mohla jít domů, ale musela jsem dva týdny dodržovat klidový režim (žádná škola). Po ukončení klidového režimu doma, jsem mohla chodit do školy, ale bez jakékoliv fyzické námahy navíc. Několik týdnů bylo vše v pořádku a i kontrola u lékaře a rentgen proběhli skvěle. Teď mě ale opět bolí na hrudi, levé plíci, bolest opět vystřeluje do zad a tentokrát mě píchá i v boku. Nechci si zkazit Velikonoce, tak půjdu na kontrolu až v úterý.

Jednou v pondělí večer mě píchlo ze strany v hrudníku a lehce to pobolívalo. Další den ráno už to nebolelo, ale když jsem rychleji šla a chtěla se pořádně nadechnout, tak jsem cítila bolest. Začala jsem pokašlávat, hlavně při námaze. Bolest mi při pohybu vystřelovala pod klíční kostí. V pátek jsem si došla k obvodní doktorce, která nic nepoznala, s tím, ať přijdu v úterý znova. Do té doby se můj stav o dost zhoršil, při jakémkoliv pohybu jsem prakticky nemohla popadnout dech. V úterý, když se na moje přání konečně začala věnovat mému problému a poslechla mě, byl prý úplně jiný nález než v pátek. Levá strana mi prakticky nedýchala. Tak mě doktorka poslala s doporučením na RTG pro podezření na zápal plic s výpotekem.

Na Vinohradech mě po vyšetření poslali na RTG, jak zjistili výsledek - totální kolaps levé plíce - zařídili mi odvoz sanitkou do Thomayerovi nemocnice na JIRP. Tam během cca půl hodiny drenáž a 6 dní na JIRP. Poté přesun na oddělení. Bez žádných větších komplikací.

V den odchodu domů jsem se ohnula a píchlo mě v zádech, špatně se mi dýchalo, bolelo mě na hrudi. Poslech a RTG - recidiva.
Zavedli mi drén a naplánovali VTS. Resekce kusu plíce v apexu s abrazí pleury. A jiný drén.

Teď jsem doma se zbytkovým pneumotoraxem v hrotu, když jsem před 3 dny odcházela, bylo to 12 mm, snad je to na dobrý cestě.

V 2013 se mi stal spontánní pneumothorax. Náhle bolest na hrudi, dušnost. Přičetl jsem to bolavým zádům a myslel, že to do rána odezní. K lékaři na interní pohotovost jsem šel až 3. den. Šel jsem na JIP, kde mi dali drenáž, která nepomohla. Za 2 dny mi provedli operaci, pleurální abrazi a odstřihnutí kusů plíce s bulou. Nyní po půl roce jsem na stáží v Německu, kde mě potkalo to samé vpravo. Jsem teď na lůžkovém na chíře s drenáží a po druhé operaci.

V roce 2011 jsem měla poprvé spontánní pneumotorax pravé plíce. V roce 2014 se mi to zopakovalo. Hodně jsem kašlala, nemohla jsem spát, špatně se mi dýchalo. Obvodní lékař mě poslechl a poslal na rentgen plic, kam jsem v pátek ráno dorazila. Na rentgenu museli vidět hned výsledek, ale nic mi neřekli s tím, že tam právě nemají lékaře. Když jsem si v pondělí přišla pro výsledky, tak na můj dotaz, co je to, co s tím mám dělat, když tam mám napsanou takovou diagnosu, mi řekli, že mám jít na plicní, ale možná raději nejprve na obvod pro doporučení. Bylo mi to divné, tak jsem raději hned zašla na plicní, kde mi zjistili, že to už ani srdce nezvládá a nechali mě rovnou odvést sanitkou do Motola. Tam mi pod lokální narkózou udělali drenáž. Je to dost bolestivá nepříjemná věc, ale po čtyřech dnech mi dren vyndali a po týdnu jsem šla domů.

Po nepříliš (fyzicky) náročném discgolfovém turnaji jsem večer usedl do křesla a díval se na zprávy. Zhruba kolem osmé jsem začal cítit bolest na hrudi, podobnou pálení záhy, která se stupňovala. Po cca 20 minutách jsem nebyl schopen nalézt polohu, ve které by to nebolelo. Byl jsem navíc celkem vyděšen, že se jedna o infarkt. Zpětně jsem zjistil zásadní rozdíl - kromě toho, že bolest nevystřeluje do ramene (to ani u infarktu ale nutně nemusí), mění se její místo vzhledem k poloze. Vleže na zádech intenzívní bolest na hrudní kosti, v poloze na břiše, bolest u páteře, v poloze na pravém boku bolest v levé části hrudního koše. Dispozice mám jen takové, že jsem hubený. V rodině jsme nic takového nikdo neměl, měřím 175 cm.

Bohužel jsem taky prodělal spontánní pneumotorax. Jsem 25letý sportující muž, který nikdy nebyl nijak nemocný. Žádné příznaky nenasvědčují, že by se i mě tohle mohlo někdy stát. Nejsem ani vysoký ani nijak hubený. Nicméně stalo se mi to ve fitness centru při zvedání činky. Najednou jsem ucítil hroznou bolest na levé straně zad. Z ničeho nic jsem se nemohl pořádně nadechnout a docela to bolelo. Nicméně jsem se nějak dobelhal domů a do rána přečkal. Zprvu jsem to přisuzoval zablokovaným zádům, a tudíž jsem navštívil neurologa. Zde jsem dostal obstřik a bez dalšího vyšetření jsem byl poslán domů. Vydržel jsem ještě do večera, ale potom se mi přitížilo a navštívil jsem nemocnici. Zde šlo vše už vcelku rychle, následoval RTG, tam mi přišli na totální pneumotorax levé plíce, ihned lokální anestezie a zavedení drenáže cca po týdnu jsem byl v pořádku.

Nicméně jsem měl za 14 dnů odlétat na dovolenou do Karibku (10hodinový let). Od lékaře jsem měl cestu letadlem nedoporučenou, ale i přesto jsem to riskl a dovolenou si následně užil bez jakýchkoliv potíží. Po návratu do ČR jsem byl asi týden v pořádku a nyní mě začíná přes den na oné plíci píchat. Je to nepravidelné a není to nějaká extrémní bolest, ale každopádně je to značně nepříjemný. Doufám, že to časem odezní a bude vše jako dříve. Jsem aktivní sportovec, nekuřák, který dbá na životní styl. Chystám se začít pomalu sportovat, tak snad se mi tohle už NIKDY nevrátí.

Všem ostatním s touto nemocí držím palce k uzdravení!
L.

K tomuto poranění jsem přišla při implantaci kardiostimulátoru lékařem na operačním sále. Byla mi druhý den po implantaci kardiostimulátoru dělaná hrudní drenáž. Zákrok mi prováděl nezkušený (alespoň podle mě) mladý lékař pod dohledem svého zkušeného kolegy. Velmi bolestivě mi provedl hrudní drenáž, porušil pravděpodobně nerv, ihned mě začala nesnesitelně bolet levá lopatka, tělo jsem měla prohnuté a sténala bolestí. Byl mi podávám opiát, aby bolest polevila. Doufám, že to už nebudu muset nikdy zažívat.

Skoro ochrnutí celé pravé části těla přibližně jako u infarktu či mrtvice. Nehyblivost. Dýchací problémy, chrčení, omdlývání

Dobrý den,

první spontánní pneumotorax se mi přihodil v 25 letech u pravé plíce a druhý u té samé po pěti měsících. Při tom prvním mě hodně bolelo na hrudi, dýchání bylo velmi obtížné. Při druhém se žádná bolest neobjevila, spíše malý tlak na hrudníku, který jsem připisovala nachlazení a do nemocnice jsem se odhodlala, až když jsem při dýchání slyšela chrčení.

Dobrý den,
jsem matkou dvouletého chlapečka Adámka. Do roku a půl to byl úplně zdravý a čilý chlapec. V létě - červnu - 2010 onemocněl Adámek náhle virózou - silně kašlal. Pediatr mu nasadil antibiotika. To bylo ve středu, celou noc ze středy na čtvrtek silně prokašlal a ráno jsem mu nemohla podat antibiotika, neboť silně zvracel.

Zavolala jsem pediatrovi a ten mi sdělil, že mám jet do nemocnice k hospitalizaci, neboť mi antibiotika nepozřel. Zavolala jsem záchranku a ve čtvrtek dopoledne jsme byli hospitalizováni. Tam ho řádně nevyšetřili - prý plakal - nepoznali mu zápal plic, neudělali rentgen - jen vzali krev a podávali Paralen. Poslali nás však na ušní oddělení, kde silně křičel při vyšetření. Po příchodu z ušního mu začal silně natékat krk. To bylo stále ve čtvrtek kolem poledne 12 hodiny.

V 13 hodin už měl nateklé i pravé oko a stále nikdo nic neprováděl. Žádný rentgen, nic. Jen naposledy večer v 19 hodin se přišla lékařka podívat a nic neshledala - syn měl silně nateklý krk i oko. Nechali nás tak přes celou noc, syn špatně dýchal. Ráno jsem už byla hysterická, protože začal být apatický. To byl pátek ráno. Poslali nás opět na ušní - propláchnout uši - s oteklým krkem a okem. Po návratu už jsem začala na doktory křičet, ať něco dělají.

Vzali syna v poledne na ultrazvuk krku. Tam začali konečně lítat, že má v oblasti krku vzduch. Následoval rentgen plic, kde zjistili pneumotorax a následně mi syna odebrali na CT. Poté mi primářka sdělila, že měl na plíci dvě buly. Jedna mu praskla. Více mi nebylo sděleno, jen že syna pošlou na vyšší pracoviště. Chtěli ho poslat sanitkou, nato jsme se ohradili, že je nezbytný transport vrtulníkem. Zanedbali podle nás péči a došlo až k pneumotoraxu.

Bolest na hrudi, bolest části hrudníku, která je postižená pneumothoraxem, zhoršené dýchání, kašel.

Do poraněné plíce se dostane vzduch a vytvoří se na plíci vzduchová bublina. Ta pak může prasknout a plíce zkolabuje.