DISKUSE, Popis růže, Rizikové faktory růže, Prevence růže, Příznaky růže, Diagnóza růže, Léčba růže, Co mohu pro sebe udělat, Komplikace růže
Popis růže
Růže je nebezpečné akutní infekční povrchové onemocnění kůže, jehož původci jsou v drtivé většině případů bakterie z rodu streptokoků (Streptococcus pyogenes, který může způsobovat i angínu, revmatickou horečku či impetigo), výjimečně i stafylokoků (Staphylococcus aureus, původce mnoha jiných onemocnění po celém těle). Ve velmi výjimečných případech mohou onemocnění způsobit i jiné druhy bakterií jako je Klebsiella pneumonie, normálně způsobující zápal plic, Hemophillus influenzae (způsobuje většinou epiglottitidu či meningitidu u dětí), či Enterobakterie. Historie růže sahá až do středověku, kdy se jí říkalo lidově „oheň svatého Antonína“ podle egyptského léčitele, který byl údajně schopen obtíže léčit.
Onemocnění postihuje častěji ženy, ale u mužů se většinou projeví dříve.
Rizikové faktory růže
Mezi nejzávažnější rizikové faktory patří především nejrůznější druhy poranění kůže, oděrky, škrábance, řezné rány, ty všechny jsou rizikové především pro oslabené jedince, jako jsou lidé s nedostatečně funkčním imunitním systémem, děti s ještě nevyvinutým imunitním systémem či oslabení starší lidé. Častý způsob vniknutí je v meziprstí při napadení kůže plísňovými onemocněními, poraněním od hmyzího kousnutí či štípnutí, u zánětlivých obtíží i skrz místa chirurgických zákroků. Dále vznik růže výrazně usnadňují současně probíhající choroby způsobující problémy s cévním zásobením hlavně dolních končetin, onemocnění žil, hlavně bércové vředy (velice často je erysipel doprovází). Dále jsou riziková onemocnění lymfatického systému. Problémem jsou také různé ulcerace na kůži z důvodu jiných současně probíhajících kožních onemocnění nebo poškození, jako je třeba impetigo, pemphigus vulgaris, popáleniny a další. Zdroj bakterií způsobujících růži na obličeji je většinou v pacientově nosohltanu- velice často se u pacienta zjistí nedávno prodělaná streptokoková infekce nosohltanu či angína, i to je tedy z tohoto hlediska rizikové.
Predispozicí je také nezdravý životní styl, HIV infekce, nefrotický syndrom či metabolická onemocnění jako je diabetes mellitus, cukrovka.
Prevence růže
V rámci prevence je třeba především vyhýbat se rozvoji rizikových faktorů. V první řadě dobře přeléčit faryngitidy, záněty nosohltanu, způsobené streptokoky. Dále je nezbytné hlavně u starších lidí pracovat na léčení problémů s cévním zásobením dolních končetin, především tedy zpomalení krevního toku v dolních končetinách. Pacient by se také měl snažit vyhýbat se nejrůznějším kožním poraněním, a tato již vzniklá poranění poté chránit před infekcí.
Příznaky růže
Erysipel má velmi krátkou inkubační dobu, pouhých několik hodin, příznaky se rozvíjejí tedy velice záhy po proniknutí streptokoků do těla. Je to onemocnění postihující v současné době v převážné většině případů, v asi osmdesáti procentech, kůži na dolních končetinách. Může ale zasáhnout i kůži obličeje (nyní dvacet procent případů, dříve byl obličej hlavní lokalitou obtíží), kde je potom poměrně pravidelně rozšířena v oblasti tvarem připomínající motýla, jehož pomyslná křídla zasahují nad lícní kosti, jeho „tělo“ je pak na kořeni nosu (může připomínat motýlovitý erytém při systémovém lupus erytemotodes- lékař musí správně odlišit). Příznaky a projevy růže většinou vznikají velmi náhle a jsou provázeny celkovými příznaky, jako jsou různě vysoké teploty, zimnice či třes.
Nemoc může ve svých počátcích připomínat běžné onemocnění jako je třeba chřipka.
Nemocný může mít i zažívací potíže, trpět nevolností a zvracet. Postižená kůže má velmi dobře definovaný a zvednutý okraj, je zarudlá, červená, může být i dolíčkovaná jako při klasické celulitidě (má vzhled pomerančové kůry). Kůže je výrazně zteplalá a oblast je zvětšená otokem. Může docházet i k tvorbě puchýřů a při jejich prasknutí i k tvorbě erozí (tzv. erysipelas vesiculosum). Pokud dojde v podkoží k zanícení a vyplnění abscesem, nazýváme ho erysipelas abscendens. Dalšími projevy může být takzvaná purpura, neboli purpurové pláty, které vznikají v důsledku krvácení do kůže. Často jsou postiženy příslušné regionální uzliny, které bolí, jsou zvětšené a hmatné.
Diagnóza růže
Pro stanovení diagnózy většinou lékaři postačí pouhý pohled na kůži a klasické fyzikální vyšetření. Často je na kůži stále patrno místo vstupu infekce. Výjimečně, u imunosuprimovaných pacientů, se vytváří tkáňové kultury, kde předpokládáme, že je možný jiný než klasický streptokokový původce, na kterého by klasický penicilin nemusí být účinný. V takovém případě je vhodné bakterie odebrat z místa vstupu. Jen ve výjimečně nejasných případech je třeba odebrat biopsii kůže a odeslat k histologickému rozboru. Na preparátech je patrný otok, rozšíření cév a přítomnost streptokoků v lymfatické tkáni. V kůži je zánětlivý infiltrát obsahující neutrofily a mononukleáry, často je poškozena i epidermis. V opravdu vzácných případech, kdy růže souvisí i s postižením kloubů a kostí, může být lékař nucen použít i zobrazovací metody jako je magnetická rezonance.
Léčba růže
Specifickou léčbu je třeba zahájit co nejdřív, a to nasazením antibiotik nejčastěji, pokud pacient není alergik, penicilinového typu. Většinou se podávají v podobě prášků perorálně, tedy ústně, v těžších vážnějších případech, kdy je pacientovi extrémně špatně, se penicilin může podávat i intravenózně, tedu injekcí přímo do žíly. V takovém případě je člověk hospitalizován. U pacientů s alergií na penicilin se přistoupí k užití makrolidového antibiotika erytromycinu, použít se mohou i cefalosporiny. Pokud jsou přítomny vysoké horečky, může být nasazeno i antipyretikum, teda látka teplotu snižující. Léčba antibiotiky se většinou nasadí na deset až čtrnáct dní a celkové příznaky jako nevolnost, teplota a podobně odezní již po jednom nebo maximálně dvou dnech. Změny na kůži si většinou vyžádají delší dobu, až několik týdnů k úplnému vyhojení a zklidnění. Tomu můžeme pomoci hojivými chladivými obklady, posléze i masti s ichtamolem. Erysipel se neléčí jizvou, v průběhů léčení je obvyklé a normální olupování kůže, a po vyléčení má kůže zcela normální charakter.
Asi u jedné třetiny všech pacientů dochází k opakovaným recidivám erysipelu, a to proto, že stále přetrvávají rizikové faktory jako je onemocnění žil dolních končetin. Jiným důvodem je to, že samotná růže může způsobit poškození lymfatických cév v oblasti poškozené kůže, a to je základním předpokladem dalších ataků. U takovýchto rizikových pacientů se musí zvážit dlouhodobé preventivní podávání penicilinu. Mnohdy dochází k extrémnímu otoku nohou. Může se přistoupit i k aplikaci hyaluronidázy v podobě obstřiků, čímž se umožňuje lepší odtok lymfy, léčí se poškozená tkáň a ztěžuje se přežívání jistých forem streptokoků v nemocné tkáni. Většinou tyto obstřiky coby prevence vzplanutí atak fungují, nicméně někdy ani ty nestačí a pacient může trpět až dvaceti opakujícími se ataky.
Co mohu pro sebe udělat
Pro pacienta je velice úlevné, pokud končetinu zdvihne do výše, aby ulevil otoku, zánětu i bolesti.
Na zvředovatělou či nekrotickou tkáň pokládáme fyziologické obklady každé dvě až dvanáct hodin.
Komplikace růže
Prognóza pacientů je většinou výborná, většina růží se po aplikaci antibiotik brzy vyléčí. Asi u dvaceti procent pacientů pak vzhledem k přetrvávání rizikových faktorů hrozí recidiva, návrat obtíží, kdy je nutná nová léčba.
Komplikace jsou většinou vzácné, přesto se mohou vyskytnout a je třeba s nimi počítat a dávat si na ně pozor.
Nebezpečnou komplikací plynoucí ze schopnosti bakterií dostat se až do krevního oběhu je vznik bakteriémie. V takovémto stavu streptokoky kolují v krvi a infekce se tak může šířit až na srdeční chlopně, kde působí bakteriální endokarditidy, dále do kloubů či dokonce i kostí.
Další komplikací při extrémním přemnožení bakterií v celém světě je vznik celkové sepse a septického šoku, což je život ohrožující stav vznikající ale především ve velmi vážných a neléčených případech u lidí s oslabeným imunitním systémem.
Streptokoky mohou také především u dětí vyvolat nebezpečnou poststreptokokální glomerulonefritidu s rozvojem vedoucím až k ledvinnému selhání.
Může dojít i k trombóze sinus cavernosus, což je žilní splav v oblasti mozku, a odtud se dál krevní sraženiny mohou šířit krevně do dalších oblastí a částí mozku.
Výjimečně může dojít k streptokokálnímu syndromu toxického šoku nebo osteoartritickým potížím, to znamená vzniku zánětů šlach, zánětů kostí, tíhových váčků či celých kloubů.
Diskuse
Další názvy: erysipel, streptokoková infekce
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskuzi nebo položte otázku do poradny lékařů.