Schizofrenie

Přidat zkušenost

Schizofrenii léčí Psychiatrie a patří mezi Psychiatrická onemocnění

DISKUSE, Popis, Rizikové faktory schizofrenie, Prevence schizofrenie, Příznaky a projevy schizofrenie, Léčba, Jak si pomoci sam, Komplikace

Popis schizofrenie

Schizofrenie je endogenní psychóza, která je charakterizována jako rozpad osobnosti postihující zejména emocionální součást psychiky. Toto duševní onemocnění se projevuje například poruchami citů, jednání, myšlení a sklony utíkat od reality.

Tyto duševní projevy nejsou nikterak racionálně koordinované, a tak se psychika postiženého pacienta může navenek tvářit rozpolceně. Lidé trpící tímto onemocněním působí na okolí chladným, lhostejným a otupělým dojmem, často vyhledávají samotu a mohou mít i sklony k sebevražedným pokusům. Právě příčinou neschopnosti mozku koordinovaně řídit zpracování vjemů a počitků může pacient často trpět halucinacemi.

Nejčastěji se schizofrenie objevuje v období puberty a dospělosti. Ve většině případů se poprvé projevila mezi patnáctým a třicátým rokem života.

Rizikové faktory schizofrenie

Nejčastějšími viníky způsobujícími vznik schizofrenie jsou genetické predispozice. Pokud se ve vaší blízké rodině vyskytuje případ tohoto onemocnění, je riziko vzniku schizofrenie u vašich potomků vyšší. Například pokud schizofrenií trpí jeden z rodičů, je pro děti riziko vzniku kolem 13%. Jestliže rozpolcením osobnosti trpí oba rodiče, riziko pro jejich potomka se zvyšuje až na 25%.

Na onemocnění schizofrenií se ale podílejí i vlivy vnějšího prostředí. Mezi tyto rizikové faktory můžeme řadit podvýživu matky v prvním trimestru gravidity, nízkou porodní hmotnost novorozence, případné komplikace při porodu (hypoxie - nedostatek kyslíku u novorozeněte), různé infekce, poruchy růstu plodu, psychosociální aspekty, problémové vztahy a váznoucí komunikace v rodině, nedostatek tělesného a citového kontaktu nebo těžké dětství.

Prevence schizofrenie

Vzniku schizofrenie můžeme zamezit zdravým životním stylem, psychickou pohodou, fyzickými aktivitami, pestrou stravou, absencí užívání tabákových výrobků a konzumace alkoholu.

V případě těhotných žen a matek dbáme na pečlivou prenatální i postnatální péči o svého potomka.

Je třeba nevytvářet v rodině dusné, stresující a na psychiku náročné prostředí.

Příznaky a projevy schizofrenie

Schizofrenie patří do skupiny psychóz, které jsou charakteristické tím, že pro dané onemocnění nejsou diagnostikovány jednotné příznaky ani jednotná léčba a každý pacient je svým způsobem unikát.

Schizofrenie se začíná projevovat nespecifickými potížemi, např. plachostí, společenskou izolací a antisociálním chováním, depresivními stavy, oploštěním emocí atd. Poté se další projevy mohou rozvíjet naráz nebo postupně.

U dětí můžou schizofrenii předpovídat poruchy svalové koordinace a motoriky. Děti můžou trpět zvýšenou tenzí určitých svalových skupin a působí na okolí strnulým dojmem. Často mívají vadné držení ruky a prstů, špatně koordinují pohyby například při lezení, různých hrách a psaní (tím pádem neuvěřitelně „škrábou“, písmenka jim skáčou po lince, neudržují sklon a velikost písmen atd.).

Příčinou těchto abnormálních projevů může být zvýšená hladina neurotransmiteru (látka, která přenáší impuls z jedné nervové buňky na druhou, působí hlavně v oblasti jejich kontaktu) dopaminu, která způsobuje hyperaktivní funkce center myšlení, vnímání, paměti a emocí.

Hlavním pachatelem je však tzv. prefrontální kůra (část šedé hmoty mozkové, která je centrem intelektuálních a asociačních funkcí a centrem analýzy vjemů), která nedbale koordinuje aktivitu jednotlivých oblastí, a tím tak může za vznik schizofrenního onemocnění. Prefrontální kůra se rozvíjí zejména ve druhé a poslední třetině puberty, kdy její neurony rostou a vytváří nová spojení s ostatními neurony. Pokud však tyto neurony nová spojení nenaleznou, vzápětí degenerují (což může vysvětlovat, proč se schizofrenie objevuje hlavně v tomto období dospívání).

Mozek ztrácí schopnost jednotlivé vjemy koordinovaně analyzovat a naopak vytvářet nové signály. Navíc zvýšená hladina dopaminu ovlivňuje vznik tzv. rušivých signálů, které znemožňují a nabourávají analýzu vjemů a počitků.

Postižený člověk tak není chopen jasně myslet, setrvávat u jedné myšlenky a směřovat své myšlenky k jednomu určitému cíli, koncentrovat se, souvisle uvažovat, vybavovat si včas pojmy a události a správně je zařadit atd.

Pacient trpí defekty asociačního myšlení, emotivní oploštělostí, halucinacemi a bludy a uzavřením se před okolním prostředím do vlastního vnitřního světa.

Pacienti často trpí sluchovými a zrakovými halucinacemi. Tyto bludy jsou způsobené nenormálně fungující prefrontální kůrou. Ta způsobuje, že mozek nedokáže vnímat obraz jako celek, ale vizuální vjem se mu rozpadá na zmatečnou mozaiku, které chybí pár součástí, které mozek není schopen správně a rozumně zaplnit. Tam, kde se vyskytuje „prázdné“ místo, mozek dosadí naprosto nereálné prvky. Tak například může nemocný vidět místo očí černé důlky, zjevují se mu různé záblesky a jiskry apod.

Podrážděním určitých mozkových center se probudí i paměťové stopy, které se samovolně vybavují, matou a proplétají.

Mysl si různé zkreslené a nereálné vjemy zařazuje do „skutečných a funkčních“ celků. A proto jsou tyto zvukové a vizuální halucinace, kterými schizofrenici trpí, tak autentické a skutečné. Tyto bludy mohou někdy dojít tak daleko, že se vědomí pacienta jakoby „roztříští“ a on si může uvědomovat sám sebe jako jedno tělo obsahující více osobností.

Schizofrenii můžeme rozdělit do několika kategorií, např. paranoidní schizofrenie, hebefrenní, katatonní, nediferencovaná, reziduální a simplexní.

Nejčastější formou schizofrenní psychózy je paranoidní schizofrenie. Ta se projevuje zejména sluchovými, zrakovými, tělesnými, čichovými a chuťovými halucinacemi. Tyto bludy se mohou vlivem stresových situací ještě více stupňovat a mohou nabývat intrapsychického rázu, kdy si nemocný myslí, že mu jsou kradeny myšlenky anebo naopak, že mu jsou vkládány cizí myšlenky. U pacienta může být zpozorováno agresivní chování.

Naopak vzácným typem je hebefrenní schizofrenie, která je charakteristická poruchami chování. Pacient nedokáže adekvátně řídit své chování (chichotá se, přihlouple se usmívá, dělá grimasy, opakuje fráze apod.), racionálně myslet a souvisle mluvit. Tato forma schizofrenie nemá příliš povzbudivou prognózu. Postižený ztrácí schopnost rozhodování a asertivitu, vzdává se svých cílů, chová se povrchně, plaše a samotářsky.

Další formou je katatonní schizofrenie vyznačující se psychomotorickým postižením. U postiženého se projevují mnohé tyto poruchy od hyperkinéze až po strnulost, od absolutní poslušnosti až po negativismus atd. Pacient může zaujímat naprosto nepřirozené pozice a po delší dobu v nich setrvávat.

Nediferencovaná schizofrenie obsahuje všeobecná kritéria a příznaky této nemoci, ale nemůže být jednoznačně zařazena do předchozích typů.

Reziduální schizofrenie je typická psychotickými atakami v minulosti a přítomností mnoha negativních příznaků (zpomaleným psychomotorickým tempem, otupělostí, pasivitou, ztrátou iniciativy, chudostí řeči, nonverbální komunikace a sociálních vztahů, zanedbáním zevnějšku atd.).

Dalším druhem této duševní choroby je simplexní schizofrenie, která má charakteristický plíživý průběh, při kterém se postupně rozvíjí prapodivné chování, neschopnost zařadit se do normálního života a do společnosti. Stav pacienta není tak jasně a jednoznačně psychotický jako u předešlých forem schizofrenie. Postižený netrpí halucinacemi a na okolí působí zahloubaným, lenošivým, toulavým a neambiciózním dojmem.

Někdy, po odeznění schizofrenních psychóz, nastupují postschyzofrenní deprese. Při těchto stavech nemocní trpí pocity absolutní úzkosti a beznaděje a často pomýšlejí na pokus o sebevraždu.

Léčba schizofrenie

K léčbě schizofrenie se užívají tzv. antipsychotika, což jsou léky, které mají pozitivní dopad na myšlenkové pochody, zklidňují agresivní a divoké pacienty, tlumí bludy a zbavují pacienty halucinací.

Tyto léky mají však na druhou stranu mnohé nežádoucí účinky, např. mohou způsobit vznik Parkinsonova syndromu, který se objevuje až u 80% pacientů užívajících antipsychotika a je způsoben změnou v transportu neurotransmiteru dopaminu v mozku. Tento vedlejší účinek je naštěstí reverzibilní (vratný) a po snížení dávky nebo vysazení léku většinou příznaky ustoupí.

Další vedlejší účinky jsou zastoupeny neuroseptickou hypotenzí (nízký tlak), tachykardií (zrychlená srdeční činnost), ovlivňováním endokrinního systému, psychomotorickým útlumem, ikterem (žloutenka), tendencemi k epileptickým záchvatům, poruchami jaterních funkcí, zácpou, tremorem (třes) atd.

Kromě medikamentózního způsobu terapie jsou účinné i různé rehabilitace a biologické postupy, např. šoková terapie.

Pacientovi mohou pomoci i všemožné psychoterapeutické techniky, jako například trénink empatie, pozitivního myšlení, asertivní komunikace a cvičení vůle.

Užitek může přinést i psychoterapie, která pacienta vede k přiznání si nemoci a hledání jejího původu ve svém psychickém stavu.

Jak si mohu pomoci sám

Je nutné, abyste při prvních projevech schizofrenie omezili vliv dalších rušivých faktorů.
Snažte se eliminovat stresující jevy v rodině a blízkém kolektivu.

Konzumujte suroviny s vysokým obsahem jódu (např. mořskou sůl), aby nedošlo k poruchám činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí).

Vyhýbejte se alergenům, zvláště pokud u vás způsobují tzv. mozkovou alergii, a začněte užívat antihistaminika (léky proti alergii).

Odpočívejte a věnujte dostatek času spánku.

Dodržujte zdravou životosprávu, konzumujte pestrou stravu bohatou na ovoce a zeleninu, věnujte se pohybovým aktivitám a vyhýbejte se kouření tabákových výrobků a konzumaci alkoholu.

Komplikace schizofrenie

Komplikace mohou nastat při užívání antipsychotik, které na jednu stranu zlepšují pacientův duševní stav, ale na druhou stranu mají celou řadu vedlejších nežádoucích účinků, mezi které například patří Parkinsonův syndrom, neuroseptická hypotenze, tachykardie, psychomotorický útlum, ikterus, epileptické záchvaty, zácpa, třes, poruchy jaterních funkcí a endokrinního systému.

Diskuse

Další názvy: rozpolcenost osobnosti, psychóza, paranoidní schizifrenie, hebefrenní schizofrenie, katatonní schizofrenie, simplexní schizofrenie, reziduální schizofrenie, nediferencovaná schizofrenie

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Zkušenosti uživatelů s schizofrenií

Máte zkušenost s schizofrenií?

Je to ta vtíravá slečinka zvaná schizofrenie Jan Skácel (22.08.19)

Začalo to v roce 2014. Čekal jsem na sexuální schůzku, neměl jsem žádná očekávání ani obavy, protože už to byla pro mě rutina. Pracoval jsem tehdy v administrativě a nepřipouštěl jsem si, že by se mi mohl ze dne na den změnit život k horšímu. Stalo se….
Sledoval jsem ten večer zprávy od sexuálního partnera, a nemohl jsem uvěřit tomu, že přijde až kolem půlnoci do bytu. Bydlel jsem tehdy v čtyřpatrovém starém domě z devatenáctého století v centru Žižkova. Nakonec přišla zpráva, otevři dveře, za chvíli příjdu. Já jsem poslušně sešel po schodech dolů, odemkl jsem mu všechny vstupy, které bránily vstupu do mého bytu včetně svých dveří od bytu a čekal jsem až přijde sexuální princ. Nikdo dlouho nešel, a tak jsem si šel lehnout, že počkám až se uráčí vstoupit.
Nakonec přišli dva a nebyla to ledajaká návštěva, měli s sebou nějaké náčiní a nevypadalo to zrovna, že jdou na milou návštěvu. Tehda jsem zazmatkoval, protože jsem pochopil, že to jsou zloději, kteří nebudou vyjednávat a skončím se zlomeninami v nemocnici. Odběhl jsem do druhé místnosti, zamkl jsem dveře, otevřel okno a na zem to bylo 6,5 metrů. Řekl jsem si, že to přežiji, klekl jsem si na venkovní parapet, rukama jsem se jej chopil a postupně jsem sklouzl dolů až jsem za něj visel, nahoru se vzepřít jsem už nedokázal a tak jsem skočil dolů. Jenomže spodní povrch byl zkopce a nerovný, tzv. kočičí hlavy. Ošklivým způsobem jsem při dopadu narazil hlavou o chodník. Byl jsem v bezvědomí, potom jsem z chodníku vstal a šel jsem se podívat do bytu. Byt otevřený, nikde nikdo. Ráno jsem se probudil a myslel jsem si, že se mně to zdálo. Podíval jsem se do zrcadla v rozbité koupelně a něco mně nehrálo, ale nemohl jsem si vzpomenout na podrobnosti z včerejšího dne. Už si nepamatuji, jestli tam někdo opravdu byl nebo ne a hodil jsem to za hlavu…
Tehdy jsem ještě nic nevnímal a žil jsem si dál svou cestou, nevyhledal jsem psychiatrickou pomoc. Nicméně nemohu uvěřit tomu, co se mi zdálo a bylo to jako živý sen. Do mého bytu se znovu někdo dostal, nebylo to moc složité. A snad to byla noční můra nebo co, bylo to jako únos, v noci mně musel někdo unést, vzpomínám si, že jsem seděl jakoby na výslechu připoutaný ke židličce a proti mně seděl muž s tmavými vlasy a vyprávěl mi nějaké nesmysly, nabídl mi kávu a do ní vylil nějaký sajrajt. Já ho vypil a dostal jsem srdeční záchvat. Před tím mi na projektoru něco promítal, už si nevzpomínám co to bylo. Ten srdeční záchvat jsem dostal po tom, co jsem se podíval do leva. Byly tam tři schody a za nimi otevřené dveře, do nichž vstoupila nejaká postava. Lekl jsem se jí, protože musela mít nějakou masku. Poté jsem se až probudil v nějaké kovové schránce, dostal jsem druhý záchvat, ale zachoval jsem chladnou hlavu, jen jsem hledal v této schránce nějaké otvory, byly tam. Usnul jsem, protože jsem věděl, že se neudusím . Probudil jsem se doma na posteli a myslel jsem, že se mně to zdálo. Dodnes nevím, co se tehda přihodilo, jestli to byl sen nebo realita, ale vzpomínám si, že jsem na posteli vůbec necítil nohy, že jsem je měl totálně znecitlivěné a čekal jsem půl hodiny, než na ně budu moct normálně došlápnout a nic jsem zezačátku neslyšel.
Bylo to snad v ten samý den nebo jindy. Měl jsem snad sen nebo co, že mi nějací dva muži vstoupili do bytu, drželi nějaké nástroje a sjeli mi jimi dásně. Bolelo to jako prase. Ti lidi byli profesionálové, měli na sobě punčochy a já jsem po tom dostal obrovský záchvat zuřivosti a jednoho tak kolem padesáti jsem zboxoval o svoje topení tak silně, že ten člověk se potom nemohl pohnout. Kdo to byl? Byl to sen nebo realita?
Tak a to je příběh, který je pro mě AKTA x a ať pobírám antipsychotika, stejně nevěřím, že se to nestalo, ovlivnilo to celý můj život, od té doby, co jsem si vzpomněl na tyto sny, které mohly být realitou, jsem začal mít enormní strach o svůj život a sledoval jsem kolem osoby mnohem důkladněji, abych dalšímu setkání třetího druhu zamezil. Tento strach se proměnil v absolutní paranoiu.
Od té doby nic nebylo nemožné. Říkal jsem si, co na mně někdo může něco chtít. Člověk, který nemá ani vindru, žije od výplaty k výplatě, nemá dluhy ani extrémní nepřátele, spíše je k němu svět lhostejný, jak se může zaplést s takovými lidmi, nějakou úchylnou skupinou lidí, kterým o něco jde, mají kontakty, jednají profesionálně, někdo je musí platit, ty jejich výjezdy a akce…. Řekl jsem si, pracuji v administrativě. Bádal jsem po pracovních úkolech, které jsem plnil.
Mohl jsem se zaplést s developery. Jistým způsobem jsem se svojí vedoucí sepsali lokální petici proti jednomu developerskému projektu v Praze. Ale myslím si, že se o tom nikdo nedozvěděl.
Nebo to byly jiné akce vedoucí k zásahům do práv podnikatelů a jejich byznysu. V jednom byznysu byl zainteresovaný i nynější premiér, protože zkoupil byznys, který jsme takovou menší akci zatížili.
A co takhle jiná věc. V Sýrii jsme nafotili pár vojenských obejktů, bylo to ještě před válkou.
Navštívil mě editor ruských novin pro ruskou menšinu a vyprávěl mi něco o Schwarzenbergovi a jeho stycích na ruské diplomaty žijící v Česku. Vídával jsem ho na své gpesce na smartphonu, vždy se pohyboval v mé blízkosti jak v práci, kde jsem pracoval, tak na druhé straně Prahy, kde jsem bydlel. Byl to on? A proč? Co mi chtěl?
Po pádu hlavy jsem pravděpodobně začal mít problémy se soustředěním, vypadávala mi pamět a měl jsem hlasové iluze. Trpěl jsem podezíravostí domýšlivostí a sebestředností. V práci jsem nemohl pracovat, protože do toho začaly hlasy…
V roce 2015 jsem zkončil práci v Česku a odjel jsem do Anglie, našel jsem si několik prací, ale už bylo velmi těžké vyvarovat se paranoidním stavům. Přiživovali mě i neskutečné životní náhody, kdy jsem v centru Londýna viděl stejné ho člověka, kterého jsem poprvé potkal na druhé straně Londýna a opravdu to byl on, protože jsem si pořídil jeho foto. Nebo jsem potkal o 1000 km dál svého bývalého spolubydlícího z centra Londýna, kde jsem před tím bydlel. Dal jsem se s ním do řeči a říkal mi, že je tu na návštěvě. V té době jsem si myslel, že musí nějak vědět, kde se pohybuji a mít nějaký sledovací systém. Byl jsem totálně zmatený.

Pak jsem se vrátil do ČR a poprvé jsem skončil v psychiatrické léčebně. Už jsem to doma nemohl vydržet, protože jsem furt slyšel nějaké hlasy. Dostal jsem silné prášky a vše přestalo. Jen zážitek z roku 2014 stále zůstává, ten nikdy nevymažu.

Až teď v roce 2019 si uvědomuji, že hlavní co je, že jsem nemocný.
Přesto si říkám, něco na tom je, něco se muselo stát, co mi změnilo život. Víte, je to strašně složité, sami sobě si připustit, že jste nemocní, ale stejně mi v hlavě něco nebere, že se něco muselo stát a já netuším o co jde. A strašně rád bych tomu přišel na kloub. Co se vlastně stalo v roce 2014? Víte jestli se to opravdu stalo. Takový zásah do mých práv je natolik hrubý, že se stydíte za sebe, že jste nic neudělali. Protože Vám někdo prachsprostě šáhl na Vaši důstojnost a hrubě Vás takovým jednáním ponížil.

Smířil jsem se se svým osudem a žiji tak, abych toho nelitoval, jak jen to jde s vědomím toho, že už nikdy to nebude jako před rokem 2014. A to je mi nesmírně líto. Všem přeji aby si svou diagnózu uvědomili co nejdřív a okamžitě se začali léčit, protože je to tá nesmírně vtíravá ženská zvaná schizofrenie.

Schizofrenie v dětství BBOOLL (16.03.18)

Ve 14 letech mě odvezli na chiuurgii s podezřením na slepák. Mimochodem už v tu dobu jsem měl diagnostikovanou boreliózu a mononukleózu. Měl jsem neustálé halucinace, slyšel jsem v hlavě, že umřu. Pomohl mě až Leponex. Dále jsem k tomu měl deprese, bolesti v krku, bolesti dásní, bolesti kloubů. A samotný leponex mě přestal stačit.

Léčba

Léčba nemoci už trvá přes dvacet let. Ztratil jsem kamarády, práci, školu. Ale stále bojuji. Beru jak psychiatriké léky, tak přírodní homeopatika.

Co mi pomohlo

Nejvíce na nemoc zabírá Leponex a Zypsilan. Dále beru homeopatika na lékářský předpis. Guna - Cell, Guna - Flam. Důležité je dodržovat určitý jídelníček jako dostatek zeleniny a snažit moc nezatěžovat játra. Dále Ostropestřec, Lichořeřišnice, Neurosan, Epam 1000.

Život s "BAP" kirsty3 (28.04.16)

Bipolárku mi diagnostikovali v 18 letech v psychiatrické nemocnici Kroměříž. Bylo to pokusu o sebevraždu, kdy už jsem po 2 měsíční stále zhoršující depresi, nevěděla, jak jinak si pomoci a pomoct ostatním od břemene jménem já.
Dodnes nevím, zdali je to bipolarita, co mi znesnadňuje fungování v životě. Ale neustále se potýkám s příšernými změnami nálad. Ráno bych byla schopna zachránit svět a večer brečím do polštáře, jak moc zlá a k ničemu jsem. Občas se mi dokonce objeví stavy, jež mrazí v zádech, kdy si představuji, jak vybuchuji, řežou mi hlavu, sloupávám si kůži, ale to je už na jinou kapitolu. Není to snadné žít s tímto démonem, ale dá se ochočit a držet pod pokličkou.

Léčba

Beru antidepresivum Elicia a taky stabilizátory Lamotrigin a Lithium. Cítívám pocit sounáležitosti, když slyším písničku Lithium od Kurta Cobaina. Když mám ty své záchvaty, tak si lupnu Grandaxin.

Chodím také na psychoterapii a snažím se najít jiné způsoby léčby než pomocí psychofarmak.

Co mi pomohlo

Rozhodě umění. V léčebně jsem začala kreslit a to mě nepustilo. Dokonce mi pomáhá, když se chci doškrábat ruce, pokreslit si je červenou fixou a to mě uklidňuje. Píšu občas básně a tak.
Samozřejmě nesmím pominout rodinu, ti vás snad ani opustit nedokáží, když už nejlepší přátelé vás podezírají, že si to vymýšlíte. I v mých 20 letech mi pomáhá objetí mamky, když je mi zle.
Teď tuto roli zaskakuje přítel a to taky velmi efektivně pomáhá.

Když to shrnu: umění a blízcí. :)

Schizofrenie začala v pubertě Tombas (17.04.16)

Schizofrenie se u mě projevila v pubertě, vzpomínám si, že to začalo zvláštními pocity, kdy jsem cítil na příklad hrany předmětů, když jsem procházel kolem nich, byl to pocit jako kdybyste šli kolem stolu a cítili se, jako když procházíte skrz něj, případně jste cítili, jak skrz vás prochází na něčem namalovaná čára.

Další nepříjemnost je v myšlenkách, hlasy se vás neustále snaží vydírat a přesvědčit vás o tom, jak logicky bezvýznamné akty mohou mít dopad na váš život, budu chovat citovat: obcházej skvrny na chodníku po levé/pravé straně, nebo se stane… (domyslete si to nejhorší), vrať se a znova zavři dveře, pokud se chceš mít v budoucnu dobře, nasedej na židli z této strany nebo…atd., a takové myšlenky vám podvědomí pořád vkládá od rána do večera.

Dále si různé nepatrné věci spojujete s předzvěstí toho nejhoršího, tak vypadá moje schíza, ale já se s ní už umím naštěstí vypořádat.

Kventiax 25 mg 1 tableta denně, pomohlo s první areálu atakou, při druhé, kterou u mě zřejmě vyvolalo užívání léku Circadin jsem měl nežádoucí účinky v podobě silně zvednutého tlaku a bušení srdce, takže aktuálně nic neberu.

Mně pomohlo ještě víc jak léky, dobře si porovnat, co je realita a iluze a iluzi zcela ignorovat, hlasy a hmatové halucinace se snaží vnutit, ale chce to si říct, že nic z toho není realita a ve skutečnosti nemá vliv na mojí budoucnost to, zda se pokyny hlasů řídím, nebo ne. Tím spíš, že mě jejich poslouchání mnohdy dovedlo do problémů, když je ignorujete, síla hlasu podvědomí a halucinací slábne, až jim nevěnujete pozornost.

Mé zkušenosti se schizofrenií jimi88 (24.06.15)

Je mi 27 let a léčím se s paranoidní schizofrenií 3 roky. Před hospitalizací jsem se úplně zhroutil, měl sluchově halucinace, dodělával jsem si maturitu a bohužel neudělal, protože jsem se měsíc před zhroutil. Bál jsme se konce mayského kalendáře, myslel jsem, že svět ovládli roboti a zabili mi rodiče, žil jsem v bludu, uzavíral jsem se poslední měsíc víc a víc do sebe, nejedl, nepil. Teď vím, že vše byla jen hra mého mozku. Toto onemocnění mě ale velmi posílilo. Jsem v invalidce částečně, věnuji se zdravé výživě, sportům, přátelům a řekl bych, že jsem na tom lépe než předtím, ale pořád slýchávám hlasy. Někdy je to těžké, ale
chce to bojovat. Žijeme svůj a jen jeden život, proto je potřeba si nemoc připustit a vyvarovat se spouštěčům, které mi nemoc a bludné stavy spouštějí. V budoucnosti bych se chtěl nějak uplatnit, tak hledám možnosti. Všem, kteří mají stejnou chorobu a postižení, hodně síly! A ujišťujte se, co je realita, a žijte a plánujte, to pomůže, musíte mozek zaměstnávat jinak, než ta choroba chce. :)

Co mi pomohlo

Olanzapim, Amisulprid.

Schizoafektivní maniodeprese Ladislav Herzog (08.05.15)

Já touhle nemocí trpím už od roku 2012. Zpočátku jsem měl jen schizofrenii a autismus. Bohužel od roku 2009 jsem žil ve strachu, že bude konec světa. Táta si z toho dělal srandu. Ta sranda mě málem dohnala k sebevraždě. Taky jsem bezhlavě utrácel. To taky souviselo s tím údajným koncem světa v roce 2012. Taky se mi znechutila hudební rádia. Ta maniodeprese se mi přidala od roku 2009. Od té doby až do začátku roku 2015 jsem měl velkou krizi.

Léčba

Rivotril 0,5 mg 2-2-2
Rispera 3 mg 1-1-1
Mirtazapin 0-0-0-1
Buronil 1-1-1
Quetiapin 1-0-1
Tiserci 0-0-0-2

Když mě chytne mánie nebo deprese, tak si přidám Thiapridal.

Co mi pomohlo

Osamostatnil jsem se od rodičů. Bydlím sám. A taky mě to samostatné bydlení zachránilo před hospitalizací.

Syn schizofrenik před maturitou Vapit (23.04.15)

Mému synovi je 19 let. Byl to skvělý student a sportovec, než se změnil. V rodině je problém s tátou (alkoholik) a bývá kvůli tomu doma dusno a hádky. Po posledním incidentu po týdnu začal být syn apatický, slyšel hlasy, měl prázdné pohledy, měl velké problémy v komunikaci, bludy, bez připomenutí každého sousta by se nenajedl. Úplně emočně vyschl. Párkrát za den má světlé chvíle, kdy se rozpomene na prožitky před dnem, kdy se pro něj vše změnilo, a dokonce se usměje. Bojuje s tím a má potřebu o tom se mnou mluvit, i o půlnoci. Jinak se utápí v bludech. Zjistila jsem, ze syn mé sestry má několik let diagnostikovanou schizofrenii a léčí se. Zítra jdeme po 5 dnech na kontrolu k psychiatričce, kam nás poslala obvodní doktorka. Vážně zvažují jeho hospitalizaci pro jeho prospěch a odbornou léčbu. Chci mu pomoci a doufám, ze se mi vrátí zpět. Má pár týdnu před maturitou.

Hospitalizovaný syn s paranoidní schizofrenií Michaela Nováková (23.03.15)

Syn byl chytrý kluk, ale najednou se něco zlomilo. Odehnal od sebe všechny kamarády,podezíral učitele ze školy,že jsou proti němu spolčeny, přestala mu jít škola, kterou měl velmi rád.

Léčba

Syna jsem nechala hospitalizovat , protože se u něho projevila paranoidní schizofrenie. Nyní je v Horních Beřkovicích již týden. Samozřejmě,že mě nyní nenávidí - což bolí,ale já ho nemohu nechat zničit si svůj život. Je mu teprve 19 let. Nyní netuším jak dlouho tam bude, ale v dnešní době je umění a výhra už jen to,že jsem ho tam za pomoci mě, jeho otce a policie, která mi pomohla konečně dostala.

Co mi pomohlo

Věřím v pomoc hospitalizace, jinak by mi vlastně pomalu umíral a utápěl se ve svých myšlenkách. Věřím, že mu pomohou zvládnout lékaři alespoň léčbu.

anonymis(17r) (20.02.15)

Mám podozrenie na túto chorobu. Mala som dosť ťažké dectvo a môj otec je schizofrenik v dosť pokročilom štádiu. Pred rokom som bola u psychologický, pretože som nejako zanedbávala školu a musela som. Keďže otázky mi prišli pomaly ako visite namňa klamala som a zaškrtovaala som zlé odpovede.

Konzumujem často a vo velkych mnozstvach alkohol, fajčim marihuanu už dosť dlhu dobu, brala som aj nejake tablety, tušim Xanax. Mam depresie, par krat som sa už pokusila o samovraždu (nevišlo to očividne) mam čudne myslienky v hlave. Niekedy nemam chut viliesť z domu, občas mam pocity že nemožem dychať, trapi ma aj celiakia, ktoru mam.

Léčba

Xanax

Hebefrenní schizofrenie jakocvok (06.05.14)

Když jsem začal jezdit na střední školu, zcela se mi změnil život. Přišel jsem mezi jiné lidi, učitele, prostředí, musel jsem se začít chovat jako rozumný člověk, což na základní škole nebyla zrovna moje slabost. V novém kolektivu jsem si našel pár dobrých kamarádů, se kterými jsem vycházel dobře až do doby, než k nám do třídy nastoupil můj spolužák ze základní školy. Byli jsme opravdu dobří kamarádi, dokomce tak dobří, až jsme začali svými zájmy a řečmi rušit a provokovat mé ostatní kamarády. Jedné mé kamarádce jsem začal natolik vadit, až do mě začala rýpat a pokaždé, když jsem něco řekl, vždy si do mě zaryla. To mě deprimovalo, ničilo. Pak se k tomu přidalo i to, že se mi celá má třída, ve které byli i moji kamarádi, začala vysmívat a pomlouvat. Dost mě to ponižovalo. K tomu se přidaly i potíže s matematikou, která je v mém případě velký kámen úrazu již od základní školy, kde jsme měli kvůli nemoci naší matikářky neustálá suplování (každý kantor měl jiný způsob výuky a já jsem v tom měl doslova guláš). A to mě poznamenalo i na té střední škole. Začal jsem se dosti stresovat, dokonce mi vadili i lidé z mého okolí. Doma jsme měli finanční problémy, museli jsme se stěhovat do jiného bytu. Bylo toho na mou psychiku moc a pocuchané nervy jsem si klidnil cigaretami a sladkým jídlem. To mi ale vůbec nepomáhalo. Začal jsem si všechno strašně brát a připouštět. Když jsem chodil na procházky se psem, po kterých jsem si myslel, že se mi uleví, tak mi vadili lidé na ulici. Když jsem měl rýmu, vadilo mi moje hlasité dýchání, které mi přišlo, že lidé slyší. Nevěděl jsem si rady, co s tím dělat. Rozhodl jsem se klidnit sám, lepší stravou, dostatkem spánku a méně se stresovat.

Jak se naučit žít s bipolární poruchou monca2222 (21.04.13)

S manželem jsme spolu 17 let, momentálně je v léčebně s těžkou depresí, já teď ležím v posteli a snažím se se vším vyrovnat, abych v té léčebně neskončila také. Minulý týden jsem navštívila psychiatra a beru léky na úzkost, je to velmi náročné, máme spolu 2 děti syn 17 a dcera 13 let o jeho nemoci již vědí, já teď hlavně řeším finance. Když byl v mánii v ledenu a únoru, tak to bylo šílené, alkohol, domů se vracel až kolem 2 hodiny ráno, dluhy, navštěvování veřejných domů, rozbil nám přední sklo od auta když se snažil získat peníze a pokoušel prodat autorádio.

Pracovali jsme spolu v jedné restauraci v kuchyni a když byl v mírné mánii, tak byl úplně úžasný, byla jsem fakt šťastná, ale bohužel to trvalo jen 2 - 3 týdny, pak začal být agresivní, pořád se se mnou dohadoval, že mu závidím, že konečně žije, myslela jsem si, že si našel někoho jiného. V práci byli s ním nadmíru spokojeni, nic pro něj nebyl problém, donutila jsem ho navštívit lékaře. Ten mu píchl nějakou injekci, která ho na 36 hod. uspala, v práci pochopení moc neměli, ale já zvládla vše za něj. Pak chodil 2 týdny jak robot, ale fungoval a už nebyl tak rozjetý a já začala mít pocit, že se to podchytilo včas.

Bohužel po 2 týdnech spadl do takových depresí, že nebyl schopný vyvenčit psa, dojít do obchodu pro pečivo. V práci si přestal úplně věřit, propadal neskutečné panice, všechno zapomněl, fakt šílené. V neděli 7.4.13 jsme ho odvezli do léčebny, druhý den jsem v práci dostala neskutečnou sprchu, bylo mi vyčteno za poslední rok snad úplně všechno a hlavně to, že to na manželovi stavili a on teď nemůže nic, zkrátím to - byla mi naznačena výpověď a jelikož moje psychika je na 0, tak k poslednímu končím. Sehnala jsem si od 1. novou práci, z které mám popravdě také hrůzu. Dnes je mi první den docela fajn, měla jsem jet za manželem a ten mi zavolal, ať nejezdím, že mu je zle. Ještě napíšu že před 5 lety se pokusil u nás doma ve sklepě o sebevraždu

Léky při schizofrenii petras0111 (19.12.12)

Je mi 26 let. Před třemi lety jsem byl pod velkým psychickým tlakem a skončil jsem na psychiatrii a tam mi diagnistikovali nedifercovanou schizofrenii. Teď beru Velaxin 2 krát denně, Velaxim třikrát denně, Lamotrigin a Zipraxu navečer. Občas si dám Rivotril, jen když je to zapotřebí. Vrací se to a asi se s tím nedá asi nic dělat. Uvidíme časem.

Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.

Diskuse o schizofrenii