Popis, Rizikové faktory, Léčba, Jak si mohu pomoci sám
Popis transsexuality a transvestitismu
Transsexualita je deviací v sexualní identifikaci jedince. Transsexuální muž se ztotožňuje s pohlavím ženským, transsexuální žena potom naopak s pohlavím mužským. Transsexuální jedinci se cíti „uvězněni“ v těle opačného pohlaví.
Tato odchylka postihuje asi promile populace a v sexuologických ordinacích tvoří tito pacienti pouze malý zlomek všech vyšetřovaných. Nicméně jde o velice náročné případy, kdy je nutná značná trpělivost a profesionalita ošetřujícího lékaře.
Jako sexuální deviaci označujeme stavy, kdy má jedinec kvalitativně změněnou sexuální motivaci. V případě transsexuality jde o změnu sexuální identifikace a sexuální role ve společnosti. Transsexuální jedinci mají neustálý nepříjemný pocit opačné sexuální identifikace, rozdílné než té, kterou by měli zastávat podle své tělesné konstituce. Jsou se svým zevním genitálem nespokojeni a taktéž touží po sexuální roli opačného pohlaví. Tato touha po změně pohlaví vede některé jedince k hormonální léčbě a dokonce až i k operačnímu řešení. V sexuologické praxi se rozlišují dva typy transsexuálů – první z nich jsou tzv. female to male (FtM), což v zásadě znamená muž „uvězněný“ v ženském těle a druhým případem jsou tzv. male to female (MtF), kdy jde o opačný případ, žena „uvězněná“ v těle mužském.
Známky transsexuality mohou být pozorovány již v dětství, kdy například chlapci inklinují spíše k dívčím kolektivům. Jejich hlavními hračkami bývají panenky a rádi se učí například ručním pracem. Dívky naopak vyhledávají kamarády převážně mezi chlapci, se kterými pak hrají typické chlapecké hry.
Problém nastává, pokud se transsexuál snaží žít jako „ostatní normální lidé“, což znamená adaptovat se na okolí a potlačit své vlastní pocity. Tyto snahy končí často neúspěchem a jedinec nakonec usiluje alespoň o změnu sexuální role. V mnoha případech však tito jedinci vyhledají pomoc odborníků – plastických chirurgů.
Od transsexuality je nutno odlišit transvestitismus
U této sexuální odchylky je významným znakem, že jedinec je orientován heterosexuálně a netouží po změně svého pohlaví. Převlékání do oblečení opačného pohlaví provádí čistě z fetišistických a autoerotických důvodů. Transvestité nebývají sobě ani svému okolí nebezpeční nicméně je důležité tyto jedince odlišit od transsexuálů, a to obzvláště, co se léčby týče. Tito jedinci totiž potřebují pouze léčbu psychoterapeutickou a hormonální terpie či chirurgické výkony jsou u nich nežádoucí ba přímo pochybením lékaře.
Další odchylkou v sexuální identifikaci je tzv. crossdressing.
Tito jedinci jsou schopni žít v roli opačného pohlaví a čas od času svoji sexuální roli střídají. Na rozdíl od transsexuálů nevyžadují chirurgickou změnu pohlaví a tato odchylka je u nich spíše psychologickým problémem než sexuologickým. Prostě se čas od času cítí lépe v roli opačného pohlaví.
Vhodné je také zmínit stav nazývající se intersexualita, kdy již při narození jsou pohlavní znaky jedince více či méně nejednoznačné. Tento stav se taktéž nazývá hermafroditismus.
Původ a rizikové faktory transsexuality
Vznik této odchylky je nejčastěji popisován jako rozdílnost ve vývoji centra pro sexuální cítění (identifikaci) a centra pro sexuální orientaci. Každé z těchto center pak může být formováno buď jako mužské nebo ženské. K pochopení nám může pomoci následující tabulka:
Ženské pohlavní orgány
| identifikace | ♀ | ♀ | ♂ | ♂ |
| orientace | ♂ | ♀ | ♀ | ♂ |
| výsledná sexualita | Heterosexuální žena | Homosexuální žena | Heterosexuální transsexuálka | Homosexuální transsexuálka |
Mužské pohlavní orgány
| identifikace | ♂ | ♂ | ♀ | ♀ |
| orientace | ♀ | ♂ | ♂ | ♀ |
| výsledná sexualita | Heterosexuální muž | Homosexuální muž | Heterosexuální transsexuál | Homosexuální transsexuál |
Léčba transsexuality
Základní léčbou je u transsexuality psychoterapie. Jelikož jde o poruchu, která s největší pravděpodobností vzniká již v nitroděložním období jedince, je tedy odchylkou nezvratnou. Z toho vyplývá, že tedy není možné a žádoucí tyto jedince přivést k názoru, aby popřeli svoji deviaci. Podstatou psychoterapie je tedy poučit transsexuála o jeho problému a podpořit jej při organizování života v odlišné sexuální roli. Je důležité provést změnu oblečení, chování a zájmů, ale také i změnu jména na sexuálně neutrální. Tyto kroky jsou totiž u části pacientů dostačující a není nutná další terapie.
V některých případech je doporučeno zahájit hormonální léčbu, která má navodit změny pohlavních znaků. U žen to znamená podávání androgenů (testosteronu), které vedou k postupnému nárustu vousů, zhrubění hlasu a celkovým tělesným změnám ve prospěch mužského vzhledu. U mužů je využíván účinek antiandrogenů v kombinaci s estrogeny. Výsledkem je pak omezení růstu ochlupení, růst prsou a snížení sexuální apetence.
Nejradikálnější terapií jsou chirurgické výkony prováděné plastickými chirurgy. Základem těchto zákroků je plastická úprava zevního genitálu a odstranění vnitřních pohlavních orgánů (vaječníky, děloha, varlata). Tyto operace jsou prováděny v průběhu několika let a k jejich provedení je nutný souhlas lékařské komise.
Jak si mohu pomoci sám
Transsexualita je odchylka, která je nezvratná a je důležité se naučit s ní žít, ne s ní bojovat. Je tedy vhodné vyhledat specializovaného pracovníka z oboru sexuologie nebo psychiatrie, který zná problematiku týkající se transsexuality a případné dotazy by měl být schopen zodpovědět. Nevhodné je, snažit se tuto poruchu potlačovat či ignorovat. To vede k frustraci a navozuje problémy v sociálních sférách postižného jedince.
Diskuse o Transsexualitě a transvestitismu:
Další názvy: Transsexualismus, Inverzní sexuální identifikace
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskuzi nebo položte otázku do poradny lékařů.