DISKUSE, Popis, Rizikové faktory, Prevence, Příznaky a projevy, Léčba, Jak si pomoci, Komplikace, Článek
Příznaky zubního kazu
Popis zubního kazu
Zubní kaz je získaný defekt tvrdé zubní tkáně, který byl lidstvu znám již v době kamenné. S rozvojem civilizace a se změnami stravy, které přicházely během vývoje, jeho výskyt stále stoupal. Významnou roli zde sehrál přechod od hrubozrnné stravy s vyšším obsahem vlákniny k stravě chemicky a mechanicky upravované.
Výskyt zubního kazu v jednotlivých zemích se značně liší, což je dáno především zavedením preventivních programů. Ty jsou na velmi dobré úrovni ve Skandinávii či Švýcarsku.
Na vzniku zubního kazu se podílí celá řada příčin. Základní vyvolávající příčinou je zubní plak. Jedná se o měkký povlak, který se usazuje v místech špatně přístupných tzv. samoočišťování zubů, ke kterému dochází při žvýkání tužší stravy. Taková místa jsou především krčky zubů, jamky a rýhy na korunkách a mezizubní prostory. Množství zubního plaku je u každého pacienta jiné, souvisí nejen s jeho ústní hygienou, ale také se složením stravy. Plak není podkladem pouze zubního kazu, ale též vývoje paradentózy.
Z čeho se plak skládá? Plak obsahuje velké množství bakterií a bakteriálních produktů usazených ve slinném základu. Relativně dobře lne k zubnímu povrchu a čím delší dobu se na zubu vyskytuje, tím více je škodný a hovoříme o jeho vyzrálosti. Vyzrálý zubní plak obsahuje velké množství tzv. kariézních bakterií, tedy bakterií podílejících se značnou měrou na vzniku kazu (např. Streptococcus mutans).
V zubním plaku probíhají poměrně složité děje, které jednoduchým způsobem osvětluje Millerova „acidogenní parazitární teorie vzniku kazu“ z roku 1889. Ta je založena na tvrzení, že na vzniku kazu se podílí tyto bakterie zejména tím, že jsou schopny přeměňovat cukry (sacharidy) na organické kyseliny. Ty pak společně s bakteriálními enzymy naruší tvrdé zubní tkáně. Teorie se tedy opírá o 4 základní faktory, a to: přítomnost bakterií, sacharidů (z potravy), odolnost tvrdých zubních tkání a důležitou roli hraje také čas.
Kromě zubního plaku se na vzniku kazu podílí také genetické predispozice (tvar a postavení zubů, kvalita tvrdých tkání zubů, stravovací návyky), jakost a množství sliny, pohlaví, věk a civilizační faktory (strava, hygiena).
Významnou roli hraje slina. Ta ochraňuje zuby jednak mechanicky, ale také chemicky. Omývá a očišťuje povrch zubu a svým chemickým působením snižuje rozpustnost skloviny. U nemocných, kteří jsou postiženi sníženou tvorbou sliny (hyposialie až asialie), je výskyt kazu nesrovnatelně vysoký oproti zdravé populaci.
Rizikové faktory zubního kazu
Nejdůležitějším rizikovým faktorem je špatná (nesprávná a nepravidelná) ústní hygiena.
Dále častý příjem jednoduchých cukrů (sladkosti), pití kyselých a sladkých nápojů, snížená tvorba slin a zvýšená kazivost zubů v rodině nebo zánětlivé postižení jícnu (refluxní choroba jícnu), kdy se kyselé složky žaludeční šťávy dostávají během spánku do dutiny ústní (tj.regurgitace), narušují tak struktury zubu a umožňují snazší vznik kazu.
Jako rizikový faktor pokládáme i věk, kdy se mění složení stravy a množství produkovaných slin, stejně tak tomu je i v těhotenství, kdy vlivem hormonů se mění složení slin a pravděpodobně se těhotná žena i jinak stravuje.
Prevence zubního kazu
Zubní kaz je onemocnění, jehož léčba není nijak levná, i když pro pacienta jsou některé výkony plně či částečně hrazeny pojišťovnou. Prevence z pohledu pacienta je dnes motivována zejména stránkou ekonomickou.
Prevence je zaměřena především proti vyvolávajícím faktorům – zubnímu plaku a sacharidům. Zubnímu kazu se nejlépe předchází správnou a pravidelnou zubní hygienou, úpravou stravy a použitím fluoridu ke zvýšení odolnosti zubní tkáně.
Úprava stravovacích návyků zahrnuje omezení tzv. lepivých cukrů (čokoláda, bonbóny, sušenky), z kterých jsou schopny mikroorganismy velmi rychle tvořit kyseliny. Podobně působí i slazené nápoje a některé ovoce, např. banány. Vhodnou stravou je pak racionální výživa s obsahem vitamínů, minerálů a vlákniny. Přínos má i strava podporující tvorbu slin – zelenina a tvrdší celozrnné pečivo. Tvorbu slin je možné podpořit žvýkáním žvýkačky.
Své místo má i vhodný kartáček a zubní pasta. Pracovní část zubního kartáčku by měla být kratší, aby umožňovala vyčištění i hůře dostupných míst (např. oblast za stoličkami). Pro dospělé se většinou hodí kartáček střední tvrdosti (medium). U dětí, starších lidí a lidí s citlivými zuby jsou pak vhodné kartáčky měkké (soft), v takovém případě je asi vůbec nejlepší volbou zakoupit výrobek v lékárně (např. kartáčky značky Curaprox či Oral B).
Elektrické zubní kartáčky jsou vhodné pro osoby se sníženou pohyblivostí. Výměna kartáčku by měly být plánovaná, a to přibližně po 2 měsících. Přestože kartáček může vypadat nepoškozeně, vlákna jsou již nepatrně roztřepená a nečistí precizně jako v původním (novém) stavu, nehledě na možné poškození dásní.
Zubní pasta by měla obsahovat fluorid, který podporuje tvrdost zubních tkání. Na našem trhu je řada past s různým obsahem fluoridů. Obecně platí, že dětské pasty obsahují fluoridů méně, a to z toho důvodu, že se předpokládá, že dítě část pasty spolyká. Tudíž fluoru nepotřebuje v pastě tolik, přijímá ho ještě přes trávicí trakt.
K dispozici je i různá abrazivní schopnost past. U kuřáků a milovníků čaje lze doporučit pasty s vyšší abrazivní schopností či lehkým bělícím účinkem, u lidí s citlivými zuby jsou na místě pasty k tomuto účelu určené (Sensodyne, Elmex sensitiv). Pěnivost není podmínkou správného vyčištění zubů, to zvládneme i správnou technikou a vhodným kartáčkem. U dětí a starších osob mohou pěnivé pasty vyvolat ekzém kolem úst.
Zuby bychom měli čistit vždy po jídle, minimálně dvakrát denně, a to především ráno a večer.
Žvýkací plošky se čistí krouživými pohyby, postranní plochy pak svislými tahy od dásní ke korunkám zubů kartáčkem pod úhlem 45 stupňů.
Po vyčištění zubů kartáčkem by mělo následovat ošetření zubní nití, která velmi dobře odstraní zbytky plaku z mezizubních prostor. Nácvik správného použití kartáčku a zubní nitě je možné provést u vašeho zubního lékaře či dentální hygienistky. U pacientů s širokými mezizubními prostory (starší věk či geneticky podmíněné) je možné použít mezizubní (interdentální) kartáčky o různé síle a tvaru.
Poslední součástí prevence vedle pravidelných prohlídek zubním lékařem je fluoridace, tj. obohacování o sloučeniny fluoru. V České republice se fluoridovala pitná voda od roku 1958 až do 80. let, kdy se od tohoto kroku upustilo pro nedostatek financí. Opatření vedlo k výraznému snížení zubního kazu u mladé populace. V dnešní době se upřednostňuje používání fluoridovaných past a podávání fluoridových tabletek (možno podávat dětem již od půl roku věku). Běžně dostupná je i fluoridovaná sůl a minerální vody s vyšším obsahem fluoridů, tj. kolem 1 mg/l (1ppm) (Korunní, Poděbradka).
Ještě pár rad na závěr. Jablko před spaním nevyčistí zuby tak, jako zubní kartáček, nicméně je vhodné po jídle, kdy si nemůžeme vyčistit zuby, např. po obědě.
Zuby bychom neměli čistit alespoň hodinu po pití džusů, a to z toho důvodu, že vzniklé kyselé prostředí v ústech podporuje demineralizaci (odvápnění) zubní skloviny a ta je pak náchylná na poškození (zubním kartáčkem). Při úpravě pH (kyselosti) v ústech dochází postupně k remineralizace (opětovné mineralizaci) skloviny. Poslední připomínkou zůstává fakt, že každý z nás má nějaké zabarvení skloviny, které je dáno (pokud nekouříme a nepijeme kávu a černé čaje) geneticky.
Říká se, že žlutší sklovina, než jsou krásné přirozeně bílé zuby, je obecně odolnější oproti zubním kazům. Chemické bělení skloviny pomocí různě koncentrovaných peroxidů je v současné době velký byznys a přináší sice viditelné výsledky, ale za cenu potenciálního poškození zubní skloviny.
Příznaky a projevy zubního kazu
Zubní kaz se ve své klasické podobě projeví bolestivostí zubu, zejména na studené a horké, případně i na kyselé a sladké.
Místo kazu má obvykle křídově bílou barvu a může se postupně zvětšovat, tvořit nerovnosti na povrchu zubu apod. Někdy však může probíhat skrytě a nemocnému tak nečiní (dočasně) žádné potíže. Takový kaz se může pak spontánně zastavit (typická je pak černá barva defektu), nicméně se může i rozšířit do zubní dřeně a vyvolat její zánět (pulpitidu) nebo do okolí na další zuby nebo může vyvolat rozpad postiženého zubu.
Velmi obávaná je infekce, která může být zanesena krví i do jiných částí těla - zejména pak může ohrozit srdce infekční endokarditidou, což může být smrtelný stav.
Léčba zubního kazu
Zubní kaz, jak již bylo zmíněno výše, vzniká nejčastěji v jamkách a rýhách, kolem krčků a v mezizubních prostorách. Podle lokalizace je zvolen i způsob jeho odstranění, který závisí na rozvaze vašeho zubního lékaře (stomatologa).
Pomocí stomatologických nástrojů je kaz odstraněn do zdravé zubní tkáně a vzniklý prostor (kavita) je zaplněn plnícím materiálem, nejčastěji z plastického materiálu (tuhne přímo v dutině po odstraněném kazu – např. stříbrný amalgám, kompozitní pryskyřice, skloionomerní cementy) nebo se použijí tzv. inleje, což jsou výplně zhotovené v laboratoři dle otisku zubu. Do nitra zubu jsou pak upevněny pomocí speciálních cementů.
Pokud lékař předpokládá bolestivost zákroku, je možné zub a jeho okolí znecitlivět anestetikem. Ne vždy je však podání znecitlivující injekce nutné či přínosné.
Jak si mohu pomoci sám
Zubní kaz byste neměli léčit na vlastní pěst, nejlépe uděláte, když se s bolavým zubem co nejdříve vypravíte ke svému zubnímu lékaři a necháte si jej odborně ošetřit. Za bolest a trápení Vám to určitě nestojí. Navíc nemusí jít pouze o banální zubní kaz, ale už i o infekci zubní dřeně, která je velmi bolestivá a může vést k odumření zubu.
Komplikace zubního kazu
Komplikací zubního kazu je pokračování procesu do nitra zubu, zánět dřeně (pulpitida) až destrukce s rozpadem zubu, případně postižení ostatních tkání (osteomyleitida – zánět kosti a dřeně) a rozšíření infekce na další zuby v dutině ústní.
Závažnou komplikací je průnik infekčních agens do krevního oběhu, což je nebezpečné zejména pro jedince s nemocným srdcem, s umělými chlopněmi v srdci a jedinci, u nichž je plánována operace na srdci. Proto součást předoperačního vyšetření je i prohlídka stomatologem a rentgen zubů k vyloučení přítomnosti infekce týkající se zubů (tzv. odontogenní fokální infekce).
Článek
Diskuse
Další názvy: karies, caries dentis
Nevíte si rady? Zeptejte se v diskusi nebo položte otázku do poradny lékařů.