Pohlavní choroby jsou infekční onemocnění sexuálně přenosná, která se vyskytují nejčastěji u osob v produktivním věku. Pohlavní choroby se takto nazývají proto, že k jejich přenosu dochází nejčastěji při pohlavním styku.

Patří sem mnohá bakteriální, některá virová, mykotická a parazitární onemocnění, která mají svá specifika.

Příznaky těchto chorob nemusí být patrné hned od začátku nákazy a některá onemocnění se projevují ve svých počátcích spíše jako chřipkovité onemocnění, což může zastírat základní chorobu. Dalším problémem je to, že vzhledem k anatomii ženských pohlavních orgánů mohou tyto nemoci zůstat dlouho skryty a projevují se až v pozdějších fázích svými komplikacemi. Mohou potom končit v horších případech neplodností.

Často dochází k souběžnému onemocnění několika různými infekcemi najednou, což jednak vede k horšímu průběhu, především ale dochází k zastírání jedné choroby druhou a při vyléčení jedné nadále problémy přetrvávají. V takových případech je nutno na tento velice častý jev myslet a pátrat po dalších původcích.

Bakterie, viry nebo paraziti?

Z bakteriálních onemocnění je to nejčastěji kapavka, chlamydiová onemocnění a syfilis.

Mezi virové infekce patří onemocnění HIV/AIDS, některé herpetické infekce a infekce HPV virem, které může v případě některých druhů způsobit vznik rakoviny děložního čípku (v dnešní době existuje očkování proti nejčastějším druhům způsobujícím tuto malignitu).

K parazitárním onemocněním patří trichomonádové infekce, a onemocnění způsobené vší muňkou (Phtirus pubis).

Příznaky a následky

Bohužel, některá z těchto onemocnění jsou neléčitelná (HIV/AIDS) a některá, pokud se včas nezačnou léčit, mohou končit neplodností (chlamydie, kapavka), případně fatálně (syfilis).

Bakteriální a trichomonádová onemocnění se nejčastěji projevují pálením nebo řezáním při močení, výtokem z močové trubice a u žen z pochvy. Další příznaky bývají specifické pro jednotlivé onemocnění.

Výskyt těchto chorob je vázán na sexuální chování jedince, promiskuitnější jedinci jsou ve větším riziku. Rizikovou skupinou jsou též narkomani a prostitutky.

Většina pohlavně přenosných chorob podléhá hlášení, tedy lékař při jejich zjištění u pacienta musí ze zákona informovat hygienickou stanici, která pak vyhledává sexuální kontakty pacienta s cílem je vyšetřit a zabránit tak dalšímu šíření nemoci.