Pohybový aparát bývá nejčastěji postižen traumaticky.

Z onemocnění jsou častá především degenerativní onemocnění (artróza) a poměrně častá jsou též onemocnění autoimunitní. Autoimunitní onemocnění mohou pohybový aparát postihovat izolovaně, ale většinou je jeho postižení součástí onemocnění, které postihuje celý organismus a jedná se tedy pouze o jeden z projevů základní choroby.

K pohybovému aparátu patří kosti, klouby a svaly. Onemocnění často postihují více složek systému najednou, méně často jsou postiženy izolovaně jednotlivé součásti pohybového aparátu.

Většina těchto onemocnění jsou onemocnění chronická.

Onemocnění kostí

Kosti mohou být postiženy v rámci některých vrozených a dědičných vad (např. achondroplazie), metabolických chorob (osteoporóza, osteomalacie), při zánětech (osteomyelitidami) a degenerativnchi procesech (při postižení kloubů).

Existují také nádorová onemocnění, napadající struktury kosti.

Onemocnění svalů

Svaly mohou být postiženy v rámci neurologických onemocnění (svalové dystrofie, myastenia gravis, traumatická onemocnění periferních nervů), mohou být postiženy infekčními záněty (většinou přestupem zánětu na sval z okolí) a systémovými onemocněními pojiva (polymyozitida a dermatomyozitida).

Onemocnění kloubů

Klouby jsou nejčastěji postiženou částí pohybového systému. Z jejich onemocnění stojí na prvním místě artróza (osteoartroza a v případě postižení páteře spondyloartroza), degenerativní proces, postihující nejčastěji velké klouby (kyčel, koleno, rameno) a páteř a související velmi úzce s dlouhodobým přetěžováním těchto kloubů.

Nejvíce jsou tyto velké klouby zatěžovány obezitou a vadným držením těla.

V dětství je velice častý výskyt vrozené dysplazie kyčelního kloubu, což je onemocnění, při kterém dochází k nepoměru velikosti hlavice stehenní kosti a jamky pro tuto hlavici na kosti kyčelní. Toto onemocnění (vývojovou vadu) je nutno řešit již v nejútlejším věku, aby bylo možno zamezit vzniku pozdních následků (degenerativních změn, které mohou vést až k nutnosti operačního řešení v podobě náhrady kyčelního kloubu).

K dalším onemocněním kloubu patří revmatoidní artritida, což je zánětlivá autoimunitní choroba, postihující velké i malé klouby, které postupně destruuje. Toto onemocnění je nutno léčit trvalým potlačením imunitního systému.

Klouby a svaly často bolí při chřipkovitých onemocněních. Nejedná se o nic závažného, jde stavy způsobené zvýšenou aktivitou imunitního systému v reakci na infekci a jsou přechodné.

Další onemocnění

U dětí jsou poměrně častá onemocnění pohybového systému spojená s vadným držením těla. Jde především o vznik skoliózy (nadměrného zakřivení páteře v levopravé rovině). Tato onemocnění by měla být včas rozpoznána a léčena, neboť sebou nesou riziko vzniku degenerativního postižení páteře již v mladém věku.

Onemocnění pohybového aparátu jsou tedy velmi častá, především ve vyšším věku představují velmi závažný problém, který je často nutno řešit operací. Je proto důležité vychovávat děti a mladé lidi ke správnému držení těla (kterému napomáhá pravidelné cvičení) a také ke správným stravovacím návykům a pohybu, aby nedocházelo ke vzniku obezity.